Xiaomi Mi Drone (Full HD)

Úvod

Známý čínský výrobce se znovu pouští do neprobádaných vod a po fitness náramcích, akčních kamerách nebo produktech pro chytrou domácnost přichází se svým dronem. Oficiální představení proběhlo koncem května, avšak do prodeje se dostal těsně před létem. A to jen na asijský trh. Koncem léta nám kvadrokoptéra Xiaomi Mi Drone (Full HD) [dále v textu jen „Mi Drone“ nebo „dron“] dorazila do redakce a my vám tak po dvoutýdenním testování přinášíme hodnocení.

Za zapůjčení Xiaomi Mi Drone (Full HD) děkujeme internetovému obchodu xm.cz.

První rozbalení: kamera zabalená zvlášť

Mi Drone dostanete v bílé papírové krabici a kromě samotného dronu v balení naleznete 4 páry vrtulí, baterii o kapacitě 5 100 mAh, nabíjecí adaptér (v našem případě ještě s čínskou zástrčkou – museli jsme použít redukci pro naše zásuvky), ovladač s výsuvným držákem na telefon, microUSB kabel, plastové ochrany vrtulí pro létání v interiéru a návod v čínštině.

V krabici nenaleznete kameru, která se dodává v samostatném balení a důvod, proč tomu tak je, si vysvětlíme dále v textu. Ke kameře bez interního úložiště nedostanete žádnou paměťovou kartu, počítejte tak s další investicí.

Design a zpracování: bílý elegán

Dron nepatří k úplným drobečkům a působí robustním dojmem, přestože má tělo z plastu. Pod vrtulemi se nachází čtveřice LED diod, dvě přední svítí bílým světlem a jejich intenzitu lze na ovladači ještě regulovat. Levé zadní svítí červeně a pravé zeleně. Tato pomocná světla zvyšují viditelnost dronu i o několik stovek metrů, a to i během dne. Výhoda konstrukce spočívá v tom, že lze sklopit podvozek a odepnout kameru. Ve složeném stavu se pak v pohodě vejde do středně velkého batohu. Pochválit musím i zpracování ovladače, který i přes větší rozměry i vyšší hmotnost 440 gramů skvěle padne do ruky a ani není nikterak těžký. Tlačítka na ovladači jsou dobře rozmístěná, navíc tlačítka pro zapnutí ovladače, vzlet a přistání jsou červeně podsvícená. Z vrchní strany se vysouvá držák na telefon o maximální velikostí 5,5". Zapomeňte tak na tablet, a to i menších rozměrů.

Pod gumovou krytkou se ve spodní straně ovladače skrývá microUSB a klasické USB. To menší slouží pro dobíjení baterie vně ovladače, velké USB pak pro propojení telefonu s ovladačem. Kamera zavěšená na gimbalu působí pevným dojmem a její kompaktnost kvituji. Na jejím kulatém těle nalezneme slot pro microSD kartu a také mikrofon. Při natáčení tedy lze zaznamenávat i zvuk, což u dronu s hučícími motorky není zrovna potřebné.

První let: noční můra

Přestože nepatřím k nováčkům co se létání s drony týče, s Mi Dronem jsem zažil to co s žádným jiným. Můj zážitek zkusím co nejjednodušeji popsat. Do dronu vložíte baterii, našroubujete čtveřici vrtulí, vyklopíte nohy a připojíte kameru. Následně si připravíte ovladač, do jehož držáku vložíte telefon, a dále kabelem propojíte telefon s ovladačem. V dalším kroku zapnete dron a ovladač. Po pár vteřinách se nastartují motůrky dronu a začnou blikat diody. K prvnímu problému se dostáváme v dalším kroku, kdy máte spustit ovládací aplikaci na telefonu. Xiaomi ji nenabízí v appstoru Google Play, asi i proto, že v Číně Google Play nemají.

