Lenovo Yoga 700-14

Modelová řada Yoga, jejíž poznávací znamení v podobě dvojitého kloubu, který umožní laptop proměnit v tablet, ale též jej „zohýbat“ do neméně užitečných režimů jako stan nebo stojánek, postavila Lenovo na piedestal v segmentu notebooků konvertibilní konstrukce. Tento koncept u zákazníků uspěl, což dokládají jak obdobné pokusy Aceru, HP nebo Asusu, jejichž modely tento mechanismus kopírují, tak high-endové modely z vlastní stáje, např. firemní ThinkPad X1 Yoga nebo nedávno recenzovaná Yoga 900 s vícečlánkovým kloubem napodobujícím pásek hodinek.

Dnes recenzovaná Yoga 700-14 se však vrací ke kořenům, když dokáže nabídnout výbavu bez kompromisů, ale zároveň přijatelnou cenu. My jsme konkrétně testovali stříbrnou variantu vybavenou dvoujádrovým procesorem Intel Core i5-6200U s maximálním taktem 2,8 GHz, dedikovaným grafickým čipem NVIDIA GeForce 940M se 2GB VRAM, 4GB operační pamětí typu LPDDR3 1600 MHz a hybridním pevným diskem s kapacitou 500 GB, rychlostí 5 400 otáček za minutu a 8 GB SSD cache. Za tuto konfiguraci si Lenovo aktuálně řekne o 24 tisíc korun.

V nabídce českých e-shopů najdete krom našeho stříbrného i černé, bílé a oranžové barevné provedení až s procesory Core i7, 8GB RAM a 256GB SSD. Cenová relace činí 23 až 30 tisíc. Pokud se však upnete na některou barvu, budete se muset podřídit dané výbavě, což platí i naopak. Oranžovou nebo bílou rozhodně nezkousne každý.

Yogu 700 lze zakoupit i v 11palcovém provedení s pasivně chlazenými procesory Core M 2. generace a SSD. (Pro účely porovnání jsme ji měli v konfiguraci s procesorem M3 6Y30, 4GB RAM a 128GB SSD k dispozici také, takže se stranou, přesněji v závorkách, pokusíme poukázat na nejvýraznější rozdíly. V kapitole o hardwaru také najdete tabulku porovnávající výkon.)

Příslušenství a obsah balení: pro dodatečné příslušenství do zahraničí

Na balení bohužel poznáte, že máme tu čest s výrobkem, kde se hledělo na výrobní náklady. V obyčejné krabici z kartonu, která aspoň disponuje imunitou vůči drsnějšímu zacházení ze strany přepravce, tak najdete mimo zařízení samotného už jen kompaktní transformátor o přibližné velikosti krabičky cigaret (platí i pro 11ku) spolu s dvoumetrovým propojovacím kabelem, jejichž spojení za účelem nabíjení je sice realizováno standardizovaným USB konektorem, avšak na druhém konci kabelu najdete jeho drobně modifikovanou proprietární verzi „se zobáčkem“. Chválíme, že nabíječku lze rozpojit a že nabíjecí port na straně zařízení funguje i jako normální USB, ovšem musíte s ní zacházet jako v rukavičkách, protože náhradní kabel jsem našel až na Amazonu za 24 dolarů a u nás nekoupíte ani nabíječku jako celek – jinde za ní Lenovo chce 50 dolarů.

Lenovo ušilo na předchozí Yogu 3 14 slušivé pouzdro na míru a díky shodným rozměrům ho můžete obléci i na Sedmistovku, avšak lze koupit opět jen v zahraničí za 50 dolarů. V případě potřeby připojit externí monitor bude zapotřebí investice i do kabelu nebo aspoň redukce s microHDMI, které v šuplíku velice pravděpodobně mít nebudete, a rozhodně se hodí mít při ruce i hadřík na čištění lesklého displeje, jenž v kombinaci s integrovanou dotykovou vrstvou funguje jako magnet na otisky prstů.

