Připravuje se barevný e-ink. K čemu to může být dobré?

Čtečky knih, zejména pak Kindle a jeho různé klony, mezi uživateli docela zdomácněly. Často je vidíte i v rukou lidí, o kterých byste neřekli, že jsou zrovna kamarádi s moderní technikou. A není divu: e-inkový displej skutečně přinesl malou revoluci do světa zobrazovacích jednotek.

Abychom pochopili, jak velký je tento přínos, v hrubých obrysech si připomeneme principy nejčastěji používaných zobrazovačů. U klasického TFT je potřeba nejdříve vytvořit samotné záření, které pak můžeme filtrovat přes jemnou síť tekutých krystalů. AMOLED jde o kousek dál a zdrojem světla se zde stávají samy miniaturní diody v jednotlivých pixelech. Je to o trošičku lepší přístup, protože není potřeba rozsvěcet každý pixel: ty černé mohou zůstat vypnuté a šetřit tak cennou energii. Při praktickém používání to ale žádné velké rozdíly nedělá. Další problém pak spočívá v tom, že oba dva displeje jsou umělé zdroje světla, které se jen těžko poměřují s přímým slunečním světlem.

Displeje používající technologii e-ink na to jdou úplně jiným způsobem. Namísto tekutých krystalů nebo miniaturních LEDek jsou tvořeny miliony kapslí širokých asi jako lidský vlas. Každá z nich je naplněna bílými a černými částicemi. Ty se liší nejenom barvou, ale i svou polaritou. Pod povrchem displeje se pak nachází generátory elektrických polí, které k sobě dokáží přitáhnout ty či ony částice. Druhá polovina pak vyplave na povrch, kde buďto světlo pohlcuje nebo odráží.

Výhody jsou zcela zřejmé: jakmile jednou vykreslíte pomocí tohoto postupu nějaký obrazec, už na jeho další zobrazování nepotřebujete ani elektrický proud, ani další instrukce z počítače. Prostě tam je, klidně i několik týdnů. A abyste jej viděli, nepotřebujete zdroj umělého světla, ale postačí světlo z okolí.

Kdyby něco takového přišlo v devadesátých letech, kdy byly standardem monochromatické displeje, byla by to ještě větší bomba. Ovšem v době, kdy už tak nějak považujeme 16 miliónů barev za běžnou hodnotu, to nikoho neohromí. Nesmíme zapomenout ani na pomalejší reakční čas, který by e-inkové displeje vyřadil i z běžného používání operačního systému, o nějakých hrách nebo sledování videa ani nemluvě.

Pozor, červená!

Jak můžete odvodit z předcházejícího textu, dvě barvy nejsou pro takto vybavené displeje konečnou stanicí. Pomocí přesného načasování elektrického pole můžeme způsobit, že se na vrchní části usadí kombinace bílých a černých kapslí, takže výsledkem budou různé odstíny šedé.

To je však stále málo. Podobného řešení se však dá využít v případě, že do hry vstoupí i další barvy. Cílem je zajistit, aby kapsle nesoucí další barvu (například), měly jinou hustotu. Díky tomu se skrz roztok pohybují s jinou rychlostí. Když pak elektrické pole zapnete a vypnete velice rychle, tak se k povrchu dostanou dříve ty lehčí, které například nesou onu zmíněnou červenou. Ponechte pole zapnuté o kousek déle a černé kapsle se přelijí přes červené.

Tato technologie se pomalu dostává do komerčního využití. Zatím pouze na větších zařízeních, které nepotřebují příliš často překreslovat. Příkladem budiž virtuální cenovky na zboží, anebo panely v restauracích, které nechtějí své návštěvníky rušit jasem LCD displejů. Časem půjdou přidat i další barvy, jde jen o to celý systém velice přesně vyladit.

Mohli byste namítnout, že takový e-ink Triton už je komerčně dostupný a umí zobrazit 4 096 barev. Pomáhá si však další vrstvou z tekutých krystalů, což s sebou přináší i jisté nevýhody.

A co to konkrétně znamená pro svět mobilních telefonů? Samotné displeje mobilů to asi neohrozí, ale velmi zajímavé možnosti to přináší do oblasti tzv. wearables. Už nyní mnoho různých náramků funguje s e-inkovým displejem a lze si docela dobře představit, že už i s několika základními barvami a trochou snahy by i hodinky mohly vypadat velice dobře. Zároveň by se tak odstranily jejich největší slabiny, a to nízká výdrž na baterie a špatná viditelnost na slunci. Máme se tedy rozhodně na co těšit.

Zdroje: popsci.com, cnet.com, eink.com, en.wikipedia.org