Ze včerejšího rozhovoru jste se dozvěděli něco více o Michalovi, Ioannisovi a také o Martinovi F. Dnes se podíváme na začátky mobilenet.cz, a proto jsme vyzpovídali Honzu Pospíšila a Martina Pultznera. Možná nevíte, že Honza a Martin jsou spolužáci z gymnázia a jejich přátelství dalo vzniknout serveru mobilenet.cz tak, jak ho aktuálně znáte. Za to jim patří velké díky.
A vzhledem k tomu, že spolumajitelé vydavatelství pamatují nejvíce, rozhodli jsme se je vyzpovídat. Dnes se tedy dozvíte více o začátcích serveru i o jejich názorech.
1. Co vás vedlo k tomu spojit síly a společně budovat projekt mobilenet.cz (u jehož zrodu stál Honza)?
- Honza: Nevím, jak moc se budu opakovat po Martinovi, ale určitě je důležité začít od Techboxu. My jsme se s Martinem poznali na gymnáziu, kde jsme byli spolužáci. Já jsem byl fanda do technologií a snažil jsem se nějakým způsobem učit, jak si vytvořit vlastní web. Zaujal mě nový telefon, který se mi moc líbil a který jsem tehdy sledoval jen na internetu. Z nějakého důvodu mě napadlo, že bych o tom mohl na ten svůj web, který jsem tehdy budoval, napsat článek. To jsem udělal a ukázal jsem to ve třídě Martinovi.
Potom, co jsem napsal pár dalších článků, tak jsem vlastně poprosil Martina (tam si přesně nepamatuji ten moment, kdy se do toho zapojil). Martin začal psát nějaké další články a potom to pokračovalo. Martin je samozřejmě mnohem lepší pisálek a svědomitější, než jsem já. Tak Martin tvořil víc a víc obsahu a po nějakém roce a něco jsme zjistili, že to docela dává smysl. Tak jsme Techbox přejmenovali a koupili jsme si konečně doménu druhého řádu mobilenet.cz a tehdy to celé začalo. - Martin: Ještě na gymnáziu jsme měli velkou zálibu v mobilech a řekli jsme si, že bychom je mohli začít testovat a psát o nich. Založili jsme si malý blog a když jsme zjistili, že čtenost stále stoupá, řekli jsme si, že to rozjedeme trochu ve větším. Neustále jsem volal výrobcům, aby nám půjčili telefony na test, což se samozřejmě nejdříve nedařilo, protože si určitě říkali, proč by měli půjčovat přístroje za desítky tisíc nějakému klukovi ze školy, ale zejména Nokii jsem tehdy otravoval tak často, že nakonec svolili k zapůjčování telefonů, které už byly delší dobu na trhu.
A když nám půjčovala telefony Nokia, povolili i další, a tak se to celé rozjelo. Stále jsme ale mobilenet.cz vedli spíše jako koníček v průběhu našich studií, až po nich jsme to rozjeli naplno.
2. Každý v práci někdy zažije „horké“ chvilky. Jaká byla ta tvoje?
- Honza: Upřímně nevím, co odpovědět. Asi se prací zabývám tak dlouho, že tak nějak beru, že nějaké vypjaté a stresové situace jsou toho součástí a nedokážu si vybavit nějakou konkrétní jednu chvilku nebo dokonce několik chvilek, případně nějakou nejdůležitější. Klíčové však je, že jsme to i po těch dlouhých letech všechno přešli a konstruktivně jsme se dostali k tomu, že stále máme skvělé weby, skvělé vydavatelství a fungujeme.
- Martin: Asi bych úplně neřekl, že jsem někdy zažil doopravdy horkou chvilku. Nejnáročnější okamžiky pro mě vždy byly situace, když jsem někde na druhém konci světa sledoval na tiskové konferenci představení nového telefonu a hned poté bylo možno novinku natočit, nafotit. Vždy bylo náročné na první dobrou sesumírovat všechny informace do videa po pár minutách s telefonem, když se člověk přetlačuje s jinými novináři, pak co nejrychleji odeslat videa i fotky do redakce (což je často kvůli pomalému internetu vlivem stovek připojených lidí, co se snaží udělat to samé, problém), sepsat první dojmy a vše vydat co nejdříve, než se event ukončí. Na druhou stranu, kvůli pandemii jsme v podstatě už rok na žádné takové akci nebyli a tenhle zdravý stres mi už chybí (smích).
3. Čeho si obecně vážíš na týmu vydavatelství 24net s.r.o. nejvíce?
- Honza: Budu to hodnotit retrospektivně, když tady koukáme do historie a slavíme výročí. Když se na to podívám z hlediska toho, když jsme začínali, tak je vlastně neuvěřitelné, že jsme dokázali opravdu postavit tým z ničeho. Když jsme začínali, byli jsme dva studenti, kteří to dělali čistě z nadšení a až postupně jsme k sobě vlastně nabalili další nadšené lidi a nějakým způsobem to časem přerostlo v čistě profesionální záležitost.