Výrobce v návodu přikládá QR kód, který vás odkáže na stránku ke stažení aplikace. Pokud jde o iOS, aplikace z pochopitelných důvodů v App Store musí být. Zásadní problém představuje fakt, že v obou případech aplikace komunikuje pouze v čínštině. Projít tedy první obrazovkou chce opravdu pevné nervy, neboť jedinou efektivní metodou je klikání ve stylu pokus/omyl. Naštěstí na internetu koluje anglická, byť neoficiálně přeložená a starší verze Android aplikace. Že by záchrana? Ne tak docela. Po přihlášení k Xiaomi účtu nám aplikace vždy spadla. Takže návrat k čínské iOS aplikaci. Zde se aplikace držela, nicméně aby došlo k navázání kontaktu s dronem, je nutné mít na telefonu zapnutý USB tethering, což člověk z čínského písma netuší a začne propadat panice, že dron nefunguje.

Ještě že technologie pokročila natolik dopředu, že lze druhým telefonem fotit obrazovku iPhonu a pomocí Google Translate překládat alespoň do angličtiny. Po hodině nastavování se mi konečně iPhone s dronem povedlo propojit, ale tím trable nekončily. Mi Drone vyžadoval kalibraci kompasu, na čemž by nebylo nic překvapujícího, poněvadž to vyžadují před prvním letem všechny drony. Jak ale asi tušíte, správná kalibrace byla úkolem hodným inženýrům z Xiaomi. Kalibrace pokaždé selhala a bylo jedno, zda jste s dronem točili doprava či doleva nebo pomalu či rychle. U konkurenčního DJI vím, že stačí dronem otočit jednou, maximálně dvakrát v obou osách, a může se jít létat.

Nakonec pomohl až návod na YouTube, kde borec v bílých rukavicích pomalu otáčel s dronem a najednou se mu na displeji rozsvítil čínský nápis a zelená fajfka, že kalibrace skončila úspěšně. Svitla mi malá naděje, že si s dronem opravdu zalétám, a dle návodu jsem začal kalibrovat. Po chvíli se povedlo a mohlo se jít létat, 3× hurá! Po prvním proletění jsem však zjistil, že kalibrace byla sice úspěšná, ale gimbal s kamerou nejsou úplně v rovině, což mělo na pořízených fotkách i videu za následek nakloněný horizont.

Létání v praxi: jedna baterie nestačí

Další dny jsem létal jen s iOS aplikací, se kterou se Mi Drone spároval, avšak kalibraci kompasu bylo nutné provést skoro před každým letem. Jakmile překonáte prvotní obtíže, které jsem popsal výše, vzlétnutí do vzduchu pak se vším všudy zabralo cca 5 minut. Pokud byste chtěli rychle natočit nějaký neopakovatelný moment, tak s tímto dronem se vám ho zachytit určitě nepodaří. Jakmile se však roztočily vrtule a dron se vznesl do vzduchu, létání bylo stejné jako u konkurenčních dronů. Pro úplné nováčky s drony si Xiaomi připravilo tzv. Beginner Mode, který omezí vertikální vzdálenost doletu na 50 metrů a horizontální pak na 100 metrů.

Jakmile jsme se ocitli na hranici těchto limitů, aplikace nám to dala hlasitě vědět (rozezněl se i pěkný dívčí čínský hlas) a dron se přestal pohybovat a dále vás nepustil. Jelikož dron disponuje jak GPS, tak i GLONASSem, je rozpoznání vzdáleností poměrně přesné. Bohužel tento začátečnický režim nelze nijak vypnout, dokud s dronem nenalétáte alespoň 300 minut. To by se mohl jevit jako lehký úkol, ovšem s jednou baterií to zabere poměrně dlouhou dobu. Mimochodem s plně nabitou baterií o kapacitě 5 100 mAh jsem běžné létal okolo 24 minut. Výrobce uvádí výdrž 27 minut, a tak se námi změřený čas zdá více než slušný. Nicméně počítejte s nákupem dalších baterií s cenou přibližně 2 tisíce korun za kus. Dobití baterie z elektrické zásuvky zabere přibližně hodinu a čtvrt.

