Samsung E590 - co je malé, je hezké

Samsung nepřestává překvapovat. Po několika ryze "módních kouscích", jako například model U600, přichází na trh s telefonem, jenž se nijak nesnaží o upoutání netradičním vzhledem. Jediné, v čem vybočuje z řady, je jeho velikost a hmotnost. V obou kategoriích jsou hodnoty velmi malé. Jinak je ale celý černý (nebo bílý, záleží na barevné variantě) a naprosto "střídmý". Korejskému výrobci patrně došlo, že někteří zákazníci by stáli také o telefon klasické konstrukce bez jakéhokoliv výstřelku, ale s nadprůměrnou výbavou. Proto tu je přístroj s kódovým označením E590. A nejenže má již zmíněnou nadprůměrnou výbavu, do našich obchodů dorazí s velmi příjemnou cenou, jež se hned od počátku prodeje bude pohybovat pod šesti tisíci korunami včetně DPH.

Technické parametry - Samsung E590

V designové krabici naleznete

• český návod
• stereo headset se špuntovými sluchátky
• cestovní nabíječku
• baterie s kapacitou 800 mAh
• "stativ"
• USB kabel

Plusy

• snoubení velikosti s velkým množstvím funkcí
• kryty nevrzají ani po několika málo týdnech užívání
• relativně zapuštěná čočka fotoaparátu
• 3,2 Mpx fotoaparát s automatickým zaostřováním
• poměrně snadné ovládání

Mínusy

• Sklíčko displeje vystupuje nad okolí, a tak hrozí brzké poškrábání
• chybí dioda u fotoaparátu
• telefon nemá 3G ani HSDPA
• displej má poměrně malé rozměry (i s přihlédnutím k velikosti samotného telefonu mohl být větší)
• v reproduktoru při zapnutém hovoru a zapnutém Bluetooth praská

Pro koho je Samsung E590?

• Pro ty, kteří touží po skladném a lehkém telefonu
• Pro ty, kteří využívají v telefonu "přídavné" funkce jako fotoaparát či hudební přehrávač

Design, konstrukce - střídmý, malý, tak akorát

Jak už bylo řečeno výše, designéři Samsungu protentokráte přestali experimentovat. Po dlouhé době se tedy dočkáváme naprosto "všedního" přístroje. Slovo "všední" nyní zní ale spíše jako "urážka", než pochvala. To by byl hrubý omyl. Svůj výrok tedy mírně poopravím. Telefon sice působí všedně, leč elegantně. Je mi jasné, že otázka designu je současně otázkou vkusu každého z nás. Tentokráte ale dle mého názoru lze říci, že se výrobci povedl vskutku husarský kousek. Ať už viděl telefon v mém okolí kdokoliv, tedy "mladí" či "staří", ženy či muži, vždy se líbil. Někdy nechybělo mnoho k "výlevům", které se běžně udávají, když přijde maminka s čerstvým novorozencem z nemocnice: "Jé ten je tak krásnej malinkej a lehounkej, ..."

U konstrukce snad nelze než chválit. Vše výborně pasuje a nikde se nic nehne, ačkoliv je celý telefon z plastu. Vzhledem k tomu, že zadní kryt je podobné konstrukce jako u Nokie N73, obával jsem se, aby se neprohýbal jako u finské kolegyně. Jak jsem záhy zjistil, mé obavy byly naprosto zbytečné. Celé tělo telefonu se přitom povedlo "slisovat" do mírně zaobleného kvádříku o rozměrech 94 x 42 x 14 mm a hmotnosti 66 gramů. Korejskému výrobci se rovněž "musí" pochválit zvolené materiály. I když máte třeba mírně zpocenou dlaň, což je, domnívám se, jev ne až tak nahodilý, neusazují se na přístroji žádné kapičky. Telefon tedy "nevyužijete" ani jako daktyloskopické zařízení - žádné otisky, byť sebemenší, na něm prostě nenajdete.

Co se však nepovedlo, je sklíčko displeje. Místo toho, aby bylo "zarovnáno" pod plastové okraje, tak mírně ční nad černé okolí a může se snadněji poškrábat. Je to obrovská škoda, protože jinak by na celém přístroji, respektive jeho konstrukci, nezbývalo než chválit. Doporučuji tedy buď nechat na displeji průhlednou folii, kterou by měl být opatřen po vybalení ze vkusné krabice. Nebo zainvestovat do pouzdra, kterých je v dnešní době na trhu dost.

