Meizu Pro 7

Meizu Pro 7 nepochybně láká zejména svou koncepcí s druhým menším displejem na zádech. Ten má přitom sloužit v podstatě jako Always On funkce, nebo jej lze využít jako hledáček pro hlavní fotoaparát. Krom dvou displejů ale telefon nabídne také procesor Helio P25, 4 GB RAM a 64 GB interního úložiště. Potěší také hliníkové tělo, USB-C s rychlým nabíjením, kompletní LTE nebo možnost vložit do zařízení dvě SIM karty.

Přejít do kataloguPřečíst recenzi

Meizu Pro 7

Rozměry	147,6 × 70,7 × 7,3 mm, 163 g
Displej	Super AMOLED, 5,2" (1 920 × 1 080 px)
Fotoaparát	12 Mpx, video: 3 840 × 2 160 px, 30 FPS
Procesor	MediaTek helio P25,
Paměť	RAM: 4 GB, úložiště: 64 GB, microSD
Akumulátor	3 000 mAh

Meizu Pro 7 – videopohled

Obsah balení: originální krabička

Krabička je velmi nezvyklá, jelikož vypadá skoro jako obří lahvička parfému. Nejprve se odklopí plastový kryt, který odhalí velkou krabičku, kde najdeme v přihrádce nastojato vložený telefon. Pokud poté krabičku otočíme, najdeme přihrádku s USB-C kabelem a velkým nabíjecím adaptérem.

Na celou obrazovku

Konstrukční zpracování: netradiční

Upřímně řečeno, na první pohled nevypadá Meizu Pro 7 nijak výjimečně. Z přední strany vypadá jako každá jiná placka s tlustými rámečky, kterých jsou na trhu tisíce, a stejně tak černá záda vypadají velmi nudně. Ve zlaté či červené barvě by telefon vypadal určitě lákavěji, ale tyto varianty k nám zatím nedorazily. Právě na zádech je ovšem tento kousek nejzajímavější, jelikož zde najdeme ve velkém skleněném panelu zapuštěný duální fotoaparát . Na toto sklo poté stačí poklepat a rozsvítí se sekundární displej, který je hlavním prodejním tahákem tohoto telefonu. O něm se však rozepíši později.

Na celou obrazovku

Zde jen zmíním, že je sklo skvěle zapuštěno do okolních zad, dokonce je i zleva lehce zaoblené, aby plynule navazovalo na zakulacené boky telefonu a nerušilo tak tvary zařízení. Záda dále ozvláštňuje i vertikálně umístěné logo výrobce, ale zajímavý je i samotný materiál, ze kterého je telefon vyroben. Každý po zdvihnutí telefonu hádal, že jde o nějaký typ plastu s pryžovou úpravou, ale není tomu tak.

Záda jsou vyrobena ze speciálně broušeného hliníku, takže na dotyk příjemně chladí. Povrch je příjemně měkký a telefon mi ani moc neklouzal z ruky. Díky tomu a celkovým tvarům se Pro 7 skvěle drží v ruce, nemluvě o tom, že se díky dobré ergonomii a menším rozměrům dobře ovládá i jednou rukou. Dobrému ovládání přispívá rovněž vhodné umístění kolébky hlasitosti a zapínacího tlačítka na pravém boku, tak akorát na dosah palce.

Stejně tak pochválím i vcelku rychlou a spolehlivou čtečku otisků prstů, která sídlí v mechanickém tlačítku pod displejem. To má výrazný a poměrně hluboký stisk, ale nepůsobí zrovna kvalitním dojmem, jelikož nevydává při zmáčknutí úplně nejpříjemnější zvuk a působí tak trochu rozbitě. Co se mi ovšem velmi líbí jsou ovládací gesta, která toto tlačítko se čtečkou registruje. Fyzické zmáčknutí vás dostane na domovskou obrazovku, letmý dotyk udělá krok zpět a swipenutí z dolní hrany displeje otevře multitasking.

Zadní displej: promarněný potenciál

Pokud se chcete podívat na hlavní chloubu modelu Pro 7, stačí telefon otočit na záda, nebo na něj dvakrát poklepat – rozsvítí se 1,9palcový AMOLED displej, který je dostatečně jemný a vcelku dobře čitelný i na slunci. Ale proč tu vůbec druhý displej je? No, na to se častokrát ptám také. Jde rozhodně o zajímavý prvek, kde si můžete zobrazit hodiny, zjistit kolik jste ušli kroků či jaké bude počasí nebo si na něm jen pustit nesmyslnou animaci. Nejužitečnější je poté funkce, kdy se z displeje stane hledáček hlavního fotoaparátu a vy si tak můžete udělat kvalitnější selfie. Problém tkví v tom, že jsem vám nyní vyjmenoval 99 procent funkcí tohoto sekundárního displeje.

