Alcatel OneTouch Idol X+

Úvod: neviděli jsme se už někde?

Telefon spadá, stejně jako jeho předchůdce, do segmentu na pomezí střední a vyšší třídy. Nelze mu upřít, že v některých ohledech dokáže zaujmout, třeba výborným FullHD IPS displejem anebo osmijádrovým procesorem. Na druhou stranu je tu tlak na cenu, a tak mohou chybět pro někoho podstatné prvky výbavy, jako je například podpora LTE nebo slot pro paměťové karty. Už předem si tak můžeme říci, že telefon asi nepadne do oka nejnáročnějším uživatelům, ale spíše těm, kteří preferují styl. Cena mezi osmi a devíti tisíci je celkem zajímavá. V dnešní recenzi se podívám na to, co vám telefon za tuto částku nabídne.

Možná vám fotografie telefonu i jeho popis připadají povědomé. Telefon je totiž mírně upravenou verzí modelu Idol X, který se prodává od loňského podzimu. Stejně ja,ko je skoro neznatelný rozdíl v názvu, neliší se moc ani tyto dva telefony. Ve stručnosti si můžeme říci, že novinka je o milimetr tlustší a deset gramů těžší. To jde na vrub výkonnějšímu procesoru, většímu úložišti a silnější baterii.

Obsah balení: ničím nepřekvapí

Malá papírová krabička žádné překvapení neukrývá. Najdete zde obvyklou sestavu složenou z nabíječky, datového kabelu a sluchátek, ke kterým navíc dostanete dva páry náhradních špuntů různých velikostí.

Alcatel OneTouch Idol X+ – rychlý videopohled

Design a konstrukce: stále je to žiletka

I když telefon oproti svému předchůdci o milimetr přibral, stále je to telefon, který dokáže zaujmout svou nízkou tloušťkou. Stejně tak ani hmotnost není příliš znát, a tak můžeme stále mluvit o tenkém a lehkém telefonu. Řečí čísel to je: 140,4 × 69,1 × 7,9 mm a 130 g.

Pozitivní dojem přetrvává i při prvním fyzickém kontaktu. Ačkoli je přístroj tak lehký a tenký, působí opravdu solidním dojmem: všechno je perfektně slícováno a neexistuje tak žádné prohýbání. Telefon tak dokázal naplno využít výhody unibody konstrukce.

Jak přední strana, tak i záda, jsou velmi náchylná k otiskům. To co vypadá na fotografiích jako jemné vroubkování, je ve skutečnosti jen textura pod lesklým povrchem. Kromě zmiňovaného upatlání to také znamená snadné poškrábání nebo zvýšené riziko vyklouznutí z ruky. To ještě navíc zvyšuje vypínač umístěný na horní hraně telefonu. Na rozdíl od předchůdce totiž telefon nelze probudit pomocí tlačítek pro ovládání hlasitosti, a tak pokud nemáte nějak abnormálně vyvinuté prsty, bude vás čekat nepohodlné přehmatávání, případně budete muset zapojit druhou ruku. Horní hrana ještě nabízí zdířku pro jack 3,5 mm.

Boky telefonu pak obsahují jedno zajímavé konstrukční řešení, kterým jsou magnetické sloty na microSIM karty. Ve výchozím stavu prakticky splývají s rámem, pokud se chcete dostat dovnitř, je potřeba zatlačit na označenou část něčím ostrým. Dvířka se pak odklopí, po vložení karty zapadnou na své místo s takovou precizností, že máte pocit, jako by v rámu ani nebyly.

Spodní část pak ukrývá dvojici mřížek a uprostřed mezi nimi microUSB zdířku.

Čelní strana patří prakticky celá rozměrnému displeji, dobrý dojem dělají tenké okraje. Nahoře je vidět jen kovová mřížka sluchátka a vedle ní dvoumegapixelový čelní fotoaparát. S pozadím pak splývá dvojice senzorů (pro jas a blízkost) a také notifikační dioda. Ta září poněkud nezvykle pouze bílým světlem, její chování nelze nijak nastavit (kromě možnosti vypnutí), takže při nějaké notifikaci pouze bliká. Světlo je dobře viditelné, ale nikoli agresivní.