Nyní bychom se měli dostat k části popisu jednotlivých funkčních kláves a konektorů, jež jsou po telefonu rozmístěny. Když tak nad tím ale přemýšlím, vše mi přijde naprosto standardní, proto tuto část jen "povinně odrecituji". Na levém boku naleznete kolébkové tlačítko hlasitosti, multifunkční konektor, jenž slouží pro nabíječku, sluchátka a "stativ" a v neposlední řadě také konektor pro microSD kartu. Musí říci, že donedávna jsem pracoval s miniSD a "práce" s ní mi přišla mnohem pohodlnější, než s "prckem", který se ztratí na malíčku dospělého člověka. Na pravé straně najdete tlačítko pro změnu módu při fotografování, samotnou spoušť a znovu kolébkové tlačítko, jež tentokráte slouží pro přiblížení fotografovaného předmětu. Na zadní straně pak najdeme pouze čočku fotoaparátu, jež je mírně zapuštěna v kruhové obrubě. Ta mírně vystupuje nad jinak rovnou záď telefonu. Ten tedy nebude "ležet" na stole, leč jeho stabilita narušena není.

Baterie a výdrž - dva dny a dost

Hned na začátku nutno podotknout, že jsme telefon při testování nijak nešetřili. Denně několik hovorů, jejichž délka se pohybovala od minuty do dvou. Dále dvě až tři SMSky. A nakonec dvě zřejmě největší zátěže - po celý den zapnuté Bluetooth a v průměru hodina a půl až dvě poslechu hudby. Když se to vše načte, není ani hodnota dvou dní, kdy jsme na noc telefon nevypínali, až tak špatná. Pravda, u některých přístrojů se najdou i lepší hodnoty. Ale který z nich vám to nabízí v těle o takové velikosti a hmotnosti?

Klávesnice - bez experimentů, prosím

"Žádná leptaná klávesnice, jako u RAZRů, KRZRů, Samsungů U600 a podobně. Žádné trojúhelníky jako u Nokie Prism. Ani styl „vše do bloku“, jako například u některých přístrojů firmy Sony Ericsson. Chceme jen klasická oddělená tlačítka, jak tomu bývalo dříve." Asi takto mohlo znít zadání "šéfů" směrem ke konstruktérům a světoznámému designérovi Jasperu Morrisonovi.

Vše se zdařilo a tak vidíme nadmíru zdařilou klávesnici. Přihlédneme-li tedy k proporcím telefonu. Upřímně řečeno jsem tím byl poměrně překvapen. Ačkoliv mám osobně poměrně velké prsty, "trefování se" na jednotlivé klávesy mi nedělalo problém.

Problém se bohužel objevil jinde. Klávesy špatně doléhaly na své senzory. A tak když jsem někdy psal zprávu nebo vytáčel číslo, musel jsem některá písmena (číslice) zmáčknout nadvakrát, protože napoprvé telefon nezaregistroval, že jsem na ně zatlačil. Netroufám si ale říct, zda to bylo způsobeno špatným kouskem nebo se bude jednat o "běžný jev". V prodejně proto doporučuji toto vyzkoušet a případně si vyžádat jiný kus.

To samé platí i pro kontextové klávesy. Ke stisku jiné klávesy prakticky nedojde, bohužel ale někdy nestisknete klávesu, kterou byste chtěli. Co se zatím zdá jako zdařilý prvek, je joystick. Vždy přesný a reagující na "povel". Slovo "zatím" jsem použil záměrně. S joysticky totiž nemám příliš dobré zkušenosti, nejpozději do roka se vždy ochodí.

Zvuk - kvalitní, ale ...

Pro telefon by měla stále být klíčovou funkce hovoru, a tak zvuku, respektive kvalitě reproduktoru, věnujeme celou samostatnou kapitolu. Zvuk, jenž se z reproduktoru při hovoru line, je poměrně kvalitní a navíc dost hlasitý. Někdy jsem si až říkal, zda nemám zapnutý hlasitý odposlech. Pokud jsem přehrával hudbu, byl jsem rovněž poměrně překvapen kvalitou. Nejenže byla dostatečně hlasitá, ale "amplión" ani nekazil výšky jako některé přístroje.

