Mohlo to dopadnout mnohem hůře! Ale také lépe. Nepamatuji si, že by kdy nějaká hra získala takovou podporu od Applu. Skoro to vypadá, jako kdyby Mario byl v jejich vlastnictví. I když to tak není, na Android se titul ještě nějakou chvíli nepodívá. Přesné datum neznáme a Nintendo ho má v budoucnu teprve oznámit. Jedná se o velký milník – je to vůbec prvně, kdy se Mario dostal na jinou platformu než tu od Nintenda. A to s sebou nese hromadu kompromisů.
Super Mario Run – videorecenze
Run Mario Run
Po oznámení se spekulovalo, že Super Mario Run po vzoru dalších mobilních her představí nekonečně generované prostředí. To se naštěstí nestalo, ale ani tak se nebudete cítit úplně doma, pokud se sérií máte zkušenosti. Tou nejzásadnější změnou je ovládání. Je určitě dobře, že zde nenajdete nějaká virtuální tlačítka a stačí vám jediný prst. Zjednodušování ale zašlo možná až příliš daleko. Klepnutím skočíte, podržením vyskočíte výše. Mario běží dopředu. Sám. A jen jedním směrem.
Znalci si všimnou i dalších výrazných změn. Nepřátele bez vlastního přičinění přeskočíte, takže vás mohou zranit jen v případě, že na ně narazíte zespodu. Pokud však klepnete ve správnou chvíli, Mario je zneškodní, jak si pamatujete. Získáte tak další body a odrazíte se výše. S tím souvisí další potěšující vlastnost hry. Úrovně jsou dopředu připravené. A jako vždy je jejich design perfektní, s několika cestami, různě obtížnými výzvami a skvělou znovuhratelností.
Nejste sami
Už v reklamní kampani se Nintendo (nebo to byl spíše Apple?) chlubilo třemi různými módy. Prvním je World Tour. V tom najdete 24 ručně navržených úrovní se třemi stupni obtížnosti. To je režim hlavní a jednoznačně nejzajímavější. Druhou možností je Toad Rally, kde se na připravených tratích postavíte dalším hráčům v asynchronním multiplayeru. Kdo získá více bodů, přiláká do svého království Toady. Vítěz v tomto případě bere vše.
S tím je spojen třetí mód – stavba království. Když Bowser unesl Peach a ukradl dort, neváhal u toho vše zničit. Vy tak svůj domov musíte znovu vybudovat. A to uděláte lákáním Toadů v multiplayeru a stavbou budov nebo dekorací za zlaťáky získané při hraní. Už teď je jisté, že dosáhnout na všechny možnosti potrvá hodiny a hodiny. Možná by se spíše slušelo říci „hodiny práce“. Už po krátké chvíli to totiž působí stereotypně. V multiplayeru rychle převáží snaha získávat obyvatele království nad nějakou soupeřivostí.
Kontrola na prvním místě
Nintendo pro svou první mobilní hru zvolilo asi nejlepší možný obchodní model. Japonci se vyhnuli prvoplánovému free-to-play a nabídli hráčům zdarma ke stažení demo s několika úrovněmi. Za celou hru však zaplatíte 10 €, což není málo, obzvlášť pokud uvážíte, že Super Mario Run se řadí spíše k těm menším, nehledě na svou značku. Originální obsah vám vystačí na dvě hodiny hraní. Pak ale vybízí k opakovanému hraní starších úrovní a vylepšování výsledků.
Kvůli třetímu módu hra tak trochu vypadá jako free-to-play. Stavba království totiž působí lehce nepatřičně, a jelikož tu vyjma odemknutí hry nejsou další mikrotransakce, na stavbu všeho si počkáte. Některé budovy vám dají přístup do dalších úrovní, jejich opakované hraní ale vyžaduje čekání. Nepotěší vás ani protipirátská ochrana, která vyžaduje neustálé připojení k internetu. Nestabilní připojení vám hraní téměř znemožní a někde v metru nemáte vůbec šanci.
Závěr
Vstup do mobilního světa se Nintendu ve výsledku poměrně povedl. Zdaleka z toho není hra roku a fanoušci nedostali toho Maria, ve kterého možná doufali. Výsledkem je přijatelný kompromis mezi pohodlným ovládáním a komplexním designem úrovní. Nintendu se musí nechat, že s málo možnostmi zvládli hodně. V obchodě možná najdete lepší plošinovky, Mario je však jen jeden. I když za něj zaplatíte 10 € a bez internetu si ani neškrtnete.