Design a konstrukce: jediný originál

Krom vnitřního mechanismu kloubů tvoří tělo ze sta procent umělé materiály, avšak celkově působí Yoga 700 solidním dojmem, když i při uchopení za víko nebo roh základny nevydává žádné skřípání. Navzdory tomu, že se při pokusu o zkroucení víka nedočkáte žádného nadměrného prohýbání, bych si ochranu displeje představoval lepší – zepředu i zezadu stačí vyvinout jen slabý tlak a hlavně při zobrazování tmavého obrazu dochází ke značnému vlnění i místnímu zesvětlování, což vadí o to víc, že vlivem tuhosti kloubu i váhy, které jsou značné, manipulace přirozeně vyžaduje více síly. (Menší verze překvapivě v tomto ohledu trpí ještě mnohem víc, a to má kloub o něco volnější.) Naopak chválím, že mezi sklem a displejem samotným není žádná viditelná mezera.

Po obvodu těla najdeme černou tuhou gumu, která přijde vhod zejména v režimu stanu, kdy právě na tomto místě dochází ke styku s podložkou, typicky stolem. Výhoda pogumování je dvojí – zařízení neklouže ani na hladkém povrchu a především se jeho hrany snadno nepoškrábou. Pochvalu zaslouží drobný detail, kdy tyto „nárazníky“ lehce přesahují hrany, což vede k ochraně základny v režimu stojánku. Stoprocentní ochranu by však zajistil až přesah ještě o něco větší. Asus by se každopádně se svými Transformery Book Flip mohl v tomto ohledu inspirovat.

To, že jsme pro recenzi zvolili stříbrnou variantu, je znát hlavně v zavřeném stavu, protože tento akcent nese jen vrch víka a spodek základny. Jejich povrch má hladký, matný a jen velmi lehounce měkčený charakter. Mastné otisky na něm sice lze vidět, ale nijak extrémně. Na otázku, jestli jde jen o stříbrný lak na plastu původně jiné barvy, naše krátkodobé testování odpovědět nedokázalo. Černému scénáři, že se časem v důsledku oloupání povrchové úpravy objeví kontrastní škrábance, s jakými se už po pár týdnech používání potýkají majitelé Inspironů 11z Touch a 13z Touch od Dellu, každopádně nic nenasvědčovalo.

Na místě, kde v notebookovém režimu při psaní spočívají vaše zápěstí, Lenovo použilo chladný metalický povrch s tmavou texturou evokující podélné broušení. V kombinaci s černým rámečkem kolem displeje tak zevnitř notebook vypadá jako černý. Totéž – a v podstatě většina v této kapitole vyřčená – platí i pro jiné barevné varianty, ovšem s výjimkou té bíle, kde v sousedství klávesnice najdete povrch bílý.

Zkušenosti výrobce s danou konstrukcí lze vypozorovat také na zmíněné tuhosti kloubů. Notebook sice nerozevřete jednou rukou jako MacBook, ale mnohem důležitější je, že se úhel displeje při drobných otřesech samovolně nemění, čímž se v naší nedávné recenzi zostudilo HP Spectre x360. Ať už však kloub u konvertiblu takové konstrukce klade sebevětší odpor, „couvání“ displeje při dotykovém ovládání v módu notebooku a stojánku se nelze zcela vyhnout. Ani akrobacie v možnostech zařízení není – třeba silnému třesení klouby podlehnou. V rámci realistického používání však s Yogou můžete provádět kdejaké cviky a že si uchová kýženou polohu, na to se můžete spolehnout, snad až na specifické případy, kdy se víko se základnou nacházejí v bezprostřední blízkosti – hlavně v tabletovém režimu by se hodil magnet, aby se obě části vlivem zemské přitažlivosti nevzdalovaly.

Dedikovaný grafický čip se svým chladičem přidává k základní váze 1 750 gramů zhruba jen 30 gramů navíc. Delší nošení v tabletovém režimu venku tedy nepřipadá v úvahu, a to i kvůli rozměrům 334,9 × 229,5 × 18,3 mm. (V tomto směru má menší 1 175 gramová verze jednoznačně navrch.)

Tradiční vstupní zařízení: žádný průšvih

Pohyb kurzoru zde řeší drobně zapuštěný clickpad, tedy dotyková ploška, kdy se levé a pravé tlačítko nachází pod jejím povrchem. Stisknutelná jsou přibližně od dolní poloviny a tuhost je nastavena tak, aby stisk byl pohodlný, ale abyste mohli fyzická tlačítka i úplně ignorovat a kliknutí provádět lehkým ťuknutím. Až na trochu větší prodlevu – takový Acer Aspire R 13 má touchpad o něco živější – zde vzhledem k cenové kategorii v podstatě nelze nic vytknout: kurzor neuskakuje, kliknutí jsou jistá, nechtěné dotyky dlaněmi software spolehlivě odruší a přesnost zcela postačuje. Povrch tvoří matný hladký plast a pokud nemáte zpocené ruce, prst po něm klouže příjemně snadno.

