HTC One max

O tabletofonu od HTC se dlouho spekulovalo a v říjnu se vše stalo skutečností. Výrobce se vytasil s modelem One max, který bez přehánění vypadá jakou přifouknuté HTC One. Hlavní rozdíly tedy hledejte v rozměrech, hmotnosti a velikosti displeje. Funkční výbava přináší osvědčenou klasiku, které se rovněž drží i vzhled. Jistým lákadlem však může být čtečka otisků prstů. Přeci jen se HTC zařadilo spolu s Apple mezi průkopníky této vymoženosti na mobilních telefonech. V dnešní recenzi se pokusíme zodpovědět, na kolik se novinka povedla a zda se vůbec vyplatí po takto velkém HTC sáhnout při výběru nového telefonu.

HTC One max – videopohled

Obsah balení

Tentokrát bude tato část recenze velice stručná, neboť nám HTC nedodalo kompletní balení. Víme tak pouze, že se spolu s One max budou dodávat poměrně pěkná špuntová sluchátka v černé barvě, přičemž samotné špunty budou červené. Nic více jsme již neobdrželi, nicméně je samozřejmé, že HTC dodá i nabíječku a USB kabel.

Design a konstrukce

Zařazení mezi telefony One dokazuje ihned samotný design. Z dálky byste si možná mohli všechny tři letošní modely zaměnit. HTC se svého konceptu drží zuby nehty a my jsme opravdu zvědaví, zda se od něj dokáže příští rok odpoutat a posunout tento vzhled někam dále. Každopádně stále lze vzhled telefonu hodnotit kladně, neboť jej bezpečně rozeznáte od konkurence. HTC One max má svým vzhledem blíže k One mini. Boky telefonu jsou totiž plastové a nepatrně zasahují na čelní stranu. Naproti u HTC One byl displej veden až k samotnému kraji, což vypadalo velmi stylově. Jinak je ale i One max elegantní a hliníkový, což rozhodně kvitujeme.

Neopomeneme ani rozměry, které na výšku činí úctyhodných 164,5 milimetrů, na šířku 82,5 milimetrů a tloušťka je 10,3 milimetrů. Hmotnost se vyšplhala na 217 gramů, což už rozhodně není málo. Je to však částečně daň za použité materiály.

	HTC One max	Samsung Galaxy Note 3	Sony Xperia Z Ultra	Nokia Lumia 1520
rozměry	164,5 × 82,5 × 10,3 mm	151,2 × 79,2 × 8,3 mm	179,4 × 92,2 × 6,5 mm	162,8 × 85,4 × 8,7 mm
hmotnost	217 gramů	168 gramů	212 gramů	208 gramů
velikost displeje	5,9 palců	5,7 palců	6,44 palce	6 palců
rozlišení displeje	1920 × 1080 pixelů	1920 × 1080 pixelů	1920 × 1080 pixelů	1920 × 1080 pixelů
jemnost	373 PPI	386 PPI	342 PPI	367 PPI

Čelní strana je okupována především displejem, který obklopen dvěma reproduktory. Pod displejem je pak logo výrobce a dvě senzorová tlačítka. Na bocích se udála jedna významná, pro HTC těžce uvěřitelná změna. Snad na všech letošních modelech jsme kritizovali nešťastné umístění odemykacího tlačítka na horní straně. Tentokrát již však i HTC uznalo, že tlačítko na horní straně by u tabletofonu už opravdu bylo jakousi uživatelskou sebevraždou a odemykací tlačítko se přestěhovalo zhruba doprostřed pravého boku, jinými slovy na ideální místo. Na stejné straně je ještě dvojklávesa regulující hlasitost. Dále již zbývají pouze konektory. Datový a nabíjecí je na spodní straně, hudební jack na straně horní.

Zadní strana zaujme fotoaparátem a samozřejmě čtečkou otisků prstů, ke které se ještě dostaneme později v recenzi. Ve spodní části zadní strany se nachází ještě hlouček konektorů, které slouží pro připojení do docku. Další významnou věcí je odnímatelný zadní kryt. One i One mini nabízely unibody konstrukci. U One max můžete pomocí zámku na levém boku zadní kryt sundat a dostat ke slotům pro micro SIM kartu a dokonce i slotu pro paměťovou kartu. HTC je u One max samé překvapení, a to v pozitivním slova smyslu. Baterii nicméně vyjmout nelze.

