Sony nikdy u svých notebooků Vaio nesahalo ke kompromisům. Vždy nabízelo výbornou výbavu, zpravidla kvalitní displeje, elegantní design a kvalitní zákaznickou podporu a servis. Za to vše si ale musel zákazník vždy připlatit a nejinak je tomu i v tomto případě. Vskutku ojedinělé Vaio T2 lze na českém trhu koupit za cenu kolem 70 tisíc. Co za ní dokáže nabídnout? To se budeme snažit nastínit v naší další recenzi.
Design, konstrukce – Malý a elegantní
Tělo modelu T2 je prostě malinké (alespoň na notebook). Rozměry 27,2 x 20,5 cm mluví za vše. Tloušťka je průměrně pouze 2,7 cm. Hmotnosti 1380 gramů se také u tohoto přístroje jen těžko věří. Při uchopení do rukou se zdá ale hmotnost vzhledem k velikosti adekvátní. Stříbrné tělo vyniká, jak je již u této značky zvykem, jednoduchým a opravdu elegantním vzhledem. Na horní ploše zaujme stříbrný nápis Vaio, dávající vašim pozorovatelům tušit, co to vlastně používáte. Právě proto je nápis fikaně otočen tak, aby byl správně čitelný při otevřeném displeji.
Na zadní straně je na válcovitém tubusu umístěno 5 ovládacích tlačítek multimediálních aplikací, vedle nichž se nachází vypínací tlačítko. To je však v zavřeném stavu blokováno, aby nedošlo k náhodnému zapnutí. Na levé straně válce nalezneme stavové diody, oznamující práci na baterie, činnost harddisku a paměťové karty Memory Stick. Ze zadní strany ale výrazně vyčnívá další část válcovitého tvaru. Není to nic jiného než baterie, která se již do malého těla prostě nevešla. Díky zakulaceným hranám a příjemnému tvarování ale v používání vůbec nevadí, spíše naopak. Na stole se díky této podpoře zezadu Vaio prostě nepřeklopí, ať na displej tlačíte jakkoliv. Na baterii jsou totiž také gumové nožičky, na kterých „tédvojka“ stojí. Výhradu k baterii bych ale přece jenom měl. Ve svém uložení se znatelně hýbe, ale pouze máme-li notebook ve vzduchu, na stole to neplatí. Na spodní straně kromě několika pryžových nožiček, několika štítků a malého žebrování pro chlazení nenalezneme zhola nic.
To přední strana je mnohem zajímavější. Po stranách spíše designového žebrování ukrývající reproduktory jsou ovládací prvky a konektory zvuku a také přepínač spolu s kontrolkami bezdrátových technologií. Ty tvoří Bluetooth a Wi-Fi. Obě technologie se přepínačem na levé straně dají rychle vypnout/zapnout. Pokud modrý zub nebo Wi-Fi nepoužíváte, lze jednu z technologií přes dodávaný software trvale vypnout. Pro pohodlnější manipulaci mohl být přepínač na přední straně větší a vystouplejší. Na pravé straně nalezneme ovládání hlasitosti, případně tlačítko pro ztlumení všech zvuků. Při jeho delším podržení se aktivuje menu s volbou zvukových efektů. Vedle nich se nachází konektory mikrofonu a sluchátek. Jejich umístění musím pochválit, jsou opravdu na praktickém místě.
Pravou stranu téměř celou zabírá čelo DVD-RW mechaniky. Tu považuji za jedno z největších výhod tohoto přístroje, protože srovnatelné notebooky (a že jich je na světě jako šafránu) většinou volí cestu externích mechanik. To, že je zde mechanika integrována, je velice uživatelsky přívětivé a praktické. Musím to ocenit zejména proto, jak obtížné muselo být doslova „narvat“ zbytek hardwaru do zbytku maličkého těla. Mechanika totiž zabírá téměř půlku celého přístroje. Vedle ní se ještě úplně do rohu vešel síťový a modemový konektor.
Na levou stranu se zase muselo vměstnat vše, co se na ostatní bezezbytku využité hrany notebooku nevešlo. Co vše se tady nachází? Konektor pro monitor, 2x USB 2.0 port (více většinou není potřeba a stejně by se sem další nevešly), iLink (IEEE1394), PCMCIA slot a čtečka paměťových karet MemoryStick. Pro někoho by bylo lepší, kdyby zde byl slot pro rozšířenější typ karet (CF, MMC, SD…), ale v rámci firemní strategie a úspory místa je to pochopitelné.
