Hyundai Cyrus HP503Qe

Hyundai pod modelovou řadou Cyrus nabízí docela zajímavé portfolio. Najdeme v něm velmi dobře vybavené modely se čtečkou otisků prstů, obrněné telefony pro použití v náročných podmínkách anebo právě testovaný model HP50Qe, který tlačí cenu tak dolů, jak jen to jde.

Design a konstrukce: tisíckrát a stále stejně

Ať se na telefon podíváte z jakéhokoli úhlu, jen těžko lze najít něco zajímavého, co by přitáhlo pozornost. Tedy až na logo vpravo nahoře, které si spojujeme spíše s automobily. Vlevo je to pak čidlo jasu a blízkosti a 2megapixelová přední kamera. K dokonalosti tak chybí už jen notifikační dioda. Pod displejem se nachází trojice senzorových tlačítek (tlačítko pro návrat je vpravo), která nejsou podsvícená a vibrují při dotyku.

Boky rovněž nabízí obvyklou sestavu. Vpravo v horní polovině najdete vypínač a ovládání hlasitosti – obojí lehce nahmatatelné a s kvalitní odezvou. Oba dva konektory – 3,5 mm jack a microUSB – jsou na horní hraně. Na zádi pak vystupuje čočka 13Mpx fotoaparátu, takže se telefon na rovném povrchu lehce pohupuje. Přisvětlení zajišťuje jednoduchá LED.

Zadní kryt tvoří obvyklá plastová skořepina s logy. Ta je matná, na dotyk měkká a lehce zaoblená, takže se telefon příjemně drží a neklouže. Kromě fotografované bílé lze zakoupit i obvyklou černou. Pod krytem se ukrývá trojice slotů: miniSIM, microSIM a microSD, která pojme karty do kapacity 64 GB. Abyste se k nim dostali, je potřeba vyjmout baterii. 3G zvládá jenom jeden slot.

I přes velikost displeje působí telefon poměrně subtilním dojmem, čemuž napomáhá i rozumná hmotnost 130 gramů.

Displej: příjemné překvapení

U takto levných telefonů bývá displej hlavním kamenem úrazu. O to víc potěšilo, že mu v tomto případě nelze nic vytknout. Používá technologii IPS, má rozlišení 1 280 × 720 bodů, což je obvyklé až u mnohem dražších přístrojů, a i v reálu vypadá velice použitelně. Barvy jsou jasné, při pohledu z boku se prakticky nemění. Snad jen maximální jas by mohl být o něco vyšší, ale na to si stěžuji prakticky u všech přístrojů.

Zvuk: chrastítko

Obvyklé low-endové výkony předvádí hlasitý reproduktor na zádi. Na zvonění dostačuje, jakoukoli hudbu však připraví o basy a při nejvyšší hlasitosti ji i zkreslí. Výstup na sluchátka i kvalita zvuku při hovoru jsou v normě.

Baterie a výdrž: s odřenýma ušima

Telefon používá Li-Ion baterii s kapacitou 2 150 mAh a lze uživatelsky vyměnit. Číslo není nijak zázračně vysoké, stejně tak nepřesvědčí ani reálná výdrž. Jedná se o obvyklý jednodenní smartphone – od rána do večera s ním vydržíte bez potíží, ale nesmíte se pouštět do náročných aktivit typu sledování streamovaného videa nebo navigace. To pak procenta mizí celkem rychle.

Že je za kvalitu displeje a jeho velikost potřeba zaplatit daň v podobě zvýšené spotřeby, ukazuje i náš redakční test výdrže. Při něm necháváme běžet streamované video o rozlišení displeje (zde tedy 720p) s polovičním jasem a poloviční hlasitostí, kdy zvuk směřuje do sluchátek. Při této aktivitě se Hyundai rozloučil po 5 hodinách a 30 minutách, což spadá do podprůměru.

A slova chvály nemůžeme vyřknout ani co se nabíjení týče. To totiž vzhledem ke kapacitě baterie probíhá docela pomalu: na 80 % si počkáte bez deseti minut 3 hodiny, na 100 % pak dalších 40 minut.

Hardware a výkon: pro nenáročné

Čipset MediaTek T6580 znamená čtyři jádra na frekvenci 1,3 GHz. To samo o sobě není nic oslnivého, uživatel ale dříve narazí na limity co se pamětí týče. 1 GB RAM je po startu naplněný zhruba do poloviny, z 8 GB vnitřní paměti má uživatel přístupných 4,2 GB. Aplikace jde přesouvat na paměťovou kartu, ale ne všechny a ne úplně celé.

Laicky řečeno se spíše jedná o přístroj pro někoho, kdo se nechystá instalovat desítky aplikací. Velice rychle by tak narazil na limity přístroje a udělal z něho šneka.

Vnitřní prostředí: skoro čistý Android

Android ve verzi 5.1 je prost jakýchkoli větších zásahů vývojářů, kteří by se nějak snažili upravit jeho funkčnost nebo vzhled. Takže před sebou máme další zcela obyčejný Lollipop, kde snad za zmínku stojí jen nepřeložené části některých nabídek. . I množství předinstalovaných aplikací je velmi nízké a všechny se vejdou na jednu obrazovku a jeden řádek.

Fotoaparát a videokamera: za ty peníze...

Další obvyklou slabinou levných přístrojů bývají schopnosti jejich fotoaparátů. V tomto případě to zase nedopadlo tak špatně, ovšem nedočkali jsme se ani nějakého zázraku. Sestava chyb je celkem dlouhá a obvyklá. Telefon si občas neví rady s ostřením i jednoduchých kompozic, zataženou oblohu zcela spolehlivě přepálí do bílé a složitější struktury jako rozkvetlé stromy nebo tráva připomínají spíše impresionistický opus. Jenomže totéž dělají i mnohem dražší přístroje. Takže pokud nebudete fotky prohlížet na velkých obrazovkách a neuchýlíte se ke zkoumání „per pixel“, mohli byste být i spokojeni.

Jako přes kopírák (schválně, kdo si ještě pamatuje, co to je) bychom mohli popsat chování videokamery: nejisté ostření a nedostatek detailů. Udávané rozlišení 1280 × 720 bodů při 30 FPS je tak spíše jenom formální.

Funkční výbava: kde nic není...

Jako typický low-end vypadá přehlídka všech možných doplňkových funkcí. Zapomeňte na LTE, NFC i USB-OTG. Za zmínku stojí jedině FM rádio (stereo, RDS, hraje jen se sluchátky) a již zmiňovaný Dual SIM. Najdeme zde i GPS, to funguje bez potíží

Zhodnocení, závěr a konkurence

Když uvážíme opravdu příjemnou cenu 2 800 korun, není to špatný telefon. Nízké kapacity pamětí sice znesnadňují nějaké náročnější využití, ale skromnějšího uživatele může potěšit dobrý displej a také relativně zdařilý fotoaparát.

Co je však hlavní slabinou přístroje – jeho obyčejnost. Jen těžko najdeme něco, čím by vynikal. A konkurence umí být v tomto ohledu docela krutá. Kupříkladu takové LG K4 za podobné peníze nabídne LTE včetně českých frekvencí. Oukitel U2 se zase snaží blýsknout kovovým rámem a Meizu m2 zase nebývale slušnou výbavou (16 GB vnitřní paměti a 2 GB RAM)vzhledem k ceně.