Nokia 5300: hračka s hudební duší

Těsně před Vánoci vypustila Nokia na náš trh dvojici telefonů s odvážným sportovním designem a vysouvací konstrukcí. Z vnějšku vypadají oba takřka shodně, změny se však odehrávají pod povrchem. Nokia 5300 nabídne za vyšší cenu mnohem lepší displej, kvalitnější fotoaparát, paměťovou kartu s kapacitou 256 MB v základním balení a adresář s vyšší kapacitou. Dokáže se 5300 rovnat konkurenčním Walkmanům Sony Ericssonu?

Co se nám líbí: sportovní vzhled, kvalitní QVGA displej, pohodlná klávesnice, kvalitní hudební přehrávač se speciálními tlačítky, FM rádio, 256 MB karta v základním balení, Bluetooth s podporou A2DP, 3,5 mm Jack redukce v základním balení intuitivní uživatelské prostředí Nokia Series 40

Co se nepovedlo: Vůle vysouvací konstrukce, příliš plastový vzhled, tužší boční klávesy, pouze 7MB vnitřní paměti, méně kvalitní fotoaparát bez LED diody, méně kvalitní sluchátka, konektor 3,5 mm Jack mohl být umístěn přímo na těle telefonu

Technické parametry

Hlavní rozdíly oproti Nokii 5200:

• Výrazně lepší displej s QVGA rozlišením
• Tři hudební tlačítka na levém boku
• V balení 256 MB paměťová karta, USB kabel a redukce na 3,5 mm Jack
• Stříbrná klávesnice místo bílé
• Kvůli většímu displeji o něco kratší výdrž baterie

V krabici naleznete

• Český návod
• CD se softwarem PC Suite
• USB kabel
• Headset (typ HS-47) s 2,5 mm konektorem, mikrofonem a tlačítkem pro přijetí hovoru
• Barevné molitany (černé a červené) ke sluchátkům
• Redukci na 3,5 mm Jack
• Nabíječku

Design a konstrukce – plasty 21.století?

Nokii 5300 rozhodně nelze po designové stránce hodnotit jako ortodoxní telefon. V průběhu používání jsem se od mého okolí dočkal naprosto protichůdných reakcí. Jedni vyzdvihovali odvážný a svěží vzhled v kombinaci s jednoduchými linkami a oblými hranami, někteří se však kvůli lacině vypadajícím plastům a tvarům vyjadřovali o hudební 5300 jako o dětské hračce. Je jen na vás, jak ji zhodnotíte, ze zkušeností však vím, že nelze mít neutrální názor. Mně osobně se Nokia 5300 začala po dvoutýdenním používání celkem líbit, ačkoli na začátku testování jsem k jejímu designu přistupoval spíše s despektem.

VIDEO: Design, konstrukce, vysouvací mechanismus a jeho pevnost

Již při pohledu na fotografie je jasné, že si Nokii 5300 s jejím bílým plastovým tělem a červenou gumou, do společnosti s sebou nevezmete. Manažer o tento přístroj ve výloze ani okem nezavadí. Tento telefon patří do rukou teenagerů či aktivně žijících lidí, jimž nevadí svěží a do jisté míry kontroverzní vzhled. Překvapivě kladných reakcí jsem se dočkal od všech žen, kterým jsem telefon ukázal. Ač bych to rozhodně nepředpokládal, Nokia 5300 nemusí být vůbec špatným dárkem pro něžné pohlaví.

Rozměry v zavřeném stavu jsou průměrné, údaj 92 × 48 × 21 mm ani jednou hodnotou nevybočuje ze zažitých standardů. Naproti tomu hmotnost 107 gramů je na plastový telefon střední třídy nezvykle nadprůměrná hodnota. Nokia i zde použila stále oblíbenější vysouvací konstrukci, která však má v tomto přístroji své mouchy. Nejprve ji musím pochválit za příkladnou práci pružiny, který v ideální čas pomůže vysunutí a zasunutí. Horní díl se pohybuje po tenkých kovových kolejničkách, které zaručují odolnost výsuvného mechanismu proti opotřebení. Stačí palec zapřít o příslušnou lištu pod displejem a zhruba od třetiny vykoná pružina zbytek práce.