Pod displejem najdeme trojici senzorových tlačítek. Jsou bíle podsvícená a při dotyku vibrují – obojí lze v menu nastavit.

Obhlídku pláště telefonu uzavřeme zmínkami o zadní straně. Zde se nachází čočka fotoaparátu s rozlišením 13 Mpx, která je opatřena lehce vystouplou obrubou. Pod ní se nachází jedna LED dioda pro přisvícení snímané scény, nad ní zase sekundární mikrofon.

Displej: špičkový kousek

Pokud je pro vás zobrazovací jednotka telefonu důležitá, ale nechcete nebo nemůžete utrácet za špičkové modely, pak pro vás může být tento přístroj dobrou volbou. Jak jeho papírové parametry, tak i skutečné výkony, jsou totiž na špičkové úrovni.

FullHD rozlišení a použitá IPS technologie mluví samy za sebe. V praxi pak dostanete vše, co byste od takové kombinace čekali: jemné zobrazení, věrné podání barev i při pohledu ze stran a hlavně vysoký jas, který v maximální hodnotě bije do očí, takže i ve slunném dni bude stačit o něco nižší nastavení. Případně vše můžete nechat na dobře fungujícím čidle jasu a automatickém nastavení.

Drobným detailem je pak možnost si v menu nastavit barevnou teplotu a sytost barev, změny to ale nejsou nijak výrazné.

Zvuk: falešný reproduktor

V první kapitole jsme si říkali, že na spodní hraně telefonu najdeme dvojici mřížek reproduktorů. Při bližším zkoumání však musíme toto tvrzení opravit: jde o dvojici mřížek reproduktoru. Ten je totiž jenom jeden a je umístěn na levé straně, ale zvuk se ozývá z obou částí.

S přihlédnutím k faktu, že je na to všechno sám, lze jeho výkon označit jako celkem dobrý. Je hlasitý a nijak nedeformuje zvuk, extra výkony ale nečekejte. Co se sluchátek týče, je to stejná písnička jako všude jinde: zaujme snad jen výrazná basová složka, zbytek je pro běžného uživatele uspokojivý, pro audiofily ne.

V menu nastavení najdete možnost zapnout „Hi-Fi zvuk“, ale rozdíl je nevýrazný, zvuk pak zní o něco více dynamicky. V menu je také možnost „Sdílení zvuku“, jež umožňuje posílat hudbu do reproduktorů, které se nacházejí ve stejné Wi-Fi síti.

Baterie a výdrž: je to lepší

Výrazně zvětšená baterie s kapacitou 2 500 mAh je jedním z hlavních vylepšení „pluskové“ verze a lze čekat, že se to pozitivně promítne na výdrži celého zařízení. Něco si vyžádá výkonnější procesor, zvlášť když ho budete naplno využívat, ale celkově výdrž o něco narostla.

Nečekejte však žádné zázraky. Zatímco starší verze se na denní výdrž dostala jen s odřenýma ušima, tady je to jistota i při běžném používání. Ke dvěma dnům se ale lze dostat už jen s velkým sebezapřením, Alcatel tak bude jednodenním přístrojem.

Nechejme namísto dojmů mluvit čísla, která jsou výsledkem našeho redakčního testu, kdy na telefonu přes Wi-Fi a s přihlášením do 3G sítě streamujeme video o rozlišení displeje. Jas i hlasitost ve sluchátcích máme nastavenu na 50 %. Telefon se v tomto případě vypnul po 280 minutách. Pro srovnání dodejme, že původní Idol X vydržel 230 minut.

Nedostatek spojený s dlouhým časem nabíjení se se zvýšením kapacity ještě o kousek prohloubil. Na nabití do 80 % musíte čekat bez pěti minut dvě hodiny, Zbývajících 20 % pak zabere dalších 50 minut.

V menu baterie najdeme ještě jakýsi úsporný mód. Ten umožňuje vypnout určité funkce telefonu a také odstavit funkce vybraných aplikací po zhasnutí displeje. V podstatě se jedná o obdobu Stamina režimu, kterou známe z telefonů Sony. Další možností, jak spořit, je omezit maximální takt procesoru. Jak přesně velké omezení to je, to se u položky v menu nepíše.

