HP Pavilion x360 13

Třináctipalcový HP Pavilion x360 svým designem a konstrukcí vychází z luxusního modelu Spectre x360, ale díky použití plastu místo hliníku a lacinějších komponent se nabízí za poloviční cenu. Jestli to Hewlett-Packard s tím šetřením nepřehnal, na to odpoví naše recenze stříbrné verze s procesorem Core i3 Skylake a 4 GB RAM.

Strategie HP na poli konvertiblů by se dala popsat jako obléhání. Americký „inkoustový“ gigant to zkouší ve všech cenových segmentech a nejsou mu cizí všelijaké přetočitelné ani oddělovací konstrukce všech velikostí – stačí jmenovat modely EliteBook Revolve 810, Envy 15, Pavilion x2 nebo nedávno recenzovaný Spectre x2.

Dnes recenzovaný Pavilion x360 13 spadá do hlavního spotřebitelského proudu a po vzoru všech velkých konkurenčních výrobců jako Acer, Asus nebo Dell přebírá koncept dvojitého kloubu, který prosadilo Lenovo svou řadou multirežimových zařízení Yoga. Bližší produktové označení s105nc/P7T32EA v sobě skrývá nejen specifikaci barvy „Natural Silver“, tedy matnou stříbrnou, ale zejména nejnižší dostupnou hardwarovou konfiguraci v podobě procesoru Intel Core i3-6100U, 4 GB RAM a operačního systému Windows 10 Home.

Momentálně jsou u nás k dispozici i verze „Sunset Red“ s červenou barvou šasi a různou hardwarovou výbavou, přičemž společným jmenovatelem všech včetně té naší je IPS displej s Full HD rozlišením, 500GB hybridní pevný disk a integrovaný grafický čip. Obchody nabízí též méně výkonnou 11palcovou variantu.

Příslušenství a obsah balení: model žebrák

V nezajímavém balení nenajdete nic navíc. Vystačit si tedy budete muset s napájecím adaptérem o velikosti tyčinky Snickers, jehož jeden připevněný a jeden odpojitelný kabel v součtu dosahují délky 2,8 metrů, a horkými kandidáty na podpal v této sestavě: český a slovenský rychlý návod, leták s kontakty na technickou podporu a brožura se záručními podmínkami.

Design a konstrukce: pořád krasavec, tentokrát z plastu

Pokud jste četli naší recenzi modelu Spectre x360, na nějž odkazuje i náš titulek, při zběžném pohledu na vás Pavilion x360 bude působit velmi povědomě, v režimu stojanu možná dokonce identicky. Shodné jsou přiměřeně široké postranní rámečky lesklého displeje, stylový podpis výrobce uprostřed pod displejem nebo dvojitý kloub s profilem čísla 8. Na levém boku udeří do očí podobnost průduchu ventilátoru a zapínacího tlačítka poblíž.

Při bližším pohledu se však nelze ubránit dojmu, že jde spíše o chudšího příbuzného, a to zejména vlivem celkového ztloustnutí a náhrady hliníku za plast, z nějž je šasi tvořeno ze 100 procent. Nemůžeme bohužel jednoznačně určit, zda alespoň vnitřní mechanismus kloubů používá kovové prvky. Matné provedení stříbrných partií účinně eliminuje otisky prstů. Spatříte tak maximálně mlžné opary způsobené tělesným teplem, které krátce po ukončení styku šasi s vašima rukama zmizí. Ačkoliv se rozhodně nejedná o nejlacinější plast, i na našem takřka zánovním kusu již bylo možné, i přes maximální šetrnost při manipulaci, pozorovat miniaturní škrábance.

Prostor okolo klávesnice s touchpadem, kam při psaní spočinou vaše zápěstí a který se od vzhledu Spectre x360 zcela distancuje, má matný černý povrch z plastu, který imituje podélně broušený kov. Otisky zde již uvidíte, ale nijak patrně.