Jakmile se mi po několika dnech zpřístupnil klasický letový mód, mohl jsem s dronem do maximální výšky 120 metrů a do vzdálenosti až 1 kilometru. Tak to aspoň slibuje výrobce. V praxi jsem samozřejmě výškový limit dosáhl, ale horizontální limit jsem neměl ani v úmyslu zkoušet. Jednak v ČR platí poměrně přísná pravidla pro létání s drony a jednak hranice viditelnosti při přímém dohledu a jasném nebi činí asi 400 metrů. Ve větší vzdálenosti se navíc obraz na telefonu začal poměrně sekat a po chvíli vypadl úplně. V ten moment není nic jednoduššího, než na ovladači aktivovat funkci pro návrat domů, čímž se dron začne pomalu vracet na místo vzletu. Tento režim jsem si několikrát vyzkoušel a fungoval výborně. Dron přiletí na místo vzletu, začne pomalu klesat a pokud nad ním nechcete převzít kontrolu, sám přistane.

Během létání můžete zapnout nahrávání Full HD videa, do aplikace se vám v tu chvíli přenáší velmi komprimovaný obraz, tedy velmi snížená kvalita, ale pro zorientování se v prostoru to dostačuje. Pokud chcete pořídit fotografii, musíte napřed vypnout režim video – jestliže to neuděláte, pořídíte de facto snímek obrazovky z videa, který má nevalnou kvalitu. Na pokyny ovladače dron fungoval velmi dobře s velmi nízkou odezvou. Během letu můžete sklápět kameru až o 90° směrem k zemi. Naskytne se vám velmi hezký pohled, zvlášť ze 100 metrové výšky. Jakmile se začne blížit vyčerpání akumulátoru, aplikace vám dá opět vědět a dron při méně než 10 % baterie začne postupně klesat. Nemusíte se bát, že vám dojde baterie v průběhu letu a dron se odporoučí k zemi.

Kvalita videa a fotografií: zatím zklamání

Jak jsem na začátku zmiňoval, že snímatelná kamera má své opodstatnění, narážel jsem na to, že Xiaomi Mi Drone zakoupíte ve dvou variantách, a sice s Full HD nebo 4K kamerou. Dron dostanete v obou případech stejný, ale lepší kamerou ho můžete ještě povýšit. My k recenzi dostali základní Full HD kameru, ostatně 4K teprve přichází na trh.

Kamera má rozlišení 16 Mpx a chlubit se může optikou od Sony. Šíře záběru se zastavila na 104° a světelnost čipu činí f/2,6. Z čísel se může zdát, že kamera bude podávat skvělé výsledky, ovšem výsledky jsou podprůměrné. Začneme u videa, to je ostatně pro mě největší zklamání. Ačkoliv je obraz z gimbalu velmi stabilní, ve videu je patrný efekt rybího oka, což samozřejmě lze postprodukčně opravit, ale při závěrečném zpracování strávíte u počítače o další hodinu navíc. Video umí dron natáčet v rozlišení 1080p při 60 FPS. Bohužel obraz postrádá větší kresbu a hlavně není dostatečně ostrý, což může způsobovat i nízký datový tok videa, který nepřesahuje 25 Mbit/s. Špatně se optika vypořádává i s rychlou změnou světelných podmínek a tedy následnou změnou expozice. Za horších světelných podmínek je video plné šumu.

Xiaomi Mi Drone – testovací video, sestřih, 1080p, 6O FPS

Co se týče fotografií, tak ty hodnotím jako lehký nadprůměr, přestože jim chybí ostrost jako u videa. Zde výrobce pokáráme za nemožnost jakéhokoliv nastavení vyvážení bílé, expozičního režimu, citlivosti ISO a dalších parametrů. Vše si řídí automatika. Fotky nelze ani pořizovat do RAW, ale pouze do JPEG. Výsledný snímek se uloží při maximálním rozlišení 16 Mpx, neboli 4 608 × 3 456. Otázkou zůstává, o kolik lepší výkony bude podávat 4K kamera. Současný stav bude velmi pravděpodobně způsobený softwarovou neodladěností. Velká to škoda.