Pár slov zmíníme rovněž ke kvalitě zpracování. Ta je veskrze velmi dobrá, telefon je pevný, nic nevrže a nic se většinou nehýbe. Menší trable můžete mít právě s odnímatelným zadním krytem, který si občas zazlobí. Při jeho opětovném nasazení se totiž někdy stane, že pravý horní roh nedolehne a pohybuje se. Vždy je nutné celý kryt sundat a znovu a lépe nasadit. Jde o cvik, nicméně zejména v prvních týdnech tento neduh dokáže potrápit.

Baterie a výdrž

Obří telefon musí dostat pořádný přísun energie. HTC zvolilo akumulátor s kapacitou 3 300 mAh, což není vyloženě málo, ale přeci jen bychom si dokázali představit i silnější baterii. Naše sny se pak odrážejí ve výdrži, která nijak výrazně neoslní. Pokud budete One max používat k tomu, k čemu je určen, počítejte s každovečerním nabíjením. Velký displej je žrout a riskovat, že se telefon vybije kolem poledne druhého dne, se asi nikomu chtít nebude. Při úspornějším využívání se na dva dny samozřejmě lze dostat, ale telefon typu One max vám nedá jej nepoužívat.

Provedli jsme také náš standardizovaný test výdrže streamování videa v kvalitě 1080p do dodávaných sluchátek s vypnutými synchronizacemi. Výsledný čas činí 7 hodin a 8 minut, což je solidní výsledek. Konkurenční Galaxy Note 3 dopadl ale ještě lépe a dosáhl na 8 hodin a 29 minut, obrovská Xperia Z Ultra pak byla s časem 4 hodiny a 38 minut výrazně horší.

Zvuk

Pokud hledáte nejlépe hrající telefony dnešní doby, vybírejte z modelů HTC. Žádný jiný výrobce jim totiž nesahá ani po kotníky. V případě One max nastala ta změna, že HTC již nespolupracuje se společností Beats Audio a logo na zádech tedy nehledejte. Zvuk z hlasitých reproduktorů je vysoce kvalitní a hlasitý. Ve srovnání s HTC One, One mini či Desire 601 je však kladen menší důraz na hloubky a setkal jsem se nezávislými názory, že zvuk One max je už znovu spíše plechový. I tak jej lze hodnotit jen kladně a basová složka je mnohem lepší než u drtivé většiny dnešní smartphonové produkce, starší modely ale hrají o něco lépe.

Výstup do sluchátek je pak naprosto výborný. Dostatečně hlasitý, nechybí basová složka, stejně tak se neztrácí výšky ani středy. Vše platí jako pro dodávaná sluchátka, tak například pro zkoušené pecky značky Koss.

Displej

Dostáváme se k hlavnímu lákadlu HTC, displeji. Displeje asijský výrobce umí a znovu to dokazuje. Máme co do činění se Super LCD 3 displejem o úhlopříčce 5,9 palců. Rozlišení je pak dle očekávání 1920 x 1080 pixelů, což vytváří jemnost 373 PPI. Nejde o rekordní hodnotu, avšak jednotlivé pixely okem nerozeznáte, obraz je opravdu krásně jemný. Displej je čitelný i z ostrých úhlů a skvěle viditelný na ostrém slunci, jas může být regulován ručně nebo automaticky. Potěší také fakt, že displej je chráněn odolným sklíčkem Gorilla Glass 3. Za celou dobu testování se na něm žádné, byť jen vlasové, škrábance neobjevily a svou práci tak gorilka odvádí dobře.

Hardware

Hnací silou celého přístroje je špičkový čtyřjádrový procesor Snapdragon 600 APQ8064T, jehož frekvence se zastavila na hodnotě 1,7 GHz. Doplněn je o výkonnou grafiku Adreno 320. Tuto společnost uzavírá operační paměť s kapacitou 2 GB RAM. Jde o totožný hardware, který nabízí model One. V tomto ohledu tak One max mírně zaostává například za Samsungem Galaxy Note 3 nebo Nokií Lumia 1520, oba totiž nabízejí výkonnější Snapdragon 800 s Adrenem.

Vraťme se ještě k operační paměti. Reálně je k dispozici 1,5 GB RAM, přičemž po zapnutí zbývá pro vaše použití nějakých 700 MB RAM. Interní paměť nabízí 16 GB nebo 32 GB. Náš kousek nabízí nižší hodnotu, přičemž reálně máte k dispozici zhruba 10,5 GB. Naštěstí lze paměť rozšířit až o dalších 64 GB pomocí paměťových karet.

