Dilema při nákupu mobilního telefonu se nevyhne snad nikomu. Pokud zrovna nemáte potřebu (a samozřejmě i nezbytné finance) nakupovat to nejlepší, pak vás čeká složitá volba mezi jednotlivými přístroji. A při studování desítek parametrů v desítkách tabulek vás určitě napadne, jaké by to bylo, kdyby se displej z tohoto přístroje mohl dát k procesoru z tamtoho, to celé podpořit výkonnou baterií z třetího a fotoaparát bychom mohli úplně vynechat, protože s sebou stejně pořád nosíme daleko kvalitnější zrcadlovku. Gratulujeme, právě jste dostali jeden ze zlomových technologických nápadů, stejně jako pár lidí před vámi, kteří se je snaží proměnit v praxi. To má ovšem svá úskalí.
Prvně se podívejme na spíše filozofické problémy takovéhoto počínání. Ty mohou totiž projektům snažícím se přinést skládací telefony do sériové výroby podrazit nohy stejně snadno jako zádrhele ve fyzickém světě.
Za prvé je nutné konstatovat, že každý pokus udělat jakékoli zařízení složitější a komplikovanější jde tak trochu proti proudu. Jako skvělá analogie nám poslouží vývoj v oblasti osobních počítačů. Dřív jsme brali tak nějak za samozřejmé, že si je můžeme nakonfigurovat. Stačilo s těžkou hlavou rozvažovat, zda Intel nebo AMD, podívat se na testy grafiky, jestli zvládne naše oblíbené hry, vybrat tu správnou velikost disku a tak dále. Jenže jak šel čas, takovýto proces se stal neúnosný. Zodpovědné sestavení počítače by vyžadovalo desítky hodin čtení nejrůznějších recenzí, složité výpočty, jestli se komponenty nebudou navzájem brzdit anebo zjišťování, jestli budou vůbec kompatibilní. A tak není divu, že počítače si dnes sami konfigurují jen ti, kdo to opravdu potřebují: náruživí hráči anebo firmy při specifickém nasazení počítačů.
My ostatní jsme si tak nějak zvykli nakupovat hotová řešení. Trh desktopů převálcoval ten s notebooky a tablety, kde možnosti výběru vlastní konfigurace limitně směřují k nule. A nikomu to ani moc nevadí. Většina má totiž daleko výkonnější stroj, než potřebuje a široké spektrum nabízených modelů uspokojí prakticky každého. Tak proč by tomu u telefonů, což jsou dnes jen zmenšené počítače, mělo být jinak?
Další prezentovaná výhoda spočívá ve slibované snadnosti upgradu. Ale bude tomu tak i v budoucnu? Opět sáhněme pro příklad do světa PC. Když si svůj pracně sestavený počítač rozhodnete po nějakém delším čase vylepšit, máte nejdříve představu, že bude stačit nový procesor, grafická karta a možná i disk. Jenomže realita bývá někde úplně jinde: k novému procesoru je potřeba i nová základní deska, na tu pak jde jen stěží připojit starý typ disku, a pokud si myslíte, že vám zůstane alespoň počítačová skříň, pak se mýlíte – potřebujte novou, protože ta stará by nezvládla všechno uchladit. Podtrženo sečteno jste si právě koupili úplně nový počítač. Platforma pro skládací telefony se samozřejmě může snažit nějakým způsobem brzdit rozvoj rozhraní pro zajištění co největší kompatibility, ale tím si zároveň bude pod sebou podřezávat větev.
A samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na otázku rozměrů. Dnešní mobilní telefony jsou bitvou o každý milimetr a gram, která jde tak daleko, že se upouští i od uživatelsky vyměnitelných baterií. Jakýkoli modulární systém s sebou přinese nutnost dodatečných konstrukcí, které rozměry a váhu samozřejmě navýší.
Quo vadis, ARA?
V pojednání o skládacích telefonech samozřejmě nemůže chybět zmínka o Projektu ARA, který se stal synonymem pro tuto oblast. Proto jsou na něm docela dobře vidět všechny problémy, se kterými se musí takové počínání vypořádat.
Projekt běží už od roku 2011. Google tehdy získal po akvizici Motorola Mobility zajímavé patenty na modulární telefon a rozhodl se tuto myšlenku dále rozvíjet. Nejspíše to ale nebyla priorita, protože k veřejnému oznámení došlo až na podzim roku 2013, které si můžete připomenout v našem starším článku. Pokud se pustíte do čtení a sledování videí, povšimněte si optimismu zúčastněných, kteří očekávají příchod prototypu každým dnem.
To nás vede k malé odbočce ohledně prototypů: ten poslední byl uveden na letošním Google IO. Že jste o tom nic nečetli? Není divu, nic se totiž nestalo, zařízení zamrzlo už při startu, načež se odmítlo spustit úplně. Přesto Google stále plánuje zahájení komerčního prodeje v průběhu příštího roku.
Při pohledu do historie je ovšem zajímavější jiný fakt, a to jak se mění prezentace a hlavně vnímání celého projektu. Ze začátku se mělo jednat o možnost, jak náročným zákazníkům v prvním světě poskytnout ještě větší možnost výběru. Nyní se o Projektu ARA otevřeně hovoří jako o telefonech pro „zbývajících pět miliard“ s nízkými náklady a šetrným přístupem k životnímu prostředí.
Ovšem plány na ovládnutí třetího světa (alespoň tedy tržního podílu) se zrodily v nejedné luxusní kanceláři, ale tamní lidé mají zjevně jiné problémy, než jaký telefon si pořídit.
