Meizu MX5

Ačkoliv se může Meizu zdát nováčkem na poli mobilních telefonů, opak je pravdou. Společnost byla založena již před 12 lety a telefony s operačním systémem Android vyrábí od roku 2011. Od té doby si vybudovala celkem slušné jméno a především osobitý design. My se dnes budeme zabývat vlajkovým modelem MX5, který by měl nabídnout to nejlepší.

Meizu MX5 – videopohled

Obsah balení

V základním balení toho navzdory jeho velikosti mnoho nenajdete: kromě samotného telefonu, který je šikovně uložen do návodů, už jen koncovku nabíječky a USB kabel. V místě, kde by jinak byla sluchátka, se pouze dozvíte, že se nepřibalují. Bohužel.

Design a konstrukce: chladivý kov

Vzhledově patří novinka rozhodně k tomu zajímavějšímu na trhu. Meizu nasadilo celokovové tělo, které budí v ruce velmi solidní dojem. Elegantní je pak tenká zkosená linie po stranách telefonu, která kontrastuje s tmavou čelní stranou. Záda mobilu jsou pak mírně zaoblena, což se kladně podepisuje na pohodlí při držení. Za zmínku stojí dobré maskování na zadní straně - přechod mezi nezbytnými plastovými částmi totiž na první pohled od kovových zad takřka nepoznáte. Na drobných detailech by však Meizu ještě mělo zapracovat. Například horní okraj zmíněné linie by nemusel být tak ostrý a totéž platí o průduších reproduktoru, který je umístěn na spodní hraně.

Co vás při uchopení určitě překvapí je poměrně nízká hmotnost. 149 gramů je rozhodně méně, než bychom u velkého a především kovového telefonu čekali. Z dnešního úhlu pohledu je také příjemná malá tloušťka necelých 8 milimetrů. Zbylé rozměry činí 149,9 milimetrů na výšku a 74,7 milimetrů na šířku. Držení je na telefon s velkým displejem vcelku pohodlné, subjektivně lepší než u podobně velkého LG G4.

Ovládání zajišťuje čtečkou otisků prstů obdařené tlačítko pod displejem, k němuž se ještě dostaneme. Další tlačítka sloužící k odemykání a regulaci hlasitosti jsou přítomna na pravém boku. Jejich umístění je ideální a dobře se tisknou. Je trochu škoda, že se ve svém vymezeném prostoru lehce pohybují - když telefonem zatřesete, uslyšíte jejich chrastění. Konektory jsou pak rozmístěny veskrze klasicky. 3,5mm jack konektor objevíte na horní hraně, microUSB konektor na hraně spodní dělá společnost hlasitému reproduktoru.

Jelikož telefon není rozebíratelný (s výměnou baterie tedy nepočítejte), je jeho konstrukce příkladně pevná. Nebýt již zmíněných tlačítek, neměli bychom co vytknout. Nikde nic nevrže a vše přesně lícuje.

Displej: nádherná podívaná

Na čelní straně objevíme rozměrný displej s úhlopříčkou 5,5 palců a Full HD rozlišením (jemnost 401 ppi). Díky AMOLED technologii displej patří rozhodně k nadprůměru. Syté barvy a velmi dobrá čitelnost na slunci i z ostrých úhlu udělají radost každému.  Komu by však barvičky nevyhovovaly, může si je doladit do studenějších, či naopak teplejších odstínů. Čidlo regulace jasu nechybí a jeho práce je spolehlivá. O ochranu displeje se pak stará odolné sklíčko Gorilla Glass 3. Nad displejem pak bdí informační LED dioda, která bohužel nejde podrobně nastavit.

Zvuk: reproduktor je hlasitý dost

Zvukově nás MX5 příjemně překvapilo svým hlasitým a čistým podáním. Vyzvánění rozhodně nepřeslechnete. Pro častější reprodukci však postrádáme silnější basovou složku a také umístění reproduktoru není ideální, neboť zvuk vychází pouze z jedné strany.  Výstup do sluchátek lze zařadit k lepšímu průměru i v případě, že použijete obyčejná pecková sluchátka Koss. Nenároční posluchači budou určitě spokojeni.

Baterie a výdrž: nutný standard

Baterie je v telefonu pevně integrována a sami si ji tedy bohužel nevyměníte. Výrobce ji dal kapacitu 3 150 mAh, což je s ohledem na velikost displeje jakýsi standard. Při středně náročném používání se bez problémů dostanete na dvoudenní výdrž. Ta samozřejmě koreluje se způsobem používání - pokud displej většinu dne svítí, budete se s nabíječkou shledávat každý večer.

