Mordheim: Warband Skirmish – videorecenze
I když se nám může zdát, že světy od Games Workshop patří spíše do minulého století, mezi hráči se jim stále daří. Nerdi pokračují ve skládání obřích armád se štítkem Warhammer, objevují se nové deskovky a dokonce i videohry. S těmi se za poslední dva roky roztrhl pytel – vlastník licence se totiž rozhodl usnadnit prodej práv. Jednou z jejich populárních licencí je i Mordheim, která patří do světa Warhammer, ale místo armád se soustředí na menší tlupy bojovníků a jeho kulisami nejsou rozlehlé pláně, nýbrž ruiny města.
Tahová strategie
Již minulý rok se na počítači a konzolích objevila lehce nadprůměrná hra Mordheim: City of the Damned, ve které jste ovládali skupinku bojovníků po tazích. Alespoň v tom se titul dnes recenzované mobilní hře podobá. V mnohém se snaží přiblížit i původní figurkové hře. Zásadní je tedy pozicování bojovníků a sledování jejich statistik, neobejdete se ani bez špetky štěstí.
Jak už z názvu můžete vytušit, vaším cílem je poskládat neohroženou skupinu válečníků. Začnete na nejspolehlivějším místě – v hospodě. Tam vždy čeká spousta ztroskotanců, aby je někdo najal na nebezpečné operace. Každý válečník má unikátní statistiky, podle kterých si mezi nimi můžete vybírat. Nemá smysl verbovat samé experty na lukostřelbu, ale raději se pokusit mít od každého něco. Bez těžkooděnce v přední linii se totiž daleko nedostanete.
Statistiky na prvním místě
Na první pohled toho musíte sledovat až příliš. Jednotlivých statistik je hodně, což ovlivňuje i vybrané vybavení. Na začátku tedy nejspíše uděláte několik chyb, protože vás hra zavalí údaji a příliš vám v orientaci nepomůže. To vůbec nevadí, protože úvodní mise nejsou těžké a při těch pozdějších snad už poznáte, komu se vyplatí dát pušku nebo luk a komu kladivo. Souboje probíhají po tazích a pořadí postav opět určují statistiky (vážně toho musíte sledovat hodně). Roli hraje i morálka mužstva.
Na rozdíl od původní figurkové hry mám však pocit, že tu taktika výraznou roli nehraje. U všech soubojů se stejně střetnete vprostřed mapy, lučištníka schováte za plot a válečníka pošlete na zteč. Mnohdy se mi navíc stalo, že po mně někdo střílel přes zeď domu, což jsme v deskové verzi tedy netolerovali. Zůstal také prvek náhody. Podle zbraně, vybavení a protivníka dopředu vidíte, jakou šanci máte na zásah. A při velkém štěstí to může být i zásah kritický. S rostoucí skupinou válečníků rostou i vaše možnosti a organizace bitvy se mírně komplikuje. Své protivníky hlavně na začátku nevidíte a pokud vám hra neukáže kontrolní bod, pohyb může být dosti zmatený.
Vylepši co se dá
Po každé bitvě získáte zkušenosti a především zlaťáky. Za ně můžete jednak najímat nové válečníky, ale především kupovat vybavení těm stávajícím. S jejich postupným vylepšováním se vám rovněž odemyká dostupné vybavení. Není žádný problém se zaměřit na určitý typ zbraně a tomu přizpůsobit celou výbavu. Zlaťáků ale není tolik, abyste nakupovali bez rozmyslu, a nejednou se vám stane, že minimálně jeden z vaší skupiny půjde do boje bez náležitého vybavení.
Na iOS za hru zaplatíte 120 Kč, na Androidu je zdarma. To může působit jako značná nespravedlnost, ale na Androidu vás minimálně potká prémiová měna, bez které nemůžete své vojáky léčit a nedostanete se k těm nejlepším válečníkům. Váš postup tak bude mnohem pomalejší. Jinak jde ale o stejnou hru. Vadit by vám mohla ještě grafika, která se snaží působit komiksově, což s hororovou atmosférou příliš nekoresponduje, a modely i textury vypadají spíše ošklivě. Navíc se musíte připravit na delší načítání.
Závěr
Velikou výhodou může být téma. Příběh sice brzy přestanete sledovat, ale hororové město má své kouzlo. Stejně tak bojovníci jsou dost rozdílní a k dispozici mají velké množství vybavení. Tahové souboje stále stojí na náhodě a chytrém rozmístění postav, ale přílišnou hloubku nebo taktiku ve hře nenajdete. Zážitek také trochu kazí nepříliš působivá grafika nebo dlouhé načítání. Pokud však město Mordheim máte rádi, můžete si užít příjemnou, leč průměrnou strategii.