Nothing Ear (2)

TWS sluchátek je na trhu nepřeberné množství a jako závan čerstvého vzduchu pro mě byla sluchátka Nothing Ear (1). Nabízela opravdu originální design s poloprůhledným tělem, který rozhodně nešlo zaměnit. Po zvukové stránce byla slušná, ale nešlo o žádný zázrak. Cena však byla dost při zemi, tedy alespoň do doby, než je Nothing zdražil. Výsledný mix a rovněž i velmi agresivní marketing stačil na to, aby se o Nothing Ear (1) mluvilo a mluvilo tak dlouho, než přišla druhá generace, která se nám dostala do redakce.

Technické parametry NOTHING ear (2)

Rozměry pouzdra	55,5 × 55,5 × 22 mm
Rozměry sluchátek	29,4 × 21,5 × 23,5 mm
Hmotnost pouzdra/sluchátka	51,9/4,5 gramů
ANC	ano, tři intenzity + režim přizpůsobení, až 40 dB
Dynamický měnič	11,6 mm
Bezdrátové nabíjení	ano, Qi (až 2,5 W)
Rychlonabíjení	ano, za 10 minut až 1:40 hodin poslechu
Výdrž s/bez ANC	4/6,3 hodin
Pouzdro dodá až (s a bez ANC)..	18/30 hodin
Certifikace odolnosti sluchátek/pouzdra	IP54/IP55
Komunikace (profily)	Bluetooth 5.3 (BLE, SPP, HFP, A2DP, AVRCP)
Kodeky	AAC, SBC, LHDC
Cena	3 700 Kč

Obsah balení: krabičku si neschováte

Osobně musím říci, že balení produktů Nothing mi trochu drásá nervy. Proč? Krabičku od produktu si zkrátka neschováte, protože než se ke sluchátkům dostanete, musíte strhnout vrchní potištěnou část, tím tedy přebal zlikvidujete. Není to tedy nic pro ty, kteří by si rádi krabičku ponechali. Pod přebalem je jen otevřená vanička, ve které najdete základní dokumentaci, náhradní špunty ve velikosti S a L (velikost M je již předinstalovaná), nabíjecí kabel USB-A–USB-C a samozřejmě samotná sluchátka. Originalitu prodejnímu balení však odepřít nelze.

Konstrukční zpracování: poloprůhledně podruhé

Nothing Ear (2) vychází z Nothing Ear (1), a tak není divu, že většinu obdivovaných prvků z první generace převzala. Co to znamená? Máme před sebou stále poměrně unikátní sluchátka z poloprůhledných plastů, díky kterým vidíte i část vnitřností, znamená to však i to, že původní „wow efekt“ se nedostaví, protože jsme to už zkrátka viděli. Neznamená to ale, že sluchátka nevypadají „cool a geeky“.

Pouzdro se mezigeneračně zmenšilo a je i o trochu lehčí, konkrétně mluvíme o rozměrech 55,5 × 55,5 × 22 mm a hmotnosti necelých 52 gramů. Pouzdro vypadá hodně podobně, přesto se odehrály nějaké změny. Například jeho spodní část už není kompletně zalitá do plastu, takže nepůsobí tak celistvě, na druhou stranu není tolik náchylné na vlasové škrábance. Výrobce navíc přidal odolnost dle IP54. Pěkné, jarní deštík už jej nerozhází. Pouzdro je stále osazeno USB-C pro nabíjení, nechybí podpora bezdrátového nabíjení Qi do rychlosti 2,5 W a nachází se na něm i tlačítko pro vyvolání režimu párování.

Pouzdro je menší, lehčí, možná praktičtější, bohužel ne tak bytelné jako u první generace. Pant se zmenšil, díky čemuž se zvětšila vůle mezi oběma částmi v otevřeném stavu. Je to detail, kterého si všimnete jen při přímém srovnání, ovšem zaznít musí.