V zavřeném stavu přitahuje víko k základně magnet. Zřejmě stejný magnet přitahuje obě části též v opačné vzájemné poloze v režimu tabletu, avšak magnetismus zde natolik ztrácí na síle, že neplní svůj účel. Magnet tak alespoň nebrání rozevření jednou rukou, ale tuhost kloubu si při tomto úkonu žádá chvilkové zdvihnutí celého konvertiblu do vzduchu. Pohodlné používání v ostatních režimech každopádně ukázalo na fakt, že tuhost kloubu je nastavena s ohledem na všechny eventuální situace. Ptáte se, jestli se opakuje hrozba, že se vám v režimu notebooku bude při drobných otřesech sama sklápět obrazovka, jak tomu bylo u Spectre x360? U našeho kusu rozhodně ne, ale ze zkušenosti se zmíněným dražším příbuzným víme, že by totéž nemuselo platit u kusu jiného.

Mezi krycím „sklem“ displeje a rámem se nachází nad povrch vystupující stlačená guma, která brání kontaktu obrazovky s rovnou plochou, typicky klávesnicí při zavření. Toto řešení však bohužel znepříjemňuje provádění swipe-from-edge gest.

Konvertibilní konstrukce si žádá řadu ochranných prvků. Naprosto nulová ochrana hran mohla projít u kovového Spectre x360, ale u plastového Pavilionu, který škrábancům odolává podstatně hůře, již prominout nejde. Tato skutečnost je na překážku zejména v režimu stanu. Výrobce o něm sice v návodu alibisticky mlčí, avšak oficiální render tuto polohu avizuje. „Jazýček“ na víku nad webkamerou, který usnadňuje rozevírání, se sice tváří, že tomuto režimu také neprospěje, avšak praxe naše pochybnosti rozptýlila.

Jak tedy již nejspíš vyplynulo, na pocit luxusu můžete zapomenout, když jediný prvek, který by se dal označit za prémiový, je „zrcadlo“ ve tvaru loga HP na zádech víka, ale rozhodně jsme již byli svědky podstatně horšího konstrukčního zpracování.

Kapitolu zakončíme rozvržením prvků na bocích základny. Jak již zaznělo, výdech ventilátoru se nachází nalevo, což je oproti konkurenčním výrobkům poměrně netypické. V režimu stanu nebo stojánku sice nehrozí ucpání mřížky, avšak pokud chcete mít v tabletovém režimu „krajinka“ po ruce kolébku ovládání hlasitosti na tomtéž boku a hardwarové tlačítko Start na tom opačném, cirkulaci vzduchu znemožníte vlastní dlaní, kterou navíc bude permanentně atakovat procesorem emitované teplo. Zmíněná tlačítka mají stejnou fyzickou i zvukovou odezvu (na tužší charakter stisku si chvíli budete zvykat), ale zatímco ovladač hlasitosti nahmatáte snadno, protože vystupuje, Start je nelogicky zapuštěný. Zapuštění dává větší smysl u zapínacího tlačítka na levém boku. To po zapnutí zařízení bíle svítí, v režimu spánku poblikává a při stisku vydává tišší kliknutí. Na opačném konci tohoto boku bíle a oranžově svítí dioda indikující činnost pevného disku. Přesně tamtéž, kde leží zapínací tlačítko, ale tentokrát na opačném boku, se příhodně hned vedle napájecího portu nachází žlutě svítící indikátor nabíjení, který si při nízkém stavu baterie blikáním vynucuje připojení k elektrické zásuvce. Pokud jsem vám zamotal hlavu, odkáži vás s omluvou do kapitoly o konektivitě. Také máte k dispozici detailní fotografie v naší galerii.

Tradiční vstupní zařízení: seznamte se s rodinou Průměrňákových

Rozložení klávesnice můžete také nejpohodlněji zhodnotit na základě fotografií. Za zmínku stojí zejména disproporce mezi směrovými tlačítky, kdy šipky nahoru a dolů mají poloviční velikost. Někomu nemusí sednout, že pravý okraj klávesnice netvoří Enter a Shift, jak bývá zvykem, ale Home, Page Up, Page Down a End. Ano, v tomto pořadí. Osobně mi chyběla klávesa pro vyvolání kontextové nabídky.