Aplikace: velký nedodělek

Jestliže jsem kvalitu videí a fotek úplně neodsoudil, u aplikaci nelze mít pozitivního slova. Všudypřítomná čínština není to, s čím by se Evropan každodenně setkával, a proto bylo velmi těžké se aplikací prolouskat. Bohudík i zde funguje praktika pokus/omyl – později jsem dron s aplikací vždy spároval do pár minut, jelikož už jsem věděl kam kliknout. Co ale v aplikaci nejvíce postrádám? Od konkurenčního DJI jsem zvyklý na přehledy, tzn. leteckou historii s grafy, zakreslenou mapou kde jsem létal atp. To u Mi Dronu nečekejte. Samotné nastavení je velmi prosté. Najdete v něm informace o stavu dronu, aktualizace softwaru, kalibraci kompasu, gimbalu a ovladače, letecký mód (začátečník × pokročilý), nastavení rozlišení kamery a tím to hasne.

Pokud máte dron spárovaný s aplikací a vydáte se s ním do oblak, můžete buďto živě sledovat obraz z kamery na telefonu přenášený přes Wi-Fi, nebo lze přepnout na mapu a sledovat, jak malá tečka znázorňující dron cestuje po mapě. Horizontální vzdálenost vidíte v levém horním rohu, vertikální zase v levém dolním rohu. Pravé rohy okupuje informace o stavu baterie a počet dostupných satelitů. Uprostřed displeje v liště najdete informace o aktuální rychlosti dronu a stav síly signálu. Pořizování fotografií nebo videa můžete řídit skrze aplikaci, ale lepší je použít dvě speciální tlačítka přímo na ovladači. Dron jsem nejčastěji provozoval s telefonem běžícím na Androidu, na který existuje neoficiální přeložená aplikace do angličtiny. Že jde o neoficiální překlad prozrazují například příliš dlouhé texty, které zasahují do dalších ovládacích prvků. Zda má moje kritika opodstatnění, to posuďte sami na přiložených obrázcích.

Závěr

Xiaomi nelze upřít snahu vstupovat do neprobádaných vod a zkoušet to s novými a novými produkty. Tato nebojácnost se ale nemusí vždy vyplatit. Krásný případ je právě tento dron. Pustit se do své kvadrokoptéry, když jsou už na trhu stovky různých dronů, chce velkou odvahu, nakonec těch úspěšných firem s drony není mnoho. Xiaomi to zkusilo a první pokus se příliš nevydařil. Líbil se mi výborný nápad sklápějícího podvozku i snímatelná kamera, zde je velký potenciál a možnost vylepšování, aniž byste museli kupovat celý nový model dronu. Hardwarová stránka také zaslouží pochvalu, ovladač dobře padne do rukou a jeho výdrž (asi pro 5 až 6 letů o délce 25 minut) je velmi dobrá.

Kameru i pohodlnost používání může výrobce posunout softwarově a věřme, že to udělá co nejdříve. U softwaru se potvrdilo, že Xiaomi by mělo jít cestou hardwaru a softwarovou stránku nechat na někom druhém.

Za zapůjčení Xiaomi Mi Drone (Full HD) děkujeme internetovému obchodu xm.cz.

Nejspíš vás bude zajímat cena a zda bychom dron doporučili. Xiaomi Mi Drone se oficiálně v Evropě ještě neprodává, a proto nemá oficiální cenu. Čínské ceny při představení vypadaly velmi slibně, nicméně realita bude zjevně jiná. První nástřely českých cen Mi Dronu s Full HD kamerou ukázaly na cenovku okolo 23 tisíc. V této cenové hladině se určitě vyplatí podívat se i na konkurenci, která nabídne mnohem víc jak po hardwarové, tak softwarové stránce. Pokud patříte ke zkušenějším pilotům, nebojíte se experimentovat a poradíte si s čínštinou, pořiďte si Xiaomi Mi Dron a budete spokojení.