V nastavení si můžete pouze upravit pořadí výše zmiňovaných typů obrazovek či zvolit, jaké animace se mají přehrávat. Na obrazovce ovšem neuvidíte skutečně užitečné věci, jako by byl třeba kalendář, nadcházející události v něm, chybí integrace s Google Now a podobně. Můžete sice odsud ovládat i hudbu, ale jen pokud používáte aplikaci od Meizu – s ostatními aplikacemi si samozřejmě displej nerozumí, takže Spotify má smůlu.

Jde zkrátka jen o nedodělaný nápad. Vždyť vám nedá displej ani náhled notifikací, jen vám vyskočí ikonka, že něco přišlo. Od koho co přišlo ale už nezjistíte. Mohlo by se namítnou, že jde prostě jen o zajímavý Always On displej, ale ani to není pravda. Displej musíte pokaždé ručně rozsvítit, protože se nejdéle po 15 minutách vypne. Nejsou tu ani stejné funkce, jako u Always On displejích ostatních výrobců.

Kdo by navíc proboha chtěl pokládal telefon displejem na stůl jen proto, aby viděl čas? Proč by měli lidé riskovat poškrábání velkého displeje, který budou používat mnohem častěji? Jak jsem psal výše – zajímavý, ale nedodělaný nápad, který jsem prakticky vůbec nevyužíval, jelikož zkrátka nebyl důvod. Nejde o obzvláště praktické řešení. A ještě menší smysl dává sekundární displej poté, když se podíváme, jaký displej máme vepředu, ke kterému se hned dostaneme.

Přední displej: hezká podívaná

Tradiční velký displej má u Pro 7 v dnešní době velkých telefonů s tenkými rámečky menších 5,2 palců a Full HD rozlišení. Nejdůležitější je ovšem fakt, že se jedná Super AMOLED panel, který v této cenové kategorii jen tak nenajdete. Tato technologie tedy přímo svádí k Always On funkci, ale ta tu není, jelikož pro tento účel slouží sekundární displej na zádech. O jeho nevýhodách jsem se však už rozepsal výše.

Samotný displej je přitom opravdu pěkný a sytými barvami, parádním kontrastem a krásně hlubokou černou se rozhodně řadí mezi ty nejlepší své třídy. Navíc si můžete zobrazení a barvy upravit v nastavení. Pozorovací úhly jsou v pořádku, škoda ovšem, že jsem měl za slunného dne občas problémy s čitelností displeje. Notifikační dioda nechybí, ale bohužel svítí pouze bíle a nelze jí nijak nastavovat

Zvuk: překvapující jack

Po zvukové stránce si pro mě Meizu přichystalo velmi zajímavou vlastnosti. O jediném spodním reproduktoru není potřeba sáhodlouze psát. Hraje velice hlasitě a zvuk je relativně čistý i na maximální hodnoty hlasitosti, ale jinak svou kvalitou nevybočuje.

3,5mm jack zde pohání stejný hardware jako v Galaxy S8!

To 3,5mm jack už ale vybočuje. Poskytuje totiž 32bitové Hi-Fi audio pomocí kombinace DACu Cirrus Logic CS43130 a zesilovače, které dodávají zvuk také skrz jack ve vlajkovém Samsungu Galaxy S8. Výstup je tedy opravdu skvělý a rozhodně předčí prakticky každého přímého konkurenta. Sluchátka už sice v balení nedostanete, ale kvalita výstupu to vynahrazuje.

Výkon hardwaru: draka tu nehledejte

Meizu u modelu Pro 7 sáhlo po osmijádrovém procesoru od MediaTeku. V útrobách zařízení tedy tepe Helio P25 se 4 GB RAM, což je slušně výkonná kombinace, ale najdete i výrazně levnější konkurenci s trochu vyšším výkonem. Poměr ceny a výkonu zde není prostě ten nejlepší a telefon se dostal svou cenovkou do teritoria mnohem silnějších zařízení. Zklamáním může být pro někoho také absence microSD slotu, ale vyvažuje to hned 64GB interní úložiště (cca 53 GB volných), což by mohlo většině uživatelů stačit.

