Obvykle se nehlásím ke staromilcům, ale zatímco se technologie zlepšují, hry jsou mnohdy horší. Neplatí to univerzálně, ale velcí vydavatelé často podléhají vidině snadného zisku a místo herních inovací své tituly balí do platebních metod. Jasnou ukázkou takového přístupu je série Dungeon Hunter od Gameloftu. Co před lety začalo jako klon (ovšem povedený) série Diablo se změnilo v rubačku, která sice perfektně vypadá, ale vůbec ji nemusíte hrát.
Dungeon Hunter Champions – videorecenze
Hraním se nezdržujte
Někde pod nánosem všech nových principů a free-to-play prvků se stále skrývá ona zběsilá rubačka. Tomu odpovídá i ovládání. Virtuálním joystickem se pohybujete po úrovni a několika tlačítky na pravé straně aktivujete speciální útoky a pohyby. Proti vám se valí hordy nepřátel a čas od času narazíte na jednoho opravdu tuhého bosse. Pokud nevypozorujete jeho útočnou sekvenci a nepřizpůsobíte se jí, pořádně vám zatopí.
Ve hře narazíte na celou plejádu hrdinů a každý z nich je vážně jiný. Zatímco válečník se nebojí postavit slintajícímu monstru pod kyj, sličná lučištnice se raději drží vzadu. Hlavní rozdíl však přichází se speciálními útoky. I ty je zábava ovládat – tažením prstu totiž většinou musíte upravit směr útoků. To vyžaduje trochu cviku, zručnosti a odhadu. O to větší překvapení přijde ve chvíli, kdy zjistíte, že si můžete zapnout automatické bojování a nechat umělou inteligenci, ať si level projde sama.
Hero Manager
Autoři tím jasně ukazují, v čem tkví jádro hry. Už to dávno není požitek z bojování, vymýšlení strategie, snahy přesně využít schopností i časování útoků, kdepak. Dnešní rubačky zajímá akorát vylepšování hrdinů, utrácení získaných peněz a rozdělování zkušeností i vybavení. To samozřejmě není problém jen této hry, ale právě u takto slavné značky je to velké zklamání.
Ve skutečnosti nehrajete za nějakého epického hrdinu, ale jste jakýmsi trenérem skupiny hrdinů, které můžete ovládat, ale většinou to přenecháte automatice. Alespoň v příběhu. Zajímavější hraní je určitě v aréně, kde se postavíte dalším hráčům online, případně v režimu 5v5, což je prostě MOBA (viz DOTA či League of Legends) – tehdy musíte hrát sami. Vylepšování hrdinů však znamená tvrdou práci, kdy budete dokola procházet generické úrovně a spotřebovávat postavy slabší… ano, čtete správně.
Přežije jen nejsilnější
Přístup této hry vede k několika problémům. Zatímco jinde je zisk nového hrdiny vzrušující událostí, zde nic moc nečekáte. Své hrdiny máte nějak vylepšené a ty nové většinou používáte jako spotřební materiál – prostě se jich zbavíte, čímž vylepšíte hrdiny staré. Je to zvláštní. Free-to-play model je opravdu rozsáhlý a pracuje s několika herními měnami, ziskem předmětů a vylepšováním hrdinů i předmětů.
Pokud se chcete do hraní vážně pustit, musíte se obrnit silnou trpělivostí. Nechápejte mě špatně, grafika, animace nebo efekty jsou na naprosto špičkové úrovni. Některé úrovně se vážně povedly a pohledy kamery jsou epické, obzvlášť při soubojích s obřími bossy, ale celý zážitek působí prázdně.
Závěr
Hra chce být vším a ve výsledku není ničím. Akční RPG by vám nebralo ovládání z ruky a skutečný trenažer hrdinů by vás zase neobtěžoval ovládáním. Jako arénovka hra nenabízí dostatek variace a jako MOBA vás zase obtěžuje zbytečným vylepšováním hrdinů, příběhem apod. Vypadá krásně a celkem dobře se ovládá, ale její nerozhodnost vede k tomu, že o hraní velmi rychle ztratíte zájem.
Stáhnout Dungeon Hunter Champions
