Zmíněný přístup se zdaleka netýká jen elektroniky. Třeba taková auta, která si většina z nás kupuje na výrazně delší dobu než je ta záruční, jsou podle znalců z internetových fór takovou technikou doslova prošpikovaná: filtr pevných částic, dvouhmotový setrvačník, ERG a všemožná elektroinstalace má podle nich na spotřebu, ekologii nebo komfort jen zanedbatelný vliv, zatímco na cenu oprav naopak zásadní.
Takže pro automobilky není problém vyrobit vůz, který bez větší údržby zvládne milion kilometrů a oni jej doma mají – obvykle nějaký benzínový atmosférický osmiválec, ale častěji TDI z konce devadesátých let. Jenomže kdyby jezdila jen taková auta, značkové servisy by mohly hned zavřít krám a z provizí z prodejů se kvůli konkurenci dost dobře uživit nejde.
Zní to jako typické hospodské řeči, ale na každém šprochu… Ve Francii došli až tak daleko, že proti těmto zařízením přijali speciální zákon. Pojem „k**vítko“ kulantně popsali jako „plánované zastarávání“, které je definováno coby soubor opatření, který záměrně snižuje životnost zařízení už v okamžiku jeho vzniku.
I když horní hranice jsou dva roky odnětí svobody, francouzské kriminály se neplní řediteli velkých firem. Často je totiž problém dokázat záměr. Kolikrát sice vidíte notebook s plastovými panty, o kterých přesně dokážete říci, kde prasknou, ale dokažte někomu, že jen nechtěl udržet cenu nízko. A tak dále, a tak dále. Na druhou stranu se musejí výrobci snažit jít na věc sofistikovaně.
Největší majstrštyk je tak vytvoření „metafyzického k**vítka“, které existuje a zároveň ne. Když se vrátíme k autům, tak mnozí podezřívají asistenta řazení, že doporučuje zbytečně vysoký převodový stupeň. To sice může přinést nižší spotřebu a emise, ale zároveň se tak pomalu ničí značná část hnacího ústrojí.
Výrobci elektroniky v tomto mají jedno eso v rukávu: automatické aktualizace. Ostatně Microsoft s Intelem už jsou od nepaměti podezírání, že první bude neustále zvyšovat nároky svých programů, aby měl ten druhý kde udat stále rostoucí výkon svých procesorů. Zatímco dříve bylo nutné nějak vnutit lidem celou krabici s disketami nebo cédéčky, dneska se probudíte a na počítači máte jiný operační systém než včera. Mobily nevyjímaje. V podstatě už máte veškerou elektroniku jenom pronajatou jako službu.
Svým způsobem lze pochopit primární motivaci Applu. Určitě jste zažili alespoň jeden telefon, ve kterém odešla baterka, respektive se vypnula o mnoho dříve, než se ukazatel přiblížil nule. Takový moment obvykle nastane při nějaké zvýšené zátěži, to není Murphyho zákon, ale fyzika.
Na druhou stranu, pokud by šlo Applu jenom o uživatelské blaho, na plánované zpomalování procesorů by upozornil a případně nechal samotného uživatele tuto funkci vypnout. I když nechat lidi o čemkoli rozhodovat není příliš součástí firemní filozofie.
Přesně. Firemní filozofie je dělat ze zákazníka co největšího retardu, ale já jim to nemám za zlé, protože většina jejich zákazníků taková je.