Výdrž baterie: nic moc

Baterie mě bohužel u tohoto Meizu spíše zklamala. 3 000 mAh je zcela průměrná kapacita, ale s AMOLED displejem jsem očekával alespoň trochu lepší výdrž. Telefon ovšem většinou vydržel nanejvýš den a kousek běžného používání, přičemž během náročnějších dnů vydržel od rána do večera jen s odřenýma ušima. Na druhou stranu dokázal telefon překvapit v našem redakčním testu streamování Full HD videa přes Wi-Fi na poloviční jas, jelikož vydržel 9 hodin 54 minut. Naštěstí se tu nachází moderní USB-C, které disponuje vlastním rychlým nabíjením mCharge. Z 0 na 100 procent dostane telefon za hodinu a půl a na 50 procentech jste už za nějakých 37 minut.

Konektivita: tradiční skladba

V oblasti připojení k okolnímu světu nečekejte od Meizu nic zvláštního. Je tu kompletní LTE, Wi-Fi schopná 5GHz připojení či Bluetooth 4.2. Samozřejmě nechybí ani rychlá a spolehlivá A-GPS, s níž nebyly žádné potíže. Vlastníky dvou SIM karet potom určitě potěší duální slot pro dvě nanoSIM karty, ale pokud byste chtěli telefonem i platit u terminálu, máte bohužel smůlu. Chybí nám tu totiž NFC, což je v této cenovce velké minus.

Fotoaparát: nezklamal

Nasazený duální fotoaparát mě sice během testování nijak zvlášť neohromil, ale důležité je, že není ani špatný. Oba zadní fotoaparáty mají 12 Mpx, přičemž se doplňují ve stylu Huawei – jeden je barevný a druhý černobílý. Snímky skutečně nejsou žádná hitparáda, ale směle se rovnají konkurentům. Barevná reprodukce je vcelku věrná a nechybí ani detaily. Fotoaplikace přitom běží hezky rychle, její zapnutí dvojitým zmáčknutím domovského tlačítka je svižné a i ukládání fotek dlouho netrvá, takže můžete pořizovat jednu fotku za druhou.

Na celou obrazovku

Otření by ovšem chtělo trochu dotáhnout, jelikož občas telefon nezostří ani po klepnutí na displej správně, a i když podle všeho zaostřil, je poté výsledná fotka občas lehce rozmazaná. V celku jde o průměrný fotoaparát, takže musíte počítat také s šumem, rozmazáním a celkově horšími snímky za špatného světla, přičemž si telefon ani moc dobře neporadí s protisvětlem.

Zamrzí, že zde nenajdeme natáčení ve 4K, zatímco výrazně levnější Meizu M6 Note se Snapdragonem 4K zvládá. Máme tu rovněž portrétní režim, který sice není ten nejlepší, ale občas výsledky překvapí, přičemž ani čistě černobílé fotky nevypadají špatně, byť by to mohlo být lepší. Krátce zmíním, že i přes pohodlnou možnost fotit selfie přímo hlavním fotoaparátem díky sekundárnímu displeji tu máme také přední kamerku, která má hned 16 Mpx a nefotí zrovna špatně.

Software: starší ročník

Než se budeme vůbec bavit o funkcích prostředí, sluší se zmínit, že tu máme stále ještě starší Android 7.0 Nougat, což je velkou nevýhodou telefonu. Ten byl sice na jiných trzích uvolněn do prodeje již v září loňského roku, ale aktualizace aspoň na verzi 7.1 či 8.0 prostě nedorazila.

Zelený robot se tu krčí pod rozsáhlou nadstavbou Flyme OS a světe div se, toto Meizu běhalo plynuleji než třeba mnohem výkonnější Honor View V10. Tím nemyslím, že by byl telefon rychlejší, to ani náhodou. Zapínaní aplikací a některé úkony zde prostě zaberou trošku delší čas, ale všechno zvládne prostředí udělat plynule bez sekání animací a podobných neduhů.

Nadstavba samotná nemusí být všem po chuti, a to zejména kvůli vzhledu. Android tu vypadá zkrátka odlišně, zejména pak notifikační centrum, které dělá občas i problémy s čitelností notifikací. Nadstavba se vzhledově podobá spíše starším verzím EMUI od Huawei než nějakým moderním nadstavbám, natož čistému Androidu. Je tu také mnoho užitečných funkcí, jako jsou různá gesta a zkratky, avšak musíte počítat s občasnou angličtinou a třeba i vlastním obchodem s aplikacemi, který je zcela zbytečný, stejně jako vlastní internetový prohlížeč. Dalšímu bloatwaru se už ale výrobce naštěstí vyvaroval.