Vydařila se též klávesnice. Účetní by sice uvítali i numerickou část, ale to by pak klávesy nemohly mít standardní velikost. (11palcové variantě se to bohužel nepodařilo ani tak.) Vyšší síla nutná pro stisk jednotlivých kláves řadí klávesnici mezi ty tužší, avšak to nelze hodnotit negativně, neb každý má jiné preference. Rozložení si nedokáži představit lepší, zdvih dostačuje i při delším psaní. Nechybí ani jednoúrovňové podsvícení, byť trochu neesteticky prosvítá okolo kláves. (Ačkoliv Lenovo na svém webu tvrdí opak, model 700-11 podsvícením klávesnice nedisponuje a navíc má sloučené nebo scvrklé navigační klávesy. Zmenšení se bohužel nevyhnul ani Enter.)

Na rozdíl od ThinkPadu Yoga, který Lenovo vybavuje technologií Lift 'n Lock, může pro někoho představovat nepříjemnost fakt, že zde klávesnice mimo zavřený stav zůstává zcela obnažená. Přinejmenším nějaký čas trvá, než si zvyknete, že neúmyslný stisk kláves v tabletovém režimu – v prvních chvílích používání doprovázený lehkým úlekem uživatele – ve skutečnosti nepředstavuje žádný problém. Po přetočení kloubů do úhlu většího než 180 stupňů se totiž klávesnice i s touchpadem automaticky deaktivují. Pokud chytnete slinu během psaní románu a chcete předejít nechtěnému pohybu kurzoru, touchpad lze případně deaktivovat i samostatně.

Displej: lesklé „fulhádéčko“ by mohlo víc svítit

Displej má lesklou povrchovou úpravu bez jakékoliv snahy odolávat zrcadlení okolí, což bohužel v kombinaci s nedostatečným maximálním jasem o hodnotě 225 cd/m2 může znamenat problémy na ostrém slunci. I proto byla nehomogennost podsvícení takřka nepostřehnutelná, byť se ve formě světlejších částí uprostřed výšky pravého a levého rámu vyskytovala.

Citlivější oči naopak ocení, že v nastavení lze jas regulovat ve sto krocích – na klávesnici či v Centru akcí jen po deseti – až na minimální hodnotu, kdy i ve tmě rozeznáte zobrazovaný obsah jen tak–tak. Gorilla Glass každopádně neočekávejte.

(Menší sestřička sice pochopitelně skrývá méně výpočetního výkonu, ale paradoxně disponuje přibližně o 20 % silnějším podsvícením displeje, přičemž možnost ztlumení, které nedráždí ani ve tmě, si ponechává. Ruku v ruce s tím jde bohužel viditelnější nerovnoměrnost podsvícení, kdy levý dolní roh u našeho porovnávacího kusu obkličují z obou stran světlejší plochy, které naplno spatříte například při sledování letterboxovaného videa.)

Bez ohledu na úhlopříčku všechny Sedmistovky disponují Full HD IPS displejem. I na 14palcovém modelu to znamená dostačující jemnost, konkrétně 157 PPI. Dražší stroje sice lákají i na rozlišení vyšší, ale u Windows, kde se leckteré klasické programy nedokáží patřičně přizpůsobit, to přináší spíše problémy.

Pozorovací úhly a podání barev naznačují, že jde o panel nadprůměrné kvality, ale černá, u které lze naměřit 0,23 cd/m², je pro IPS typicky slabá, i když nijak extrémně.

Přečtěte si také

Recenze Lenovo IdeaPad Yoga 500 (14") – Jogín s výkonem

Na nepřehnaně širokých rámečcích (což u modelu 700-11 už však tolik neplatí) se dole nachází nepodsvícené senzorové tlačítko pro vyvolání Startu, jehož aktivace vyžaduje silnější stisk, a nahoře čočka kvalitativně průměrné HD webkamery a senzor jasu.

Kapacitní vrstva zvládne naráz zpracovat deset dotyků. Pokud byste si přáli přesnější ovládání stylusem prostřednictvím vestavěného digitizéru, ve spotřebitelské kategorii si budete muset počkat na model Yoga 900S nebo sáhnout po již nejednou zmíněné Yoze z rodiny ThinkPadů.