Horní díl však není v kolejničkách uložen příliš pevně a lze jej snadno od spodní části oddálit nebo k ní přitlačit. Posledně jmenované se děje při vysouvání, kdy se horní část tře o výstupky klávesnice a vyluzuje ošklivý šoupavý zvuk. Horní kryt není pevný ani v příčném směru, ve vysunutém stavu s ním lze poměrně značně hýbat na všechny strany. Pokud však odhlédneme od výsuvného mechanismu, je konstrukce telefonu i přes plastový vzhled dokonale pevná a nikde nelze narazit na známky vrzání či nekvalitní konstrukce.

Na nejzajímavější přední straně lze najít množství barev, a právě díky tomu si od některých lidí z mého okolí vysloužil přirovnání k dětské hračce. Bílému „ipodovskému“ plastu sekunduje červený (případně šedý, podle barevné verze) gumový povrch. Do něj je vyřezán jak logo výrobce na pravé straně, tak popisky bočních kláves, opatřené navíc gumovými výstupky. Pryž je na povrchu dobře přichycena, nehrozí tak její odloupnutí ani na hranách. Třetí barvou je stříbrná, v ní je vyvedena plocha nad displejem a právě tuto barvu nesou také kontextová tlačítka pod displejem. Kvarteto barev dovršuje tenký černý rámeček kolem displeje, na jehož dolní stranu je přichycena lišta pro opření prstu při vysouvání.

Boky telefonu jsou posety hlavně pryžovými klávesami, o který bude řeč v další kapitole. Nechybí však ani další prvky, mezi kterými nalezneme okénko infraportu na pravé straně a očko na provlečení poutka v pravém horním rohu. Levá strana hostí 2,5 mm konektor pro připojení headset. Nechápu, proč Nokia nepoužila rovnou standardní 3,5 mm konektor. Pro zapojení vlastních sluchátek tak musíte do konektoru na těle telefonu vložit nevzhledný a nepraktický tubus, sloužící jako redukce na 3,5 mm Jack. Po jeho zapojení navíc nelze použít headset s mikrofonem. Přitom by stačilo (pokud tedy Nokia urputně trvá na 2,5 mm konektoru na těle telefonu) umístit redukci do dálkového ovládání na kabelu, jako to dělá například Sony Ericsson u svých Walkmanů. Případně doplnit Jack ještě příslušným konektorem dálkového ovládání, jako tomu je u Nokií N91 či N95.

Zatímco spodek telefonu je nezvykle prázdný, na horní stranu zavítalo několik nečekaných hostů. Patří mezi ně úzká zdířka nabíječka a novinkou je také standardní mini-USB port, dovolující použít například obyčejný kabel od digitálního fotoaparátu. Nepochybně se jedná o krok správným směrem, na druhou stranu však tím pádem není model 5300 kompatibilní s celou řadou příslušenství určenou původně pro proprietární konektor Pop-port. Staré známé vypínací tlačítko nechybí ani zde, je sice trochu tužší, ale dobře přístupné a ovladatelné.

Zbývá nám přesun k zadní straně přístroje, jejíž vágnost zažehnává pouze červená guma. V rozích jsou na ní umístěny malé výstupky, díky kterým se zadní plocha nedotýká při položení na stůl jeho povrchu a nehrozí tak poškrábání. Na zadní straně zaujme jen mřížka reproduktoru a čočka 1,3 megapixelového fotoaparátu, doplněná o zrcátko. Celá zadní strana se dá sejmout, nejdříve však musíte překonat trochu krkolomný a ne úplně snadný systém snímání. Nokia mohla použít lepší systém zámku krytu, zvláště když se slot pro paměťové karty skrývá až pod ním. V základním balení naleznete kartu microSD o velikosti 256 MB. Baterie s kapacitou 820 mAh neexceluje výdrží, při standardním používání vydrží zhruba 2-3 dny, při poslechu hudby a využívání datových funkcí se však odporoučí za méně než 48 hodin.