Celková konstrukce je pevná, některé plasty (zejména ten přední) jsou ale tenké a při dotyku se trochu prohýbají. K úplné dokonalosti konstrukce tak zbývá jen lépe vyřešit upevnění baterie, aby se v uložení nepohybovala.
Displej a klávesnice – menší, ale o to kvalitnější
Horní strana nemá zajištění, pro otevření notebooku jí stačí pouze uchopit a zlehka otevřít. Pant má opravdu přiměřenou tuhost, aretace je možná v každé pozici. Otevření je možné do úhlu zhruba 160 stupňů. Klávesnice je vyvedena v černé barvě a i přes svou velikost jsou jednotlivé klávesy ještě dostatečně velké. Při přechodu ze stolního PC vám bude přivyknutí na tuto klávesnici trvat déle než u větších mobilních sourozenců. Po krátkém zácviku však žádný problém. Pochvalu si zaslouží velký ENTER i SPACE. Kláves je 82, funkce, které nemají vlastní klávesy lze spustit klasicky kombinací Fn a kýžené klávesy. Tlačítka i klávesy jsou tiché, není problém zachovat v tichém prostředí dekórum. Touchpad má ještě hladší povrch než bývá zvykem. Práce s ním i potvrzovacími tlačítky je pohodlná. Displej je kapitola sama pro sebe. Uhlopříčka 10.6 palců se nezdá mnoho, ale pro mobilní používání, krátkodobou práci, prohlížení fotek či sledování videí s přáteli bohatě stačí. Díky technologii X-black na jemném rozlišení 1280x768 bodů jsou barvy vašich fotek z dovolené opravdu syté a zářivé a jejich detaily prokreslené vskutku krásně. Zobrazení černé barvy je rovněž excelentní. Při používání za silného světla se ale budete muset smířit z některých úhlů s odlesky, které jsou pro tento typ displeje typické. Při nejsilnější intenzitě (regulovatelné v 9 krocích) je displej skvěle čitelný za všech podmínek, i na přímém slunci. I na nejnižší intenzitu se dá dobře používat, ale spíše na kancelářskou práci.
Při této velikosti displeje a takto vysokém rozlišení jsou písma na displeji již dosti malá, pokud nesedíte dostatečně blízko, moc si nepočtete. Pro dlouhodobější práci (více než 2-3 hodiny) v kuse to jednoduše není. Pro multimédia je však displej pro své rozlišení a barvy více než vhodný. Opožděné reakce, pobledlé barvy nebo zubaté okraje objektů jsou pro něj pojmy zcela cizí.
Hardware a software – jak se to tam vše vejde?…
Co je ale srdcem celého notebooku Vaio VGN-T2XP? Je jím nízkonapěťový procesor Intel® Pentium® M 753, sběrnice FSB 400 MHz. Frekvence není nijak vysoká, 1200 MHz je ale v této kategorii poměrně dobré číslo. Procesor podporuje technologii Enhanced Intel SpeedStep® pro snižování frekvence a šetření baterie. Stojí za zmínku, že se zde nachází známé Intel Centrino. Procesoru sekunduje 512 MB DDR SDRAM (rozšiřitelní až na 1024 MB). Dále uvnitř nalezneme integrovaný grafický čip Intel® 855GME s maximálně 64 MB VRAM, kterou sdílí s hlavní pamětí. Harddisk disponuje slušnou kapacitou 60 GB a dokáže se otáčet rychlostí 4200 otáček za sekundu. Mechanika dokáže číst a zapisovat disky CD povětšinou rychlostí 24x a DVD čte 4x, zapisuje většinou 2,4x. Podrobné specifikace naleznete ve spodní části článku. Na první pohled parametry rozhodně neohromí, spíše naopak. V další kapitole ale zjistíte, že technická specifikace není vše a praktické používání je více než pohodlné.
Sony Vaio T2 je vybaveno operačním systémem Windows XP ve verzi Professional. Jedná se o vícejazyčnou verzi, takže si můžete zvolit, jakou řečí na vás bude notebook v kontextových nabídkách a menu mluvit. Čeština je přítomna taktéž a přeloženo je kromě úvodních obrazovek téměř vše, včetně nápovědy.
Již z výroby dostanete velké množství aplikací, povětšinou přímo s nálepkou Sony. Mezi nejzajímavější patří Vaio Media, elegantní, nápaditý, ale trochu těžkopádný program sloužící k organizaci a prohlížení fotografií, videosouborů a nebo poslechu hudby.
