Sony Ericsson J120i: i nejlevnější pobaví

Řada telefonů J u Sony Ericssonu vždy znamenala základní výbavu bez fotoaparátu. I když jde v dnešní době o příliš základní výbavu, stále se najdou tací (zejména v rozvojových zemích), kterým může být něco jako sítě třetí generace nebo fotoaparát na nic. Pro ně je nová dvojice telefonů J110i a J120i, přičemž dnes si povíme o druhém jmenovaném, který za nízkou cenu potěší všechny v dosahu vysílače rádia.

Technické parametry

Pro koho je stylový Sony Ericsson J120i?

• pro lidi, kterým stačí jen volání nebo SMS, případně občas si poslechnout rádio
• jako soukromý mobil vedle pracovního
• pro seniory se silnějšími prsty

Konstrukce a design: zakomplexovaná černá

Rozměry a hmotnost vám kapsu neprotrhnou. Konkrétní rozměry činí 99x44x17 mm, hmotnost 75 gramů, tedy nic tenkého (jak výrobce na svých stránkách nestydatě píše) nebo ultralehkého, ruka ale ani po dlouhém držení nebolí. Konstrukce patří kvalitou mezi dnešními mobily možná i mezi nadprůměr. Vrže pouze zadní kryt, a to ještě k tomu neznatelně. Stačí navíc jen podložit jedinou vrstvou papírku a už nikde nic nevrže.

Zato design je poněkud kontroverzní. Nejedná o žádný výstřelek, ba naopak, přístroj je tak konzervativní, až se nelíbil téměř nikomu, komu jsem ho ukázal. Samozřejmě jde o věc názoru, nicméně tři čtvrtiny okolí je už celkem překvapivé číslo. Boky přístroje jsou zvláštní snad jen zakřiveným pruhem mezi přední a zadní částí plastu. Nahoře je pusto a prázdno, jen dole je systémový konektor Fast-port. Zadní stranu zdobí vypouklé logo výrobce, díky kterému telefon leží na stole nakřivo, a velká mřížka hlasitého reproduktoru, o němž pohovoříme níže.

Displej a klávesnice: jako z cizího světa.

Displej je pasivní typu CSTN a nese nevalné rozlišení 96x64 pixelů. I přesto, že je pasivní, je dobře čitelný na slunci (lépe než Sony Ericsson K800i či W580i, který pro vás právě testujeme) a barvy celkem věrné, pouze při velmi detailním zkoumání odhalíte, že jsou mírně nažloutlé a ne všechny černé body jsou stejně černé. Rychlost překreslování rozhodně nepřekvapí, jde ale o nadprůměr mezi pasivními displeji.

Možná si řeknete, že nižší rozlišení je lepší kvůli výdrži baterie a že více řádků není potřeba. Pokud procházíme menu či píšeme zprávu, tak nám toto rozlišení (i když s odřenýma ušima) postačuje, na hlavní obrazovce jsou ale údaje o vyzvánění, času, operátorovi apod. uspořádané velmi chaoticky a styl písma činí některé údaje nečitelnými. Navíc přístroj je vcelku pomalý mj. kvůli zbytečným 65 tisíci barvám a vzhledem k jejich prakticky nulové použitelnosti bychom byli skoro rádi za starý dobrý monochromatický.

Klávesnice je uspořádaná kaskádovitě, ale opačně, než tomu bylo například u modelů K750i nebo K800i. Všechny klávesy jsou velké, k překlepům nedochází, zato jsou nadměrně tuhé a to ztěžuje psaní a proto bychom také tento přístroj nedoporučovali seniorům se slabšími prsty. Čtyřsměrná klávesa nemá potvrzovací střed. Alfanumerickou klávesnicí lze také procházet menu stiskem klávesy s pořadím požadované položky. Nejde však o věc prakticky použitelnou, protože telefon ještě tak dvě sekundy čeká, jestli si náhodou nic nerozmyslíte a pak vás teprve pošle do podnabídky. Daleko spíš využijete čtyřsměrnou klávesu.

Baterie a výdrž

Provedl jsem tři testy výdrže, přičemž dva sice nejsou v reálném životě moc využitelné, o výdrži ale vypovídají dostatečně. Pokud se jen vzácně podívám na stav baterie, telefon nevypínám na noc a napíšu pár zpráv, vydrží telefon přibližně čtrnáct dní. Mezi dnešními telefony překvapivý údaj, uvědomme si ale, že od přístroje takto (ne)vybaveného je to víceméně požadavek. Pokud mám neustále zapnuté rádio do sluchátka na nejvyšší hlasitost, přežije dvacet šest hodin. To je tak akorát. Při běžném používání (jeden hovor denně, pár SMS, při krátkých cestách autobusem hraní her a hodina denně poslouchání rádia) se dostaneme na 5-6 dní.