Prostředí a čtečka otisků prstů

HTC One max nabízí ještě donedávna nejnovější Android 4.3 Jelly Bean spolu s nejnovějším prostředím Sense 5.5. Odemykací obrazovka je stále velmi propracovaná. Můžete kombinovat zobrazení počasí, fotografií či zpráv s dalšími widgety, které jdou na vrub právě Androidu. Vždy máte navíc zcela dole čtveřici rychlých zástupců, které si můžete sami definovat. Efektní celoobrazovkové počasí ale například již chybí.

U odemykaní se zastavíme, neboť lze zařízení různě zabezpečit. Kromě napsání hesla se ke slovu dostává již několikrát zmíněná čtečka otisků prstů. Ta se nachází na zadní straně a k jejímu správnému fungování je nutné po ploše prstem přejet, tedy stejně, jako například u notebooků. Jde tedy o jiný, nutno podotknout méně pohodlný přístup, než který nabízí Apple u iPhonu 5s, kde stačí prst jen přiložit. Při přetažení totiž hrozí, že uděláte kratší tah, či prst posunete pod jiným úhlem, čímž nedojde k rozpoznání. Kromě prostého odemčení můžete přetažením prstu spustit jakoukoli vámi vybranou aplikaci. Lze nastavit až tři různé prsty a telefon tak jen odemknout, nebo nastavit odemčení a zároveň spuštění dané aplikace, například fotoaparátu nebo zpráv. Zamrzí omezení na tři prsty, určitě by řada uživatelů využila všech deset pro různé funkce.

Bohužel se často stává, že k onomu rozpoznání nedojde a po chvíli vás telefon vyzve k zadání hesla, které je nutné mít právě k účelu, kdy čtečka nechce fungovat. Celkově by šlo o praktickou věc, která by telefon zabezpečila a zároveň dokázala rychle spouště aplikace, jenže bídná úspěšnost rozeznání vás zřejmě donutí ji deaktivovat, stejně jako jsem to po několika dnech udělal já. Další věcí je umístění samotné čtečky. Není nejhorší, ale po provedení otisku je nutné přehmátnout k pohodlnému držení.

Po odemčení se dostanete na pohotovostní obrazovky, kde trůní vám už dobře známý BlinkFeed, což je obrazovka, která slouží jako jakási tabule, na které sledujete vámi zvolené dění na sociálních sítích, webových stránkách, ale může zde být i kalendář. V Sense 5.5 ji však HTC vylepšilo. V prvé řadě ji lze zcela vypnout. Stačí přejít k nastavení obrazovek a jedním dotykem se BlinkFeedu zbavit. Stejným způsobem jej znovu zapnete. Další novinkou je možnost si více přizpůsobit obsah BlinkFeedu a přidávat si i různé kanály, které nejsou standardně v nabídce. Například třeba Twitter kanály či YouTube kanály. Stále však chybí možnost přiřadit si zcela vlastní webovou adresu nebo RSS kanál, většinou se tedy opět musíte spoléhat na předpřipravené zdroje, mezi kterými ale nechybí ani mobilenet.cz. Na druhou stranu potěší nová možnost si veškerý obsah nechat stáhnout a posléze jej pročítat offline. To se hodí.

Na ostatních obrazovkách si již tradičně umisťujete widgety. Ty jsou od HTC tradičně pěkně zpracované a je jich nepřeberné množství. Škoda jen, že obrazovky nejsou průchozí. Již výše jsme si řekli, že HTC obsahuje jen dvě senzorové klávesy, které musí zastat veškeré funkce. Například k naposledy spuštěným aplikacím se dostanete dvojitým poklepem na domeček. Jeho delší přidržení vyvolá Google Now. Podoba naposledy spuštěných aplikací není příliš šťastná, neboť vidíte jen 9 malých náhledů, které lze tahem umazávat. Na takto velkém displeji by bylo jiné zobrazení určitě praktičtější. Informační lišta je již od Androidu 4.2 dvojího typu. Po běžném stažení vidíte všechny notifikace. Pokud tah provedete dvěma prsty, získáte možnost rychle nastavit jas, bezdrátové funkce či můžete vstoupit na Google +. Toto šikovné gesto HTC přebralo z čistého Androidu. Praktické je, že si nabídku 12 rychlých funkcí ve druhé liště můžete upravovat a naskládat si tak sem ty funkce, které opravdu potřebujete nejčastěji upravovat.