Klávesnice – stříbrné pohodlí

O alfanumerické klávesnici se nemá cenu dlouze rozepisovat, Nokii se v poslední době klávesnice daří a výjimkou není ani tato. Číslicová tlačítka jsou dostatečně velká, s ideálním zdvihem i odporem při stisku. Totéž platí o nadprůměrně velkých kontextových klávesách. Stěžovat si nemůžeme ani na kvalitní čtyřsměrnou klávesu s potvrzením uprostřed. Klávesnice je kvalitně podsvícena sytě modrými diodami.

Poměrně zajímavou novinkou, vzešlou z finských dílen, jsou pryžová tlačítka na bocích telefonu. Je jich celkem šest a všechny mají stejnou konstrukci. Zatlačením gumového výstupku dochází ke stisku plastového tlačítka pod ním. Zatímco stisk je jistý u každé ze šestice kláves, tlačítka pro ovládání hudby na levé straně jsou na tom lépe. Nejsou tak tuhá a stisk je pohodlný. O něco tužší jsou pak klávesy pro regulaci hlasitosti napravo, totéž lze říci i o spoušti fotoaparátu. Celkově si však na všechny pryžové klávesy lze zvyknout, pro příště by ale mohly klást méně odporu.

Displej – QVGA si necháme líbit

Displej je bez debat výborný, QVGA rozlišení (tedy 240 x 320 bodů) stále není v této cenové kategorii obvyklé a Nokia zde boduje. Je ideálně velký (31 x 41 milimetr) a díky vysokému rozlišení zároveň velmi jemný. Vyniká výbornou čitelností na slunci a jasnými barvami. Tak to má vypadat.

Hlavní menu, ovládání – Series 40 3rd edition, klapka 5

Nyní se recenze dostává do fáze, kdy musí nevyhnutně dojít k opakování již pětkrát napsaného. Nokia 5300 je totiž pátým telefonem vybaveným QVGA displejem s prostředím Series 40 3rd edition. Podrobný popis novinek, menu, ovládání a dalších specifik jste si mohli přečíst již v minulých recenzích. Doporučují proto přečíst například recenzi Nokie 6233, 6131 nebo 6280. Model 5300 přece jenom přináší pár novinek, které však patří do kategorie muších změn. Na následujících řádcích tak naleznete základní popis, doplněný o drobné změny a novinky. Kdo chce proniknout hlouběji do tajů Series 40, znovu odkazuji na již zmíněné dřívější recenze.

VIDEO: Pohotovostní režim, hlavní menu, navigace v nabídkách, změna tématu

Po zapnutí vás opět přivítá pohotovostní režim, který může být vyzdoben také flashovou animací. Zobrazit si můžete pouze tapetu, poté tapetu doplněnou o ikony směrů kurzorového kříže a nakonec známý aktivní pohotovostní režim. Je opět plně upravitelný, jednotlivé moduly lze posouvat, mazat, či přidávat jiné. Nechybí ani možnost vybrat si vlastní zástupce do pruhu odkazů. Nokia konečně vylepšila čitelnost údajů v jednotlivých blocích. Písmo je nyní vyhlazenější a bloky pod sebou mají světle šedivé podbarvení, což zvyšuje přehlednost. Pokud si nastavíte světlé písmo, zmizí protivné ohraničení a údaje jsou dobře čitelné. Jen na to Nokia mohla přijít dříve a nečekat rok. V záhlaví se neustále zobrazuje stav telefonu, ikonky funkcí, síla signálu a stav baterie, který však není příliš názorný, obzvláště při vybité baterii. Piktogram je totiž stále zelený a i těsně před vybitím má baterie kousek výplně. To může být pro některé uživatele matoucí.

