Hry pod značkou Angry Birds představujeme často, a přestože zisky Rovia pomalu klesají, tak stále patří k tomu nejoblíbenějšímu, co na telefonech a tabletech můžeme potkat. Může za to jistě milá grafika, jednoduchý koncept i návyková hratelnost. Poslední dobou se ovšem ptáci vydávají daleko od svého praku. Angry Birds Go! usadil naštvané opeřence za volant a zároveň se jednalo o přímý přechod do světa free-to-play her. A to se příliš nepovedlo, což jsme nejen my kritizovali. Epic je také návštěvou úplně nového žánru a zároveň se snaží napravit chyby, které předchozí spin-off udělal.
Angry Birds Epic – videorecenze
Ostrov hloupých klobouků
A nejen těch. Na Prasečím ostrově je hloupé kdeco. Ale to už tak nějak k této sérii patří. Humor ovšem není špatný a buďme za něj rádi. Zápletka je všem asi jasná – naši (dosud nenaštvaní) ptáci si v klidu hoví ve svém hnízdě a proradný prasečí čaroděj jim mezitím ukradne všechna vajíčka. Jak známo, omeleta je totiž skvělá delikatesa. Nakradená vejce roznese po celém ostrově a umístí je na věže. Ptákům tak nezbude nic jiného než se naštvat a získat vajíčka zpět – snad ještě v nezpracovaném stavu.
Místo tradičního praku ale zvolí jinou taktiku. Popadnou zbraně, štíty, klobouky a vyrazí na hrdinskou a značně nebezpečnou cestu skrz ostrov. Během toho projdou prasečí vesnice, porazí několik kmenů, zavítají také do jeskyní, proženou se přes pláně, nasednou na loď nebo vyrazí do pouště. Cesta je ale velmi přímočará a kromě zpětného opakování úrovní nečekejte příliš možností. A tak je to v podstatě s celou hrou.
Tahové neRPG
Od své podstaty by mohlo být Angry Birds Epic fantastickou parodií na žánr tahových RPG. Má k tomu skvěle nakročeno. Nabízí známé postavy s jedinečnými schopnostmi, jednoduchou zápletkou a skutečně vyšinutými předměty. Ty předměty jsou na tom asi nejlépe. A právě v nich je asi největší parodie na ostatní heroické hry. Místo štítu plot, kniha, na hlavu hradbu a do ruky vidličku. To ale nestačí. Pokud chci parodovat, tak nesmím zásadně zaostávat v hratelnosti.
Problémem je, že samotná hratelnost nejde dost do hloubky. Celý systém je vlastně dost zjednodušený a ty nejtěžší souboje nejsou o tom, abyste logicky došli ke správné strategii, ale prostě bojujete proti jednomu nechutně silnému protivníkovi, takže se neustále léčíte, nahazujete štít a poslední postavou občas zaútočíte. To ale nestačí, takže neustále musíte používat lektvary. Abych byl spravedlivý, tak spousta úrovní jde vyhrát několika taktikami a občas je to i slušná zábava.
Tak trochu zdarma
Základním problémem je, že běžné souboje s několika nepřáteli jsou mnohem zábavnější než očekávaný souboj s bossem. Proti řadě nepřátel můžete využít taktiku, kombinování postav (každá má vlastní schopnost, třeba červený může seslat štít a Chuck přinutí jinou postavu k útoku) a skupinu nepřátel zlikvidovat nějak systematicky. Vzhledem k tomu, že předměty zásadně mění schopnosti ptáků, tak je velká škoda, že jich dostáváte dost málo a většinou nemáte moc na výběr. Prostě vezmete ten silnější. Kdyby ale předměty byly více vyrovnané a vy jste museli měnit výbavu podle situace, tak by to byla jistě větší zábava.
Když je hra zdarma, tak to má samozřejmě nějaká úskalí. Naštěstí se od Go! autoři poučili a nenajdete tu zábranu v podobě energie. Můžete tak hrát skutečně neomezeně. Omezující jsou akorát suroviny. Ty získáváte hraním, ale neustále vám nějaké budou chybět. Obzvlášť při výrobě léčivých lektvarů. A hraním je získávání materiálů pomalé a nejisté. Důležitá je i náhoda. Aby předmět za něco stál, tak musíte hodit alespoň dvě hvězdy na kostce. Když se to nepovede, tak je lepší zaplatit za nový hod. To ale stojí prémiovou měnu. A té nemáte nekonečně. Tímto vám hra trochu hází klacky pod nohy. I tak ale jde hrát zdarma docela dobře, pokud máte štěstí.
Závěr
Angry Birds Epic jsou tak někde na půli cesty. Není to vůbec špatná hra. Naopak. Je to vlastně velmi zajímavá parodie tahových RPG her, akorát příliš zjednodušuje herní systém. Škoda je také přílišné linearity, která ubírá na možnostech. Přesto jsou některé souboje zábavné i díky tomu, jak rozdílné jednotlivé postavy jsou. Trochu to pak zase sráží uměle vyhnaná obtížnost soubojů s bossy. Jednoúčelově také působí sbírání předmětů nebo házení kostkou. Bez toho by hra mohla být snad i zajímavější.