Dnes jsme tak zabředlí do světa popkultury a mainstreamu, že nám cokoliv jiného připadá divné. V zajímavých a unikátních obrazech vidíme patlanice, z experimentální hudby je nám na nic, protože jí nerozumíme a vůbec se nám nelíbí. Přes veškerou svobodu jsme hrozně uzavření a v jistém zvráceném smyslu konzervativní. Dnes tu mám hru, která by vašimi normálními měřítky neprošla. Zkuste ale pro jednou udělat výjimku a zkusit něco naprosto… jiného.
NO THING – videorecenze
Retro zážitek
Od čeho začít? Pokud se bavíme o tom, že je NO THING hra, tak nás asi bude zajímat, že je to běhačka. Je to arkáda, ve které máte proběhnout úrovní až do cíle na jediný pokus a nezabít se při tom. Žádné překážky na vás přitom nečekají, smyslem je pouze udržet se na cestě. Není tu naklánění, ani nějaké postupné zatáčení. Hru ovládáte pouze dotyky na levé nebo pravé straně displeje, čímž vždy provedete otočku na požadovanou stranu.
A tím bychom v podstatě vyčerpali ten základ, na kterém je postavena hratelnost. Hra se tváří jako retro a hratelností tomu naprosto vychází vstříc. Pojďme se ale podívat na to, čím hra skutečně je a v čem má co nabídnout. Autoři vás nenechají dlouho hádat, surrealismus se dostal již do podtitulu v obchodě. A s tím souvisí naprosto vše – od divného vizuálu, přes zvláštní příběh až po magický hlas v pozadí.
Svoboda
Surrealismus nás vždy bral do fantastických světů, které ohromovaly svou jedinečností a vzbuzovaly v nás nekonečnou představivost. Tato hra nevyužívá tradičního pozitivního pojedí a utápí se zoufalosti. Vykreslený svět totiž nepředstavuje potenciál toho nejlepšího, ale naopak nás nechá propadnout do noční můry, která se promítá na několika úrovních. Jak se zdá, tak ústřední postavou příběhu je úředník nesoucí zprávu Ledové královně.
Sami autoři uvádějí, že se hra odehrává v roce 1994 a představuje dystopickou budoucnost totalitního režimu. A přesně v podobných paradoxech se celý projekt vyžívá. To je jeho síla. Jako obzvláště vydařený vidím doprovodný komentář, který má podobu vymývání mozku, což souzní s hratelností. Hra je totiž opravdu těžká a každou úroveň budete mnohokrát opakovat, než se konečně dostanete do cíle – je to totiž záležitost na několik minut, kdy nesmíte udělat ani jednu chybu. A chyby se zde dělají velmi snadno.
Opakování
Většinou se s každým pokusem dostanete o kousek dál, což v praxi znamená, že úvodní slova uslyšíte tolikrát, že si je skutečně zapamatujete. V jednu chvíli jsem se přistihl, jak recituji spolu s tajemným hlasem v pozadí. Došlo mi, že to je přesně to, co se mi hra snaží sdělit. Cílem rozhodně není vše dát na první pokus. Věřte mi, že to se vám ani nepovede. Hra totiž pracuje s motivem klamu. A to jak na úrovni kulis, tak i přímo ve stavbě trati.
To co se zdá jako navazující cesta se po přiblížení najednou rozpojí a vám dojde, že to je snaha vás nachytat. Neustále musíte být ve střehu. A není vždy úplně snadné se soustředit na hraní, vyprávění i okolí. Technické zpracování není kdovíjak zajímavé a je škoda, že se nemůžete rychle otočit a hned zase zpět, abyste se posunuli. Občas by vás to mohlo zachránit před pádem. Takto je vše o jediné šanci a naprosto precizním průletu.
Závěr
Soudit tuto hru je za trest. V celkovém pojetí je neotřelá, zajímavá a rozhodně bych vám ji doporučil. Jenže jak to bývá se vším „uměleckým“ a „jiným“ – není to pro každého. Možná je trochu škoda, že je to jen hardcore běhačka, přestože to s sebou nese další rozměr, který chytře doplňuje vyprávění. Technické zpracování není kdovíjaké, ale své poselství předává celkem jasně a ti pozornější v ní mohou objevit silnou kritiku společnosti.
Stáhnout NO THING