Výsledky našeho testování při streamování Full HD videa jsou poměrně slušné, Meizu MX5 vydrželo 9 hodin a 38 minut, což je zhruba o hodinu více než u Honoru 7. Nabíjení je pak především zpočátku poměrně svižné. Výrobce slibuje nabití na 60 % za 40 minut. Na 80 % to telefonu trvalo 72 minut. K úplnému nabití je potřeba 2 hodin a 4 minut.

Hardware: ke stropu se nepřiblížíte

Vlajkový model musí být náležitě vybaven po hardwarové stránce a Meizu nehodlalo ponechat nic náhodě. Pod kapotou tak nacházíme nový osmijádrový procesor Helio X10 od MediaTeku, který je podpořen 3GB operační pamětí, ze které většinou zůstává polovina volná.

V benchmarku AnTuTu telefon dosáhl na více než 47 tisíc bodů, což jej řadí po bok Samsungu Galaxy Note 4. Horší situace panuje kolem úložného prostoru, který má jen 16 GB, přičemž nejde rozšířit paměťovou kartou. Po prvním zapnutí vás navíc čeká jen zhruba 11 GB volného prostoru. Meizu sice vyrábí model MX5 i v dalších dvou verzích, které mají větší interní paměť (32 GB a 64 GB), avšak ty se na českém trhu bohužel nenabízejí.

Uživatelské prostředí: jde to i bez Googlu

V případě uživatelského prostředí Meizu vzalo Android 5.0.1, avšak naroubovalo na něj svou vlastní nadstavbu Flyme OS, která vše zásadně mění. Už jen fakt, že chybí služby Googlu, hovoří za vše. Zůstalo pouze vyhledávání a přístup do obchodu Google Play. V samotném prostředí chybí separované menu nainstalovaných aplikací - vše se soustředí na pohotovostní obrazovky, kterých může být více. Maximálně můžete využívat 9 obrazovek. Z počátku sice můžete chvíli tápat, kde co je, avšak jde pouze o zvyk.

Ačkoliv zde máme podstatně novější Android, prostředí se velmi podobá starším modelům Meizu: je přehledné a bez zbytečností. Pozměněno bylo také nastavení, které v první chvíli vypadá, že se spoléhá jen na ikonky. Naštěstí lze popisky vždy odhalit tahem prstu.

Chod prostředí je pak naprosto ukázkový a snese ta nejpřísnější měřítka. Optimalizace se rozhodně podařila a svou roli dozajista sehrává také výkonný hardware.

O pohyb v prostředí se pak stará jediná klávesa pod displejem, o které lze říci, že je senzorová, ale i hardwarová. Dotyk klávesy zaručuje funkci zpět, klasický stisk pak funguje jako klávesa s domečkem. Na první pohled poněkud kostrbaté řešení se mi při běžném používání brzy vrylo pod kůži a musím jej pochválit. Tlačítko není nijak podsvětleno, ale můžete mu nastavit vibrační odezvu.

Čtečka otisků prstů: výborná

Do tlačítka pod displejem je také integrována čtečka otisků prstů. V nastavení najdete jednoduchého průvodce, který během pár vteřin a několika přiložení identifikuje váš prst a odemčení telefonu je pak otázkou okamžiku. Rychlost je srovnatelná jak se Samsungem, tak i Applem. Stačí jen pomocí stisku tlačítka rozsvítit displej a k odemčení dojde takřka ve stejný moment, kdy se čtečky dotknete. Úspěšnost je velká a nemusíte se tedy bát používat odemčení čtečkou v praxi. Nastavit si lze samozřejmě i více prstů, takže při odemykání budete moci telefon držet libovolnou rukou.

Fotoaparát: příjemné překvapení

Hlavní fotoaparát vcelku příjemně překvapí - chlubí se třeba vysokým rozlišením 20,7 megapixelů i laserovým autofocusem. K dokonalosti chybí jen optická stabilizace. Prostředí sice na první pohled působí přehledně, avšak pokud fotíte na šířku, veškeré nastavení tvrdohlavě zůstává orientované na výšku, což není příliš domyšlené. Na druhu stranu zde najdete opravdu velké množství nastavení a zvolit si můžete kromě automatického i manuální režim.

Samotné snímky jsou vcelku povedené, nepostrádají ostrost i barevnou věrnost. Menší nedokonalosti se objevují až při bližším zkoumání. Vyloženě špatné nejsou ani snímky v noci, kdy se telefon snaží eliminovat digitální šum, byť se mu to samozřejmě ne zcela daří. Ostřit pomáhá již zmíněný laserový autofocus. Zcela bez problémů pak pořídíte krásné makro snímky, díky čemuž telefon lze dobře použít i na ofocení dokumentů.

Ukázkové fotografie

Čelní kamerka poskytuje základní 5megapixelové rozlišení a zázraky od ní nečekejte. Pro potřeby selfies a videohovorů však bohatě postačí.