Kromě pruhu zástupců v aktivním pohotovostním režimu si zkratky k důležitým funkcím můžete nastavit i do menu „Jdi na“, skrývajícího se standardně pod levou klávesou. Ideálně tak téměř nemusíte spouštět hlavní menu a možnosti personalizace tak díky konfiguraci všech kláves dosáhly vrcholu. Po nastavené době se načte jeden ze spořičů displeje, následovaný vypnutím podsvětlení a zobrazení data a hodin, doplněné o ikonky zmeškaných či nových událostí. Informace mohly být větší, šikovnou vlastností je blikání displeje po několika minutách, upozorňující na příchozí zprávu či zmeškaný hovor. Vysunutí a zasunutí telefonu může být doprovázeno zvukem i animací. Zasunutím klávesnice se nic v menu nepřeruší, pokud se nacházíte v pohotovostním režimu, nabídne telefon zamknutí, které je ale potřeba potvrdit. Mnohem raději bych však uvítal automatické zamčení při zasunutí, nutnost jej potvrzovat je, obzvláště v kombinaci se zapnutou animací, otravná.

Hlavní menu již důvěrně známe, lze jej zobrazit ve čtyřech možných režimech. Klasický seznam 11 položek pod sebou, praktické, ale pomalé záložky s vertikálním posuvem v podmenu a horizontálním mezi položkami hlavního menu nebo matice animovaných ikonek v rozložení 3 x 3 s popisky nebo 3 x 4. V minulých recenzích jsem si postěžoval na zubatost ikonek při jejich animaci, zde to už udělat nemusím, animace jsou vyhlazenější, prostor na zlepšení zde však stále je. Další úrovně menu jsou již textové, doplněné o ikonky v levé části. Zmínit musím přítomnost položek kopírovat/vyjmout/vložit v kontextových menu, díky kterým lze konečně pracovat s textem a přenášet jej mezi různými funkcemi telefonu. Mobil si můžete přizpůsobit obrazu svému pomocí témat. V přístroji jsou nahrána čtyři, celkem povedená a převážně s hudební tématikou. Telefon je průměrně rychlý, reakce nejsou okamžité, ale nenechá vás ani čekat. Nokia 6233 se zdála se stejným displejem subjektivně rychlejší.

Hudební funkce – nový přehrávač, nová filozofie

V Nokiích, zdá se, konečně odzvonilo původnímu typu přehrávače, který nezvládal rozdělovat skladby podle ID3 tagů. Tuto možnost již nový přehrávač má. Ale pěkně popořádku. Nokia se svou hudební řadou XpressMusic vytáhla do boje s Walkmany Sony Ericssonu. Prvním klíčem k úspěchu je kvalitní přehrávač, který zde nalézáme. Po aktualizaci hudební knihovny lze skladby procházet dle interpreta, alba, žánru a skladatelů. Pro přesnější výsledek lze také kombinovat dvě kritéria a hledat tak skladbu podle interpreta a následně hledání zpřesnit výběrem konkrétního alba. Chybí snad jen zjemňování výběru postupným psaním, jako tomu je například v telefonním seznamu. Při zaplněné knihovně se to může hodit.

Přehrávač si také vytváří vlastní seznamy skladeb nejčastěji hraných či posledně přidaných skladeb. Samozřejmostí je možnost uložit si v telefonu vlastní seznamy skladeb nebo je přenést z počítače pomocí aplikace v Nokia PC Suite. Oblíbené skladby si v průběhu přehrávání můžete přidávat do stejnojmenného seznamu. Pohyb po knihovně skladeb je okamžitý, při žádné operaci není nutné čekat, a to chválíme. Po výběru písní se přesuneme již do nového prostředí přehrávače s modrým poloprůhledným pozadím. Nokia však opět nedbala na drobnosti, a tak si nelze nevšimnout chybně zarovnaných údajů o čase nebo některých piktogramů. Maličkosti však vytváří celkový dojem a - i když je prostředí mnohem lepší než to původní - prostor na zlepšení vidíme stále.

