Pro uživatele, kteří nechtějí dělat kompromisy v kvalitě bezdrátového poslechu, přichází s operačním systémem Android 17 zásadní novinka. Jak informuje androidauthority.com (viz androidauthority.com), Google do svých vlajkových telefonů Pixel integroval podporu audio kodeku LHDC (Low Latency High-Definition Audio Codec), což potěší zejména náročnější posluchače, kteří dosud na telefonech od Googlu postrádali širší paletu pokročilých bezdrátových standardů.
Ačkoliv je pro telefony Pixel tato technologie nová, samotný kodek LHDC není na trhu žádným nováčkem. Organice HWA Alliance jej představila již v září roku 2018 a postupně se prosadil do celé řady audioproduktů, od bezdrátových sluchátek až po domácí audio stanice. V červnu roku 2024 navíc kodek získal prestižní certifikaci Hi-Res Audio Wireless od Japonské audio společnosti (JAS), čímž se oficiálně zařadil po bok známějších konkurentů jako aptX Adaptive nebo LDAC. Specifikace LHDC každopádně nabízí několik variant podle kvality a datového toku:
- LHDC-48K: 16-bit / 48 kHz (cca 400 kbps)
- LHDC-96K: 24-bit / 96 kHz (cca 1 000 kbps) – tuto variantu podporují Pixely
- LHDC-192K: 24-bit / 192 kHz (cca 1 000 kbps)
- LHDC-RAW: 24-bit / 96 kHz (až 4 600 kbps)
Fyzikální limity nicméně nelze obejít
Ačkoliv marketingové materiály často lákají na „studiovou kvalitu bez drátů“, realita bezdrátového přenosu je složitější. Maximální datový tok 1 000 kbps u podporované verze pro Pixely totiž nestačí ani na přenos čistého, nekomprimovaného CD tracku (který vyžaduje 1 411 kbps), natož na plnohodnotné Hi-Res audio o frekvenci 96 kHz nebo 192 kHz bez ztráty dat.
LHDC, podobně jako ostatní Bluetooth kodeky, proto musí spoléhat na pokročilou kompresi. Přesný algoritmus, jakým LHDC audio data komprimuje a následně rekonstruuje, sice není veřejně známý, experti se však shodují, že kodek pravděpodobně využívá ořezávání frekvencí, které lidské ucho běžně nevnímá, v kombinaci s variabilním kódováním. Výsledkem je kvalitní zvuk, rozhodně však nikoliv stoprocentně bezztrátový (lossless).
Největším úskalím vysokorychlostních kodeků je nicméně spolehlivost samotného Bluetooth spojení. V prostředí, kde dochází k rušení signálu – například v městské hromadné dopravě nebo na místech s vysokou koncentrací jiných bezdrátových zařízení – může připojení snadno vypadávat. A aby se předešlo nepříjemnému sekání hudby, disponuje LHDC technologií dynamického škálování datového toku. V ideálních domácích podmínkách tak sice kodek může běžet na maximálních 1 000 kbps, v rušném prostředí ale může kvalita klesnout až na 160 kbps. V takových chvílích se výhody Hi-Res audia stírají a zvukový výstup se může kvalitativně rovnat standardnímu kodeku AAC.