Na celou obrazovku

Sluchátka v pouzdru nabíjíte stejně, stačí je položit a magnety se postarají o zbytek, dosednou navíc přesně na piny pro nabíjení. Nechybí vnitřní notifikační LED, která informuje o stavu nabíjení, stejně tak dokáže upozornit na vybitá sluchátka.

Stále „cool“ sluchátka, kýžený „wow efekt“ se však už nedostavil.

Sluchátko je nově o dvě desetiny gramů lehčí, zajímavé je, že je i o 0,5 milimetru vyšší. Ne, toho si opravdu nevšimnete, i kdybyste se hodně snažili. Design sluchátek je téměř identický, akorát se přemístily mikrofony.

Nothing přepracoval styl ovládání. Už žádné letmé dotyky, nově je třeba smířit se s tlačítkem citlivým na tlak, podobně jako u OnePlus Buds Pro nebo Apple AirPods Pro. Osobně tento styl ovládání moc rád nemám, i když nemohu výrobci upřít to, že tlačítka jsou velice citlivá, rozhodně více než u OnePlus Buds Pro. S novým stylem ovládání se změnilo i ovládání regulace hlasitosti. U první generace stačilo swipovat nahoru a dolů, nově musíte tlačítko stisknout a držet (levé pro snížení, pravé pro zvýšení), a to jen pokud si to nakonfigurujete v nastavení aplikace. Otravné, nepohodlné, ovládání původní generace bylo citelně příjemnější.

Dodáme, že nově sluchátka pořídíte jen v jedné barevné variantě, tedy bílé, černá (prozatím) chybí.

Výdrž a nabíjení: skoro identické

Ear (2) nabídnou standardní výdrž zhruba 4 hodiny se zapnutým ANC a 6 hodin bez něj. Nothing uvádí, že kombinací baterie ve sluchátkách a pouzdru dosáhnete celkové výdrže 22,5 hodin s ANC a 36 hodin bez něj. Jsou to tedy hodnoty víceméně srovnatelné, bez ANC vydrží trochu déle, s ANC zase o trochu méně než první generace (24/34 hodin). Pouzdro můžete nabíjet i bezdrátově standardem Qi rychlostí až 2,5 W. Klasicky kabelem zabere nabití zhruba hodinu a 5 minut, bezdrátové nabíjení je pomalejší, ovšem do dvou hodin je hotovo. Sluchátka se v pouzdru nabijí za zhruba 70 minut.

Funkce a zvuk: vylepšovalo se

Nothing Ear (1) byla, alespoň zpočátku, velmi kritizovány za kvalitu zvuku. Sluchátka navíc trpěla na „porodní bolesti“, kdy se sluchátka ráda odpojovala, ani ANC nebylo nic extra. To se v mezičase vylepšilo, Nothing zapracoval na aktualizacích a mnoho neduhů zmizelo. I proto jsem ve své recenzi spíše chválil, sluchátka už v době našeho testování nebyla novinkou, a to jim vlastně pomohlo.

Nothing Ear (2) jsou lepší ve všech směrech, výrobce navíc přidal mnoho zajímavých funkcí. ANC sice stále dokáže eliminovat ruchy až do 40 dB jako první generace, ovšem přidal se speciální režim Adaptive, který lépe ruší ruchy na základě vašeho ucha, dokáže se totiž přizpůsobit. Stále to není žádný zázrak a rozhodně nejde srovnávat třeba s LinkBuds S od Sony, která mají ANC při stejné konstrukci lepší, ale posun je mezigeneračně citelný. ANC je možné nastavit ve třech základních stupních: High, Mid, Low, potom je zde právě režim Adaptive. Osobně se nemohu zbavit dojmu, že ANC by chtělo u Nothing Ear (2) ještě trochu doladit, protože jsem často pociťoval snahu sluchátek ANC přizpůsobit v reálném čase, ovšem výsledkem bylo to, že v některých momentech ANC fungovalo dobře, jindy zase průměrně či podprůměrně, rovněž jsem měl pocit, že levé sluchátko nabízí horší ANC než pravé, přestože obě držela v uších stejně dobře. Předpokládám ale, že jde o podobné „porodní bolesti“ jako v případě první generace.

