Rozšířená realita, neboli AR (z angl. augmented reality, pozn. red.) není nic nového. Setkali jsme se s mnoha zajímavými projekty, jako jsou například Microsoft Hololens nebo Tango od Googlu. Výsledky jsou opravdu fantastické a člověk si při zkoušení podobných technologií připadá doslova jako ve sci-fi. Většina těchto projektů má však jednu zásadní nevýhodu – vyžadují speciální hardware.
Například Project Tango vyžaduje speciální výbavu zahrnující několik kamer a senzorů, pomocí kterých se zařízení orientuje v prostoru. Toho času jsou však na trhu pouhé dva přístroje, které tuto technologii podporují, a to je pro další vývoj obrovská překážka. O speciálních brýlích HoloLens od Microsoftu, kterých je na světe asi jako telefonů s Windows Phone, ani nemluvě.
A právě tomuto problému se kalifornský Apple dokázal vyhnout. ARKit je zcela nový framework, který vývojářům umožňuje pracovat s reálným světem kolem vás a jeho největší výhodou je fakt, že nepotřebuje žádný speciální hardware! Zatímco počet aktivních zařízení s podporou Google Tango se dá spočítat na prstech dvou, možná tří rukou, počet zařízení s podporou ARKit se toho času pohybuje ve stovkách milionů! Samotný ARKit totiž podporují všechna zařízení iPhone a iPad s čipsety Apple A9 a novější, tedy iPhone 6s/6s Plus a všechny modely po nich.
Jak funguje ARKit?
Funkčnost frameworku ARKit je velice komplexní a je založena na informacích, které zařízení získává z fotoaparátu a speciálního pohybového frameworku Core Motion. Ten dává dohromady informace ze senzorů, jako je gyroskop, akcelerometr, barometr nebo pohybový koprocesor M7, který Apple představil v roce 2014. Všechna tato data pak umožňují, aby se ARKit uměl orientovat v prostoru.
Celá rozšířená realita ARKit stojí a padá na horizontálních plochách. S nástrojem ARKit dokáže iPhone nebo iPad analyzovat scénu zobrazenou v pohledu kamery a najít horizontální roviny v místnosti. ARKit dokáže rozpoznat vodorovné roviny, jako jsou stoly a podlahy, dokáže sledovat a umístit objekty také na dalších záchytných bodech.
Speciální algoritmus dokáže například stůl rozlišit od podlahy a vytvořit dvě samostatné horizontální roviny, přičemž s každou z nich pak můžete pracovat samostatně. Prakticky v den vydání iOS 11 už bylo v Appstore dostupných mnoho aplikací, které dovedou s ARKit pracovat a umožňují vyzkoušet si široké možnosti této technologie.
My jsme například testovali aplikaci AirMeasure, která nabízí mnoho příkladů využití rozšířené reality. Od měření velikosti různých objektů až po umisťování virtuálního nábytku přímo do vaší místnosti. Přesnost měření, které jsme během testování dosahovali, byla až neuvěřitelná! Obecně se dá říct, že chybovost byla cca 1 až 2 %, takže například místo 22 cm aplikace naměřila 22,2 cm.
Stáhnout AirMeasure AR
Zatímco počet aktivních zařízení s podporou Google Tango se dá spočítat na prstech dvou, možná tří rukou, počet zařízení s podporou ARKit se toho času pohybuje ve stovkách milionů!
Jaké jsou nevýhody ARKit?
Zatím jsme mluvili o ARKit především v superlativech a je třeba zcela upřímně říci, že zaslouženě. Ale i tato technologie má své limity a je správné na ně upozornit. Díky tomu, že ARKit spoléhá pouze na fotoaparát a vnitřní pohybové senzory, není tak přesný jako například Project Tango.
Tango využívá vždy minimálně dvou fotoaparátů a k tomu další senzory jako například laser, takže má mnohem přesnější informace o hloubce scény. Tam, kde se Apple musí spoléhat na softwarové výpočty, má Tango velmi přesná data změřená v reálném čase.
Nejvýraznější je tento problém u vertikálních ploch, se kterými si ARKit zatím zkrátka nedokáže poradit. Když jej nasměrujete na bílou zeď, tak na ni bude jenom zírat „jako tele na nová vrata“. To samé pak platí, pokud byste byli uzavřeni v ikonické White room u Jonathana „Jony“ Iva. ARKit zkrátka potřebuje viditelná vodítka, kterých se může chytit a s nimi vypočítat prostor kolem sebe.
ARKit je budoucnost rozšířené reality
I přes to, co jsem napsal v předchozích odstavcích, se však nebojím prohlásit jednu věc – ARKit je budoucnost rozšířené reality. Není v žádném případě nejpropracovanější, nejpřesnější ani nejdokonalejší. Na trhu je spousta projektů, které jsou po technologické stránce na úplně jiném levelu. Ale všechny mají jednu zásadní překážku – nobody gives a fu*k!
Zatímco se ostatní předhání v tom, kdo představí dokonalejší, přesnější a úžasnější technologii, Apple jim všem vypálil rybník. Představil v podstatě jen nadprůměrně kvalitní rozšířenou realitu, kterou však zpřístupnil stovkám milionům uživatelů a stovkám tisícům vývojářů. Od prvního dne tak mohou uživatelé měřit objekty, kreslit v prostoru, hrát hry v rozšířené realitě nebo si vybírat nový nábytek do bytu z pohodlí svého smartphonu nebo tabletu.
V závěru tak lze říct, že Apple opět dokázal to, co umí nejlépe. Vzít již existující, průměrně fungující technologie a poskytnout je uživatelům v takové formě, že se dají snadno používat. Protože nikdy se nedočkáme toho, že každý bude mít na hlavě Microsoft Hololens. Ale již dnes má každý v kapse chytrý telefon.