HTC se letos vrací k vertikálnímu stylu řazení hlavního menu, který použilo naposledy v Sense 3.6. Nepochopitelně se ale na první obrazovce menu stále nachází velké hodiny a počasí, to se v novém Sense bohužel nezměnilo. To je přesně to, co nutně každý potřebuje vidět, protože jej naposledy zahlédl před dvěma vteřinami na pohotovostní obrazovce. Naštěstí se tato zbytečnost na dalších obrazovkách menu již skryje. V základu je celé menu velmi úsporné, neboť HTC podobné aplikace spojilo do složek. Nic vám však nebrání si vše roztahat. Styl řazení je 5x4 ikonky nebo 3x4 ikonky, kdy se ale jen zvětší mezery mezi ikonkami. To je u One max s velkým displejem do očí bijící a je škoda, že není k dispozici řazení s více ikonkami na jedné obrazovce. Ty následně můžete řadit dle abecedy, chronologicky, nebo dle vaší libovůle. Hodit se může vybrané aplikace skrýt.

Co na závěr této kapitoly musím pochválit, je ukázková optimalizace prostředí, která se HTC v poslední době daří, a to i přes velmi zásadní a masivní nadstavbu, která mění téměř vše. Ani po dvou týdnech používání se prostředí neseká, animace jsou krásně plynulé a je zcela jedno, zda využíváte méně či více náročné aplikace. Pouze jednou jsem zaznamenal drobné zpomalení animace při vstupu do menu. Takto by mělo vypadat prostředí na všech telefonech.

Zatímco optimalizace potěší, zamrzet může nevyužitý potenciál velkého displeje. HTC nepřipravilo žádné možnosti spuštění více aplikací na jednom displeji, chybí stylus či speciální doplňkové aplikace, které jsme viděli například u Sony Xperia Z Ultra a především pak u modelů Galaxy Note od Samsungu. Hodně zamrzí také fakt, že HTC nepřipravilo ani žádné život usnadňující funkce pro ovládání jednou rukou. Žádné přemístění klávesnice k jedné straně, zmenšení celého obsahu displeje a podobné vychytávky, kterými nás potěšil Galaxy Note 3. HTC One max je jednoduše jen zvětšený model One bez přidané hodnoty, který je vzhledem k velkému displeji skoro nemožné ovládat jednou rukou.

Multimédia

HTC One max nabízí po vzoru svých kolegů kvalitní stereo reproduktory i velmi dobrý výstup do sluchátek. Byl by hřích jej tedy nevyužít i jako hudební přehrávač. Pro tyto účely se v telefonu nachází v základu hned dvě aplikace. První je aplikace Hudba Play, ta se běžně v neměnné podobě nachází ve všech Androidech s novější verzí systému. Příznačné pro ni je modré pozadí a náhled alba přes většinu obrazovky. Obsah zobrazuje podle interpretů, alb, seznamů skladeb. K pocitu dokonalosti schází jen ekvalizér. Díky tomu, že je čerstvě možné i v České republice nakupovat a pak v aplikaci přehrávat nejen zakoupené, ale i další skladby v databázi za paušální poplatek, bude určitě tato aplikace velmi oblíbená.

Druhou aplikací je přehrávač s překvapivým názvem „Hudba“. Hudbu můžeme přehrávat i podle složek, podcastů, alb, interpretů nebo žánru. Opět chybí ekvalizér. Pozadí při přehrávání obsahu je vyvedeno v černém odstínu, po kliknutí na notu v horní části dojde k překlopení reprodukce na horizontální obrazovku a dále pak započne cyklus různých animací, efektů cover alba a dalších prvků. Nastavit si můžeme náhodný výběr i opakování skladby. Pokud dojde k vypnutí displeje, na uzamčené obrazovce se ukáže widget s ovládáním hudby – převíjení skladby a pozastavení.

V případě, že jste rodiči malého dítěte a svůj telefon často necháváte bez dozoru, využijete služeb aplikace Kid Mode. V této aplikaci si zadáte věk a jméno dítěte, a odemykací znak pro případ ukončení aplikace. Po spuštění aplikace si dítě může v telefonu kreslit a hrát hry a využívat jen to, co mu povolíte. Aplikace nemůže být ukončena ani minimalizována.

Nepříliš propracovaně je koncipován videopřehrávač. Do zařízení jsem totiž nahrál několik filmů v různých formátech, a zatímco obraz byl přehráván bez jakéhokoliv zasekávání či zpomalení, zvuková stopa nebyla přehrávána. Stalo se tomu jak u avi, tak u mkv souboru. Pokusil jsem se spolu s filmem nahrát i titulky, bohužel telefon je nerozpozná a nezobrazí. S videem nejde nijak pracovat, jedinou možností je pořizování screenshotů během přehrávaného videa. Proto okamžitě doporučuji stáhnout z Google Play jiný přehrávač, se kterým je videozážitek díky velkému a skvělému displeji i zvukovému výstupu už úplně o něčem jiném.