Dalším a ještě zajímavějším programem spíše pro technicky založené uživatele je Vaio Control Center. Jak již název napovídá, slouží k upravení chování celého laptopu a mimo jiné z něj vede odkaz do nabídky Power managment. Zde si lze upravit energetické nároky (a tím pádem i výkon) v mnoha profilech. K dispozici jsou rozsáhlé možnosti od snížení frekvence CPU, přes snížení otáček větráku a vypnutí optické mechaniky až po změnu intenzity podsvětlení displeje. Pomocí této utility se z „tédvojky“ stane hotový energetický vychrtlík, který vydrží na baterie pracovat až 7 hodin. Více se dočtete v kapitole Praktické používání.
K Vaiu T2 je dodávána ještě celá řada programů na práci s multimédii, díky kterým lze stříhat video, upravovat fotky, vypalovat DVD. Patří mezi ně i slušný ekvalizér Sonic stage, který využijete jak při poslechu přes sluchátka, tak při připojení k větším reproduktorům.
Kancelářských aplikací je také požehnaně. Plnohodnotné Microsoft Office mezi nimi nehledejte (i když by se to při této ceně skoro i slušelo), místo nich se na disku nachází Microsoft Works. Přítomno je také mnoho bezpečnostních řešení a programů firmy Symantec. Pro podrobné informace o veškerém nainstalovaném softwaru vás opět odkážu na specifikace výrobku. Na rozdíl od jiných notebooků již čerstvý uživatel nemusí ke kancelářské práci a multimédiím instalovat téměř nic.
Praktické používání
Na Vaio T2 se velice rychle zvyká, díky svým malým rozměrům a hmotnosti ho lze přenášet kamkoliv a v podstatě v čemkoli. V mém případě se vešel i do velké kapsy zimní bundy. Díky náchylnosti hlavně stříbrného krytu k poškrábání jej ale přece jenom doporučuji nosit v ochranném pouzdře. Přitom nabízí výkon srovnatelný s klasickými a téměř dvojnásobně velkými notebooky střední třídy.
Při prvním spuštění jsou Windows v angličtině, je třeba je přenastavit. Dále stojí za to nastavit energetické profily a dále provést známá nastavení Windows. Po nainstalování zhruba 10GB programů, dat a ovladačů se náběh systému zpomalil. Od přihlášení trvá 15-20 sekund k normálnímu používání. Proto je lepší jej uvádět do režimu spánku. Právě při startu se projeví nejvíce pomalý takt procesoru 1,2 GHz, který ale jinak plně dostačuje. Spouštění programů a dalších úloh je již však standardně rychlé a není důvod se nad tím pozastavovat. Přehrávání videí, DVD, hudby i prezentace obrázků je absolutně bez problémů, žádné zpomalení se neprojeví díky slušným 512 MB RAM. Občasné omezení můžeme zpozorovat při načítání mnoha souborů (obrázků) z disku DVD, jehož čtení optická mechanika zvládá pomaleji než větší konkurenti, ale to je pochopitelné.
I když je notebook určen spíše k práci a standardním multimédiím, nedalo nám to, abychom na něm nevyzkoušelijeho herní možnosti. Kdo může říct, že pouze pracuje a nikdy si alespoň na chvíli nezahraje oblíbenou hru? Asi jen málokdo. Na internetu se v pár recenzích dozvíte, že si na něm hry (novější 3D hry už vůbec) nezahrajete. Při pohledu na specifikaci se tomu i dá věřit. Začali jsme proto zlehka. Hry typu Age of Empires 2 i Age of Mythology běhaly naprosto bez problémů, na nejvyšší detaily. Při hraní her se možná setkáte s problémem způsobeným nestandardním rozlišením displeje. Většina her si tak vyřeší problém po svém, většinou vám po stranách ukáže černé pruhy. Naštěstí je v Tray oblasti ikonka grafické karty, přes jejíž menu se dá zapnout roztažení obrazu ve všech aplikacích. Jestliže na displeji vypadají fotografie a videa úžasně, u her to platí dvojnásob. Syté barvy a dokonalé detaily. Pojďme však dále. I nové 3D hry Need for Speed Uneground 1 i 2 běžely „na tédvojce“ bez problémů, s nastavenými středními detaily. Hry jako Age of Empires 3, GTA: Vice City nebo The Sims 2 dokonce při startu upozorňovaly, že počítač ani zdaleka nedosahuje minimálních požadavků. Po jejich spuštění vše běhalo plynule tak, jak má. To je na počítač s touto konfigurací opravdu vynikající. Narazili jsme až s hrami typu Doom 3 a Half life 2, s jejich úspěšným provozováním jsme ale ani nepočítali. Stejně tak v novějších hrách příliš nepočítejte s pokročilými grafickými efekty (pixel shaders, bump mapping apod.), které grafická karta nepodporuje.
