Když se ohlédnu za tím, jakým způsobem jsem ve svém životě poslouchal a objevoval hudbu, je to celkem vzrušující jízda, která zrcadlí překotný technologický vývoj. Vinyly. Magnetofonové pásky. FM rádia. MTV a další hudební stanice. Kompaktní disky. MP3 v přehrávačích a v mobilech. Napster a jiné výměnné sítě. Spotify a další streamovací služby. Až u posledního zmiňovaného způsobu jsem měl pocit, že to je konečně ono. Že dostávám doporučení skutečně na tu hudbu, která mě zajímá a ne na tu, kterou chce tlačit hudební průmysl, a to bez ohledu na to, jak komplikovaný je můj hudební vkus. A to všechno v minimalistickém hudebním přehrávači, který mě doprovází nejen v mobilu, ale i v autě, na PC nebo v televizoru.
Ovšem nic netrvá věčně. Když se před měsícem začaly objevovat informace, že Spotify chystá masivní redesign, říkal jsem, že to snad nebude tak špatné. Bohužel je. Hlavně v případě, kdy nevíte, co přesně chcete poslouchat. Stránka s doporučeními vypadá jako TikTok. Postupně scrollujete ukázky s videoklipy, kde na vás na vás postupně řve prostředek skladby. Podle Spotify to má za cíl lépe vás propojit s umělci a usnadnit vám to výběr.
Já osobně jsem spíše znechucen. Nejspíš proto, že většina mnou poslouchané hudby nemá videoklipy, najednou Spotify zapomnělo svá vytříbená doporučení a tlačí mi do hlavy něco jako střední proud s mocnou příměsí podcastů. „Vrcholem“ nabídky pak byla jakási zpěvačka, která za zpěvu oduševnělého textu „na, na, na“ třepala před objektivem svými přednostmi. Kdyby mi bylo 14 a ne 40, snad by to na mě fungovalo.
Retro, které nechci
Můj negativní pocit ještě znásobila myšlenka na to, že tohle už jsem někde zažil. Jako znuděný teenager jsem na konci devadesátých let strávil spoustu času na gauči a dokola přepínal nabídku několika hudebních stanic na kabelové televizi s nadějí, že narazím na něco alespoň trochu snesitelného. Nesmějte se, FM rádia byla stejně hloupá jako dnes, CD stálo 500 korun (při výplatách okolo 10 tisíc Kč) a internet buď nebyl, nebo měl rychlost „jedna písnička za hodinu“.
Nové Spotify mi připomíná mé dospívání, kdy jsem neustále přepínal hudební televize ve snaze narazit na něco alespoň trochu snesitelného.
Přesně takový pocit mám z nového Spotify: že nedostávám, to co chci, ale snažím se najít to, co mi nejméně vadí. Na to je ale život příliš krátký.
Tudy ne
Nakonec jsem se uklidnil. Své vytříbené Daily Mixy jsem nakonec našel v menu Vyhledávání > Pro tebe. Naštěstí pořád funguje Release Radar i Discover Weekly, díky kterému se dá přežít pondělí. A aplikace pro PC prozatím setrvává v původním skandinávském minimalismu.
Myšlenka na přechod jinam ale v mojí hlavě zůstala. Dostal jsem aktualizaci, kterou jsem nechtěl, ale ne ty, které bych potřeboval. Jde o takové drobnosti jako například možnost přidat písničku nebo album na konec playlistu. Nebo schopnost přehrávat alba interpreta v chronologickém pořadí. Takových věcí je spousta a když se snažíte hledat na internetu, zjistíte, že se bez výsledku řeší posledních 8 let. V čele těchto nesplněných přání je pak neustále odkládané streamování ve vyšší kvalitě.
Namísto toho se nám ve Spotify rozhodli vedle podcastů nutit i videa, která žerou data, baterku a jsou neskutečně otravná. Spotify už zkrátka a dobře není ten sympatický švédský startup, ale další korporátní moloch, který ví lépe, co jeho zákazníci chtějí, než oni sami.
Jeho poslední krok tak může získat pár nezletilých uživatelů, které rodiče donutí odinstalovat TikTok, protože jim v televizi řekli, že je nebezpečný. Jestli to ale vynahradí případný odliv platících zákazníků, je otázkou.