Galerie doznala menších změn a třídění vašich fotografií je řešeno formou zložek, mezi kterými se pohybujete tahem prstu do stran. K dispozici jsou fotografie z telefonu, Facebooku, Google Drive či Picasy. Provázání je tedy ukázkové a takřka vždy máte při sobě všechny své snímky. HTC Zoe share je unikátní službou ke sdílení fotografií a krátkých videosekvencí. Tato služba vytvoří jakousi privátní galerii nahraného obsahu, který může uživatel s kýmkoliv sdílet pomocí webové adresy. Jakákoliv fotografie nebo video může být nahrána přímo z telefonu jedním kliknutím. Nahraný obsah se poté archivuje po dobu 180 dní.

HTC One max nabízí vcelku výkonný hardware a zahrajete si na něm všechny oblíbené hříčky i například akční a závodní 3D tituly. Vyzkoušeli jsme například i Real Racing 3, který běží zcela bez problémů a na velkém displeji je hraní opravdovou lahůdkou.

Fotoaparát

Fotoaparát v HTC One max opět vsází na Ultrapixely, stejně jako oba starší kolegové řady One. O co vlastně jde? HTC prosazuje myšlenku menší hustoty naopak větších pixelů, než je u fotomobilů běžné. Větší pixel, v terminologii HTC zvaný ultrapixel, totiž dokáže absorbovat více světla a méně pixelů na stejné ploše znamená laicky řečeno i méně šumu. HTC One max má stejně velký snímací čip, jako například Nokia Lumia 920, tedy 1/3’, ale na jeho ploše nalezneme mnohem méně pixelů, než u 8Mpx nebo 13Mpx snímačů. HTC tvrdí, že oproti 13Mpx snímači stejné velikosti dokáže jejich ultrapixelový snímač zachytit až o 300 % více světla. Světelný objektiv s clonovým číslem f/2.0 tomu jen napomůže. Oproti vlajkovému modelu One však One max přišlo o dvouosou optickou stabilizaci, což je vzhledem k velikosti a ceně přístroje nepochopitelné. Modul fotoaparátu je tedy zřejmě stejný, jako u levnějšího HTC One mini.

V nastavení fotoaparátu neschází volba expozičních režimů, nastavení citlivosti ISO (100-800) i vyvážení bílé. Zvolit si můžeme zaostření dotykem a následné pořízení snímku. Přítomna je i automatická detekce úsměvu. Výchozí rozlišení fotografie odpovídá formátu 16:9, ale tento formát můžeme změřit na čtverec, čímž se změní (zmenší) rozlišení. Dobrým způsobem je vyřešeno i pořizování panoramatických snímků. S telefonem se stačí po ose otáčet ve směru hodinových ručiček, na displeji je pak značena vodováha. Telefon pak sám automaticky slepí snímky. Novinkou u One max je duální snímání, kdy se aktivují naráz obě kamery a vy tak můžete být na společné fotografii, i když zrovna držíte mobilní telefon a fotíte. Celkově je však nutné říci, že je nastavení méně přehledné, neboť se vše vrství pod sebe do jednoho dlouhého seznamu.

Kvalita fotografií i u One max vyvolává rozporuplné reakce stejně, jako u vlajkové lodi One. Fotoaparát rozhodně není dechberoucí, a na ty nejlepší ztrácí. Snímkům ve dne by prospěly lepší detaily a ne tak mdlý výraz, naproti tomu pořízení makro snímků je snadné a výsledky velmi povedené. Technologie ultrapixelů úřaduje především v noci, kde je vidět méně šumu a detailů je více, než u konkurence, ani tak ale nejsou snímky nějak světoborné. Rozhodně potěší rychlé focení, kdy spoušť nemá takřka žádnou prodlevu a vy tak můžete cvakat jeden snímek za druhým.

Ukázkové fotografie

Za zmínku stojí funkce HTC Zoe, která vytvoří krátkou animaci na základě série fotek, pořízených během pěti vteřin. Animované náhledy se pak zobrazují i v galerii a vypadá to opravdu velmi zajímavě. Nechybí ani rychlé sekvenční snímání. S výslednými fotkami jde dále pracovat. Retuší můžeme vymazat nežádoucí osoby či objekty, můžeme je různě editovat (ořezávat, přidávám jim efekty). Objekty můžeme naklonovat. Přítomna je i služba Zoe Share pro sdílení fotografií. Jednoduše nahrajeme fotografii, následně obdržíme webovou adresu a tu můžeme sdílet s ostatními.