Zvuk: neuspokojí za žádných okolností

Pokud jde o zvukový projev stereo reproduktorů vespod základny, není o co stát. Hrají dostatečně hlasitě, ale úplně chybí hloubky a středy jsou slabé. Spoluvinu pravděpodobně nese i zvukový čip Conexant SmartAudio HD, protože kvalita sluchátkového výstupu nedosáhne ani na kdejaký low-endový telefon. O zvuku nicméně ještě bude řeč v kapitole o hardwaru a softwaru.

Procesor, grafický čip, hlasitost a účinnost chlazení: leccos si i zahrajete

Jak můžete vidět na výsledcích benchmarků okolo, výpočetní výkon odpovídá dané cenové kategorii. Lze však narazit na případy, kdy maximální výkon dostupný není, a to když požadujete vysoký výkon po delší dobu. Pak se procesor nemilosrdně podtaktuje i k hranici 2 GHz, dokud dostatečně „nevychladne“. Teplota naměřená čidly uvnitř přitom nikdy v běžně vytopené místnosti nepřekročila 70 stupňů Celsia, a to i při maximální zátěži. Přitom papírově dokáže odolávat až 100 stupňům.

Z hardwarové výbavy asi nejvíce zaujme dedikovaný grafický čip NVIDIA GeForce 940M se 2 GB vlastní paměti. Ten se automaticky aktivuje, když spustíte nějakou graficky náročnější aplikaci, typicky pár let starou nebo některou méně náročnou novější hru se sníženými detaily. V BIOSu, který je mimochodem na možnosti poměrně chudý, sice překvapivě najdete volbu „Discrete“, ale integrovaný grafický čip typu Intel HD Graphics 520 zůstává z pochopitelných důvodů nadále aktivní. Dedikovaný čip lze volbou „UMA only“ jen deaktivovat.

Fakt, že chlazení grafiky a procesoru řeší dvojice aktivních chladičů nasáváním vzduchu ventilačními otvory vespod základny a vydechováním horkého vzduchu na její zadní hraně a že útroby skrývají tikající mechanický pevný disk, což odpadá u verzí s SSD, by sám o sobě neznamenal výraznější problém. Smutné je, že i nízká aktivita ventilátorů je slyšitelná a že se netočí jen v minimu případů – pokud nic neděláte, píšete text, prohlížíte si fotografie nebo sledujete hardwarově akcelerované video, kdy se zátěž procesoru pohybuje kolem 15 procent. Ticho navíc trvá jen zhruba 15 minut – v tomto intervalu totiž pravidelně dochází k „preventivnímu odfouknutí“. Stačí prohlížet web a klidovému stavu ventilátorů je konec. Nepříliš šťastně byla jako maximální, pasivně uchladitelná teplota procesoru nastavena na 50 stupňů. Při většině aktivit se tato hodnota překročí, a tak se roztočí větráček. Ten čip uchladí na 40 stupňů a zastaví se. A tento cyklus se opakuje, takže uši trpí o to víc, že se větráček neustále zapíná a vypíná. Řešením bohužel není ani volba konfigurace bez dedikovaného GPU: navzdory jedinému aktivnímu chladiči je dle našich vlastních poznatků hlučnost naprosto srovnatelná. I vzhledem k nekvalitnímu zvuku proto jednoznačně doporučujeme externí „zvukovku“ doplněnou o uzavřená nebo špuntová sluchátka, která dostatečně tlumí okolní hluk.

Přestože hlasitý projev aktivních chladičů naznačuje vysoký chladící účinek za všech okolností, v režimu stojánku i tak může docházet k nemalému zahřívání šasi, protože výdechy blokuje víko displeje. Nejvíce tepla jinak šlo logicky nahmatat poblíž tok vzduchu umožňujících mřížek. (U „Jedenáctky“ to pak byla oblast uprostřed nad klávesnicí a tělo zařízení bylo vlivem absence aktivního chladiče zahřáté permanentně, byť přiměřeně.)