Při přehrávání jsou k dispozici všechny důležité informace o skladbě, které se při delších textech naštěstí posouvají. Nechybí odehraný a zbývající čas, ani piktogramy o zapnutém opakovaném či náhodném přehrávání. Pomocí čtyřsměrného tlačítka nebo tlačítek na boku lze ovládat přetáčení i posun o skladbu vpřed/vzad. Boční tlačítka fungují také kdekoli v menu, ovšem nikoli při zamčených klávesách. Dálkové ovládání na headsetu tlačítka pro ovládání hudby neobsahuje, pokud tedy máte telefon v kapse a chcete přeskočit na další skladbu, je nutné jej z kapsy vyjmout, odemknout tlačítka a poté ovládat. Trochu zdlouhavé. Za zmínku stojí také grafický ekvalizér, včetně plně manuálního nastavení a schopnost hrát stereo na bezdrátových Bluetooth sluchátka díky profilu A2DP. Kvalitou zvuku se budeme podrobně zabývat v příslušné kapitole.

FM rádio – kdopak mi tu loupe perníček

Rádio se oproti starším telefonům nezměnilo, do paměti si lze uložit až 20 stanic, RDS stále chybí. Nokia nabízí službu Visual Radio pro doplňkové informace stanice stahované přes GPRS, v České republice však tuto službu nevyužijete. Příjem rádia je kvalitní, o něco se zhorší při použití adaptéru na 3,5 mm Jack, v městském prostředí to ale nepředstavuje problém. Mnohem nepříjemnější je lupání každých 5 vteřin, které se v průběhu poslechu objevuje. Lupnutí (nebo spíše krátké přerušení zvuku) se ozývá také při pohybu v menu, a to při každém (!!) pohybu z položky na položku, přijímání emailů apod. To v podstatě znemožňuje poslech rádia, lupání je opravdu nepříjemné. Aby byl jeden dlouhý tón nehezky několikrát přerušen, to je opravdu závažná chyba. Dá se čekat, že bude opravena v dalším firmwaru, protože ostatní Nokie tento problém nemají.

Také rádio se dá v pohotovostním režimu ovládat bočními klávesami, díky nímž se dá ladit i přecházet mezi uloženými stanicemi. Prostřední tlačítko pak rádio vypne/zapne. Při zapnutém fotoaparátu se přehrávání přeruší, což platí i pro hudební přehrávač..

Kvalita zvuku a sluchátka – řvoucí novorozeně

Než se pustíme do hodnocení sluchátek, musím pochválit výjimečně silný zvukový výstup reproduktoru, který navíc není ani na nejvyšší hlasitost zkreslený a poskytuje vcelku kvalitní poslech. Škoda, že se Nokia neodhodlala integrovat stereo reproduktory.

Přibalený headset HS-47 je stejný, jako u jiných modelů značky, kvalitou zvukového výstup tedy příliš nepřesvědčí. Zvuk je plochý, téměř zcela postrádající basy. Kdo to jen trochu myslí s hudbou vážně, sáhne po adaptéru na 3,5 mm Jack a připojí vlastní sluchátka, s kterými hraje Nokia 5300 velmi dobře a kvalitou si nezadá s dalšími hudebními konkurenty. Po připojení adaptéru vás telefon upozorní, že pro uskutečnění hovoru je třeba adaptér vyjmout, protože neobsahuje mikrofon. Jak jsem již popsal v úvodu, nejedná se o úplně šťastné řešení.Buď měl být 3,5 mm Jack přímo na těle telefonu doplněný o konektor dálkového ovládání (jako u N91 či N95), nebo měl být adaptér součástí dálkového ovládání (jako je tomu u Sony Ericssonů).