Záznam videa je možný až v rozlišení 1920 x 1080 pixelů a to s 30 snímky za vteřinu a kontinuálním ostřením, které funguje dobře. Samotná obrazová kvalita není nejhorší, nicméně video se při přehrávání občas mírně trhá, což zamrzí.

HTC One max (testovací video) – exteriér, 1080p

Telefonní seznam

Adresář kontaktů se skrývá pod aplikací s tradičním jménem Lidé. Nenabídne mnoho možností nastavení, ale to nejdůležitější nechybí. Často navštěvovanou volbou bude kolonka spravovat kontakty. Zde se skrývá komplexní správa jak zálohovat kontakty, obnovovat je, zablokovat nežádoucí kontakty a dál s nimi pracovat. Duplicitní kontakty mohou být sloučeny. Nový kontakt může obsahovat standardní informace, které známe z jiných zařízení. Nepřekvapí možnost nahrání fotografie, množství typů čísel – pracovních, domácích, mobilních. Zadat můžeme přezdívku, adresu, vztah, webové stránky či poznámku. A co je téměř vzácná vlastnost, přitom naopak by to měl být standard, je možnost zadání narozenin, které se poté synchronizují s kalendářem. Zkušební kontakt s datem narozenin se ihned ukázal v kalendáři.

Přímo ukázková a dost možná na Androidu nejlepší vůbec je provázanost se sociálními sítěmi. Vidíte nejen profilové fotografie, ale také veškeré informace, aktualizace a přístup je i ke kompletní galerii fotografií u každého kontaktu. Kromě sociálních sítí vidíte i posloupnost hovorů, zpráv a e-mailů. Vše na jednom místě, přehledně a rychle. Kvalita hovorů je na vysoké úrovni a jediným problémem tak zůstává velikost a hmotnost. Držet takovýto kolos u ucha delší dobu není nic pohodlného.

Zprávy a e-maily

Dobrou propracovaností a slušnou paletou různých nastavení se chlubí zprávy. Nežádoucím kontaktům můžeme vystavit stopku, čili je zablokovat. Veškerá příchozí textová komunikace tak bude zablokována. Během psaní zpráv dochází k odpočítávání od plného počtu 160 znaků. Psavci si mohou vybrat z několika druhů klávesnic. Jde o softwarovou QWERTZ/QWERTY klávesnici. Vytratila se však klasická alfanumerická klávesnice, která chybí ve všech HTC s Androidem 4.3. Zamrzí také fakt, že klávesnice na takto velkém displeji nelze přiblížit k levému či pravému kraji, čímž by se usnadnilo psaní. Aktuálně se text jednou rukou píše velmi obtížně. Nechybí však podpora emotikonů. Kdo si během psaní není jistý v kramflecích, může se spolehnout na pomoc prediktivního slovníku a korektury textu. Během psaní pak vyskakují návrhy slov, chyby jsou automaticky opravovány a nahrazovány správnými slovy.

Pro elektronickou komunikaci je připraven Gmail klient. Ten hospodaří se složkami, podporuje štítky, přílohy i synchronizaci na pozadí. Umí filtrovat zprávy a přidávat jim obligátní hvězdičky. Druhou alternativou výrobce je vestavěný klient. Hned na první pohled působí přehledným a jednoduchým dojmem. Úvodní obrazovka je vyhrazena pouze došlé poště. Jednotlivé zprávy jsou od sebe výrazně odděleny. Nastavit jim můžeme počet řádků náhledu a můžeme přepínat mezi složkami. Oznámení o příchozí poště může mít libovolnou vyzváněcí melodii.

Organizace času a GPS

Kancelářské funkce jsou zastoupené v celé škále. Nechybí žádná důležitá aplikace. Kalendář umí zobrazit denní, týdenní a měsíční náhledy. Pracuje i se seznamem událostí a pozvánek. Velmi užitečná je synchronizace s počasím. Když si rozkliknu detail následujícího dne, zobrazí se mi v horní liště aktuální počasí s teplotou. Pod počasím je pak lišta zobrazující, zda má někdo narozeniny. Při měsíčním náhledu vidíme jak jednotlivé dny, tak ve spodním panelu i události konkrétního dne. Ano prosím, tak má vypadat dobře zpracované prostředí kalendáře, ostatní se učte. Dalším pomocníkem, jak si zlehčit život a hodit starosti na jiná bedra, jsou poznámky. Mohou mít textovou nebo zvukovou podobu. Když omrzí ruční zadávání znaků, můžeme jej nakreslit. Vytvořenou poznámku si můžeme vytisknout a sdílet s ostatními zařízeními. Poznámkám nejsou cizí ani přílohy, konkrétně fotografie.