Výkonný procesor zajišťuje možnost pořizovat video ve vysokém rozlišení. Stropem je totiž až 4K rozlišení se 30 snímky za vteřinu. Video je na tom s kvalitou velice slušně a i barvy jsou věrné, ale při sebemenším pohybu se bohužel poměrně trhá. Zaznamenávat můžete také zpomalená videa (slow-motion), avšak pouze v HD rozlišení.

Multimediální funkce: klasický základ

Meizu MX5 nabízí samozřejmě hudební přehrávač, který jde opět ruku v ruce s prostředím a je velice přehledný. Základní obrazovka nabízí dělení na všechnu hudbu a nejnovější či naposledy přidané skladby. Můžete si vytvářet i vlastní playlisty, případně ve vaší hudební sbírce snadno vyhledávat. V základním nastavení aplikace Hudba, nikoliv až přímo při přehrávání, pak najdete ekvalizér, včetně možnosti vlastního nastavení. Efektně působí utlumení skladby v momentě, kdy ji pozastavíte. Spolehnout se budete muset na vlastní skladby, neboť FM rádio telefon postrádá.

Mezi další multimediální funkce patří obyčejný videopřehrávač, který si poradí s běžnými formáty i kodeky (AVI, MP4, DivX), neporadí si jen s českými titulky, a také galerie, kam se ukládají veškeré fotografie a obrázky. Najdete zde i základní možnosti úprav: ořez, otočení a několik filtrů.

Dlouhé chvíle si pak můžete zkrátit například aplikací Malování, kde je k dispozici mnoho nástrojů a nastavení, a vy tak můžete popustit uzdu své fantazii. Hry byste v telefonu hledali marně, ale není problém si jich spoustu stáhnout z obchodu Google Play. Výkon telefonu je vysoký a v podstatě můžete sáhnout po jakékoliv náročné hře. Limitujícím faktorem je pouze nevelká interní paměť, která bude, především u prostorově náročných her, rychle ubývat.

Telefonování a zprávy

Telefonování má na starosti aplikace, která je rozdělená standardně na adresář, protokol hovorů a číselník. Pracovat můžete dokonce se dvěma nano SIM kartami – volba mezi voláním z jedné nebo druhé je velmi snadná, stačí stisknout klávesu hovoru s odpovídajícím číslem SIM karty. Samotná kvalita hovoru je bezproblémová. Při přidávání nového kontaktu si můžete vybrat, zda jej uložit do telefonu či k nějakému účtu. Zde poprvé narazíte na nedokonalý překlad, neboť možnost uložit do telefonu je pojmenována jako „Uložit do Místní hudba“.

Správa SMS zpráv je možná v aplikaci SMS a MMS. Zprávy jsou vedeny standardně v konverzacích a vše působí velmi přehledně. V telefonu najdete i základní aplikaci pro email, kterou můžete propojit s více účty a která si poradí s IMAP, POP i Exchange účty. Praktické jsou sekundární znaky na každé klávesnici. Pro pohodlné psaní číslic je však nutné klávesnici přepnout a čísla se bohužel neřadí do řádku, ale pod sebe, což není příliš praktické.

Organizační funkce a GPS

V oblasti organizéru se opět výbava omezuje na to nejzákladnější. Stěžejní je samozřejmě kalendář, který je díky své jednoduchosti vcelku přehledný. Najdete v něm pouze rozložení měsíce s detaily jednotlivých dnů i agendu. Dostalo se také na základního správce souborů, který se poněkud netypicky jmenuje Dokument. Z nevelké nabídky funkcí lze například zmínit i diktafon, kalkulačku, aplikace hodin (budík, světový čas a stopky) a jednoduchý poznámkový blok, který je spojen i s praktickým widgetem pro rychlé zapsání nenadálé myšlenky.

V přístroji nalezneme také podporu pozičních systémů GPS a GLONASS a překvapivě také Google Mapy, které tak jsou další z mála aplikací, kterou si Meizu od amerického giganta půjčilo. A je to jen dobře. Vše totiž funguje naprosto skvěle, telefon si s příjmem signálu poradí bravurně a rozhodně se jej nechystá ztrácet. Z toho plyne, že ani vy byste se s telefonem neměli nikde ztratit.

Internet a konektivita: vše ztraceno?

V oblasti konektivity je na tom Meizu MX5 vcelku dobře. Na internet se samozřejmě dostanete pomocí Wi-Fi nebo mobilní sítě. Díky možnosti dvou aktivních SIM karet si můžete vybrat, která bude sloužit jako datová, ale musíte si dávat pozor – SIM karta č. 2 totiž podporuje pouze 2G. To první slot SIM karty zvládá i 3G a pyšní se i podporou LTE sítí, bohužel opět bez frekvencí 800 a 900 MHz, které jsou u nás nejpoužívanější. U vlajkového modelu je to již takřka neomluvitelné a obávám se, že v tomto případě to modelu MX5 zlomí vaz.