Při letmém přejetí kláves pravděpodobně získáte dojem, že máte co do činění s plastovou hračkou. Pokud si však zvyknete na menší zdvih a vyšší hlučnost, bude se vám psát bez větších nepříjemností. Vlivem absence podsvícení se vedle kláves pro regulaci jasu displeje nebo například pro (de)aktivaci leteckého režimu dostalo i na multimediální klávesy, avšak to, jestli pro jejich aktivaci bude či nebude zapotřebí i stisku funkční klávesy Fn, lze nastavit jen v BIOSu.

Povrch touchpadu typu clickpad tvoří hladký plast a pohyb kurzoru se o něco opožďuje, ale to není v dané cenové kategorii nic výjimečného. U gest včetně vyvolání kontextové nabídky lehkým ťuknutím dvěma prsty naopak potěší, že jsou spolehlivě rozpoznávána, a přibližování obsahu technikou pinch-to-zoom probíhá plynule – u takové Yogy 700 byl s obojím problém. Kliknutí v horní polovině vyžaduje vyvinutí vyšší síly (níže to jde o poznání snáz) a doprovází jej tupý zvuk.

Displej: Josef I. Průměrný

13palcová obrazovka „BrightView“ spadá mezi ty lesklejší, ale dámy zklamu – jako náhrada za zrcadlo neobstojí. Odrazy jsou totiž lehce rozmazané, což je projev snahy odlesky alespoň částečně potlačit. Obraz je tak trochu v mlze. Jistou část viny za to může nést rovněž fakt, že krycí filtr a panel samotný viditelně dělí několikamilimetrová mezera. To má za důsledek také to, že se displej může v závislosti na pohledu jevit jako křivě nainstalovaný. Jiná krycí „skla“ dle mých subjektivních dojmů interpretují barvy živěji, tvary ostřeji.

IPS panel sice disponuje nadstandardním rozlišením Full HD, ale ve všech ostatních ohledech jako kontrast či pozorovací úhly je zcela průměrný. Totéž platí i pro minimální a maximální jas. V noci vaše oči nebudou trpět a ani rozlišitelnost zobrazovaného obsahu v exteriéru vám nebude zcela zapovězena, ale ostré slunce už může představovat problém. Naopak ve tmě můžete zpozorovat poměrně závažný backlight bleeding. Podsvětlující diody vespod displeje by šlo spočítat a i levý horní okraj byl výrazně světlejší než okolní plocha.

Samozřejmý digitální výstup obrazu a zvuku přes HDMI kabel doplňuje bezdrátová technologie Intel WiDi.

Kvalita zvuku: Alžběta I. Průměrná

Pod stereo reproduktory vespod základny se podepsala společnost Bang & Olufsen. Pokud však pomineme přítomné logo a předinstalovanou utilitu B&O Play, ani byste to nepoznali. Zvuku chybí zejména basy. Ačkoliv uvedený prográmek obsahuje táhlo pro jejich regulaci, na zvuk nemá posun jezdce žádný slyšitelný dopad. Jezdec pro určení intenzity výšek již funguje a spoluzodpovídá za to, že tyto frekvence zvukové měniče reprodukují obstojně. Hlasitost je dostatečná.

Sluchátkový výstup hraje překvapivě velmi hlasitě, ale charakteristiku zvuku má podobně neuspokojivou jako reproduktory.

Webkamera: déjà vu

Hodnotit webovou kameru by bylo jako nosit dříví do lesa. I přes líbivý název „TrueVision“ jde o generickou HD/720p kameru, kterou najdete u každého druhého notebooku.