Dokument ve formátu doc se ihned otevře v programu Polaris Office. Základní obrazovka mi nabídla možnost čtecího režimu nebo editovacího režimu. Mezi nabízené možnosti patří volba velikosti textu v mnoha stupních, případně můžeme zadat vlastní velikosti. Pak jsou to barevné odstíny, kde je k dispozici škála zahrnující 24 odstínů – myslím si, že si každý najde svoji barvu. Dále jsou to úpravy samotného fontu (kurzíva, tučné a podtržené písmo). Nechybí ani zarovnání textu do bloku, zprava a zleva. Nakonec můžeme vložit seznam a zvolit si odsazení. Nenápadně skrytou volbou v pravém horním rohu je formátování – textu, odstavce a odrážek (číslování). Dalšími podporovanými formáty jsou dokumenty vytvořené v programech excel a powerpoint. Vše je tedy příkladné a výrobce chválíme, že umožňuje rovnou editaci dokumentů, na to řada výrobců i u dražších výrobků zapomíná.

Pro dokumenty PDF je vyhrazena samostatná aplikace PDF Viewer. Podporuje pouze čtení dokumentů, nikoliv jejich vytváření. V oblasti hodin si můžeme nastavit několik budíků, jejich připomenutí. Poté jsou tu stopky a časovač. Nakonec aktuální čas kdekoliv ve světě získáme díky mezinárodnímu času. Interní GPS modul vypadá velmi schopně. Během dvaceti vteřin bylo zafixováno většinou osm satelitů bez asistence internetu. S asistencí internetu je vše v podstatě okamžité.

Pro automobilovou navigaci jsou připraveny Google Mapy. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o program, který je zcela zdarma, není přílišná kritika na místě a jedná se o jednu z nejlepších bezplatných aplikací. Ke stahování mapových podkladů je ale potřeba datového připojení, což lze částečně obejít stažením příslušné oblasti – malého výřezu mapy. Dále podporuje hlasovou navigaci v českém jazyce, při které však vždy musíte být on-line, zobrazování dopravních i ostatních informací. Podporuje pěší i automobilovou navigaci, a také navigaci v MHD, která v ČR funguje bohužel jen v Praze a Brně. Pro jízdu v automobilu nebo v jiném dopravním prostředku, kde je potřeba se věnovat řízení, připravil výrobce aplikaci autem. Ta s minimálním počtem kliků odkazuje na vstupy do aplikací pro hudbu, vytáčení kontaktu, zobrazí oznámení. Vše zobrazuje přehledně a obrovským fontem, k dispozici je konečně jak režim na šířku, tak na výšku, ovládání je tedy pohodlné.

Datové funkce a internet

V této kategorii není skoro co řešit, neboť HTC je v této disciplíně většinou velmi dobře vybaveno, nejinak tomu je u One max. K internetu se připojíte přes Wi-Fi a/b/g/n nebo rychlými datovými přenosy HSDPA a HSUPA. Potěší Bluetooth v nejnovější verzi 4.0 včetně profilu A2DP. Snadno také z telefonu vytvoříte Wi-Fi hotspot, u něhož můžete nastavit zabezpečení či omezení počtu připojených zařízení. Propojení s počítačem zajišťuje profil MTP, kdy se telefon objeví jako další zařízení. Pokud máte starší Windows (například XP), bude nutná instalace ovladačů. U novějších nemusíte dělat nic.

Nechybí ani NFC s jehož pomocí můžeme sdílet data nebo používat telefon jako elektronickou peněženku (bohužel ale HTC není v ČR podporováno), těch možností je mnohem víc. Alternativní cestou, jak přenést obsah telefonu na plochu televizoru, je přes technologii DLNA nebo pomocí řešení přímo od HTC, kdy je ale zapotřebí zakoupit MediaLink. Následně stačí pomocí gesta tří prstů přenést veškerý obsah na plochu televizoru. Funguje to, ale občas jsem zaregistroval sekání nebo zpomalení obrazu. Většinou u her je to znatelný problém, protože hra pak není plynulá. Kabelové spojení zajišťuje micro USB konektor, který podporuje MHL a zároveň také USB OTG. S patřičnými redukcemi tak získáte HDMI konektor, případě můžete připojit myš či flash disk. Zapomenout nesmíme ještě na infraport, který se nachází na horní straně. Pomocí něho lze ovládat domácí elektroniku. V případě One max bylo z nepochopitelných důvodů nutné prvotní nastavení provádět přes datové přenosy operátora, přes Wi-Fi to možné nebylo.