Hardware a výkon: možná až moc síly

Telefon pohání osmijádrový procesor MediaTek MT6592 (8× ARM Cortex-A7), grafiku má na starosti čip ARM Mali-450MP4 a všemu sekundují 2 GB RAM. To celé vypadá jako velmi slušná kombinace: nebudete mít problémy se spuštěním žádné hry nebo aplikace, stejně tak se vám při používání nestane, že by telefon nějakým způsobem nestíhal.

Otázkou je, k čemu je něco takového dobré v této kategorii přístrojů. Kdo hledá nějaký ultimativní stroj, ten se s Idolem X+ nejspíše nespokojí, pro ostatní by stačilo nějaké méně výkonné řešení. Jak plyne z následujících výsledků benchmarků, přístroj sice nedosahuje výkonů současné špičky, drží se však hned za ní. Takže jej lze (i díky kvalitnímu displeji) doporučit pro hráče, kteří nemají peněz nazbyt.

Ze 2 GB RAM zbývá po startu volných asi 1,3 GB. Co se úložiště týče, paměť pro uživatele nabídne celkem velkorysých 32 GB, z nichž je přístupných 26,6 GB. Slot pro paměťovou kartu ale chybí, takže pokud vám uvedená hodnota nestačí, máte smůlu. I když se jedná o dvojnásobnou hodnotu než u předchůdce, stále lze omezenou vnitřní paměť považovat za nedostatek. To se sice snaží zachránit podpora funkce USB OTG, ale to není tak pohodlné, potřebnou redukci navíc nenajdete v balení.

Operační systém: lehce přebarvený Android

Prostředí telefonu vypadá na první pohled celkem svěže a neokoukaně, ale jde jen o skin, který si notuje se „šik“ pojetím telefonu. Ve skutečnosti se jedná o Android, kde výrobce upravoval jen drobnosti.

V testovaném telefonu běžel Android 4.2 Jelly Bean. Někomu by to nemuselo vůbec vadit, jiný zase potřebuje tu nejmodernější verzi, ale v tomto případě Alcatel s aktualizací nijak zvlášť nepospíchá, i když na vině může být i SoC od MediaTeku, který se nemůže chlubit zrovna ukázkovou podporou svých čipsetů. Je ale pravda, že MediaTek již pro novější Android 4.4 ovladače vydal a Alcatel již mohl stihnout zareagovat.

Obecným faktem je, že už jsme viděli lepší customizace telefonu, tato na mě působí jakýmsi nedodělaným dojmem a často jsem narazil na fakt, že mi chybělo nastavení, které je jinde obvyklé. Například na hlavní obrazovky si můžete umisťovat ikonky a widgety, musíte se ale smířit s pevně daným počtem pěti obrazovek. Stejně tak u rychlého nastavení je napevno nastavených 16 ikon a jestli si zvyknete, už je jenom váš problém.

Jak už ale bylo řečeno, změn oproti čistému Androidu jinak není moc. Jde například o gesta, kdy je možné otočením telefonu vypnout vyzvánění a budík nebo potřesením přeskakovat skladby v přehrávači.

Dále se může ještě hodit omezení notifikací: vybrané aplikace lze sdružit pod ikonu tří teček, aby ve stavovém řádku nestrašilo dvacet ikon. Vhod může přijít také možnost plánovat zapínání a vypínání telefonu.

Fotoaparát a videokamera: hezké obrázky

Fotoaparát nabízí rozlišení 13 megapixelů a k tomu natáčení FullHD videí. To všechno zní jako silná sestava, ale jak už čtenáři určitě tuší, ne vždy to musí znamenat dobré fotky a kvalitní videa. Podívejme se tedy nejdříve na pár ukázkových snímků.