Hardware a výkon

Do BIOSu vstoupíte stiskem klávesy Esc krátce po zapnutí počítače. Velkou pochvalu si zaslouží nejen fakt, že jej můžete přenastavovat prostřednictvím touchpadu, ale zejména to, že lze místo klávesnice nebo kurzoru použít také dotykovou obrazovku, k čemuž slouží na displeji vyobrazená směrová tlačítka. Možnosti konfigurace nicméně nejsou nikterak bohaté.

Procesor, grafický čip a charakteristiky chlazení: Core i5 by „zvučil“ stejně

Testovaná sestava je osazena akcelerovanou procesorovou jednotkou Intel Core i3-6100U se dvěma jádry na maximální frekvenci 2,3 GHz a grafickým čipem Intel HD Graphics 520 s jádrem o základním taktu 300 MHz. Z procesorů, které již nutně vyžadují aktivní chlazení, jde v případě Core i3 o to nejméně výkonné řešení, kde nejvíce pocítíte absenci Turbo-Boostu, který by se postaral o krátkodobé navýšení taktu při vyšší zátěži. Vzhledem k tomu, že větráček vždy uslyšíte, protože se točí neustále, byť poměrně tiše, bych být vámi zvážil variantu s Core i5, která při stejných provozních vlastnostech nabídne vyšší výkon. Volba „Fan Always On“ v BIOSu sice dává naději, že by točení aktivního chladiče mohlo alespoň v nižší zátěži ustat, ale změna parametru neměla na jeho chod žádný vliv. To je poměrně ostudné, protože některé stroje i s Core i5 z éry Haswellu (dvě generace starší mikroarchitektura než zdejší Skylake) jsou v nízké zátěži uchladitelné zcela pasivně. Možná i proto se však teploty vždy pohybovaly ve zcela přijatelných hodnotách.

Pokud jde o pocit z výkonu v praxi, nebudete si moci vyskakovat. Na nějaké hard-core hraní nebo stříhání 4K videa to prostě nebude. Drobné editace fotek nebo HD klipů, konzumace multimédií, vícezáložkové prohlížení webu a práci v kancelářských aplikacích však zvládne Pavilion x360 13 s přehledem.

Úložiště a operační paměť: externího disku netřeba

Operační paměť typu LPDDR3L na frekvenci 1,6 GHz a o kapacitě 4 GB doplňuje hybridní disk s kapacitou 500 GB a 8GB vyrovnávací flash pamětí. Tento typ úložiště je vhodný pro ty, kteří chtějí rychlost i dostatečnou kapacitu a nemohou si dovolit ryzí vysokokapacitní SSD. Recovery oddíl pro eventuální obnovu systému zabírá přibližně 10 GB, samotná instalace operačního systému s předinstalovanými nástroji od HP pak asi 30 GB. Dalších cca 10 GB pak ujídá nadbytečný balast, jehož odinstalování můžete dosáhnout zhruba 425 GB volného místa pro vaše data.

HDD se nachází tak daleko od ventilátoru, jak je to jen možné, přesto jeho šum a tikání s funěním chladiče splývá, což je rozhodně pozitivní zpráva.

Pokud jde o případný upgrade, lze jej díky šachtě pro 2,5" pevný disk a jednomu slotu pro paměťový modul s maximální kapacitou 16 GB fyzicky provést, avšak kvůli absenci servisních vrátek musíte sejmout celý spodní kryt, což HP, jak mi vysloveně sdělilo jeho tuzemské zákaznické oddělení, považuje za porušení záručních podmínek. Jedinou možností je tak návštěva servisu.

Operační systém a předinstalovaný software: Windows 10, 2 utility, mraky bloatwaru

Koupí Pavilionu x360 se automaticky stáváte majitelem OEM licence Windows 10 Home ve 64bitové verzi. OS sice výrobce předinstaloval, ale Windows Update vám zajisté brzy nabídne několikagigovou aktualizaci, jejíž instalace se u hybridního disku rovná desítkám minut čekání.