VIDEO: Multimédia: Galerie, Hudební přehrávač, Rádio, Hry

Zábava a multimédia – 3D JAVA i Flash samozřejmostí

Další multimediální výbava je zcela shodná s ostatními telefony z finských dílen. Nechybí přehledná galerie s několika možnými pohledy, prezentací obrázků na celý displej a také editor fotografií. Novinkou je možnost přetáčet videa, která lze pouštět i na celé obrazovce. Pro sledování filmů se však 5300 nehodí, v průběhu celého přehrávání jsou zobrazeny rušivé popisky kláves, jež nelze skrýt. Možnost vytvářet složky v Galerii a třídit do nich libovolně soubory je dnes již samozřejmostí. Vnitřní paměť telefonu však má pouze 6 MB, pro multimédia tak bude nutné používat paměťové karty microSD. Výrobce přibalil kartu s kapacitou 256 MB, hudební telefon by si však zasloužil spíše dvojnásobek.

Nokia 5300 samozřejmě disponuje technologií JAVA včetně podpory 3D zobrazení. Předinstalováno je několik her, včetně 3D verze populárního hada a sportovní snowboard hra. Zajímavým zpestřením je hra hudební kvíz, v němž přiřazujete správné názvy úryvkům vašich skladeb uložených na paměťové kartě. Za vysoké skóre je odměnou pexeso s podobnou tématikou. Co se aplikací týče, opět zde nalezneme užitečný převodník jednotek a zajímavý Sensor, který skrze Bluetooth vyhledává telefony Nokia v okolí a umožňuje výměnu profilů, fotografií nebo chat přes Bluetooth. Nokia 5300 zvládá také animace formátu Flash, tím pádem také hry.

Telefonní seznam a telefonování – opět 1000

Nokia 5300 překvapí podporou sítí. Nezvládá sice UMTS, ale potěší plnou kvadrální podporou GSM sítí (tedy 850 / 900 / 1800 / 1900 Mhz). Telefonní seznam nedoznal žádných změn, potěší kapacita pro 1000 vícepoložkových záznamů. Kontakty mají oddělené jméno a příjmení, nenastává tak již problém v synchronizaci a jména v telefonu lze také abecedně zobrazit podle jména nebo příjmení. Pohledů na telefonní seznam je opravdu mnoho, navíc si lze vždy vybrat mezi různými velikostmi písma. Vyhledávání probíhá postupným psaním a lze zobrazit paměť SIM karty i telefonu současně. Ke každému jménu lze přiřadit až 6 typů čísel, adresu PTT, webové, emailové a poštovní adresy, poznámky, vyzváněcí tón, obrázek či video. Každé jméno může mít až 16 přiřazených informací. Samozřejmostí jsou skupiny volajících, kterých lze vytvořit neomezený počet.

K dispozici je i hlasové vytáčení, u něhož není nutné předem nahrávat jména, protože je systém automaticky rozpoznává a musím říct, že celkem úspěšně. Na příchozí hovor lze upozornit jak vyzváněcím tónem a obrázkem, tak videoklipem, nikoli však flashovou animací. Video se pak v případě příchozího hovoru zobrazí v dolní polovině displeje a jeho zvuk se použije jako vyzváněcí tón. Zajímavá funkce, ale ocenil bych možnost nahradit zvuk videa standardním vyzváněcím tónem. Telefon kromě 64-hlasého polyfonního vyzvánění zvládá i MP3, AAC , WAV i WMA vyzvánění.

VIDEO: Telefonní seznam a práce s ním, hovor, psaní SMS s MMS zprávy, práce s emaily

Zprávy – multimédia plus? Změna k lepšímu

Editor zpráv je shodný s ostatními Finy, veškeré informace včetně příjemce i textu se vyplňují na jediném displeji. Zvolit lze mezi třemi velikostmi písma. V průběhu psaní je možné také změnit typ zprávy, například z textové na multimediální apod. Pochválit musím také kvalitní slovník T9, který sice píše s diakritikou, ale podle nastavení ji může před odesíláním ořezat. U přidávání příjemce je možné vybírat také ze seznamu nejčastěji používaných kontaktů, což je rovněž velice užitečné.

