Honor Play nabízí skvělý herní výkon za rozumné peníze

Honor Play se u nás již prodává za cenu 8 490 Kč a mně se na pár dní dostal do rukou pro podrobnější první dojmy. Stále však nejde o plnohodnotnou recenzi, tak to mějte při čtení na paměti.

Honor Play – podrobné první dojmy

Zpracování, displej, zvuk

Podle vzhledu by mě to ani nenapadlo, ale Honor Play je zamýšlen jako herní telefon. Jen ho srovnejte třeba s Razer Phonem nebo připravovaným herním telefonem od ASUSu. Honor vypadá zcela běžně a připomíná ostatní současné telefony značky. Tedy jen na první pohled. Pak si všimnete rozdílů. Tak třeba mění skleněná záda za celokovové tělo. Všemožné barevné odlesky (jako třeba u Honoru 10) jsou sice na pohled hezké, ale kov se alespoň tak rychle nešpiní a je poměrně odolný vůči otiskům prstů.

Play ale nemusí znamenat jen hry, nýbrž také multimédia, kdy jistě oceníte doslova obří 6,3palcový displej. Ten díky technologii IPS zobrazuje jasné barvy, nabízí dobré pozorovací úhly a dá se číst i na slunci. Chválím také za možnost detailně si nastavit barevný nádech. Displej je protáhlý v moderním poměru stran 18,5:9 a při této úhlopříčce už vážně není možné telefon ovládat jednou rukou. Pokud režim jedné ruky potřebujete, stačí dvakrát klepnout na panel s ovládacími tlačítky.

Na celou obrazovku

Zmínit musím i výřez v displeji („notch“), který je možné v nastavení skrýt. Černá barva však bude vždy trochu svítit a výřezu si budete nadále všímat. Jako hlavní nevýhodu vidím omezený prostor pro ikony notifikací, jinak mi toto „vykousnutí “ v zásadě vůbec nevadilo.

Čtečka otisků prstů je na zádech telefonu a při používání je spolehlivá a opravdu rychlá. Zamrzí akorát její umístění, které je zbytečně vysoko a mnohdy na ni prstem jednoduše nedosáhnete. A to je škoda, protože podporuje gesta, kdy tažením prstu zvládnete přesouvat snímky v galerii nebo třeba ovládat lištu s notifikacemi. To se hodí, protože jednou rukou na ni v žádném případě nedosáhnete. Zabezpečit lze telefon také vlastním obličejem. To již není tak spolehlivé, ale rychlost odemykání je působivá. Problémy budou činit kupříkladu brýle (pokud se telefon pokusíte odemknout bez nich). Když smartphone leží na stole, vzniká vtipná situace, kdy ho neodemknete čtečkou ani obličejem.

Pochvalu ale určitě Honor Play zaslouží za 3,5mm jack pro sluchátka, který se nachází na spodní hraně telefonu hned vedle USB-C konektoru. Vedle něj pak leží ještě mono reproduktor. Zde jsou limity „běžné“ konstrukce znát. Pro hraní her a konzumování videí bych si představoval spíše stereo reproduktory s průduchy směřujícími dopředu. Takhle si při držení na šířku reproduktor často ucpete dlaní.

Fotoaparát

Na zadní straně si všimnete dvou čoček fotoaparátu. Jeden snímač pracuje s 16 megapixely, sekundární se dvěma. Telefon také disponuje elektronickou stabilizací obrazu a umělou inteligencí, která rozpoznává scény a focené objekty. Můžete ji vypnout, což ovšem záleží na vašem vkusu. Výsledné snímky totiž velmi často zbytečně saturuje.

Prostředí fotoaparátu je přehledné a nabízí speciální efekty 3D osvětlení nebo portrétní režim s bokeh efektem. Za dobrého světla nejsou výsledky vůbec špatné, i když v tomto případě konkurenci ze své třídy nijak nezastiňuje (na rozdíl od výkonu, ke kterému se dostaneme). S ubývajícím světlem nastupuje také digitální šum a fotky si snadno rozmažete. Zadní fotoaparát navíc vystupuje nad záda telefonu a při položení na stůl se tak telefon kývá a není úplně pohodlné ho používat.