Musím proto názory některých recenzentů poupravit. Na notebooku Sony Vaio T2 si totiž po práci zahrajete drtivou většinu her, kromě úplně nejnovějších 3D akcí. Všechny hry jsme testovali se zapnutým energetickým profilem Portable/Laptop, který zapíná všechen hardware na maximum.
Zvuk vestavěných reproduktorů je v rámci možností dobrý, je jasné, že z nich při své velikosti není možné dostat dobrý basový projev a zvuk zní trochu plechově. Hlasitost je ale dobrá a pro nenáročný poslech stačí, mohlo to však být lepší.
Test výdrže
Sony slibuje provoz na baterie až po dobu neuvěřitelných 7 hodin. Při baterii 7200.0 mAh se to může zdát divné, ale rovnou říkám, je to tak. Kromě standardního Windows profilu „Přenosný počítač“, na který vydrží počítač běžet zhruba 3-4 hodiny, jsou k dispozici mnohem zajímavější profily Sony, upravující fungování a výkon jednotlivých částí hardwaru.
Prvním je „Sony Optimized“, který zapíná všechny funkce (uživatel si ale profily může přednastavit dle libosti) a procesor svoji frekvenci plynule přizpůsobuje požadavkům. Při tomto režimu si užijete zhruba 4 hodin zábavy a kancelářské práce.
„Vaio maximum battery“ snižuje jas displeje a otáčky větráku i frekvenci procesoru, všechny porty zůstávají aktivní. Tento režim se příliš již nehodí pro hry, pasní ve Wordu a prohlížení fotek je s ním bez problémů. Tento režim udrží notebook při životě zhruba 5 hodin.
Tím pravým zázrakem a chloubou Vaia T2 je režim „Vaio Ultimate battery“, kdy se sníží na minimum jas displeje, takt procesoru, otáčky displeje, vypne se FireWire port a optická mechanika (nejdříve se zeptá). Se zapnutou bezdrátovou částí si o nabíječku řekne až po 6 hodinách, po vypnutí všeho se dostaneme i přes 7 hodin. Velice zábavné je, když se při tomto profilu na měřiči baterie v úplné nečinnosti objeví údaj 9 hodin. Jas displeje je dostatečný pro kancelářskou práci, při osvícení sluncem nebo pro prohlížení multimédii je ale lepší ručně jas přidat.
Zajímavostí může být situace, která se mi stala: když jsem se v průběhu testování rozhodl využít služeb dálkového spojení vlakem InterCity. Zajímavé bylo zejména to, jak manažeři postupně po 2 až 3 hodinách zavírali a vypínali své vystavené notebooky. Poté co jej vypnul poslední rekordman asi po 4 hodinách, začali mně a mnou testovaný přístroj s nedůvěrou sledovat, jak je jen možné, že na něm bez ustání pracuji. Používal jsem nejúspornější režim s aktivním Wordem, internetovým prohlížečem a Bluetooth pro připojení přes telefon k internetu. Po asi 5 hodinách jsme se konečně blížili k Praze, a proto jsem se rozhodl využít zbývající energii (stále asi 30%) ještě pro zahrání si hry. Aktivoval jsem nejvýkonnější profil a spustil jsem NFSU2. Po několika minutách hry ke mně jeden z „vyšťavených“ manažerů přistoupil a ostýchavě se zeptal: „Kolik to vydrží?“. Odpověď (kolem 7 hodin) ho dosti překvapila a zřejmě jsem mu nasadil brouka do hlavy.
Výdrž kolem 7 hodin je prostě největší devizou tohoto zařízení a v tomto parametru je zdaleka nejlepší na trhu. První konkurenti se krčí kolem 4-5 hodin a zdaleka neoplývají takovým stylem a mnohdy ani výbavou.
Sony Vaio VGN T2-XP je opravdu unikátní zařízení, jež je souznění mnoha důležitých faktorů. Možná namítáte, že se v recenzi objevilo minimum kritiky - a máte pravdu. Na „tédvojce“ je opravdu těžké nalézt něco vysloveně špatného. A když už se nějaký nedostatek objeví, je to kvůli velikosti, která je přece jenom limitující. Mezi jednoznačně kladné vlastnosti patří design, brilantní displej, malé rozměry a nízká hmotnost, přičemž je zachována pohodlnost klávesnice i touchpadu. A k tomu se sem ještě vešla optická mechanika. Plná výbava portů a hlavně dlouhá výdrž se také počítá. Jedinou opravdovou nevýhodou je vysoká cena kolem 70 tisíc korun. Nebo se vám již zdá vzhledem k výbavě nízká? To nechám na vás.