Nyní však k "ale", které jsem zmínil v nadpisu. Jak už jsem zmínil v článku, jenž vás upozorňoval na naše testování přístroje, souběžně jsme testovali i bezdrátová sluchátka Motorola S9. K přenosu hudby do nich je tedy zapotřebí, aby bylo zapnuté Bluetooth. Přestože jsem sluchátka nevyužíval celý den, bezdrátový přenos na telefonu byl zapnut bez přestávky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zvedl příchozí hovor či někomu volal. V reproduktoru nepříjemně chrastilo, ačkoliv se "osoba na drátě" nacházela v klidném prostředí. Jak jsem později vypozoroval, skutečně se tak děje jen když máte zapnuté Bluetooth. Nikdy jsem se s něčím podobným nesetkal a musím říci, že mě tento "stav" poměrně zamrzel.

Displej - malý, ale stačí

Leckdo by si možná řekl, že při tak malé velikosti displeje, jenž má úhlopříčku pouze 1,79 palce, bude poměrně problém hledat na něm jakékoliv informace. Sám jsem to tak předpokládal, a tak nyní rád své mínění "poopravím". Při rozlišení 220 x 220 bodů je displej krásně vyhlazený. Mnohem podstatnější však je, že veškerý text na displeji je dobře vidět. Písmena jsou dostatečně veliká a nutno podotknout, znovu budu srovnávat s Nokií N73, že některé symbianové přístroje, jež mají úhlopříčku displeje daleko větší, zobrazují text menší. Samsung tedy skutečně zaslouží pochvalu za to, jak dovedl velikosti displeje využít.

Ačkoliv pro následující měsíce pro vás tato informace zřejmě nebude tolik podstatná, je nutné konstatovat, že na displej je dobře vidět i když na něj přímo svítí slunce.

Prostředí a ovládání

Po spuštění vás zcela jistě zaujme přednastavené schéma. Je na něm vyobrazená radnice na Staroměstském náměstí v Praze. Na tom by nebylo by nebylo nic tak zvláštního. Jenže pokud jste telefon zapnuli dejme tomu v pravé poledne, bude na fotce zářit slunce. Kdežto k večeru se bude postupně šeřit, načež večer "objevíte" na displeji nasvícenou Staroměstskou radnici, nad níž budou létat (doslova) hvězdy. Co je ještě pozoruhodnější- pokud si vyjedete na výlet například do Francie, nebude už na displeji pyšně čnět jedna z dominant hlavního města naší republiky, nýbrž dominanta hlavního města Francie - pařížský Vítězný oblouk. Při klasicky nastavené tapetě si můžete zvolit vlastní obrázek. Buď si vyberete z nabízených a nebo si můžete nějaký sami dohrát přes USB kabel či Bluetooth. Nebo ještě jinak, přes WAP či internetové připojení. Tím vším totiž telefon disponuje.

Jak už bylo řečeno, hlavním ovládacím prvkem je poměrně kvalitní joystick, po jehož pravé i levé straně nacházíme dvě funkční klávesy. Joysticku lze přiřadit funkce, které se spustí po kliknutí daným směrem. Bohužel pro přímý stisk je napevno nastaven wapový prohlížeč. Věc, která sice "znalé" ani nepřekvapí, přesto zamrzí.

Pod joystickem ještě nalezneme přijímací/vytáčecí telefonek a telefonek na pokládání hovorů. Ten při delším podržení telefon také zapne případně vypne. Mezi téměř ryze telefonními tlačítky pak najdeme "mazací" klávesu "c".

Na hlavním displeji nalezneme ikonky kvality signálu, stavu baterie, datum, čas a název operátora. Pokud máme například zapnutý budík či Bluetooth, zobrazí se jejich ikonky v "záhlaví", tj. mezi stavy signálu a baterie. Při zmeškaném hovoru či přijaté zprávě se na hlavním displeji ukáže přímo jméno dotyčného a čas, kdy jsme jeho telefon zmeškali (či kdy nám od něj zpráva dorazila) Jediné podstatné, co tedy chybí, je aktivní pohotovostní režim. Pravda, tuto funkci zatím umí "vyrobit" zatím jen málo výrobců, ale to pro výrobce velikosti Samsungu rozhodně není omluvou.

Do hlavního menu vstoupíme stiskem levé funkční klávesy (pravou vstoupíme do seznamu kontaktů). Zde na nás čeká 9 vkusných ikonek, přičemž vybraná položka se chvíli animuje. Menu však také můžeme zobrazit jako seznam. Osobně mi však vyhovovala první možnost. Pohyb v hlavní nabídce je poměrně rychlý a co je podstatné - telefon nezdržuje.