Selfie kamera na tom není o nic lépe. Výsledky jsou vzhledem ke konkurenci spíše průměrné. Honor má tendenci rozmazávat plochy. Při zapnutém „režimu krásy“ pak kůži vyhladí až do karikatury, kdy připomínáte spíše animovanou postavičku.

Hraní her

Má-li telefon sloužit pro hraní nejnovějších her, bude k tomu potřeboval dostatek výkonu. A to je právě hlavní devízou Honoru Play. Uvnitř totiž najdete Kirin 970, což je v tuto chvíli nejlepší procesor od Huawei. Podporuje navíc GPU Turbo, které by údajně mělo zvyšovat výkon ve hrách a zprostředkovávat lepší komunikaci mezi CPU a GPU. Zkušenosti ukazují, že výkonu je dost i pro hraní náročných her jako Asphalt 9 nebo PUBG.

Trochu mě mrzí, že se u nás neprodává výkonnější varianta s 6 GB RAM. I nám do redakce tak přišel kus s 4GB RAM, což je i pro hraní stále dostatečné a na reálné problémy jsem nenarazil. Úložiště pro vaše data má pak kapacitu 64 GB. To navíc můžete rozšířit o paměťové karty díky hybridnímu slotu.

Hrát navíc nemusíte jen hry. Pokud s kamarády rádi posloucháte hudbu společně, zaujmout by vás mohla funkce Party mode, díky které spojíte více telefonů najednou a ze všech bude hrát tatáž písnička.

Pro hraní her je ovšem zásadní baterie. Honor Play nabídne kapacitu 3 750 mAh, což v žádném případě není málo. Zátěžové testy jsme nestihli udělat, ale den středně náročného používání s občasným hraním her telefon zvládl.

Systém

Systémem je Android 8.1 Oreo se zabezpečením platným k 1. červenci tohoto roku. Na čistý Android samozřejmě můžete zapomenout, ale nadstavba EMUI ve verzi 8.2 rozhodně není špatná. Naopak na mě zanechalo dojem, že působí čistým a přehledným dojmem. Navíc vám nechává spoustu prostoru pro přizpůsobení prostředí dle vlastních požadavků.

Jedním příkladem může být třeba menu s aplikacemi. V základu Honor ukazuje všechny ikony na domovské obrazovce. V nastavení však můžete přepnout na tradiční menu a plochu nechat jen vybraným aplikacím. Předinstalovanou klávesnicí je pak SwiftKey, na kterou jsem si nemohl zvyknout. Určitě neuděláte chybu, když si stáhnete Gboard od Googlu. Prostředí je rovněž plynulé a aplikace se spouští rychle.

Na celou obrazovku

Závěr

Opakuji, že nejde o recenzi, ale o zkušenosti z několikadenního používání. Honor Play mě opravdu mile překvapil. Mohl jsem s ním platit díky NFC a bez kompromisů si zahrát i ty nejnáročnější hry. Na obřím displeji se také skvěle dívá na videa nebo Instagram. Bohužel to také znamená, že telefon už prostě nejde ovládat jednou rukou, na což jsem si zatím nestihl zvyknout. Zpracování je však příkladné, design sice nenadchne, ale telefon na pohled vypadá dobře. Jako kompromis může působit fotoaparát, ale na svou cenovku odvádí slušnou práci.

Nejvíce mě však těší, že Honor si pod herním telefonem nepředstavuje extravagantní kousek s netradičním vzhledem a svítícími nápisy. To ale samozřejmě znamená i to, že můžete zapomenout na speciální herní příslušenství nebo dedikovaný software. Honor Play vypadá jako běžný telefon a zaujmout může i toho, kdo hry nehraje, ale hledá vysoký výkon za příjemnou cenu 8 490 Kč.