Nových funkcí je plno.

Režim propustnosti funguje dobře, sluchátka můžete mít na uších a komunikovat s okolím, přesto opět nejde o nejlepší režim propustnosti, který jsem zažil, zvuk je trochu tlumenější než u konkurence. Nothing přidal i speciální režim Personal Sound Profile. Ten dokáže přizpůsobit zvukový výstup přesně pro vaše uši. Jde o průvodce, který vám zhruba 5 minut pouští různé zvuky a nutí vás interagovat. Je to vcelku otravné, ale výsledek stojí za to, protože zvuk opravdu dokáže pozvednout.

Z dalších funkcí zmíním test těsnění nástavců, kdy se přehraje krátká znělka a aplikace vyhodnotí, zda vám nástavce v uších dobře těsní, či nikoli. Nechybí ani alternativa funkce „Najít“, pokud sluchátka někde zapadnou, nebo režim Low Lag Mode, který však funguje pouze s telefonem Nothing. Sluchátka nejsou vhodná na hraní her, protože standardní latence činí zhruba 300 ms. Zmínit musím i funkci Detekce nošení, kdy sluchátka pozastaví skladbu, jakmile je sundáte, a opětovně ji spustí v momentě, kdy si je nasadíte zpět. Nothing zapracoval také na ekvalizéru, který nově není přednastavený, ale lze jej přizpůsobit. Nevyhovuje mi pouze jeho prostředí, nastavujete jej pomocí kruhového ovladače, který alespoň zpočátku nedává moc smysl.

Inovované ovládání jsme již zmínili, namísto dotykových plošek tu máme tlakové senzory, které si lze částečně přizpůsobit v aplikaci Nothing X, jež je k dispozici zdarma pro iOS i Android. Přeprogramovat lze dvojí stisknutí či stisknutí a přidržení u levého/pravého sluchátka, nelze přeprogramovat jen jeden stisk, který vždy funguje jako Play/Pause. Osobně se mi tento styl ovládání příliš nezamlouvá, možná je to způsobeno i tím, že původní dotyková ploška u Nothing Ear (1) fungovala precizně, nevidím tedy důvod k tomu, proč se mělo ovládání měnit.

Sluchátka Nothing Ear (2) jsou stále zaměřena na výšky, basová složka však byla citelně vylepšena a zaměřením mi hodně připomíná sluchátka Sennheiser, která mám velmi rád. Zvukový výstup je vyváženější a zní dospěleji. Pokud nepatříte mezi audiofily, budete určitě spokojeni.

Zhodnocení: nebudou to mít snadné

V průběhu testování Nothing Ear (2) jsem neustále myslel na první generaci. To bohužel neznačí nic dobrého. První generace mě příjemně šokovala designem, cenou i ovládáním, byl jsem tedy ochoten odpustit některé nedostatky. Za cenu okolo 2,5 tisíc korun šlo o skvělou nabídku v poměru cena/výkon. Sluchátka po nějaká době podražila, což prodejům moc neprospělo. Druhá generace vypadá podobně, přidává pár „fíčur“ navíc, nabídne kvalitnější zvuk, ale zkrátka mi něco chybí. Pokud by mě první generace minula, asi bych řekl: nakupujte, jsou skvělá.

Takto si říkám, že bych spíš hledal první generaci ve slevě, už kvůli (alespoň pro mě) pohodlnějšímu ovládání. Nothing Ear (2) nejsou špatná, naopak. Ale zda to stačí, tím si bohužel stále nejsem jistý.

Foto: Martin Fajmon, mobilenet.cz