Telefonní seznam a telefonování - jen GSM sítě

Jak už z nadpisu vyplívá, s telefonem si videohovorů neužijete. V pravdě řečeno si ale nejsem zrovna jistý, jestli zrovna za toto výrobce pranýřovat. Telefon s možností videotelefonie mám téměř rok a za celou tu dobu jsem tuto možnost snad ani nevyužil. A ani osobně neznám nikoho, kdo by ji využíval. Což ovšem neznamená, že někteří lidé ji nevyužijí. Pomyslné záporné znaménko tedy přidávám.

Do samotného telefonu se vám vejde na tisíc kontaktů, přičemž ke každému z nich lze přiřadit až tři čísla, fax, e-mail a poznámku. Také můžete nastavit narozeniny daného uživatele. A co je nejdůležitější - data se propojí s kalendářem! Kontakt také můžete zařadit do jedné ze skupin, které se pohodlně vytváří. Velmi nemilé je řazení kontaktů v seznamu. Řadí se totiž podle křestního jména. Ještě horší však je, že když budete v seznamu podle písmen, pak budete muset psát právě křestní jméno. Někteří výrobci alespoň umí vyhledávat jak v kategorii křestních jmen, tak v příjmeních. Ne tak Samsung. Veliká kaňka na jinak poměrně povedeném seznamu kontaktů! Bohužel není poslední. Telefonu totiž chybí rovněž vyzváněcí profily. A tak jediná možnost, jak můžete upravit hlasitost vyzvánění, je zapnout tichý režim či snížit v nastavení zvuků hlasitost vyzvánění. Inu, telefon pro manažery to skutečně zřejmě nebude.

Zprávy - vše podstatné umí

V telefonu najdete několik možností, jak se propojit se světem pomocí psaného textu. Tou první jsou textové zprávy. Při jejich psaní lze využívat poměrně zdařilého slovníku T9. Při odeslání vám telefon nabídne možnost zprávu uložit a nebo jen odeslat. To považuji za velmi příjemnou vlastnost. Neboť mnohdy člověk napíše zprávu, která by mu jen zaplňovala úložný prostor. Ten není malý, rozhodně však mohl být větší- maximálně si uložíte 200 textových zpráv. Ihned při odeslání si můžete vybrat více příjemců zprávy.

Druhou možností, jak se s někým spojit přes zprávu jsou multimediální zprávy. Telefon při jejich ukládání využívá úložného prostoru telefonu, jenž činí plných 90 MB. Nemusíte se tedy nijak zvlášť obávat, že by se vám do přístroje vaše oblíbené zprávy nevešly. Při odesílání vašich zpráv jste ovšem omezeni velikostí 300kb. Poslední možností je e-mail, jenž rovněž využívá vestavěné paměti.

Organizační funkce - základ umí

Nadpis vypovídá za vše. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Před uvedením do prodeje se říkalo, že by model E590 měl být určen pro manažery, případně jejich jemnější kolegyně. Jenže vzhledem k chybějící možnosti zapnutí tzv. aktivního pohotovostního režimu to spíše vypadá, že se Korejci rozhodli vyhovět širokým masám, kteří organizační funkce využívají spíše jen okrajově.

Pravdou je, že kalendář je poměrně jednoduchý, leč elegantní. Každý den, kdy máte zadanou nějakou událost, je zatrhnut světle zelenou odrážkou. Události si můžete zřizovat podle toho, zda se jedná o schůzku, výročí, různé či úkol. Nechybí možnost opakování a můžete zadat i místo, kde se daná událost uskuteční.

V přístroji najdete i budík, dokonce hned tři, a nutno podotknout, že jsou poměrně kvalitní. Můžete si totiž vybrat přesně dny, kdy vás mají budit. Probudit vás může vaše oblíbená písnička. Zádrhel je ovšem v tom, že musí být umístěna v telefonu. Znamená to, že si ji nejdříve vyberete v seznamu skladeb. Následně stisknete "volby", "nastavit jako" a teprve nyní vyberete, že chcete aby vás ráno vzbudila. To ještě ale není vše. Nejdříve ji totiž, jak už jsem řekl, musíte z paměťové karty překopírovat do telefonu. Teprve tehdy se uloží jako to, co uslyšíte po ránu jako první. Upřímně moc nerozumím této "strategii" Samsungu, kdy to skoro vypadá, jakoby se řídil heslem "proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě".