Úložiště a operační paměť: upgradu zdar

Největší výkonnostní brzdou naší konfigurace byl dozajista hybridní pevný disk s 8 GB cache, z jehož papírové kapacity 500 GB uživateli po odinstalování nadbytečného zůstane asi 410 GB, přičemž po prvním spuštění má uživatel k dispozici pouze 391 GB. Naštěstí jej lze dodatečně vyměnit za SSD, protože se pod 11 šroubky jištěným spodním krytem nachází standardní šachta pro 2,5" SATA disk, avšak pro zachování záruky je nutné využít služeb servisu. (Do nitra menší verze jsme neměli možnost nahlédnout.)

Totéž platí i pro upgrade RAM, ale vinou pouze jednoho paměťového slotu budete muset hledat jiné využití i pro starý modul typu LPDDR3-1600 SDRAM, přičemž nadbytečnému disku snadno vdechnete nový život dokoupením externího HDD boxu, ale u RAM to bude složitější. Při náročnějších úkonech mohou být předinstalované 4 GB omezující. Jisté obavy vzbuzuje též pohled do Správce úloh, kdy od načtení operačního systému a všech ovladačů a služeb na pozadí zpravidla bývá zabráno 60 procent. Swapování jsem však během testu nezaznamenal – v tomto směru správu paměti zvládá operační systém dobře, což ostatně potvrzují levnější Windows 10 zařízení, kde nezřídka bývají jen 2 GB RAM. (Kompletní benchmarky modelu 700-11 najdete zde.)

Operační systém a předinstalovaný software: uživatelský zážitek má mezery

Roli operačního systému zastávají 64bitová Windows 10 Home. I takřka po půl roce od vydání však mají k dokonalosti daleko, a to i při toleranci absence některých základních funkcí. Do jisté míry záleží i na přizpůsobení systému výrobcem a ovladačích, ale Průzkumník např. ani po několika dnech nenalezl všechny počítače v mé domácí síti, kdy paradoxně pomohl roll-back z novějšího buildu Windows 10 na ten předinstalovaný s číslem 10240. Ačkoliv dotykovou vrstvu nelze deaktivovat klávesnicovou zkratkou, zničehonic přestaly být jednou dotyky registrovány, což vyřešil restart. Při vyvolání kontextového menu dotykem se nejednou rozbalila scvrklá nabídka pro myš. Při prohlížení určitých webů v Microsoft Edge docházelo ke žloutnutí obrazovky. A mohl bych pokračovat. Tento stav je bohužel daň za filozofii „Windows jako služba“. Windows 10 je kvalitní základ, ale k ladění toho zbývá ještě hodně. Proto rozhodně nezapomínejte po prvním spuštění nainstalovat aktualizace. Vzhledem k hybridnímu disku si však připravte desítky minut pro jejich instalaci.

Za vyslovený bloatware by šlo označit jedině antivirus McAfee, jehož odinstalace zabrala minutu. Ostatní nepotřebné aplikace se naštěstí snaží do vašeho povědomí vplížit jen dlaždicemi ve Startu, po jejichž stisku teprve dojde ke stažení instalačních souborů. Vystavit jim odepnutím stopku je otázka pár kliknutí.

Lenovo předinstalovalo vlastní utility, z nichž většina je zbytná nebo lze nahradit, ale jsou alespoň k nějakému užitku. Nejužitečnější je dozajista univerzální aplikace Lenovo Settings, kde můžete aktivovat volby, které jinde nenajdete, např. režim ochrany baterie, pokud stále visíte na nabíječce, nebo možnost mít trvale zapnutý USB port, odkud lze nabíjet třeba telefon, i když notebook není zapnutý. Pro nastavení toho, jak má fungovat klávesa Fn, navíc již nemusíte do BIOSu – ani tento přepínač zde nechybí. Naopak bych velice ocenil přítomnost nějaké formy manuálního řízení ventilátorů. Tu sice zastane třeba doinstalovatelný NoteBook FanControl, ale měl jsem dojem, že fungoval jen někdy – jako by jeho nastavení vždy přebil pokyn firmwaru.

Separátní utilita s honosným názvem Dolby Audio slibuje luxusní poslechový zážitek. Prostřednictvím pěti přednastavených ekvalizérů pro různé druhy médií a dokonce i 20pásmovým uživatelským skutečně dokáže zvukový projev reproduktorů i sluchátek vylepšit, ale je to v podstatě zbytečné, protože ať děláte, co děláte, nekvalitní zvukové měniče a zvukový čip stále budou znát.

