Meizu M6s

V posledních týdnech jsme recenzovali dnes už starší modely od Meizu, které přišly na zahraniční trhy již v létě loňského roku. Dnes se však podíváme na novější telefon nižší třídy, který byl představen už v roce 2018. Tím je Meizu M6s, které se snaží nalákat zákazníky protáhlým displejem, zajímavým hardwarem a několika možná trochu nečekanými vlastnostmi. Být za každou cenu zvláštní se ovšem ne vždy vyplatí.

Za zapůjčení mobilního telefonu Meizu M6s děkujeme společnosti eD’ System a.s.

Meizu M6s – videopohled

Obsah balení: nic navíc

V bílé krabičce najdeme krom telefonu Meizu M6s také pár příruček, nabíjecí adaptér a microUSB kabel. Toť vše, co od výrobce obdržíte – žádné příslušenství navíc se nekoná.

Konstrukční zpracování: kvalitní s nudným designem

Meizu u modelu M6s vsadilo na celohliníkové tělo, které má plastové pouze předěly antén. Konstrukce je to rozhodně velmi kvalitní a pevná, ale minimálně tato černá varianta si vás vzhledem pravděpodobně nezíská. Vypadá jako řada dalších levnějších hliníkových telefonů, kterých má třeba Xiaomi spoustu. Vítám ovšem skvělou ergonomii s jemně zaoblenými hranami, díky čemuž padne telefon pohodlně do ruky a vcelku dobře se i ovládá v jedné ruce. A kdo ví, třeba bude vypadat telefon v rovněž dostupné stříbrné, zlaté a především modré barvě mnohem lépe.

Čtečka otisků je vcelku netradičně na pravém boku.

Pokud přejdeme od samotného těla na jednotlivé prvky konstrukce, na pravém boku kupodivu narazíme na čtečku otisků prstů, avšak ta není integrována do vypínacího tlačítka. To spočívá nepohodlně vysoko nad ní, ale naštěstí můžete telefon kompletně odemknout čtečkou, takže na něj saháte jen pro zhasnutí displeje. Čtečka je velmi spolehlivá a umístěna akorát na dosah palce, ale není z nejrychlejších a chybí jí podpora jakýchkoli gest či vibrační odezva, která by se určitě hodila.

Na celou obrazovku

Naopak na levém boku skoro přesně v polovině těla má poté kolébku hlasitosti. Raději bych ji viděl maličko výše. Zvláštní je, že tlačítka kolébky působí trochu volněji a levněji než vypínací tlačítko, které má velmi dobrý stisk a příjemné kliknutí. Kolébka na druhou stranu působí lehce opotřebovaně.

Displej: vytáhlý mazanec

Protáhlý displej vcelku vítám, jelikož se díky němu vešel 5,7palcový IPS panel do pohodlně uchopitelného těla. Displej to přitom není ani špatný, ale HD+ rozlišení není na danou třídu v dnešní době tou nejlepší volbou a některé ikony jsou v nadstavbě Meizu dost rozmazané. Řada levnějších konkurentů nabídne už Full HD rozlišení a vzhledem k výdrži tohoto Meizu není ani potenciálně lepší výdrž baterie vhodnou výmluvou. Chtělo by to také vyšší jas, jelikož na slunci na displej nejde moc dobře vidět. Na danou třídu se zkrátka jedná o průměr, přičemž rámečky tu jsou sice výrazně tenčí, než bývalo zvykem, ale velké terno to také není.

Ovládání telefonu spoléhá na jedno tlačítko jako u jiných telefonů Meizu. Swipenutím z dolního okraje obrazovky otevřete multitasking, pouhým klepnutím na tlačítko se vrátíte zpět a fyzické zmáčknutí vás dostane na domovskou obrazovku. No jo, jenže tady je tlačítko očividně softwarové, tak jak funguje ovládání zde? Inu, úplně stejně, jelikož tlačítko stejně jako třeba to u Galaxy S9 reaguje na tlak. Stačí na něj tedy trochu přitlačit a jste na domovské obrazovce. Není to sice žádná konkurenční výhoda oproti běžnému ovládání, ale je zajímavé, že se taková funkce dostala i do tak levného telefonu.

Zvuk: nestojí za zmínku

Kvůli zvukovému výstupu si toto zařízení rozhodně nekupujte. Vespod telefonu je zcela průměrný reproduktor, který není ani z těch nejhlasitějších své třídy. Zkratka ničím nevyniká a totéž platí i pro výstup z 3,5mm jacku, který už hraje hlasitě, ale kvalitou taky nepřekvapí.

Výkon hardwaru: výpomoc z Koreje

Meizu vás mohlo při čtení této recenze už několikrát překvapit, ať už jde o čtečku otisků na boku nebo tlačítko citlivé na tlak. Krom toho dokáže tento kousek překvapit také hardwarem, jelikož se tu hnacím motorem stal šestijádrový procesor Exynos 7872 z dílen Samsungu, který podporují 3 GB RAM. Výkonově nejde o žádné ořezávátko a zejména v AnTuTu si telefon vede skvěle. Občas se zde ale i méně náročné hry, které běžely na „slabších“ telefonech se Snapdragonem 625 bez problémů, nepochopitelně sekaly. Pro ukládání všech vašich her, fotek a aplikací máte k dispozici 32 GB interního úložiště (23 GB volných), které si můžete rozšířit microSD kartou.

Výdrž baterie: šedý průměr

Kapacita 3 000 mAh je v dnešní době pro baterie již naprosto běžná, avšak i s ní se dají občas vykouzlit zázraky. Xperie od Sony toho bývají pravidelnými důkazy, ale Meizu bohužel nijak nepřekvapilo, a to i přesto, že má jeho displej jen HD rozlišení. Baterie zvládne pohánět telefon i při náročnějším používání a trochou hraní celý den, přičemž při běžném používání jsem končil večer s nějakými 25 procenty k dobru.