Mezi další položky v organizačních funkcích patří poznámka, poměrně jednoduchá kalkulačka, převodník, časovač a stopky.

Datové funkce - malý displej bere jakékoliv naděje

Pro připojení slouží GPRS a EDGE. Obě dvě služby ve třídě 10. Naproti tomu zcela chybí 3G, což Samsungu, jenž by měl sloužit i jako pracovní telefon, mírně ubírá body. Ačkoliv - hned v nadpisu se zmiňuji o tom, že malý displej vám vezme jakékoliv naděje. Mám tím na mysli to, že již před koupí nesmíte počítat s tím, že byste na telefonu nějak horlivě prohlíželi webové stránky. Jeho "miniaturní" velikost se v tuto chvíli projeví více než kdykoliv jindy. Lze tedy předpokládat, že pokud bude k něčemu využívat připojení na WAP či xHTML stránky, bude to například jen pro stahování JAVA her či nových tapet. Osobně nejraději na mobilních telefonech využívám k zobrazování internetových stránek Operu Mini, která je zdarma ke stažení na stránkách výrobce.

Pro připojení k počítači využijete Bluetooth 2.0, jež je i s podporou A2DP, takže připojíte i bezdrátová sluchátka. Pochopitelně nechybí ani možnost připojit se k PC pomocí USB kabelu. Toho využijete například ve chvíli, kdy si chcete sesynchronizovat kontakty například s Microsoft Outlookem. Vše probíhá naprosto korektně a dokonce i poměrně rychle. Někteří možná zapláčou nad tím, že chybí v dnešní době téměř naprosto opomíjený infraport.

Fotoaparát - tak malej a tak šikovnej

Pro některé je možná obtížné uvěřit, že se do tak malého těla mohl vejít fotoaparát. Ale miniaturizace pokročila, tak se už dnes nelze divit snad ničemu. Rozlišení kamerky, respektive jejího čipu, je 2048 x 1536 pixelů. Kvalita fotografií je mírně nadprůměrná, ale Sony Ericssony řady K8xx rozhodně nový Samsung neohrozí. Přesto jsou fotky ostré a barevně věrné. Ještě příjemnější je, že telefon pořizuje i velmi pěkné fotografie za umělého osvětlení. Na fotografiích je však patrný značný šum, digitální fragmenty a slévání barev vinou komprese. Přesto zůstávají fotografie lidově řečeno - "koukatelné". Postrádáme také přisvětlovací diodu.

U dnešních kvalitních mobilních fotoaparátů již nesmí chybět automatické ostření, setkáváme se s ním tedy i u tohoto přístroje. Samozřejmostí je také makro režim, který funguje velmi spolehlivě. Vyfotí-li si například jízdní řád vašeho autobusu, měli byste na počítači jednoduše přečíst, kdy jede váš spoj. Jediný problém, který jsem zaregistroval během užívání byl, že se u květiny (fotografie níže) vůbec "neprojevila" její pravá barva. Původně byla poměrně tmavě žlutá, ale telefon ji výrazně přepálil. V dalším nastavení nám fotoaparát nabídne například mód panorama či samospoušť. Obzvláště možnost panoramatických snímků je třeba pochválit, protože se většinou jako "zabudovaná" součást fotoaparátů v mobilních telefonech nevyskytují. Dále se nechá nastavit výše ISO. Fotografie si můžete ozvláštnit jedním z mnoha rámečků.

Na závěr k fotoaparátu ještě jedna nemilá zpráva. Měli jsme pro vás připravenu jednu exkluzivitu v podobě fotografií z fotbalového utkání Německo - Česko. To abyste si sami mohli zhodnotit, zda je fotoaparát "způsobilý" k tomu, abyste s ním fotili na sportovních událostech. Jenže co se nestalo. Fotoaparát se pro nás naprostou záhadou sám přenastavil na rozlišení 800 x 600. Osobně si to neumím nijak vysvětlit, protože kromě mě nikdo jiný s přístrojem nepracoval. Budeme se však řídit heslem "lépe něco, než nic" a fotografie vám nabídneme.

Video se v telefonu nechá pořizovat v čtyř různých rozlišeních. Tím nejvyšším je 352 x 288 pixelů, což je dnes průměrná hodnota.