Výkony fotoaparátu v tomto telefonu jsem byl mile překvapen. Aplikace startuje rychle, navíc se k ní dá pohodlně dostat přetažením uzamykací obrazovky. Stejně tak rychlé je ostření, se kterým není problém pustit se do makra nebo složitějších kompozic – automatika dokonce dokáže vykouzlit hezké efekty s hloubkou ostrosti. K příjemnému pocitu ještě přispívá nekomplikované ovládání, kdy je všechno hezky dostupné na dva doteky z hlavní obrazovky.

Jediné, co dělá fotoaparátu vyloženě problém, je jakákoli forma protisvětla. Na tu moc nezabírá ani použití HDR režimu. Další možnosti jsou následující: Panorama, Noc, Sport a nejrůznější efekty. Automatika však funguje velice dobře. Potěší také integrovaná čtečka QR kódů.

Podobně pochvalně můžeme pokračovat u hodnocení videa. To se nahrává do formátu 3GP a dodává vše, co bylo slibováno: 30 FPS a FullHD rozlišení. Jak se můžete sami přesvědčit, znamená to živé barvy, cit k detailům a bezproblémové zachycení pohybujících se objektů.

Alcatel OneTouch Idol X+ – testovací video, 1080p

Multimediální funkce: nic důležitého nechybí

Telefon potěší i v této oblasti. Obvykle mám nutkání u telefonů s Androidem okamžitě nainstalovat alternativní přehrávač hudby, ale v tomto případě bych se nechal přesvědčit, abych zůstal u vestavěného. Je velmi jednoduchý, přehledný (všechno je přístupné z hlavní obrazovky) a právě v tom je jeho velká síla. A hlavně: umí přehrávat i po složkách.

K dispozici jsou navíc pokročilejší funkce, jako je ekvalizér nebo časovač vypnutí. Navrch k tomu si přičtěte rádio s RDS, které umí nahrávat, a máte téměř ideální telefon na poslech hudby. Dvakrát škoda omezeného úložiště, i když by někomu s menší hudební sbírkou stačit mohlo.

Na podařený fotoaparát navazuje i hezká galerie pro prohlížení snímků. Jednotlivé fotografie je také možné upravovat. Nečekejte ovšem nějaký mobilní Photoshop, ale spíše jenom dodání nějakých veselých filtrů, efektů, rámečků nebo textu.

Telefonování a zprávy: nic zvláštního nečekejte

Aplikace pro obsluhu hovorů, zpráv a adresáře přenechal Alcatel zcela režii Googlu. To znamená jen jediné: ve většině případů vám to bude vyhovovat a když ne, můžete se velice snadno rozhodnout pro nějakou alternativu.

Totéž platí i pro zprávy, ale zde najdeme něco navíc: klávesnici SwiftKey. Ta, jak už název napovídá, podporuje psaní pomocí tahů, umí predikovat další slovo a má bohaté možnosti nastavení a rozložení. Kdyby vám přeci jenom nevyhovovala, v systému stále zůstává standardní klávesnice pro Android.

Obsluha dvou SIM je stejná jako u jiných telefonů s Androidem. SIMky si můžete pojmenovat a určit, pro co se budou používat, anebo spárovat jednotlivé kontakty s různými SIM. Jistou odlišností a zároveň výhodou je fakt, že obě dvě mohou pracovat s 3G sítěmi.

Organizační funkce: aby se neřeklo

Business aplikace jsou v telefonu spíše jen do počtu, tady se v případě vážnějšího zájmu asi přeinstalaci nevyhnete. Je tu kalendář i úkolovník, ale obojí je velice prosté. V telefonu naleznete rovněž nainstalovaný prohlížeč PDF a kancelářských souborů, stejně tak jako aplikaci Evernote pro pořizování poznámek. Nechybí ani diktafon.

GPS a navigace: neztratíte se

Na zjišťování polohy je v telefonu GPS v asistované verzi a také určování polohy pomocí bezdrátových sítí, Glonass bohužel chybí. Všechno funguje bezproblémově, první zafixování polohy bylo otázkou asi 20 sekund.

Co se softwaru týče, krom obligátních Google Map naleznete v telefonu ještě aplikaci kompas.