Clickpad doprovází utilita, kde lze přidružit různým gestům specifické funkce jako např. zobrazit kontextovou nabídku nebo spustit libovolnou aplikaci. Ačkoliv gesto v podobě lehkého klepnutí dvěma prsty software registroval, daná akce, ať už byla jakákoliv, se ne a ne provést. Bylo nutné provést kliknutí. Překvapila i nemožnost gest swipe-from-edge, která u Windows 8 fungovala na touchpadu i obrazovce identicky.

Tím se dostáváme k poměrně zásadnímu problému, kdy neexistuje jedno místo, kde byste mohli provést veškerá nastavení. Ta jsou totiž rozeseta mezi novou nabídku Nastavení z Windows 10, tradiční Ovládací panely a sadu utilit. Aplikace Lenova sice v průběhu testování dostala dvě aktualizace, takže nemusí jít o trvalý stav, ale na výrazná zlepšení bych nespoléhal.

Baterie a výdrž: očekávání naplněna

Vestavěnou baterii typu Li-Pol výrobce obdařil kapacitou 45 Wh. Jako obvykle velmi záleží na způsobu používání, ale pokud budete zařízení používat rozumně, čímž se myslí pohyb v internetovém prohlížeči nebo aplikacích kancelářského balíku při 50procentním jasu obrazovky a napájecím režimu Rovnováha, docílíte solidních 6 hodin. Tuto časovou hranici se nám těsně podařilo překonat i při tradičním redakčním testu, kdy při stejném jasu a 50procentní hlasitosti zvuku vedeného do sluchátek přehráváme streamované Full HD video. (U “prcka“ se v tomto testu projevil úspornější procesor, a tak se nám podařilo překonat 8hodinovou hranici.) Při maximální zátěži, například při hraní her, což díky GeForce 940M připadá v úvahu, ale baterii vysajete už během hodiny a půl.

Zkombinování napájecího portu s USBčkem neslibuje příliš rychlé nabíjení, ale opak je pravdou. Z vybitého stavu až do 80 procent nabití zhruba platí, že co 12 minut „tankování“, to 10procentní nárůst na indikátoru baterie. Nabití na 90 procent však již trvá 100 minut a úplné nabití pak systém hlásí za 125 minut. I tak hodnoty velmi potěší. (Vzhledem ke stejné kapacitě baterií platí v tomto odstavci vyřčené pro obě úhlopříčky, avšak jak již naznačil test přehrávání streamovaného videa, výsledná výdrž se vlivem odlišného hardwaru liší.)

Konektivita a tlačítková výbava: prokleté microHDMI

V ohledu kabelové konektivity lze mít snad jedinou výtku, kterou jsem již nakousl v úvodu: Lenovo ignorovalo nastupující USB Type C, které dokáže obhospodařit i displeje s DisplayPortem, a místo toho pro externí zobrazovač zcela nepochopitelně osadilo raritní microHDMI neboli HDMI Type D, přitom port plné velikosti neboli HDMI Type A by tělo pojmulo s naprostým přehledem. (Vysvětlením může být to, že Lenovo chtělo mít HDMI konektivitu napříč úhlopříčkami jednotnou.)

MicroHDMI na pravé bočnici 14palcové verze doplňuje jedno USB 3.0. Na bočnici pravé najdete druhý USB 3.0 port, jeden USB 2.0 port, který krom běžného konektoru pojme i ten se zobáčkem pro nabíjení, 3,5mm jack výstup pro sluchátka a zpětně kompatibilní čtečku SDXC karet s maximální kapacitou 2 TB. Dobrou zprávou je, že všechna USB poskytují dostatek energie i externí Blu-ray vypalovačce. Kensington Lock byste ale hledali marně. Pro ostatní prvky musíme zpět napravo, kde se nachází v této sestavě: dvoutlačítko ovládání hlasitosti, kulaté tlačítko funkce „Rotation Lock“, zapuštěný „ťuplík Recovery Button“ a – ve spánkovém režimu blikající a v normálním režimu trvale svítící – oblé zapínací tlačítko, v jehož těsném sousedství výčet završuje dioda, která bíle indikuje zapnutí a oranžově blížící se vybití či probíhající nabíjení. Nejsnáze se nahmatává neobvykle vystouplé zapínací tlačítko a i stlačení vyžaduje menší sílu, a tak přijde vhod možnost jej v OS vyřadit z provozu. Nejhůře se hmatem nachází kolébka pro změnu hlasitosti, ale i tak se na ní dá zvyknout. Odezva na stisk je adekvátní. Pro úplnost připomenu již zmíněné senzorové tlačítko Start pod displejem.