Opravdu máme firmu, vydavatelství. Máme redaktory a další lidi, kteří nám pomáhají. Pracují za výplatu, jsou to vlastně lidé, kteří s námi většinou vyrostli od úplného začátku a z nějakých nadšenců a amatérů se stali profesionálové. I díky nim jsme dokázali vybudovat nějaké jméno, nějakou značku, nějakou pozici. Tak dnes dokážeme nalákat do spolupráce i zajímavé lidi, kteří nás dokážou obohacovat a přinášet nějaké know-how a znalosti týmu. Takže to mi přijde na našem týmu super a vlastně i na celé naší firmě, kam jsme se za tu dobu posunuli. - Martin: Máme opravdu skvělý tým, na který se mohu stoprocentně spolehnout. V posledních letech jsem se přesunul více do pozadí, řeším obchodní stránku vydavatelství, rozjeli jsme fDrive.cz a fZone.cz, hodně se věnuji i našemu vývojářskému studiu Prague Labs a startupům, takže jsem musel velkou část mojí práce na mobilenet.cz předat dál. Trochu jsem se samozřejmě bál, jak to celé dopadne a jak to poběží „beze mě“, ale stalo se přesně to, co jsem čekal. Kolegové jsou profíci, mají úžasný drive, zápal pro věc a vše běží mnohem lépe, než když jsem měl na starost redakci jen já.
4. Jaká výzva byla pro tebe za celé působení ve vydavatelství největší?
- Honza: Já asi nejsem nejlepší rekapitulátor, abych si vybavil nějaký konkrétní stěžejní moment, takže upřímně nevím. Celá ta cesta se skládá z těžkých, zásadních momentů a kroků, které formují, kde dneska jsme, respektive kam jsme se dostali. Možná si na jednu věc vzpomenu. Nevím, jestli je to nejdůležitější, ale teď mi to vyvstalo na mysli. Konkrétně doba, kdy jsem se snažil dokončit vysokou školu a už jsem právě hodně času věnoval práci, hlavně našemu vydavatelství. Tehdy jsem hodně času věnoval vytváření obsahu, hlavně videím a zároveň jsem se to snažil zkombinovat s tím, že jsem chtěl dokončit školu.
Poté, co jsem už měl dostudováno, zbývalo mi napsat diplomovou práci a obhájit ji. Takže to pro mě byla taková zkouška motivace. Už jsem měl hrozně moc nápadů, velkou chuť posunout celý projekt dál, ale musel jsem dokončit školu, což bylo stěžejní (a to i přestože bych ji ke své kariéře asi ani nepotřeboval). Některé nápady jsem tedy odsunul, ovšem hned po dokončení školy jsem se k nim vrátil. - Martin: Asi právě umět předat redakci Martinovi Fajmonovi, Michalovi, Petrovi, Ioannisovi a dalším kolegům a dokázat se odříznout od každodenního dění, ve kterém jsem žil prakticky 8 let. A povedlo se to lépe, než jsem si dokázal představit.
5. Jak náročné je kombinovat práci v on-linu a volný čas?
- Honza: Jde to těžko. Pro mě to je asi věčný problém. Už je to hodně dlouhou dobu složité od sebe oddělit a už se to dostalo do momentu, kdy je to vlastně neoddělitelné a přijde mi to jako normální, že je člověk pořád dostupný. Tím spíš, když má určitou zodpovědnost, když založil nějaký projekt nebo vlastní nějakou firmu, tak to není tak, že by někdy končila a někdy začínala pracovní doba. Asi jsem se s tím naučil žít a našel jsem si způsob, jak aktivně relaxovat.
Většinou je to sport, kdy se soustředím na nějakou věc a neřeším v tu chvíli, co mám na mobilu. Potom prostě zbytek času jsem dostupný a řeším, co je potřeba. Zvlášť divné je to v posledním roce, kdy tady máme COVID-19. Ten způsobil, že už není nic moc mezi prací a čistě osobním životem. Nedá se dělat nic mimo domov a práci. Takže v tom je poslední rok ještě takový podivnější. Asi nemám dobrý recept, pokud by to někoho zajímalo. Spíš jsem se s tím naučil žít a beru to jako fakt, že to někdy úplně neodděluji, ale zároveň se snažím si aspoň to minimum času vyčlenit a zrelaxovat na 100 %, nedělat to nějak napůl, že bych částečně pracoval a částečně řešil nějakou volnočasovou aktivitu. - Martin: Mně to velmi vyhovuje. Je pravda, že o mě lidé říkají, že jsem trochu workoholik, ale líbí se mi, že ta práce jde dělat odkudkoliv a kdykoliv. Na druhou stranu, člověk se musí naučit skloubit s prací on-line osobní život, do kterého to často zasahuje. Když ale člověka práce baví, nebere ji jako práci, a tak to bylo vždy i u mě.