Menu a ovládání: postačuje

Vzhledem k tomu, že telefon má podobné ovládání jako nedávno recenzovaný K200i, mohou být některé části textu okopírovány. Hlavní menu je rolovatelné. Čtyřsměrné tlačítko má předvolené pozice, a to následovně: nahoru - rádio, vpravo - nastavení zvuku, dolů - telefonní seznam, vlevo - menu zpráv. Ovládání nám přijde vcelku smysluplné, vše se dá jednoduše najít. K pohodlí jistě přispěje i modré podsvícení klávesnice, které působí uklidňujícím dojmem. Pohyb v menu není nijak bleskový, již popisované usnadnění alfanumerickými klávesami je ještě horší. Je to škoda, u vyšších modelů funguje ovládání alfanumerickou klávesnicí rychle a spolehlivě a tak zkracuje čekání.

Pohodlnost ovládání trochu sráží nízké rozlišení displeje, myslím ale, že až se s telefonem sžijete, tak vám to ani nepřijde. Zamykání provádíme levým spodním tlačítkem a následně levým horním tlačítkem, je zde tedy patrná určitá odlišnost od ostatních modelu Sony Ericssonu. Trochu paradoxně ale působí, že při odemykání se píše "Nyní stiskěte tlačítko 'odemknout'" a přitom se u kontextové klávesy zobrazí "Zamk." Trochu mi to připomíná počítač se systémem Windows, který se pro většinu laických smrtelníků vypíná tlačítkem "Start".

Zprávy a telefonní seznam: ta rychlost!

O zprávách nemá cenu psát dlouhé eseje. Telefon podporuje jen SMS. Při jejich psaní stojí rychlosti v cestě dvě překážky: nepřirozeně tuhá klávesnice a fakt, že telefon rychlé pisálky prostě nestíhá. Pokud píšete moc rychle, tak hrozí, že buď tuhou klávesu dostatečně nedomáčnete nebo se psaný znak prostě nenapíše. K dispozici je i slovník T9, diakritika, jak už má Sony Ericsson v dobrém zvyku, se může vypnout i zapnout. Bohudík se paměť zpráv nespoléhá jen na kartu SIM, ale je připravena i paměť v telefonu samotném na 100 zpráv. Pokud chcete mít zprávu na SIM, přesunete si ji do uložených zpráv.

Pokud si načtete kontakty z karty SIM, seřadí se vám podle příjmení, v paměti telefonu pro 200 kontaktů je už ale řazení standartní. Kontakty na SIM a v telefonu nelze zobrazit současně, ale hned při prvním zapnutí se vás telefon zeptá, jestli je chcete ze SIM zkopírovat. Hovory jsou díky kvalitnímu sluchátku příjemné. Při hovoru ale není vidět doba kterou voláme a nedá se ani nastavit.

Zábava

Pokud pomineme pěkná 32-hlasitá polyfonní vyzvánění v telefonu, tak se nedá bavit o ničem jiném než o rádiu. To patří mezi nejlepší stánky telefonu a kromě omezené kapacity mu není co vytknout. Omezenou kapacitou rozumím, že si lze uložit pouze deset stanic, ale pokud posloucháte nějaké rádio dokola, nejspíš si jeho frekvenci snadno zapamatujete. Rádio má RDS a možnost ladit alternativní frekvenci v případě, že frekvence vašeho rádia není dost silná, ale hlásí se stejné rádio s jinou frekvencí. Jen je škoda, že v balení najdeme handsfree pouze s jedním sluchátkem, tu stovku dvě bychom byli pro druhé ucho ochotni obětovat.

Pokud jde o předinstalované hry, jde spíš o nouzovky. Sice zabaví, malý displej a nepropracovaná grafika ale nadávají moc prostor pro vizuální zážitek. Pro jízdu autobusem ale postačují. Jde o značně zjednodušený ping-pong proti mobilu nebo střílení hmyzu, který může také zákeřně zastřelit vás. Celkem samozřejmé je, že tento telefon nepodporuje Javu. Zmínit se musím i o reproduktoru, který hraje velmi hlasitě a na levný telefon také dost kvalitně. Pouze vyzvánění má pouze čtyři úrovně hlasitosti (včetně tiché), což není vždy žádoucí. Nejtišší vyzvánění totiž nijak diskrétní není, ačkoliv se tak tituluje. Pak se ještě můžeme bavit o jednoduchém budíku, kalkulačce, časovači a jednoduchých stopkách, čímž zakončujeme výčet funkční výbavy.

Závěr: Za malé peníze nemalá výbava

Pokud tedy toužíte pouze volat, psát zprávy a jako takový nadstandard si občas poslechnout rádio, pak může být J120i jasnou volbou. Brzy se spokojíte s nízkým rozlišením displeje, od začátku vás ale bude trápit tužší klávesnice. Telefon stojí 1 700 Kč a je již v prodeji.