Lego pro dospělé
Ale zpátky k projektu ARA. Ať už se vývoj nachází v jakékoli fázi, vývojářům nelze upřít, že mají jasnou myšlenku a cíl svého směřování. Všechno začíná u kovového rámu, který funguje jako jakýsi endoskelet – odtud i jeho název „endo“. Ten funguje nejenom jako rám, který drží všechny komponenty dohromady a stará se i o jejich vzájemnou komunikaci podobně, jako například základní deska v počítači. Součástí je i malá baterie, která umožní výměnu té velké bez vypnutí přístroje. Bude to jediný díl telefonu přímo od Googlu, další komponenty dodají ostatní výrobci.
Pro začátek jsou navrženy dva základní rozměry: první zhruba o velikosti Nokie 3310 (2× 5 modulů) pro méně náročné uživatele, druhý pak o rozměrech Nexusu 5 (3× 6 modulů). Do budoucna se plánuje i třetí rozměr zhruba odpovídající malému tabletu (4× 7).
Není však potřeba myslet jen ve starých známých kategoriích, jako jsou displeje, procesory nebo baterie. Nabídka modulů by měla být, alespoň podle plánů, daleko širší. K dispozici by mohly být různá zdravotnická zařízení, tiskárny účtenek, projektory, laserová ukazovátka, ale i různé druhy klávesnic a tak dále.
Moduly budou moci zabírat rozměr 1× 1, 2× 1 anebo 2× 2 a k rámu jsou přichyceny elektromagnetem. Počítá se s tím, že šasi modulu by mělo být tisknutelné na 3D tiskárně, takže schopnost vyrábět moduly by měla být co nejdostupnější.
A nebyl by to Google, aby neměl vypracovanou bezpečnostní politiku. Zařízení běžně poběží pouze se schválenými moduly, ale půjde přepnout i do módu, v němž si na svou zodpovědnost budete moci připojit cokoli.
Nejzajímavěji ovšem vypadají odhadované ceny: samotný rám přijde na 15 dolarů (asi 300 korun) a nějaký smysluplný telefon by se dal poskládat za méně než 50 dolarů (1 000 korun).
Světélka ve tmě
Všechno výše popsané vypadá velice zajímavě, ale má to jednu drobnou vadu na kráse: existuje to pouze na papíře a vzhledem k délce doby, po kterou je program v běhu, to zavdává k oprávněným pochybnostem. Ovšem pár zpráv z poslední doby dává jistou naději, že slibovaný rok 2015 by nemusel být jen utopickou vizí.
Prvně zde máme zmiňovaný prototyp představený na Google I/O. Z nepovedeného začátku není potřeba mít těžkou hlavu, pokud jste někdy poprvé skládali počítač, určitě se taky nerozběhnul po prvním spuštění.
Ještě zajímavější je ale ochota Googlu se o tyto testovací vzorky podělit. Na jaře byl uvolněn balíček pro vývojáře a na začátku července byla vybrána první stovka zaregistrovaných nadšenců pro testování prototypu. Rovněž byla spuštěna distribuce základních desek, i když jen v omezeném měřítku.
A k čemu je to všechno dobré?
Poslední zmiňovaný termín je březen roku 2015. Nelze od tohoto data ale čekat nějaké velké zázraky. Google nejspíše dovede prototyp do provozuschopného stavu, ale nabídka modulů bude tak omezená, že první reakce budou přinejlepším rozpačité.
Ten správný zlom nastane v okamžiku, kdy se podaří do děje vtáhnout širokou vývojářskou komunitu. Pokud bude tvorba modulů opravdu tak jednoduchá, mohlo by to v oblasti hardwaru znamenat takovou revoluci, jakou přinesly telefony s otevřeným operačním systémem. V opačném případě to ale bude jen hodně drahé lego pro dospělé.
Komu je tedy takový systém určen? Nároční uživatelé nejspíše brzy narazí na některý z limitů uvedených v úvodu tohoto článku. V diskusích můžeme často vídat zasvěcené komentáře o tom, jak by se měly vyrábět telefony, aby měly ten správný úspěch, jenomže už při letmém zamyšlení je jasné, že to není fyzikálně možné. Pokud tedy na svůj ideální přístroj nemáte nějaké obskurní požadavky, pak vás všechny slibované možnosti neosloví.
Opačný problém bude mít nejspíše oněch pět miliard lidí, kteří chytrý telefon ještě nevlastní. Padesátidolarová hranice se zdá být lákavá, ale spousta výrobců už ji dávno prolomila bez nějakého valného výsledku. Ostatně dávat za něco tak zbytného, jako je mobilní telefon dvouměsíční výdaje na jídlo je docela šílená představa kdekoli na světě.
Na obzoru zataženo
Z výše uvedeného je už dopředu patrné, že to ARA nebude mít jednoduché. Google sice svou silou dokáže protlačit v softwarovém světě víceméně cokoli, u hardwarových záležitostí už takovou jistotu postrádá. A nelze předpokládat, že se významní výrobci mobilní techniky s nadšením přidají, protože je pro ně výhodnější prodávat „kompletní balíčky“ s nadsazenou cenou než jen jednotlivé komponenty, kde bude prostor pro marže zákonitě nižší.
Prvotní nadšení tak může velmi záhy opadnout a byla by škoda, kdyby celý projekt zanikl. Má totiž jistý potenciál, zbývá už jen přijít na to, jaký.
Zdroje: projectara.com
