Není příliš českých titulů, o kterých by bylo nějak výrazně slyšet. Brány Skeldalu k těm vyvoleným zajisté patří. Může za to nepochybně i jejich dlouholetá tradice, protože první díl vyšel již v roce 1998. Třetí díl se k jedničce vrací ve všech ohledech. Dokonce se podíváte i do stejného města. Má to však háček, doba totiž značně postoupila a nás bude tedy zajímat, zda autoři nejsou přespříliš nostalgičtí a mají co nabídnout i dnešnímu hráči. Pokud se chcete dozvědět, jak hra vznikala, podívejte se na naši reportáž.
Brány Skeldalu: 7 Mágů – videorecenze
Zpátky na ostrově
Pokud svět Rovenlandu znáte, jistě v dialozích narazíte na spoustu připomínek, ale ani nováčci se nemají čeho bát. V příběhu o podvodníkovi, který okrade zoufalé vesničany, ale nakonec se jim z nějakého důvodu rozhodně pomoci, se jistě ztrácet nebudete. Dialogy tvoří nedílnou součást hry a ne všechny se vyloženě povedly. Zatímco jednou autoři pracují s knižním jazykem, tak jindy rozhovor připomíná pokec na chatu. I se smajlíky!
Jenže dialogy vám ke sledování příběhu nestačí. Zapomeňte na příběhové předěly, animované sekvence a podobně. Hráč si vede starý dobrý deník. A pokud chcete vědět, proč jste se po načítací obrazovce ocitli ve vězení, tak si ho budete muset pročíst. Tím chci jen předestřít, že hra je v mnoha ohledech staromódní. Zda je to dobře nebo špatně se asi budete muset rozhodnout sami. Rozhodně to však musíte vzít v potaz.
Vodění za ručičku
Pokud bych měl popsat nějaký výsledný pocit, tak je to asi nemilosrdnost. Hra se s vám v žádném ohledu nepáře. Jeden špatný úkrok a vaše postava snadno zemře. Je tu sice automatické ukládání, ale na to rozhodně nespoléhejte. Obzvlášť, když se mnohdy můžete dostat do bezvýchodné situace a museli byste nahrávat nějakou hodně starou pozici. Proto ukládejte často a do více než jednoho souboru. Rozhodně toho nebudete litovat.
Úvodní dungeon je povedený. Představuje základní souboje, vyžaduje rozdělení postav a naučí vás i přemýšlet nad rébusy. Zároveň vám příliš nepomáhá, takže si na to budete muset přijít sami. V tomto případě mi to přijde naprosto férové. Jak se dostanete do města, tak se můžete začít ztrácet. Jen nákup vám může trvat dlouho, než najdete rozházené obchůdky – a na mapě si je budete muset zakreslit sami. A stejně tak vám hra neřekne, do které lokace jít dál.
Bojuj, barde
Jsou tu i nové nápady. Potěšila mě možnost rychlého cestování, protože procházet znovu dlouhatánské chodby je únavné. Hudební magie je v podstatě magie s plošným účinkem, ale přináší řadu vylepšení – můžete kombinovat více instrumentů a tím měnit její účinek. Souboje jsou jinak tahové a při těch těžších užijete i rozdělení postav. Bez taktiky to totiž nepůjde, hra vážně není snadná. A to ani při snížené obtížnosti.
Trochu zvláštně funguje vstupování do souboje – z dálky totiž můžete nepřátele odstřelovat, souboj nespustíte, ale snadno porazíte i tužší sousto. Pomůžete si tak třeba ve chvíli, kdy předčasně vlezete na loď. Občas vás to dokonce dá do souboje s nepřítelem, který je někde za zdí a ani k vám nejde, což je otravné. Otevřeně ale říkám, že hra toho příliš nevysvětluje a řadu ikonek a systémů prvně vůbec nepochopíte. A bude to opravdový boj. Ale i to je asi součástí nostalgie, nebo ne? Našinci ocení kompletní český překlad, ale já dodávám, že mnohdy není úplně dobrý. Viz „tapat na tlačítka“.
Závěr
Třetí Brány Skeldalu nabízí velmi slušný vizuál a dávají tušit, že podobný typ her se na telefony hodí – třeba na ovládání si zvyknete hned. Ale v mnoha ohledech působí až příliš nepřístupně. Starším hráčům bych ji s klidem doporučil s tím, že těch pár bugů se vyladí a drobné nedodělky se dají přehlédnout. Ale u těch mladších bych byl na pozoru. Mohli by být nemile překvapeni, že hra funguje úplně jinak než dnešní hry. Těch kroků do současnosti mohli tvůrci udělat více. Nakonec ještě potěší cena, kdy zdarma získáte úvodní část, která bohatě stačí k zjištění, zda vám za nákup stojí. A 180 Kč je více než rozumná částka za celou hru, která nabízí nějakých 30 hodin hratelnosti.
Krom toho. Hraje se opravdu výborně.