6. Jaký největší ústupek si musel přijmout, aby se vydavatelství mohlo posunout dále?
- Honza:Napadají mě spíš takové hlouposti, drobnosti. Já jsem vždycky tak trošku sám proti sobě v otázce toho, že „proč vlastně člověk zakládá firmu?“ Samozřejmě hlavním účelem firmy je, aby vydělávala peníze. Tak třeba já jsem vždycky byl proti tomu, abychom měli hodně reklam, abychom měli agresivnější reklamy. Formáty, kteří inzerenti chtějí a vydělávají hodně peněz. Takže v tom jsem byl vždy spíše konzervativní, na rozdíl od Martina. Dnes už nám vlastně v tomto pomáhá další člověk, takže to mi možná trochu pomohlo oprostit se od toho a nechat to na někom jiném. Vzít to jako fakt, prostě tvořit něco pro on-line svět je bohužel spjaté s tím, že se to musí zaplatit reklamou a reklama samozřejmě musí vydělávat na živobytí nám všem.
Co si myslím, že je třeba pozitivní, je, že teď chystáme malou změnu, malou obnovu v našich reklamních pozicích a jsem rád, že to opět směřuje trochu víc k tomu, co jsem kdysi dávno chtěl. A to je vlastně menší množství pozic, které nejsou až tak invazivní, jsou třeba trošku vizuálně hezčí, zajímavější. Lépe zapadají do webu. Je to snad něco, co se nám brzy podaří nasadit. A to si také můžeme dovolit díky tomu, že se nám stále daří růst a zvětšovat náš záběr, tím pádem si i trošku můžeme dovolit diktovat konkrétnější podmínky u inzerentů, aby ty reklamy vypadaly tak, jak chceme my. Takže to bych zmínil jako něco, co nás čeká a na co se těším. - Martin: Pamatuji si, že velká challenge pro mě bylo přejít na komentovaná videa. A také uvědomit si, že beze mě mohou věci fungovat i lépe, než když se do nich stále montuji, což se potvrdilo předáním redakce Martinovi Fajmonovi.
7. Co tě zaručeně rozesměje?
- Honza:Rozesmějí mě Petrovi sestřihy přeřeků z našich videí, ty jsou super. Na tváři mi stále dokáže vykouzlit úsměv důvod, proč jsme vlastně s Martinem tohle všechno dělali. A to je, že jsme fanoušci technologií. Já mám obzvlášť rád, když přijde nějaká sebeobyčejnější technologická novinka. Můžu si ji rozbalit, klidně jen na 10 minut vyzkoušet, zhodnotit si ji sám pro sebe. Říct si: jo, tohle se mi líbí, tohle bych udělal jinak a tak dále. Těší mě tedy to, že jsem stále v kontaktu s technologiemi, že si můžu s něčím „pohrát“ i přestože se již plně nepodílím na obsahu.
- Martin: Reakce některých lidí v diskuzích pod články nebo videi o tom, jak jsme ze všech stran zaplacení, a jak určitě danou recenzi píšeme a točíme pozitivně protože nám za to někdo něco dal. Když vím, jaká je v médiích realita, vždy mě to rozesměje.
8. Co bys chtěl vzkázat čtenářům mobilenet.cz?
- Honza: Tady je potřeba si vyčerpat klasické klišé a děkovačky. Samozřejmě děláme to hlavně a jenom kvůli čtenářům a divákům, protože kdyby nás nikdo nečetl, tak nám za to nedá nikdo peníze. Už nejsem ten student na začátku na střední škole, kdy jsem si mohl dovolit dělat spoustu let zadarmo a věnovat tomu hodně velkou část volného času, takže moc díky čtenářům a ostatním partnerům, díky kterým to může fungovat finančně.
Samozřejmě žádný obsah, který by si čtenáři mohli číst, by nevznikl bez našeho skvělého týmu, který ten obsah vytváří a posouvá nás dál. Čtenářům bych chtěl vzkázat i to, aby byli vděční za to, že vlastně pro ně někdo zadarmo tvoří každý den bez přestávky obsah, který se stále snažíme dělat zajímavý, někam ho posouvat a dál vymýšlet nové věci. - Martin: Děkuji za to, že jste mobilenet.cz věrní a že mobilenet.cz považujete za hodnotný zdroj informací i zábavy. Cením si toho o to víc, že mobilenet.cz je tu už více než 17 let a návštěvnost nám roste i v těchto těžkých časech, kdy je vše jinak, než na co jsme byli zvyklí. Ukazuje mi to, že děláme věci dobře, ale vždy je možnost se zlepšovat, budu tak rád za jakýkoliv feedback, který máte.
Děkujeme za rozhovor!
Honza Pospíšil
Martin Pultzner
Mohl bych se u Martina přimluvit za video o dlouhodobém používání Z Fold2, stejně jako to udělal u první verze?
Refael