Všechno začalo tak, že jsem navštívil konferenci jedné sociální sítě. Vedle částí pro novináře jsem také zavítal do sekce pro tvůrce obsahu, kde jsem sledoval asi hodinovou přednášku, doslova s ústy dokořán. Snaha zaujmout uživatelskou pozornost, nepustit ji a přivést ji k monetizaci je zde dovedena k naprosté dokonalosti, jako kdyby na ní pracovali ti nejlepší psychologové, antropologové a mnoho dalších vědců. Běžný člověk je vůči něčemu takovému zcela bezbranný, zvláště pak, je-li ve věku, na které toto médium cílí.
Po cestě zpátky mi ale došlo, že se sice můžu vysmívat dětem, co si takto nechají vymývat mozky, ale sám na tom nejsem o mnoho lépe. Když jsem se vracel metrem, po očku jsem sledoval, co dělá přibližně stejně starý muž se svým telefonem. Já vím, že bych neměl, ale neodolal jsem překvapení, že jeho facebookový feed vypadá skoro stejně jako ten můj. Nějaké memy, hlášky z filmů, obrázky aut a všudypřítomná reklama na elektroniku a ženské spodní prádlo. (Zajímavá kombinace, proč asi?)
Souběh těchto dvou věcí byl jako rána mezi oči. Už skoro před rokem jsem zde psal, že nový Facebook nemá smysl používat. Postupně se totiž změnil ze sociální sítě, která propojuje lidi, jen na další médium, které se snaží zaujmout pozornost a zpeněžit ji. A minimálně to první se mu daří, protože zde subjektivně i podle měření trávím zbytečné množství času.
Jít tě nenecháme
Nechtěl jsem hned podnikat nějaká drastická opatření jako hned vymazat celý účet, ale jen omezit čas zde strávený. Proto jsem se odhlásil na počítači, zavřel jinak připnutou záložku v prohlížeči a v telefonu jsem ikonku aplikace odstranil z hlavní obrazovky, aby mě nelákala, namísto ní jsem dal ikonu počasí, kdyby mě zradila svalová paměť.
Nečekal jsem tak rychlou reakci. Jakmile Facebook zjistil, že jsem svoji ranní rutinu nedoprovodil bezcílným sjížděním feedu, poslal mi notifikaci. Prý mám rychle zapnout aplikaci, protože je zde návrh na přátelství. Co na tom, že jsem našeho jediného společného přítele neviděl deset let, jde o to, že je to mladá atraktivní žena, navíc s mojí oblíbenou barvou vlasů. Náhoda? Nemyslím si. Hlavní je vzbudit zájem.
Když se totéž opakovalo druhý den, jen s jinou mladou ženou, která mi byla předhozena coby návnada, odebral jsem aplikaci většinu oprávnění k notifikacím. Asi den to vypadalo, že mám klid, ale pak začal Facebook posílat maily. „Váš přítel nahrál fotku.“ Kliknete na odhlásit odběr těchto zpráv, ale druhý den dostanete „Váš přítel sdílel fotku“. V terminologii sítě je to úplně jiná kategorie upozornění. Trik je v tom neodhlašovat jejich odběr po jedné, ale proklikat se až do centra nastavení a tam všechno vypnout najednou.
Sociální dilema naživo
Taková reakce Facebooku na ztrátu pozornosti vyvolává různé reakce. Zčásti je to zábavné, jako když si s vámi chce hrát štěně. Zčásti otravné, jako když vás v noci budí dítě a vynucuje si pozornost. Ale hlavně děsivé, jako když po vás jdou upíři. Jen nechtějí vaši krev, ale pozornost.
Po celou dobu tohoto experimentu jsem měl pocit, že tohle už jsem někde viděl. A skutečně: v roce 2020 vznikl skvělý snímek Sociální dilema, který popisuje úskalí fungování a používání sociálních sítí. Kombinuje rozhovory s odborníky s hranými pasážemi, které mají problematiku dramatickým způsobem přiblížit. V jedné scéně chce dospívající mladík dokázat svým rodičům, že není na „sockách“ závislý. Vsadí se s s nimi, že vydrží nějaký daný čas, a umístí proto svůj telefon do zapečetěné zavařovací láhve. Pak přes sklo sleduje, jak ho síť bombarduje notifikacemi o tom, co dělá dívka, se kterou má rozvíjející se romantický vztah. Že nahrála fotku, že jde na akci… Asi tušíte, jak to končí. Chlapec bere kladivo a osvobozuje svůj telefon. Síť se mu dostala do hlavy.
Před třemi lety jsem si myslel, že je to na efekt dramatizovaná scéna. Ale teď jsem ji sám prožil. Ke své cti musím podotknout, že proti mě Facebook nepoužil žádný rozvíjející romantický vztah. Jen se mi snaží podsunout, že bych jeho prostřednictvím mohl navázat vztah s mladými atraktivními ženami a mohl alespoň na chvíli uniknout z nudy života v roli manžela a otce. Myslím, že už brzy žádné sociální dilema řešit nebudu muset. Jakmile si tento článek přečte moje manželka, bez váhání zruší facebokový účet za mě.