Hudební přehrávač - dělám to polovičatě

Tzv. moderní telefon si dnes bez hudebního přehrávače snad již nelze představit. A aby měl přehrávač dobrý základ, musí být v telefonu také velká paměť nebo slot pro paměťové karty. Vestavěná paměť má poměrně slušnou velikost - rovných 90 MB. Co je však mnohem podstatnější je, že se v telefonu nachází slot pro karty typu microSD.

Přehrávač vám přehraje dnes již standardní formáty MP3, AAC, AAC+, eAAC+ a WMA. Prostředí fotoaparátu je poměrně jednoduché. To nejpodstatnější, tedy délku skladby a počet odehraných vteřin ze skladby, ale zobrazuje. Ve skladbách můžete přeskakovat dopředu a dozadu "jak je libo" pomocí joysticku. Přičemž pohnutí doleva znamená vrácení se na předchozí skladbu, pohnutí doprava znamená přechod na skladbu následující, než kterou si přehráváte.

Osobně mě velmi zamrzela omezenost přehrávače. Ačkoliv vlastním spolu s telefonem kartu o kapacitě 2GB, mohu si v přehrávači uložit v jednu chvíli jen 120 písní. V přehrávači totiž najdete 4 seznamy skladeb, z nichž v každém je možné mít maximálně 30 skladeb. Obrovská škoda takového omezení, protože jinak zní skladby z telefonu velmi příjemně.

Ostatní multimédia - rádio, video a ti další

V telefonu najdeme rovněž FM rádio. Funguje ovšem pouze s přiloženými sluchátky, jež zároveň fungují jako anténa. Nutno podotknout, že sluchátka hrají velmi dobře. Méně příjemné je, že na sluchátkách nenalezneme regulátor hlasitosti. A tak vždy, když budeme chtít upravit hlasitost přehrávané hudby, budeme muset sáhnout po samotném přístroji a na jeho kolébkovém tlačítku si navolit míru hlasitosti. Snad drobnost, ale v některých okamžicích, například když jedete v přeplněném prostředku MHD, velmi nepříjemná.

De facto ten samý přehrávač, jako pro přehrávání hudby, je využíván i k přehrávání videa. Jednoduchý, snad až strohý, řeklo by se. Ovšem při velikosti samotného displeje se nechá předpokládat, že majitelé si telefon nepořizovali zrovna proto, aby na cestách sledovali svůj oblíbený seriál. Místo něj se ale jistě pobavíte nad hned šesti přeinstalovanými JAVA hrami.

Zhodnocení

Samsung E590 zaujme na první pohled již několikráte zmíněnou malou velikostí a hmotností. Pravda, vše, co nabízí, je dnes "běžným standardem". Na druhou stranu nepostrádá vyjma UMTS žádnou funkci, kterou by "běžný uživatel" mohl postrádat. Nenabízí sice funkce jako GPS či Wi-Fi, ale ty se ani v této třídě nevyskytují. Mezi recenzovaným přístrojem a například modely firmy Sony Ericsson není mnoho rozdílů, porovnáme-li čistě tabulkové hodnoty. Porovnáme-li jej například s typem K790i, pak dojdeme k tomu, že jediným rozdílem kromě displeje je, že Samsungu chybí jakákoliv přisvětlovací dioda u fotoaparátu. Naopak sám nabídne kompaktní rozměry a téměř poloviční váhu. Ještě jedna vlastnost, která by mohla při koupi telefonu rozhodovat ve prospěch korejského výrobce. Samsung vsadil na poměrně hojně využívané microSD karty, kdežto Sony Ericsson na Memory Stick Micro. Jejich cena sice pomalu klesá na "únosnou mez", i tak jsou stále o nějakou tu stokorunu dražší.

Problém pro Samsung v tomto souboji však nastává, jakmile se začne hovořit o "dotaženosti" jednotlivých funkcí. Vše jsem důkladně popsal již výše, takže nyní jen výčet: vyhledávání v seznamu kontaktů jen podle křestního jména, méně kvalitní zvuk z reproduktoru, omezený prostor na počet skladeb v hudebním přehrávači, nemožnost minimalizace Java aplikací, horší kvalita fotografií. Pokud vám jmenované nedostatky nevadí, asi u vás zvítězí korejský "trpaslík". Pokud tomu je naopak, zřejmě můžete hledat dál.