Scénář, kdy plně funkční mobilní telefon končí v koši pouze kvůli degradovanému akumulátoru, je pro miliony uživatelů každodenní realitou. V rámci Evropské unie kvůli tomuto trendu vznikají miliony tun elektronického odpadu ročně, přičemž řádné recyklace se podle dat Evropského parlamentu dočká méně než polovina z nich. Zvrat v této oblasti má přinést nová evropská legislativa zaměřená na opravitelnost přenosných baterií. Podle Davida Chytila, obchodního manažera společnosti REMA Systém, však nová pravidla sice představují krok správným směrem, ale zásadní technologickou revoluci v designu smartphonů nepřinesou.
Klíčovým milníkem pro trh s přenosnou elektronikou se stane 18. únor 2027. Od tohoto data vstoupí v účinnost požadavek, aby baterie v telefonech, tabletech a dalších zařízeních nebyly pro koncové uživatele uživatelsky nedostupné. Výrobci budou muset konstrukci navrhnout tak, aby k demontáži stačilo běžně dostupné nářadí, jako je například šroubovák. Nová pravidla explicitně zakazují postupy, které dnes opravy v neautorizovaných servisech či v domácích podmínkách komplikují, tedy zejména nahřívání průmyslových lepidel, použití speciálních chemických rozpouštědel nebo konstrukční zásahy s vysokým rizikem poškození displeje či základní desky. A pokud by konstrukce přece jen vyžadovala specifický nástroj, legislativa ukládá výrobci povinnost přibalit jej k náhradnímu dílu bezplatně. Výrazným stabilizačním prvkem je také povinnost dodávat náhradní baterie na trh ještě pět let po ukončení prodeje konkrétního modelu. Prodloužení životního cyklu telefonu má přitom prokazatelný ekologický přínos, kdy podle studie v Journal of Industrial Ecology dokáže přechod z jednoročního cyklu obměny telefonu na čtyřletý snížit celkový ekologický dopad zařízení až o 40 %.
Očekávání, že se na trh plošně vrátí konstrukční řešení z éry tlačítkových telefonů, kdy stačilo nehtem odklopit plastový kryt, je však mylné. Evropská unie do textu nařízení integrovala výjimky, které zohledňují technologický pokrok v oblasti odolnosti. Povinnost snadné uživatelské výměny se nevztahuje na zařízení, která kumulativně splní náročné parametry. Přístroj musí vykazovat mechanickou odolnost při pádu z výšky 1,5 metru, disponovat stupněm krytí minimálně na úrovni IP67, což značí vysokou odolnost proti vniknutí prachu a vody, a jeho akumulátor musí po 500 plných nabíjecích cyklech vykazovat minimálně 83 % své původní kapacity. Vzhledem k tomu, že většina vlajkových lodí značek jako Apple, Samsung či Google tato kritéria standardně splňuje nebo je schopna je softwarovou optimalizací a konstrukcí zajistit, špičkové modely pravděpodobně zůstanou i nadále pevně uzavřenými monobloky.
Hlavní dopad legislativy se tak paradoxně neprojeví u nejdražších přístrojů, ale v kategorii low-endů a nižší střední třídy. U levnější elektroniky výrobci kvůli tlaku na nízkou cenu často šetří na hydroizolaci i na prémiových chemických směsích v bateriích. Právě tyto subjekty budou nuceny buď investovat do zvýšení odolnosti svých produktů, nebo kompletně přepracovat vnitřní uspořádání šasi směrem k modulárnosti – obojí nicméně nejspíše bude znamenat také vyšší koncovou cenu zařízení.
