Pokaždé, když Mark Zuckerberg mluví o svém projektu metaversa a jeho dovednostech, má člověk někde vzadu v hlavě neodbytný pocit, že to není vůbec originální myšlenka, protože to už někde rozhodně viděl. A skutečně: letos uplyne už 20 let od chvíle, kdy světlo světa spatřil Second Life. Projekt je řazen mezi počítačové hry, ale to je svým způsobem trochu matoucí. Ovládáte sice svého trojrozměrného avatara ve virtuálním světě a potkáváte se zde s dalšími hráči, ale neplníte žádné příběhové úkoly ani navzájem nebojujete. Naopak je vám svěřena volnost v tom, co zde budete dělat.
Prvotní vlna zájmu rychle opadla. Na vině byly jak nároky na vybavení počítače, tak internetové připojení a hlavně to, že projekt svým způsobem předběhl dobu a nedokázal nabídnout obsah, který by přitáhl uživatele. Brzy se taky objevily sociální sítě, které k sobě přitáhly pozornost mas. Nicméně ani to pro Second Life neznamenalo konec. Projekt se o slovo naplno přihlásil během pandemie, kdy naplno ukázal, k čemu může být dobrý: živá hudební vystoupení, nákupní veletrhy, srazy fanoušků, čtení knih a poezie, akademické přednášky, módní přehlídky a výstavy umění. To vše sem během roku roku přilákalo skoro milion aktivních uživatelů.
Možná i to byl pro Linden Labs impuls, aby svůj projekt dále rozvíjeli a reflektovali technologické změny. Zatímco před 20 lety uměly telefony sotva posílat zprávy, nyní mají víc výkonu a rychlejší připojení než stolní počítače, nehledě na to, že tento kousek techniky už řada lidí ani nevlastní. Mobilní verze je tak logickým krokem. Je založena na enginu Unity, díky čemuž by měla dobře běžet na Androidu a iOS. Zveřejnění bychom se měli dočkat ještě letos, což je pro Marka Zuckerberga a jeho „stále ještě koncept“ metaverse špatná zpráva.
