YotaPhone: dva displeje a krkolomné ovládání (první dojmy a video)

Úvodem si YotaPhone krátce představíme. Ve své podstatě se jedná o běžný telefon střední třídy s kompaktními rozměry. Ty však v kontrastu s jen 4,3palcovým displejem působí trochu nadneseně, což je daň za druhý displej, ke kterému se dostaneme. Hlavní displej se výrobci povedl, neboť nabízí HD rozlišení a jemnost 342 ppi. Je navíc skvěle čitelný z ostrých úhlů i na slunci.

Samotná konstrukce je plastová a zadní i přední část telefonu je mírně zaoblená. Pod kapotou se pak nachází vcelku výkonný procesor Qualcomm Snapdragon S4 Pro se 2 GB RAM. Vhod přijde i 32GB paměť, neboť slot pro paměťové karty chybí. O prostředí se stará postarší Android 4.2.2 Jelly Bean v téměř zcela čisté podobě. To by však případnému uživateli nemuselo vadit, protože trumf telefonu přichází nyní.

Jsou dva více než jeden?

Zadní strana, která bývá u většiny telefonů holá, se v případě YotaPhonu pyšní dalším displejem. Ten je typu E-Ink, tedy stejného typu, který můžeme vidět u čteček elektronických knih. Jeho úhlopříčka činí 3,5 palce a rozlišení 640 × 360 pixelů. Sluší se také podotknout, že není dotykový. Dotyk dorazí až s další generací.

Výhodou E-Ink displeje je jeho minimální energetická náročnost. Energii spotřebovává pouze ve chvíli, kdy mění zobrazení. Poté již nikoliv. Výrobce se tak chlubí, že na displej zůstane poslední načtená informace i ve chvíli, kdy se baterie telefonu vybije. To je však pravda jen částečně, neboť pokud baterie opravdu zcela vybijete, na zadním displeji se objeví omráčený smajlík a informace o vybité baterii. Poslední informace tedy na displeji zůstane, leč nikoliv ta vaše.

Yota YotaPhone – první pohled

Na zadním displeji můžete mít zobrazenou vlastní tapetu nebo fotografii. Vše je samozřejmě černobílé, ale výsledek vypadá dobře. Spolu s tapetou může na displeji svítit čas, datum, počasí nebo zmeškané události. Vše si nastavíte skrze hlavní displej v nastavení, které je ale bohužel jen v angličtině.

Kamenem úrazu zadního displeje je ovládání. To probíhá pomocí dotykové plochy pod ním. Odemčení znamená tah prstu směrem doprava nebo doleva. Vstup do menu zadního displeje se provádí přes dlouhý stisk středové části dotykové plochy. Prvním zádrhelem je přítomnost fotoaparátu, který se vám stále plete do tahu prstu a navíc si jej vždy umažete, na což si samozřejmě vzpomenete až při fotografování. Další zádrhelem je nespolehlivost tahů. Někdy je telefon detekuje, jindy ne.

Pohyb menu je pak řešen formou tahu doprava (směr dolů) nebo doleva (směr nahoru). V kombinaci s výše zmíněnými nedokonalým rozpoznáním to znamená, že než se někam dostanete, vyrostou vám šedivé vlasy. Nejedenkrát se mi stalo, že si telefon na mé tahy rozpomněl až zpětně a výsledkem bylo přejetí kýžené položky. Kromě nastavení tapety můžete navštívit například kalendář, poznámky nebo screenshoty, u kterých se zastavme.

Jste na hlavním displeji a tahem dvěma prsty odshora dolů pořídíte screenshot. Ten se okamžitě objeví na zadním displeji. Sbírku screenshotů pak můžete skrze zadní displej také procházet, což se hodí. Můžete si na úsporný displej umístit například konverzaci z chatu či SMS zprávy, případně náhled webové stránky. To je velmi praktické.

Abychom byli úplní, skrze zadní displej se dostanete také do hudebního přehrávače a vy tak na zadním displeji vidíte právě přehrávanou skladbu a také cover alba daného interpreta. Bohužel skrze zadní displej nelze přehrávač ovládat a výhoda se v okamžiku vytrácí. Poslední položkou je výukový program. Ten by se samozřejmě hodil, jenže je v ruštině, což může být pro mnohé zásadní problém.

Problémové ovládání podruhé

Pokud stejně jako já kroutíte hlavou nad krkolomným ovládáním zadního displeje, šetřete si své krční svaly. Čeká nás repríza u hlavního displeje. Výrobce se rozhodl oprostit se od konvenčních směrů a zrušil tlačítka. Nejsou rovnou na displeji, ani pod ním. Všemu opět vládnou různá těžko zapamatovatelná gesta. V tomto případě je však i druhé řešení. V nastavení si lze zapnout i tlačítka na displeji.

Pokud se chcete dostat o úroveň výše (tlačítko Zpět), provedete tah zprava doleva. Tlačítko s domečkem supluje gesto tahu zleva doprava. Po týdnu používání se stále přistihnu, jak si v hlavě urovnávám, kam že mám vlastně táhnout. Naposledy spuštěné aplikace získáte dvojitým poklepáním do prostřední části dotykové plochy pod displejem. Naopak jeden dlouhý dotyk spustí hlasové ovládání.

Celkově vzato je tak ovládání na obou stranách telefonu značně komplikované a trvá nezvykle dlouhou dobu, než si jej osvojíte.

Fotoaparát

Ani tyto první dojmy nezakončíme jinak, než fotoaparátem. Ten v YotaPhonu nabízí celých 13 megapixelů a samozřejmě mu nechybí automatické ostření a přisvětlovací LED dioda, byť velmi titěrná. Kaňkou na kráse je pak umístění fotoaparátu. Překáží nejen při ovládání zadního displeje, ale právě díky tomu si jej vždy umažete otisky prstů a před fotografováním je nutné jej očistit.

Prostředí pak vychází z čistého Androidu, což potěší. Veškerá nastavení máte doslova pod palcem. Stačí jej kdekoliv přidržet a vyběhne nastavení, po kterém již přecházíte tahem palce. Nechybí HDR nebo vyvážení bílé. Bohaté je též nastavení různého rozlišení. Na ukázkové snímky se můžete podívat níže.

Mobilní telefon Yota YotaPhone nadále testujeme. Pokud vás cokoliv zajímá, ptejte se v diskuzi pod článkem.