O titulu Sumioni: Demon Arts zkušení hráči rozhodně neslyší poprvé. Majitelé handheldu Playstation Vita si mohou titul pamatovat ještě z března letošního roku, studio Acquire se však rozhodlo tuto unikátní hříčku transformovat na operační systém Android a optimalizovat pro čišet nVidia Tegra 3 se vším, co k tomu patří. Tím máme na mysli kreslený výtvarný styl, herní mechanismy i celkové pojetí, které bohužel strádá mnohými nepříjemnostmi.
Za Japonsko
Příběh rozhodně není důvodem, proč si titul pořizovat. Hráč se vtělí do role démonického hrdiny Agura, který byl povolán vyššími silami na záchranu Japonska od pradávného zla. Vskutku, nic originálního tu nehledejte a i když se komiksové filmečky snaží přesvědčit hráče o nabušenosti celé výpravy, není příběh ničím jiným, než jen pozadím pro chaotické bitky na obrazovce.
Jestli se něco dá považovat za vyloženě povedené, je to výtvarný styl, připomínající kreslené obrazy v japonském duchu. Jak hlavní hrdina, tak božští pomocníci a celková vizáž pozadí neustále připomíná legendy a báje této země, což byl rozhodně záměr. Displej je navíc doslova zavalen rozličnými efekty, což navozuje lehce chaoticky a nepřehledný pocit, a to docela často. I přes extrémně jednoduchý záměr se toho totiž až na výjimky děje najednou opravdu hodně.
Největší devizou titulu z hlediska hratelnosti je však schopnost kreslit prstem po obrazovce rozličné obrazce a plošinky. Ty pak může hrdina využívat, aby se dostal na nepřístupná místa, případně se skryl od útoků. Všechny kresby využívají inkoust, který doplňujete stejně jako zdraví sbíráním lektvarů, případně třením prstu o displej, což mi přijde úsměvné. Inkoust je využíván na veškeré magické triky, kromě základního úderu má totiž Agura v rukávu několik es.
Moc za zády
Tím mám na mysli především dva bájné bohy, které můžete nakreslením symbolu povolat na krátký čas do boje. Ti pak zlikvidují prakticky vše v dosahu, nejvíce se však jejich pomoc hodí při soubojích s bossy nebo budovami, které jinak svým párátkem můžete pižlat velmi dlouho. Aby však hrdina nebyl zcela bezmocný, přidali vývojáři do jeho repertoáru několik bonusových útoků, jako je energetický výboj, ohnivý útok a několik dalších perel. Ty by měli hráči pomoci v tužších chvílích, kdy není čas natřít si prstem inkoust a ze všech stran se valí nepřátelé.
Když už začla řež o soupeřích, musím vývojářům vytknout nedostatek fantazie. Po celých 30 úrovní totiž podstupujete neustále to samé – běžíte dopředu a kosíte vše hlava nehlava. Pod čepel se vám navíc vyjma bossů postaví neustále stejní vojáci, jejichž kabátky vám začnou lézt ušima už po prvních několika úrovních. I přes některé epické výhledy, které se vám naskytnou při chaotických bitkách, tak vlastně nedokážete vylézt ze stereotypu, který je navozen opakujícím se prostředím a nepřáteli. Kvůli tomu hra dokáže unudit velmi rychle, a to nehledě na původně originální koncept kreslení a faktu, že můžete v závislosti na vašem stylu hry odemknout až šest různých konců. Tedy, pokud na to vůbec budete mít síly.
Nepochopené umění
Sumioni vypadá na první pohled jako umělecký kousek, minimálně z vizuálního hlediska. Když se ale zavrtáte hlouběji, zjistíte, že kromě grafického půvabu a velmi povedeného konceptu kreslení po displeji nenabízí prakticky nic, co by hráče udrželo u displeje. Všechny úrovně jsou extrémně monotónní a podobné, souboje s bossy nepředstavují téměř žádnou výzvu a poté, co vyprchá počáteční opojení, drží hráč v rukou jen obyčejnou rubačku bez špetky originality. A to za ty opravdu nemalé peníze (přes 200 Kč) opravdu nestojí.
Testováno na zařízení Asus Transformer Prime s nVidia Tegra 3. Hru si můžete stáhnout z Google Play za cenu 249,62 Kč.