(Model 700-11 má, z pro mne neznámých důvodů, pozici 3,5mm jacku a microHDMI prohozenou. Jedno USB 3.0 tu také bylo degradováno na verzi 2.0.)

Na řadu přichází konektivita bezdrátová. Pokud bychom byli hodně přísní, mohli bychom vytknout absenci dat, NFC nebo GPS. Potěšilo by, kdyby si za takovou variantu mohl uživatel alespoň připlatit. Přítomnost Bluetooth 4.2 a Wi-Fi 802.11 a/b/g/n/ac je i tak nadstandard. Ať už jsme Yogu používali v jakémkoliv režimu, s bezdrátovou komunikací jsme nezaznamenali žádné trable. V souvislosti s připojením do počítačové sítě by nebyl problém do těla vměstnat také LAN port, protože u zařízení s takovými fyzickými parametry se předpokládá spíše používání v interiéru a na kabel se dá pořád spolehnout nesrovnatelně víc než na bezdrát, ale trend velí jinak, a tak RJ-45 nenajdeme ani tady.

Závěr: nedoslýchavý pecivál by měl radost

Ačkoliv jsme Lenovo Yoga 700-14ISK neměli k dispozici v té nejvyšší výbavě, i tak u nás po testu převažuje pozitivní dojem. Na obrázcích sice vynikají vyšší modely jako třeba ThinkPad Yoga X1 Carbon, ale potenciál zasáhnout masy má spíš dnes recenzované zařízení. Nejlépe jej lze definovat asi takto: za své peníze dostanete odpovídající hodnotu.

Pokud hledáte primárně notebook, ale přesto si občas chcete užít tabletu, Sedmistovka může být dobrou volbou. Vsedě je používání pohodlné, ale tabletový režim je spíše taková „nouzovka“ – musíte zkrátka brát na vědomí, že máte tu čest se zařízením, jehož tloušťka činí téměř dva centimetry a hmotnost dosahuje bezmála dvou kil. Doporučení tak můžeme dát hlavně těm, kteří k žití svého digitálního života nevyhledávají venkovní prostory, kde se projeví i lehce poddimenzované maximální podsvícení obrazovky. Od věci není ani zaběhlý návyk na používání externí zvukové „karty“ a okolí dostatečně tlumících sluchátek, protože zvukový projev notebooku jako celku – hlučnější chlazení nevyjímaje – zcela neuspokojí.

Konkurence: konec exkluzivity

Donedávna si Lenovo mohlo dovolit určitá zaškobrtnutí, protože jeho originální konstrukce neměla konkurenci. Dnešní trh už však nabízí nemálo napodobitelů, u kterých je sice patrná jistá nevyzrálost daného konceptu, ale přesto mají hodně co nabídnout.

V určitých ohledech je výhodnější novinka ASUSu v podobě Transformeru Book Flip TP301UJ. Za tisícový příplatek dostanete úložiště i paměť v dvojnásobné porci, tedy 1 TB HDD a 8GB RAM, USB-C, kovové šasi a velkorysé příslušenství v čele s pouzdrem. Přestože jas displeje dostačuje i pro venkovní použití, bohužel u něj hrozí vysoká pravděpodobnost prosvítajícího podsvícení neboli „backlight bleeding“.

Relativně nový přírůstek v kategorii 2v1 představuje i Acer Aspire R 14 druhé generace, který se oproti svému předchůdci v mnohém poučil. Za 22 tisíc nabídne navíc USB-C, rychlejší úložiště typu SSD, byť jen s kapacitou 128 GB, a kovovou konstrukci. České e-shopy bohužel nabízí už jen jednu další konfiguraci za 30 tisíc a jak se dozvíte v naší nadcházející recenzi, ani minimální nastavení jasu vašim očím nezaručí bezbolestné podmínky za tmy.

Pokud chcete hlavně ušetřit, zajímavou alternativou je Dell Inspiron 13z Touch, který se vyjímá slušivým symetrickým designem a kapacitním perem v základně. Jak již bylo zmíněno, nevýhodu představuje plastové šasi s nekvalitním lakem, který se velice snadno poškrábe. Jste ochotni to za cenu od 18 tisíc podstoupit?