5 důvodů proč je Android Wear 2.0 krok špatným směrem

V průběhu tohoto roku se na některé hodinky dostává zásadní aktualizace Android Wear 2.0. Ta zprvu moc radosti nepřinesla, ale postupné záplaty odstranily alespoň největší problémy. Konečně se tak můžeme na celý počin podívat s odstupem a zhodnotit, jestli se operační systém pro chytré hodinky vydal správným směrem.

1. Nechceme dělat beta testery

Rozmohl se nám zde takový nepěkný zvyk, že si softwarové společnosti ze svých uživatelů dělají betatestery a ještě si za to nechávají zaplatit. Prakticky nemáte šanci koupit například počítačovou hru, která by byla v den vydání plně funkční a vše se řeší „záplatami“ o velikostech mnohdy převyšujících samotnou hru. A podobné manýry si osvojují vydavatelé operačních systémů a další.

Když je vám patnáct a máte počítač nebo telefon spíše jako hračku, pak můžete být i nadšeni, kolik nových funkcí a udělátek dostanete zdarma s každým dalším updatem. Když je vám dvakrát tolik a potřebujete pracovat, rozladí vás každá sekunda, kterou ztratíte zjišťováním toho, co je jinak a proč to nebo ono nefunguje.

Nástup „dvojky“ byl v tomto ohledu velice nešťastný. Chybějící čeština (i další jazyky) přinutila spoustu lidí schovat hodinky do šuplíku. Ani anglicky mluvící nebyli ušetřeni – několik prvních verzí postrádalo tlačítko pro přijetí hovoru, o chybách s udržením konektivity, které se jako déja vu vrátily i v druhé verzi ani nemluvě.

Chybějící čeština přinutila některé schovat hodinky do šuplíku. A jiné zase odložit nákup.

Vlna negativní publicity pak odrazuje další lidi od nákupu (stejně jako dlouhé čekání na novou verzi), nedostatek zájmu odrazuje výrobce a vývojáře, což zase odrazuje další zájemce.

2. Samostatnost není pro každého. A chceme ji vůbec?

Když už přežijeme všechny počáteční nesnáze, můžeme si začít užívat přednosti. Tou největší mát být podle Googlu nezávislost na mobilním telefonu. Zatímco první verze vám bez připojení neukázala ani čas, tu druhou už prakticky není potřeba k telefonu ani připojovat. Jenže hodinky pořád potřebují připojení. Verzí s LTE je naprosté minimum, Wi-Fi není všude, a tak nakonec bude nejjistější cestou stejně zase mobil připojený přes Bluetooth.

Celé je to tak nutné brát jako spíše příslib do budoucna, ale nyní je takový přístup spíše k vzteku. Kromě zesložitění celého systému to přináší vyšší energetickou náročnost, protože hodinky se snaží suplovat to, co by měl dělat telefon.

Jeden příklad za všechny: v práci používáme chatovací aplikaci Telegram a v něm máme i skupinu pro „nezávazný pokec“, která se obvykle zvrhne v nějaký flamewar se stovkami příspěvků. Když se něco takového stane, moje hodinky se nemají šanci dožít večera. Proč? Telegram stahuje příspěvky z chatů na pozadí. Pár set textových zpráv je pro mobil jako nic, ale hodinkám, ve kterých běží samostatná aplikace, už to dá řádně zabrat. Nehledě na absurditu toho, že jste nucení stejná data stáhnout dvakrát.

Celé to vzdáleně připomíná situaci s tablety. Na začátku dekády to byl velký hit a spousta lidí pořizovalo svému telefonu většího sourozence: na sledování videí, čtení knih nebo surfování na webu. Jenomže to znamená se dvakrát tolik starat. Shánět konektivitu, přetahovat věci tam a sem, všechno řešit nadvakrát. A tak se ze spousty tabletů staly přehrávače videí nebo dokonce hračky pro děti.

3. Jednoduchost je klíč. A ten jsme ztratili

Až s odstupem času si tak uvědomujeme, jak geniální myšlenka byl původní Android Wear. Vzpomínáte na komunikátory od Nokie? Ty nabízely velký vnitřní displej s pohodlnou klávesnicí pro situace, kdy jste měli čas a chuť je používat. Pro ostatní situace tu byl malý venkovní displej. Oba dva však sdílely stejný systém a stejná data. Chytré hodinky v podstatě přinesly totéž, jen v sexy bezdrátovém balení a s hlasovým ovládáním.

Uživatel první verze Androidu Wear si tak nemusel dělat starosti s instalováním aplikací, jejich aktualizací – ani obvyklý strašák v podobě továrního restartu nebyl tak velký, protože hodinky si vše obstaraly samy.

Uživatel první verze Androidu Wear si nemusel dělat starosti s instalováním aplikací. To se však změnilo.

A dnes? V telefonu si vyberete nějaký zajímavý ciferník (ne, obchod na hodinkách skutečně nelze dlouhodobě používat) a stáhnete si ho do telefonu. Automatická instalace ale neproběhne, musíte totéž udělat ještě jednou v hodinkách.

4. Aplikace – komplikace

Všichni dobře víme, že úspěch každé platformy kriticky závisí na přízni vývojářů. Jakmile začnou chybět důležité aplikace, lidé zvažují nákup a raději dají přednost něčemu méně propracovanému, hlavně že jim tam poběží to, co potřebují.

Osamostatněním nositelného Androidu se Google vydává na šikmou plochu. Ani podpora původního AW nebyla kdovíjaká. A to údajně stačilo upravit aplikace a notifikace pár řádky kódu, což ale mnoho vývojářů dlouho neudělalo.

Nyní tu máme řádově složitější samostatné aplikace a kdo se v oblasti pohybujete, tak víte, že vývojáře je dnes potřeba platit zlatem a pečlivě zvažovat, na co jejich cennou práci využijete. Snadno se tak může roztočit negativní spirála, o které jme mluvili výše.

5. Nechci být k ničemu nucen

Všechny výše popsané výtky mají subjektivní základ. Racionálně rozumím tomu, že cesta k osamocení je nevyhnutelná, protože dříve se stejným směre vydá i konkurence a marketingově by pak bylo těžké obhájit hodinky, které nic neumí. Za nějakých pár let se tento koncept podaří dovést do takového stavu, že už ničemu nebude vadit, když mobil zůstane ležet na nočním stolku, protože ten den s hodinkami nějak přežijete. Do té doby je to ale spíše jen zbožné přání.

Mnozí uživatelé tak uvízli na půl cesty s přístrojem, který má úplně jinou filozofii a chování, než ten, který si koupili. Bylo by fér, kdyby uživatel dostal tak zásadní možnost odmítnout, anebo se po vyzkoušení měl možnost nějakým uživatelsky jednoduchým způsobem vrátit k předešlé verzi.

Pamatujete, jaké pozdvižení vyvolal Microsoft, když proti vůli některých uživatelů instaloval na jejich počítače Windows 10? Ano, ten „velký a zlý“ Microsoft, zatímco „hodný a otevřený“ Google se vás vůbec neptá a rovnou vás přinutí betatestovat jeho nový operační systém.