Paměť pro SMS zprávy je omezena pouze kapacitou vnitřní paměti telefonu, na paměťovou kartu však zprávy ukládat nelze. Maximální velikost odesílaných MMS zpráv je 300 kB. Vložit do nich lze obrázky, video, zvuk, vizitky i záznamy z kalendáře. Novinkou je zpráva typu Multimediální plus, která umožňuje vkládat obrázky s plným rozlišením, motivy, odkazy streamování a dokonce také telefonem nepodporovaný obsah, například dokumenty Word, Excel apod. Zvláštním typem zpráv je Zvuková zpráva, což je jednoduchá MMS obsahující pouze zvuk, dále pak Blesková zpráva, ta se příjemci rovnou zobrazí na displeji . Nokia 5300 má ve výbavě také Push-to-talk, které promění mobil ve vysílačku. To však u nás umožňuje pouze operátor O2, a uživatelům jiných operátorů tak bude tato speciální funkce k ničemu. Bohužel jej nelze nastavit na jinou funkci.

Zklamáním je emailový klient opět ve formě Javové aplikace. Oproti dřívějším Nokiím však prošel další omlazovací kůrou a je zase o něco více použitelný. Stále však zůstává pouhou Java aplikací se všemi jejími neduhy. Odkaz se sice nachází přímo v sekci zpráv, největší nevýhodou je ovšem kontrola nových zpráv na pozadí. Vždy tak musíte aplikaci manuálně otevřít a zprávy stáhnout. Naštěstí jsou už plně podporovány přílohy, které nyní mohou být jakkoliv velké. To je spolu s novým prostředím největší změna oproti dřívějším klientům. Zůstává bohužel obecná pomalost emailového klienta, i když také zde je znát určitý posun. Podporovány jsou protokoly POP3, IMAP4 a SMTP. Klient naštěstí zobrazuje správně českou diakritiku. Doufejme, že se Nokia v této oblasti brzy vzpamatuje, protože konkurence nabízí mnohem pohodlnější práci s elektronickou poštou.

Organizační funkce – hudba a zábava ruku v ruce

Pro organizaci času je Nokia 5300 vybavena stejně dobře, jako manažerské telefony z vlastní stáje. Výbava je shodná například s Nokií 6233. Do kalendáře lze uložit libovolné množství záznamů, k dispozici je měsíční, týdenní i denní grafický přehled. Kalendáři prospělo vyšší rozlišení displeje, protože v dolní části se navíc zobrazují události zvoleného dne. Zadat lze pět typů poznámek: Jednání, Volat, Narozeniny, Poznámka a Upomínka. Zajímavou novinkou je změna pozadí kalendáře podle zvoleného měsíce (zimní, letní, jarní téma apod.).

Nadcházející události se zobrazují v aktivním pohotovostním režimu, v kterém lze pohodlně procházet také jednotlivými dny. Bezproblémová je synchronizace s počítačem, stejně tak i v případě úkolů a poznámek. Budík lze nastavit jednorázově, nebo na zvolené dny. Budit vás kromě standardního tónu může jakýkoli hudební soubor a nebo rádio. Nastavit se dá i doba odložení buzení. Nechybí stopky, odpočítávací měřič ani kalkulačka, která je ve formě Java aplikace a nabízí i pokročilé funkce typu: tangens, procenta, operace s číslem pí a paměť na výpočty. V aplikacích dále nalezneme graficky povedený převodník fyzikálních veličin, světový čas však chybí, stejně tak paměť na kódy. Maximální délka nahrávky diktafonu je 60 minut.