Podporováno je také Bluetooth 4.0 a na propojení s počítačem můžete samozřejmě s odpovídajícím kabelem využít také microUSB 2.0. Bohužel se nedostalo například na NFC, které však čínští výrobci mnohdy ignorují z důvodu nezájmu uživatelů. U nejvyššího modelu je to ale každopádně celkem škoda. Stejně tak chybí i infraport.

Co do surfování na internetu Meizu nijak nezaostává za konkurencí. Nativní prohlížeč je rychlý, pohodlný a naplno využívá výkonného hardwaru při práci s běžnými internetovými stránkami. Zajímavou funkcí pak je, že prohlížeč se dokáže hlásit jako iPhone nebo iPad, čímž vám zobrazí často upravené a lépe optimalizované verze webových stránek. Líbí se mi také noční režim, který po krátké animaci s měsíčkem překlopí prostředí prohlížeče do tmavších barev - v noci tak netrápíte své oči jasně bílou barvou.

Zhodnocení: tentokrát už to neprojde

Meizu MX5 je reprezentativně vyhlížející telefon, který vás zaujme designem i poctivým zpracováním. Zde se i méně známí výrobci derou rychle nahoru a dohání zavedenou konkurenci. Pár drobností, které nám vadí, telefonu odpustíme. Přeci jen totiž nejde o zařízení s cenou rovnající se průměrnému českému platu. Chválu můžeme pět na displej, který patří rozhodně ke špičce.

Vhod přijde výkonný hardware, který vás nenechá na holičkách takřka nikdy. Spílat výrobci tak můžeme jen za to, že do telefonu nepřidal slot pro paměťové karty. Na druhou stranu je na místních dodavatelích, aby přispěchali i s variantami, které nabízejí větší úložný prostor. Aktuálních 16 GB je totiž žalostně málo.

Prostředí má pod palcem Android 5.0.1, ale spíše bychom měli říci nadstavba Flyme, která vše zásadně mění. A daří se jí to. Jde pouze o zvyk. Ovládání jedním tlačítkem je zpracováno dobře a skutečně se povedla i čtečka otisků prstů, která snese ta nejpřísnější měřítka. Nezklamal nás pak ani fotoaparát s laserovým ostřením.

Telefon za deset tisíc korun a my jen chválíme. Jenže to nyní končí. Moderní telefon musí plnohodnotně zvládat i konektivitu a do ní patří LTE. To sice Meizu MX5 není úplně cizí, ovšem cizí mu jsou naše nejpoužívanější pásma. Takovýto nedostatek už odpustit nelze. Tuplem ne v případě, kdy zjistíme, že konkurence se takovéto chyby vyvarovala.

Konkurence

Vůbec největším konkurentem bude Honor 7. Má také kovové tělo, špičkový displej, výkonný procesor, čtečku otisků prstů a zvládá i dvě SIM karty. Jenže má navíc ještě podporu paměťových karet a zvládá na jedničku konektivitu skrze LTE. Díky stejně nastavené ceně pak v podstatě není nad čím váhat. Bohužel pro Meizu.

TIP! Recenze Honor 7 – Nová mrštná štika

Pokud oželíte slot pro dvě SIM karty, můžete mít za deset tisíc korun LG G3 s větší interní pamětí, ještě kvalitnějším displejem, optickou stabilizací u fotoaparátu a kompletní podporou LTE.

TIP! Recenze LG G3 – černý kůň s QHD displejem

Konkurentem může být i zbrusu nový Nexus 5X, který má větší paměť, úplnou podporu LTE nebo čistý Android v nejnovější verzi. Budete však muset oželet funkci dvou SIM karet a vzít na vědomí příplatek v podobě zhruba tří tisíc korun.

TIP! Vyzkoušeli jsme nový Nexus 5X, podívejte se na video a fotogalerii

Poslední námi vybranou alternativou je Xiaomi MiNote. To nabízí větší, ale stále kvalitní displej. Výkon je díky Snapdragonu 801 obrovský a nechybí podpora dvou SIM karet. Potěšit může i kvalitním fotoaparátem. Bohužel, stejně jako Meizu postrádá české LTE frekvence, tudíž se vyplatí jen v případě, pokud nespoléháte na přenos dat přes operátora. Tato věta je pak platná i pro samotné Meizu MX5. Vystačíte-li s Wi-Fi, můžete nad nimi uvažovat. V opačném případě o příliš výhodnou koupi nejde.

TIP! Recenze Xiaomi MiNote – špičková novinka z Východu