Samotný prohlížeč je na vysoké úrovni. Nechybí mu plnohodnotný Flash, nastavovat můžete velikost textu, nechybí možnost otevření až šestnáct oken, přičemž všechny mohou být anonymní, či oblíbené stránky. Při prohlížení stránek je využíván celý displej, všechny lišty se v momentě nepotřeby skryjí. Načítání stránek je svižné, stejně jako prohlížení. Zde výkon telefonu rozhodně nechybí. Jednoduché je přibližování. Telefon také automaticky zalamuje text a vy tak nemusíte zbytečně hledat konce řádků. Kromě nativního prohlížeče nechybí ani alternativní Chrome, jehož hlavní výhoda tkví v provázanosti se stolním Chromem a následné synchronizaci záložek a načtených stránek, je však pomalejší a nezvládne Flash.

Zhodnocení

Po Sony do toho řádně praštilo také HTC a vytasilo se se svým prvním tabletofonem. Začlenilo jej do rodinky telefonů One, čímž novinka získává poměrně exkluzivní design, hliníkové materiály a bytelnou konstrukci. Nejde rovněž o žádný běžný model, a tudíž počítejte se skvělým displejem, který je díky své 5,9palcové velikosti opravdovým lákadlem. I One max hraje skvěle, takřka stejně jako starší kolegové.

Prostředí zajišťuje téměř nejnovější Android 4.3 Jelly Bean spolu se Sense 5.5, kde HTC upravilo k lepšímu službu BlinkFeed. Potěší naprosto ukázková optimalizace chodu prostředí. V tomto ohledu začíná být HTC téměř bezkonkurenční, pokud opomeneme zařízení Nexus. Výkon telefonu díky Snapdragonu 600 neschází, více než dostatečné jsou i 2 GB RAM. Interní nevelká paměť se řeší paměťovými kartami. Ano, HTC je konečně podporuje i u nějakého vyššího modelu.

Výtky směřují k vysoké hmotnosti, kterou ale lze pochopit. Menší pochopení již máme pro fotoaparát. Loni to šlo, letos HTC experimentuje s Ultrapixely a výsledek je velice průměrný, což u špičkových telefonů opravdu nepotěší. Zamrzí také, že HTC nechalo potenciál velkého displeje zcela ležet ladem. Žádné možnosti souběhu více aplikací na displeji, prémiové aplikace, nebo snad stylus. Vše byste hledali marně. V tomto je konkurence mnohem dále. A nemáme na mysli pouze Samsung.

Právě z těchto důvodů to bude mít One max těžké. Navíc se ještě neprodává a my neznáme ani finální českou cenu. Odhaduje se však, že by měla startovat na hranici zhruba 16 000 Kč.

Konkurence

Jasným konkurentem číslo jedna bude Samsung Galaxy Note 3. Ten nabízí také velký displej, ale ještě výkonnější procesor, lepší fotoaparát a hlavně nespočet doplňkových aplikací a především stylus, který celé ovládání obřího telefonu usnadňuje. One max může kontrovat snad jen zvukem a hodnotnějšími materiály, což je poměrně málo. Jistou kompenzací bude pravděpodobně o několik tisícikorun nižší cena.

Druhým konkurentem je Sony Xperia Z Ultra, které vyniká ještě větším displejem. Nabízí výkonnější procesor, nepatrně lepší fotoaparát, kterému ale schází LED dioda, či prostředí uzpůsobené pro tabletofony. Na druhou stranu mnohem hůře hraje a navíc jeho rozměry už silně hraničí s tablety.

Svým způsobem je konkurent také Huawei Ascend Mate s 6,1palcovým displejem. Jeho výbava je však oproti HTC výrazně slabší. Ať už jde o výkon či kvality displeje. Na druhou stranu tomu odpovídá cena, která se pohybuje kolem 12 tisíc korun.

Brzy se pro One max objeví další konkurence v podání Nokia Lumia 1520. Její displej je takřka stejně velký a výhodou může být systém Windows Phone 8 s mnoha vylepšeními. Lepší bude bezpochyby fotoaparát, potěší integrované bezdrátové nabíjení a Nokia se může pochlubit i výkonnějším procesorem a grafickou kartou.