Datové funkce – stará dobrá (?) klasika

Internetový prohlížeč si kromě standardního WAPu poradí i s jednoduchými webovými stránkami, kterým zachovává i správné formátování. Česká diakritika mu též nedělá problémy. V prohlížeči však dochází ke značnému plýtvání místem, samotná oblast zobrazení stránky je mnohem menší, než by mohla být. Na plnohodnotné internetové stránky si Nokia 5300 i přes dobré rozlišení netroufá, objeví se vždy značně „rozhozené“ a jejich načítání je také velmi zdlouhavé.

Pro připojení slouží GPRS (třída 10) a EDGE (třída 10), podpora sítí 3.generace zcela chybí. Přes Bluetooth a infraport lze připojit Nokii 5300 k počítači a použít ji poté jako modem pro přístup k internetu. Milovníci „drátového“ spojení mohou využít připojení dodávaného USB 2.0 kabelu. Potěší standardní mini-USB konektor, díky čemuž můžete použít k připojení telefonu k počítači například standardní kabel od digitálního fotoaparátu. Po připojení kabelu se telefon dotáže, zda-li chcete použít standardní režim pro práci s PC suite, Ukládání dat (Mass Storage, ale pouze pro paměťovou kartu), anebo Tisk a média, kdy se Nokia 5300 připojí jako hudební přehrávač a rozumí si například s Windows Media Playerem.

Fotoaparát – 1,3 megapixelu bez příkras

Vestavěný fotoaparát na zadní straně disponuje maximálním rozlišením 1,3 megapixelu, tedy 1280 x 1024 bodů. Lze jej rychle aktivovat příslušným tlačítkem na pravé straně, které posléze slouží jako spoušť. Fotografuje se v režimu na šířku, prostředí fotoaparátu je intuitivní. Lze využít také digitální zoom, který však pracuje pouze pomocí výřezů. Novinkou je možnost vybrat přímo při focení jeden z barevných efektů a dokonce také vyvážení bílé. Samospoušť, noční režim a rychlé snímání více obrázků za sebou též nechybí.

VIDEO: Fotoaparát, jeho nabídka, vyfocení snímku

Fotografie jsou co do ostrosti a barevného podání průměrné, zklamáním byla však vysoká úroveň šumu, který se vyskytne i za dobrých světelných podmínek. Kvůli absenci LED diody je Nokia 5300 v noci nepoužitelná. Se zlou se potážete také v případě, že chcete fotit text, chybí totiž také automatické zaostřování. Do režimu videa se lze rychle přepnout horizontálním směrem pětisměrné klávesy. Video je však pouze v rozlišení 174 x 144, což kvalitou stačí maximálně na poslání v multimediální zprávě. Zde Nokia 5300 poněkud zklamala, obzvlášť když kolegové z vlastní stáje dokážou natáčet již kvalitní VGA video (6280, 6233).

Video (176 x 144, 3gp, 234 kB)

Zhodnocení – plastová hračka nebo kvalitní přehrávač?

Nokia 5300 vcelku úspěšně vybočuje z nabídky telefonů finského výrobce, zejména kvůli kontroverznímu plastovému designu, který se však ženám a teenagerům zamlouvá. Nokia zřejmě ví, co dělá, i když se několikrát s designem svých telefonů „spálila“. Uvidíme, jak si povede v tomto směru 5300.

Oproti svému levnějšímu sourozenci se může 5300 pochlubit zejména kvalitním QVGA displejem, který v této cenové kategorii není běžný, a také 256 MB paměťovou kartou v základním balení. Nokia 5300 disponuje v podstatě shodnou výbavou, jako dražší model 6280, jež má navíc pouze podporu sítí 3.generace a 2 Mpx fotoaparát. Nabízí však nový hudební přehrávač, který třídí skladby dle ID3 tagů, redukci pro standardní sluchátka a větší telefonní seznam. Nokia však k telefonu mohla přibalit lepší sluchátka a vylepšit nepříliš kvalitní vysouvací konstrukci. Za cenu kolem 6 500 se však jedná o velmi zajímavý telefon s překvapivě bohatou výbavou. Rozhodující však je design, který může v tomto případě mnoho lidí odradit nebo naopak přivábit.