Občas tedy můžete fungovat ještě pár hodin druhého dne, ale nejpozději v poledne už musíte telefon připojit skrz starší microUSB k nabíječce. Pokud vás zajímá, jak rychle se telefon nabije, tak vězte, že už za 93 minut. Vcelku průměrného výsledku dosáhl telefon také v redakčním testu výdrže streamování HD videa přes Wi-Fi, což zvládal 7 hodin 23 minut.

Konektivita: to nezbytné

Nic zvláštního zde nehledejte, telefon disponuje Wi-Fi a/b/g/n, Bluetooth 4.2 a samozřejmě i kompletním LTE. GPS také nesmí chybět, ale občas s ní byly v Google Mapách menší trable, jelikož jí trvalo delší dobu, než se zorientovala. Pokud vlastníte dvě nanoSIM karty, určitě vás potěší, že je tu pro ně v hybridním slotu místo, ale přijdete tím o možnost vložit microSD kartu.

Software: prapodivné bolístky

Meizu nasazuje do svých telefonů vlastní nadstavbu Flyme OS, kterou najdeme i zde, přičemž je založená na bohužel starším Androidu 7.0 Nougat. Nadstavba nebude funkčně pravděpodobně nikomu překážet, byť vizuálně už se každému líbit nebude. Běží však hezky plynule, animace se nesekají a aplikace se otevírají relativně rychle. Změnil bych pouze notifikační lištu, ve které nejdou některé notifikace prakticky vůbec přečíst, a také bych tu opravdu už nemusel narážet na angličtinu či vlastní obchod s aplikacemi. Naštěstí tu ale nenajdete prakticky žádný bloatware.

Na celou obrazovku

Zvláštní je, že se fotky při prohlížení v galerii bolestivě pomalu načítají. Otázkou je, zda za to může čistě jen nadstavba, nebo je v tom něco víc. V každém případě jsem na tak zpomalené načítání fotek už hodně dlouho nenarazil, a to ani u těch nejlevnějších telefonů. Telefon mi rovněž nedovolil změnit tapetu, ale to je podle všeho zaviněno nefinální verzí softwaru, kterou má v sobě nahranou. Je tedy dost dobře možné, že i ostatní bolístky jsou zaviněny právě softwarem a tudíž bych je bral s rezervou.

Fotoaparát: nepřekvapí

Pokud bych měl být zcela upřímný, tak mě zdejší 16 Mpx fotoaparát vcelku zklamal. Nefotí úplně špatně, ale po zkušenostech s levnějším modelem Meizu M6 Note jsem čekal víc. Fotky jsou ostré a poměrně detailní, avšak telefon má silné problémy s protisvětlem. Dochází totiž k přeexponováním a přepalům, kdy se modrá obloha často změní v bílou.

Na celou obrazovku

O výkonech za horšího světla snad není ani potřeba mluvit, šum a rozmazanost jsou zde prakticky na denním pořádku. A stejně tak i přední 8Mpx kamerka není nikterak zázračná. Doplním, že zde můžete natáčet video maximálně ve Full HD rozlišení při 30 FPS a fotoaplikace je přehledná, byť zpracování a ukládání fotek trvá delší dobu.

Zhodnocení a konkurence: ve stínu sourozence

Celkově je Meizu M6s relativně průměrný telefon, který krom protáhlého displeje, čtečky na boku a softwarového navigačního tlačítka citlivého na tlak nenabídne oproti konkurenci skoro nic výjimečného či lepšího. Ano, je tu slušný procesor a prostředí běží hezky plynule, ale to najdete v dnešní době i u jiných zařízení, která stojí často i méně než 5 tisíc korun, které dáte za M6s. A minimálně tu tapetu domovské obrazovky vám dovolí změnit každý jiný stroj. Dle výčtu jednotlivých vlastností na papíře se zdá být tento kousek velmi zajímavý, ale v praxi jde překvapivě o pouhý průměr.

Na celou obrazovku

Pokud navíc nemusíte mít tenčí rámečky, je tu sesterské Meizu M6 Note, které sice v benchmarcích kapku zaostává, ale v běžném používání si ničeho nevšimnete. Jinak si u něj polepšíte displejem, duálním foťákem i výdrží baterie. A navíc ušetříte více jak 500 korun. Tohle Meizu zkrátka nevyšlo, jelikož Note v každém případě představuje lepší koupi.

O pár stovek levněji pořídíte také Xiaomi Mi A1 s čistým Androidem Oreo, mnohem lepším duálním foťákem, jemnějším Full HD displejem, USB-C a daleko hezčím designem. Opět sice musíte počítat s většími rámečky, ale vyplatí se je obětovat, zvláště pokud budeme hovořit o červeném barevném provedení.

Zrovna teď přichází na náš trh také Xiaomi Redmi Note 5, a to hraje úplně jinou ligu. Má rovněž protáhlý displej, ale s Full HD rozlišením, silnější hardware, lepší duální fotoaparát, mnohem větší baterii a dokonce i nejnovější Android 8.1. Připlatíte si sice tisíc korun, ale podle mě to stojí za to.

Ano, prakticky u většiny konkurentů musíte vystát větší rámečky, což je však vcelku malý kompromis. M6s je slušný telefon, ale s cenovkou 5 tisíc korun se pohybuje v teritoriu konkurentů, kteří vám nabídnou lepší poměr ceny a výkonu. Až ale cena o tisícovku klesne, určitě si na tenhle kousek vzpomeňte.

Za zapůjčení mobilního telefonu Meizu M6s děkujeme společnosti eD’ System a.s.