Potěší připravená aplikace Dropbox, která nabízí bezplatné získání 25GB prostoru v cloudu na jeden rok. K užitku zajisté budou i dvě následující utility. O první, B&O Play, již padla zmínka. Ve čtyřech záložkách zde můžete „potunit“ nejen zvukový výstup, ale i zvuk zaznamenávaný vestavěným mikrofonem. HP Support Assistant vám zase mj. pomůže pohodlně nainstalovat nové verze ovladačů.

Tradičně nechybí antivirus McAfee LiveSafe Internet Security, který bez zakoupení přestane fungovat po 30 dnech. Místo aby tento nenáviděný bloatware dostal nadobro utrum, HP se rozhodlo jít opačnou cestou a přidat k němu Avast SecureLine pro zabezpečení Wi-Fi přenosů. Jeho zkušební verze vypoví službu za dva týdny. Vsadím se však, že je oba odinstalujete už během prvních dvou dnů, ne-li hodin.

Dále vám cenný prostor na disku zabírá pár her z Windows Store, poznámkovník Evernote a zkušební verze Officu. Největší měrou vám však koupi zařízení zasponzoroval CyberLink, který je zde zastoupen hned čtyřmi svými staršími aplikacemi, tentokrát v časově neomezených verzích: PhotoDirector 5 (fotoeditor, aktuálně se prodává verze 7), PowerDirector 12 (videoeditor, aktuálně se prodává verze 14), Power Media Player 14 a YouCam. Vzhledem k absenci podpory kodeku MPEG-2 ve Windows 10 bych však všechno bez váhání vyměnil za PowerDVD.

Baterie a výdrž: bez překvapení

Integrovaná Li-Ion baterie, která sestává ze 3 článků a disponuje kapacitou 48 Wh, dosáhla v našem redakčním testu výkonu 6 hodin a 5 minut, což je vzhledem k velikosti akumulátoru a osazeným komponentám lehce nadprůměrná hodnota. Připomenu, že přes Wi-Fi v nativním webovém prohlížeči (zde Microsoft Edge) přehráváme streamované video o rozlišení displeje s tím, že jeho podsvícení, stejně jako zvuk vedený do sluchátek, mají nastavenou 50procentní intenzitu.

Při běžném smíšeném provozu budete dosahovat výdrže zhruba 5 hodin, v případě přísné disciplíny však můžete dosáhnout i dvojnásobku.

Konektivita a komunikace

Kabelová konektivita: RJ-45 vstává z popela

Levý bok základny hostí krom zapínacího tlačítka, Kensington Locku pro znemožnění mobility, výdechu ventilátoru, kolébkového ovládání hlasitosti, indikátoru chodu pevného disku a slotu pro SD karty, odkud zasunutá paměťovka vyčuhuje jen o pár milimetrů, už jen USB 2.0 port plné velikosti. Ty pravé žně nastávají až u boku pravého. Ten krom tlačítka Start a indikátoru napájení obsahuje dva porty USB 3.0 (nenechte se zmást jejich netypickou černou barvou) a HDMI 1.4 (maximum 1920 × 1080 při 60 Hz), všechny opět v plné velikosti. Samozřejmě nechybí kombinovaný audio jack o průměru 3,5 mm a zdířka pro připojení napájecího adaptéru. O malý šok se se nám postaral RJ-45 port pro připojení do počítačové sítě prostřednictvím LAN kabelu. Papírově sice zvládá pouze 100/10 Mb/s, ale i tak si zaslouží velikou pochvalu.

