Jsou momenty v životě, které náhle přijdou a podobně nečekaně odejdou. A vy si na ně nevzpomenete třeba 15 let. Pokud jste vyrůstali v 90. letech, s největší pravděpodobností jste narazili na pogy. Tedy papírové kruhové žetony, které sloužily jednak jako sběratelské předměty, ale zároveň se s nimi hrála… vlastně ano, hazardní hra. Vedle kupování balíčků bylo nejlepší možností zisku vzácných kousků vsadit něco ze své sbírky do hry proti dalšímu hráči. A přesně o tom je i dnes recenzovaná hra.
Super Slam – videorecenze
Dětský hazard
Na pogy jsem zapomněl. Vlastně ani nevím, kdy jsme je se spolužáky přestali hrát, kdy jsme si do školy přestali nosit tuby plné papírových žetonů a k tomu pár kovových nebo plastových házítek. Dnes se mi to všechno vrátilo a hrozně rád bych někde našel svou starou sbírku a pokochal se poničenými obrázky i osahaným kovovým házítkem s vyraženým reliéfem lebky. Právě sbírat a shánět zajímavé kousky bylo velkou součástí legrace.
Hraní probíhá nesmírně jednoduše. S protivníkem se dohodnete na počtu pogů, které do hry vsadíte, ty pak zamícháte a otočíte lícem dolů v úhledně srovnaném komínku. V hodech kovovým nebo plastovým házítkem se střídáte a snažíte se pogy otočit lícem nahoru. Při tom platí jedno nelítostné pravidlo – otočené žetony si hráč navždy nechává. Tedy alespoň do chvíle, kdy je znovu vsadí a prohraje. Každý se tak snažil postavit svůj balíček z duplikátních, starých nebo nechtěných pogů. A před každou hrou tedy nechybělo vyjednávání.
A jde to i digitálně
Po několika prvních soubojích jsem byl nadšen, že se tento zážitek povedlo převést do digitální podoby. Dotykové ovládání, kdy házítkem (zde „slammer“) skutečně hodíte, tomu dodává pocit skutečnosti. Tedy až na to, že nefunguje úplně spolehlivě. Téměř pravidelně se mi stávalo, že jsem chtěl jen zvolit jiný úhel hodu a hra místo toho házítko nesmyslně vrhla na herní plochu. Na druhou stranu máte možnost volby ze tří různých natočení – každé se hodí pro jiný styl hraní.
S hraním je spojená jistá frustrace. Kdo hraje první, má šanci ihned ukončit kolo a získat vše. Nebo téměř. Když se mu hod nepovede, což se stává často, nervozita roste a svou šanci dostává druhý hráč. Ve skutečnosti se většinou podaří otočit většinu pogů najednou a zbytek kola se soupeří o zbytky. Zda vyhrajete nebo prohrajete, což je závislé na získaném hodnocení, je naprosto podřadné. Vždy platilo, a platí to i zde, že důležitá je kořist. Je ve hře jeden vzácný žeton, který zrovna vyhrajete, i když přijdete o vše ostatní? Pak technicky prohrajete, ač se prakticky můžete radovat. I to má ale své meze.
Není to ono
S trochou nostalgie si říkám, že pogy, které pamatuji, vypadaly lépe. Ale i zde je spousta nápadů, které opravdu 90. léta odrážejí. Problém je s tím, že si k digitálním obrázkům nevytvoříte žádný vztah, i když se tvůrci snažili přijít s možností prohlížení. Prostě to nefunguje. A jediné, o co stojíte, jsou zajímavá házítka. Ta získáte sebráním všech žetonů v dané sérii. Další motivací je postup po úrovních, čímž si zároveň odemykáte nové série a hrací pole.
Ze stran free-to-play jde o poměrně běžnou záležitost. Hrát proti dalším hráčům můžete v podstatě neomezeně, dokud máte s čím hrát. Hra pro jednoho je vlastně trénink, kde obracíte vlastní pogy, za což jste odměňováni mincemi. Za mince si kupujete balíčky s náhodnými žetony. Ty opravdu zajímavé kousky ale najdete až v prémiových balíčcích, ke kterým potřebujete prémiovou měnu. Tu sice občas můžete vyhrát, ale zdaleka to nestačí. Zmiňovaný trénink je omezen počtem hodů, které se doplňují časem. Prostě energie. Ale s jejím nedostatkem jsem nijak nezápasil. Problém je akorát v tom, že při posledním pogu si můžete najednou vyházet až deset pokusů bez výsledku. Otočit poslední žeton bylo peklo ve skutečnosti a je to složité i zde.
Závěr
Jsou pogy zpět? Super Slam slouží jako fantastická vzpomínka na dětství, která zachovává stejnou frustraci při možnosti skončit hru prvním hodem nebo nemožnosti otočit poslední pog. Na druhou stranu ztrácí jedinečný pocit při sbírání vzácných kousků, protože digitální obrázky vám prostě k srdci nepřirostou. Ne vždy funguje ovládání pohodlně a i kamera by zasloužila předělat – až příliš často skončí otočené žetony mimo obraz. Nemluvě o problémech s nestabilním spojením, kdy hra prostě čas od času padá.