V roce 2013 jsme recenzovali povedenou hříčku Vector. Vyšla ve dvou verzích – jako placený, prémiový titul a samozřejmě jako free-to-play. Zda byla finančně úspěšná, nemůžeme říci, ale minimálně nás bavila. Po třech letech ale přichází druhý díl, který je rovnou kompletně zdarma a původní hratelnost rozšiřuje o nové elementy, převážně free-to-play prvky, které mají zajistit, že vývojáři nezemřou hlady.
Vector 2 – videorecenze
Parkour
Jádrem zábavy zůstává parkour. Vedle na první pohled podobných plošinovek je pro něj typický plynulý pohyb. Nejde o skákání z plošinky na plošinku, ale vaše postava musí úrovní doslova proplout. Můžeme předpokládat, že parkour se ve hrách stal oblíbeným zásluhou Mirror's Edge, které prolomilo tabu a přineslo hru postavenou jen na pohybu z pohledu první osoby – souboje byly až na druhém místě. Právě vyšlo pokračování této běhačky z futuristického světa a stejně tak pokračování titulu Vector.
Podobnosti tam ale nehledejte. Zatímco ME2 představuje otevřený svět, tak Vector 2 si zachovává pohled ze strany a rozdělení na úrovně. Jejich systém je ale na první pohled odlišný od předchůdce. Tím hlavním však zůstává pohyb, který je zase o trochu plynulejší a jehož animace (ač jen v siluetách) vypadají skvostně. Jednoduché a stejně pohodlné je i ovládání, které si opět vystačí s jediným prstem. Hra se tak i na dotykovém displeji ovládá pohodlně.
Bez kalhot ani ránu
Místo klasických úrovní postupujete po protokolech, které fungují jako záchytné body. Každý takový bod znamená výchozí pozici a startovní vybavení. A také jeden život hrdiny. To například znamená, že začínáte v úrovni 3 a máte k dispozici vestu a boty. Další záchytný bod je až v úrovni šest, což je ještě podmíněno splněním nějakého úkolu. Než se tam dostanete a splníte ho, tak budete vždy začínat v úrovni 3. Zajímavým rozhodnutím je, že úrovně nejsou pevně připravené, ale pokaždé se liší.
Nemůžete se tak jednu trať dokonale naučit, abyste ji při několikátém pokusu projeli jak nůž máslem. V tom nevidím užitek, na druhou stranu je zajímavým rozhodnutím přidat do hry rozcestí, kdy si vyberete mezi překážkami, které potkáte. Některé cesty vyžadují sebrání speciálního klíče, ten ovšem ne vždy musíte mít u sebe. Nebezpečné cesty zpravidla obsahují překážky, kterým se ani šikovností nevyhnete, a bez vybavení prostě neprojdete. Tím hra jasně říká, že bez placení to budete mít o hodně těžší.
Čím více měn, tím lépe
Po dokončení úrovně dostanete možnost zakoupit vybavení, které vás před minami, lasery a dalšími překážkami ochrání. A zde se to také komplikuje, protože narazíte na tři různé měny. Jednak to jsou body sloužící k nákupu vybavení, dále peníze dedikované k nákupu vylepšení a nakonec karty, kterými si vykupujete život, získáváte další předměty a slouží jako hlavní prémiová měna. Celý systém je dost robustní a chvilku potrvá, než se v něm zorientujete.
O úspěchu tak už nerozhoduje pouhá schopnost správně reagovat na překážky, ale také prozřetelnost mezi úrovněmi, kdy se rozhodujete, které vybavení koupíte. Snadno totiž vběhnete do pasti a nemůžete spoléhat, že po cestě získáte klíč pro vstup do bezpečnější cesty. Bohužel se ani trať nemůžete naučit, protože se při každém pokusu náhodně generuje znovu, takže nikdy přesně nevíte, co vás čeká. Od třetího záchytného bodu se do hry přidá také čekání na energii.
Závěr
Princip záchytných bodů vlastně problémem není a oceňuji, že člověka donutí vylepšovat postavu a plnit úkoly. Vybavení samo o sobě také není problém a bylo by zajímavé se rozhodovat, zda se spolehnu na vlastní um nebo koupím kvalitní ochranu. To však dost dobře nejde, protože se úrovně náhodně generují a zda seberete klíč je z velké části o náhodě. Animace jsou o kus lepší a prostředí je mnohem plastičtější. Ale stejně mám pocit, že bych se raději vrátil k prvnímu dílu.