Zhodnocení: ach ta cena

Meizu Pro 7 dokázalo opravdu mile překvapit a je to podle mě sympatický telefon, byť jeho největší tahák v podobě sekundárního displej velkou výhodou opravdu není. Velký AMOLED displej je ovšem pěkný, zvuk z 3,5mm jack zní prostě super, duální fotoaparát nezklamal, prostředí je plynulé se spoustou funkcí a konstrukční zpracování má vysokou úroveň.

Na celou obrazovku

Musím však zmínit i pár negativ jako chybějící NFC nebo průměrnou výdrž baterie, ale za USB-C dostává Meizu palec nahoru. Dále mě mrzí starší Android a samozřejmě prakticky nevyužitý potenciál druhého displeje, který se sice může jednoduše vylepšit aktualizací, ale telefon se na jiných trzích prodává už od září 2017 a od té doby se moc nezměnilo.

Pro 7 je kvůli své ceně 8 300 korun v nezáviděníhodném postavení.

Pro 7 se kvůli své ceně 8 300 korun dostává do nezáviděníhodného postavení. Buď si lehce připlatíte a dostanete klidně i o třídu lepší telefony, nebo naopak pořádně ušetříte, oželíte nepříliš užitečný druhý displej a občas i UBS-C a dostane výbavou velmi podobné a občas výkonnější kousky. Meizu sice vyrobilo dobrý telefon, ale zbytečné dva displeje vyhnaly cenu na nepatřičnou úroveň. To ale výrobce dobře ví, a proto se podle vyjádření společnosti nástupce tohoto zajímavého konceptu jen tak nedočkáme.

Konkurence

Za necelých 10 tisíc seženete třeba nedávno recenzovanou Nokii 7 Plus s tenkými rámečky, vyšším výkonem, lepším foťákem, větší baterkou nebo čistým a novějším Androidem.

Přejít do kataloguPřečíst recenzi

Nokia 7 Plus

Rozměry	158,4 × 75,6 × 8 mm, 183 g
Displej	TFT IPS, 6" (2 160 × 1 080 px)
Fotoaparát	12 Mpx, video: 3 840 × 2 160 px, 30 FPS
Procesor	Qualcomm Snapdragon 660, 4×2,2 GHz + 4×1,84 GHz
Paměť	RAM: 4 GB, úložiště: 64 GB, microSDXC
Akumulátor	3 800 mAh

Kč

Pokud si připlatíte jen 500 korun, můžete mít i nádherný Honor 9, který se chlubí stejně řešeným, ale mnohem kvalitnějším duálním fotoaparátem, mnohem vyšším výkonem a po aktualizaci i novějším systémem.

Přejít do kataloguPřečíst recenzi

Honor 9 64 GB

Rozměry	147 × 71 × 7,5 mm, 155 g
Displej	TFT IPS, 5,15" (1 920 × 1 080 px)
Fotoaparát	20 Mpx, video: 3 840 × 2 160 px, 30 FPS
Procesor	Huawei Kirin 960, 4×2,4 GHz + 4×1,8 GHz
Paměť	RAM: 4 GB, úložiště: 64 GB, microSDXC
Akumulátor	3 200 mAh, doba nabíjení: 1:45 hodin

Kč

Výbavou i hardwarem podobné, ale mnohem levnější jsou dále modely Huawei P Smart a Honor 9 Lite, které jsou stejně velké jako Meizu, ale mají díky tenkým rámečkům větší displej. Zároveň mají také novější Android Oreo, ale jinak nad Meizu nijak výrazně nevyhrávají. Cena pod 6 tisíc korun je i tak velice přesvědčivý argument, a to jsem se ani nepouštěl do bohaté nabídky Xiaomi.

Přejít do kataloguPřečíst recenzi

Huawei P Smart

Rozměry	150 × 72 × 7,5 mm, 165 g
Displej	TFT IPS, 5,65" (2 160 × 1 080 px)
Fotoaparát	12 Mpx, video: 1 920 × 1 080 px, 30 FPS
Procesor	Kirin 659, 4×2,36 GHz + 4×1,7 GHz
Paměť	RAM: 3 GB, úložiště: 32 GB, microSDXC
Akumulátor	3 000 mAh, doba nabíjení: 2:33 hodin

Přejít do kataloguPřečíst recenzi

Honor 9 Lite 64 GB

Rozměry	151 × 71,9 × 7,6 mm, 149 g
Displej	TFT IPS, 5,65" (2 160 × 1 080 px)
Fotoaparát	13 Mpx, video: 3 840 × 2 160 px, 30 FPS
Procesor	Kirin 659, 4×2,36 GHz + 4×1,7 GHz
Paměť	RAM: 4 GB, úložiště: 64 GB, microSDXC
Akumulátor	3 000 mAh, doba nabíjení: 2:28 hodin