Bezdrátová konektivita: nezvládá Hi-Fi, zato umí Wi-Fi i WiDi

Wi-Fi připojení zajišťuje dvoupásmový modul Intel standardu 802.11ac, doplňuje jej čip Bluetooth 4.0 od stejného výrobce. Zatímco Bluetooth funguje zcela standardně, k Wi-Fi musím mít výtku ohledně citlivosti. Pokud naše zařízení a router dělila zeď, naměřil jsem rychlost downloadu pouhých 55 Mb/s, přičemž s jinými notebooky běžně naměřím i více než 70. Situace se nezlepšila, ani když jsem mezi Pavilionem a routerem zajistil přímou viditelnost a metrovou vzdálenost. Za těchto ideálních podmínek jsem nedosáhl lepšího výsledku než 62 Mb/s. Nakonec se tedy ukazuje, že LAN port výrobce neintegroval jen tak pro nic za nic…

Pro pořádek zopakuji informaci o podpoře technologie Intel WiDi pro bezdrátový přenos obrazu a zvuku do kompatibilního externího zobrazovače, případně jakéhokoliv zobrazovače s příslušným adaptérem. Bohužel jsme ji však neměli možnost prověřit.

Závěr: stojí za zvážení

Hewlett-Packard minulý týden oznámil novou generaci řady Pavilion x360. Největší posun nastal v rychlosti nabíjení, kde ušetříte pár desítek minut. Krom širší balety barev, lehce oprášeného designu a bohatší nabídky konfigurací včetně nové 15palcové úhlopříčky však už nepřináší žádné další pozitivní změny, které by stály za zmínku. V některých ohledech si naopak nové modely pohoršily. Nově jim chybí hardwarové tlačítko Start pro tabletový režim a zejména nedisponují LAN portem. Nemluvě o tom, že na náš trh dorazí nejdříve začátkem května, spíše ale ještě o pár týdnů později.

Koupě recenzovaného notebooku tak stále dává smysl. Navzdory plastovým materiálům potěší solidní konstrukce. Dále zaujme pěkný design a v neposlední řadě příznivá cena 17 tisíc korun za testovanou konfiguraci. Největším argumentem pro koupi však budou exkluzivní vlastnosti, kterými se jen tak nějaký konkurent chlubit nemůže: bezdrátová technologie WiDi, LAN port a výdech chlazení na levém boku, který v určitých scénářích může vyhovět více než výdech na zádi.

K poohlédnutí po konkurenci vás naopak může přimět slabší citlivost Wi-Fi, chybějící USB-C a pouze průměrné kvality displeje, reproduktorů, klávesnice a touchpadu. A kdo že se Pavilionu x360 13 může postavit?

Konkurence: lepší znamená dražší

Za podobnou částku můžete mít bílou Lenovo Yogu 500-14 v konfiguraci 80N400UHCK. Ta sice x360 lehce přerůstá v rozměrech a disponuje o něco horším procesorem, ale nabízí o palec větší displej, podsvícenou klávesnici a rychlé, byť kapacitou 128 GB menší SSD.

Za zvážení stojí i volitelně zlatý Dell Inspiron 13z (7359) Touch s produktovým číslem N5-7359-N2-01-G. Ten dostal do vínku možná ještě fešnější vzhled, při jehož návrhu se myslelo na šachtu pro kapacitní stylus v základně. I váha a rozměry jsou menší. Díky procesoru Intel Core i5-6200U a dvojnásobné porci paměti RAM, tedy 8 GB, si navíc můžete troufnout i na náročnější úlohy. Neobejde se to ale bez příplatku, protože cena činí necelých 21 tisíc.

Pokud jste ochotni oproti Inspironu investovat ještě o pár stovek víc, můžete mít jinou čtrnáctku, a sice letošní Acer Aspire R 14, přesněji model NX.G7WEC.001/R5-471T-54EK. Ten je pro změnu černý. Jak se dozvíte v nadcházející recenzi, jde o nejlepší stroj ve své kategorii. V čem si oproti Pavilionu polepšíte? Konstrukce je zde z velké části kovová, roli procesoru zastává výkonnější Intel Core i5-6200U, jehož výkon podporuje osazené SSD, USB-C zajistí připravenost na budoucnost a klávesnice s regulovatelným podsvícením umožní práci i za tmy. Budete se však muset spokojit s pouhým 128GB interním úložištěm.