Datové funkce a konektivita: LTE prostě chybí

Řekněme si to otevřeně, ta nejrychlejší data telefonu citelně chybí a jsou jednou z jeho největších slabin. Zatímco před rokem, kdy šel na trh předchůdce, to byla spíše investice do budoucna, nyní to začíná být i v českých podmínkách zajímavá volba. A to nejenom ve velkých městech, kde LTE supluje 3G, ale i v méně zalidněných oblastech, kde jste jinak byli odkázáni na pouhé EDGE.

Stejně tak se lze vyjádřit o chybějícím NFC. Sice se bez něj dá žít, ale když už Alcatel vylepšoval, mohl to vzít pěkně od podlahy a udělat něco, co by se mohlo stát alternativou i pro náročnější uživatele. Wi-Fi b/g/n je citlivá, funguje dobře, totéž lze říci i o Bluetooth ve verzi 4.0. Potěší i bezdrátový přenos obrazu skrze technologii Miracast.

Telefon má sice vlastní browser, ale protože je nainstalovaný i mobilní Chrome, který poskytne o třídu vyšší zážitek, nevidím důvod, proč ho vůbec používat.

Zhodnocení a závěr: škoda hloupých chyb, mohl to být skvělý telefon

Idol+ je zajímavou alternativou k zavedeným vlajkovým lodím nebo telefonům vyšší střední třídy. Pokud za telefon nechcete utratit zbytečně moc, přitom si stále potrpíte na některé kvalitní parametry, může být Alcatel dobrou volbou. Zejména pak pro ty, kteří kladou důraz na displej. Ten je totiž výborný a v dané cenové relaci i jeden z nejlepších. Potěšila mě také opravdu kvalitní konstrukce a slušně výkonný hardware, telefon také překvapivě dobře fotí. V mnoha ohledech telefon šlape na paty přístrojům o mnoho dražším.

Pokud se ale neobejdete bez LTE, NFC, které už jsou dnes v této cenové kategorii běžné, a vadí vám také stará verze Androidu, budete se muset poohlédnout jinde. Přitom přidání těchto funkcí by zase cenu až tak nezdvihlo a rázem bychom tu měli telefon, který by dokázal šlapat na paty i těm nejlepším mobilům a byl by s cenovkou 8 - 9 tisíc korun černým koněm na trhu. Mírně horší je také výdrž na jedno nabití.

Komu tedy lze telefon doporučit? Pokud nehledáte čistě jen špičkové hardwarové parametry, ale naopak chcete solidní konstrukci a dobře čitelný displej za dobré peníze, pak je Alcatel dobrá volba. Stejně tak pro toho, kdo rád používá mobil ke hraní, ale nechce nebo nemůže utrácet za naprostou výkonnostní špičku. Cena mezi osmi a devíti tisíci je v tomto případě docela přijatelná, ale konkurence je nemilosrdná. I přesto bych Alcatelu dal šanci.

Konkurence

Zoppo ZP990+ je model ZP990 vylepšený osmijádrovým procesorem. Telefon se dále může pochlubit 3 000mAh baterií, kvalitním 6" FullHD displejem, ale LTE rovněž chybí. Cena v obchodech se pohybuje okolo osmi a půl tisíce korun.

LG G2 je vlajková loď LG pro druhou polovinu roku 2013. Láká na 5,2palcový FullHD displej, silnou baterii nebo nezvykle umístěná tlačítka na zadní straně telefonu. Prodává se zhruba za 8 300 korun.

Telefon od firmy Xiaomi s modelovým označením Mi3 zaujme velkým FullHD IPS displejem, výkonným procesorem Tegra 4, 2 GB RAM nebo 13Mpx fotoaparátem od Sony. Cena za 64GB verzi přitom je zhruba 8 900 Kč.

Špičkový finský fotomobil Nokia Lumia 1020 s operačním systémem Windows Phone je též konkurencí. Telefon ohromí 41Mpx fotoaparátem s xenonovým bleskem a množstvím specializovaných funkcí. Nokia dále nabídne HD displej, dvoujádrový procesor, 2 GB RAM, 32 nebo 64 GB paměti a 2 000mAh baterii. Cena vzhledem k tomu, že je telefon v prodeji už delší dobu, spadla někam k osmi tisícům korun.