Meizu MX4

„To je iPhone!“ – „Ne, to je Meizu.“ Tomuto rozhovoru budete jistě nejednou čelit v případě koupě MX4. Ono to totiž takový „čínský“ iPhone vlastně je, a i samotné Meizu se za podobenství nestydí, ba naopak. Vždyť pro mnohé je Apple ikona v mobilním průmyslu, tak proč se té ikoně nepřiblížit, vylepšit, co se dá, a prodávat za lepší peníz? Od výrobce však toto nevidíme poprvé, už model MX3, který k nám doputoval teprve před půl rokem, nabídl velmi podobný vzhled. Když se tak zamyslíme, specifikacemi specifikace byly podobné. Kde se tedy vylepšovalo? Předem můžeme prozradit, že na potřebných a příjemných místech. Dočkali jsme se podpory LTE, zlepšila se výdrž na baterii či fotoaparát. To nejdůležitější však zůstalo zachováno – příznivá cena, díky které je Meizu MX4 tolik atraktivní.

Meizu MX4 – videopohled

Obsah balení:

Už samotná krabička na vás zapůsobí. Z vnějšku bílá a elegantní, uvnitř je potom připravena obrázková knížečka, po jejímž přečtení na vás vykoukne očekávaný telefon. Nečekejte však žádné nadstandardní příslušenství, v tomto případě si musíte vystačit pouze s nabíjecím kabelem a adaptérem do sítě, místo sluchátek na vás bude čekat jen prázdné místo s lístečkem: „Sluchátka nejsou součástí.“ Asi vtip.

• USB kabel
• zástrčka do zásuvky
• záruční list

Design a konstrukce: elegán s kovovým rámečkem

Pojďme nyní pominout již několikrát zmiňovanou podobu s nakousnutým jablkem a zaměřme se čistě na vzhled Meizu MX4. Rovnou zmíním, že se podobá ještě jednomu telefonu, a sice jeho předchůdci, modelu MX3. Meizu se nepouštělo do experimentů a zvolilo již ozkoušený a vlastně i líbivý design. Diamantem broušené hrany, kovové boky a lehké zaoblení, to vše jsou kladné body, které dopomáhají nejen ke stylovému vzezření, ale i k relativně pohodlnému držení.

Relativizace je zcela na místě, jelikož displej s úhlopříčkou téměř 5,4 palců je prostě velký a jistý úchop by měl snad jen Hagrid. K tomu si přidejme ještě netradiční poměr stran 15:9, což se podepsalo na šířce, která činí 75,2 milimetrů. Výška telefonu je 144 milimetrů a v pase má vcelku příjemných 8,9 milimetrů. Hmotnost se zastavila na hodnotě 147 gramů.

Přední strana se pyšní velkým displejem, jehož plochu ještě podtrhují malé rámečky kolem něj. Pod ním nalezneme pouze jedno kruhovité tlačítko domů, které poslouží také jako notifikační dioda. Nad displejem naopak najdeme celou řadu prvků, od potřebné sady čidel, přes reproduktor na volání, až po přední kamerku pro videohovory.

Záda telefonu poněkud narušují exkluzivitu, jelikož jsou vyrobeny z obyčejného plastu. V žádném případě však nepůsobí levně a matná úprava zapadá do celého designu. K tomu navíc nevyklouzává z ruky, což se při takových rozměrech jistě hodí. V horní části narazíme na čočku fotoaparátu s přisvětlovací LED diodou. Pokud byste na zádech hledali i hlasitý reproduktor, tak vás musím příjemně překvapit. Ten se totiž umístil na spodní straně vedle nabíjecího konektoru, při položení na stůl se tedy přehrávaná hudba neztlumí. Naopak na horní straně najdeme 3,5mm jack konektor a vypínací tlačítko, což je přeci jen nešťastné řešení. U tohoto telefonu však jeho použití můžete klidně vynechat, což si povíme později. Zbylá tlačítka pro regulaci hlasitosti se nachází na levém boku.

Pod zadním krytem toho příliš nenatropíte, jelikož kromě výměny microSIM karty vám není umožněno vůbec nic. Slotem pro paměťové karty telefon nedisponuje a baterii z nějakého nepochopitelného důvodu vyjmout nelze, i když je uživatelsky bez problémů dostupná. S tímto neduhem jsme se však setkali už u předchůdce.

Jako u loňského modelu musíme i zde pochválit celkové dílenské zpracování a vzhled. Plastový kryt drží pevně na svém místě a na exkluzivitě neubírá, s povrzáváním se setkáte jen při opravdu silném stlačení a o nějaký pochybný čínský telefon se rozhodně nejedná. Tyto doby už, alespoň ve vyšším segmentu, pominuly a za logo Meizu na zádech bych se už opravdu nestyděl. Dáváme mu proto jasný palec nahoru.

Displej: téměř bez výhrad

Do těla telefonu byl vsazen poněkud nestandardní 5,36palcový displej s poměrem stran 15:9. Jeho plochu ještě více podtrhují tenké rámečky po okrajích, které jsou široké pouze 2,6 milimetru. Odlišilo se také rozlišení a místo klasického FullHD tu máme 1 920 × 1 152 pixelů. To je ještě o nějaký ten pixel více a celková jemnost činí 418 ppi a v tomto ohledu tedy není co vytknout, vše je totiž skvěle vyhlazené. IPS panel navíc poskytuje výborné pozorovací úhly. Na slunci nebudete mít díky vysokému jasu skoro žádný problém cokoliv přečíst a naopak v úplné tmě vás nebude oslepovat, minimální jas je totiž opravdu nízký. Stejně bezproblémová je také automatická regulace jasu, se kterou jsem byl po celou dobu spokojen.

Naopak poměrně zásadní problém se vyskytl s celkovou citlivostí, i když se s velkou pravděpodobností jednalo o hardwarovou chybu našeho kusu. Občas si totiž umanul, že nebude na mé dotyky reagovat, případně reagovat vcelku nekorektně. Přitom nezáleželo, jestli se nacházíte v aplikaci Mapy, Messenger nebo v Nastavení a občas jsem měl nervy na krajíčku. Tato vada se ale u modelů vyskytuje jen vzácně.

K ochraně takto velkého displeje slouží krycí sklíčko Gorilla Glass 3 od společnosti Corning. Bohužel ani to však nezaručuje stoprocentní ochranu. Během našeho testování jsem totiž několik vlasových škrábanců objevil. Vhod ale přijde oleofobní vrstva, díky které na displeji příliš neulpívají otisky a nečistoty.

Z dalších funkcí už ale více oceníte možnost probuzení dvojitým poklepáním, Meizu se však rozhodlo jít ještě dále. Nabízí totiž možnost zcela vypustit použití vypínacího tlačítko, umístěného nepohodlně na horní straně. Kromě poklepání se totiž můžete rychle dostat na hlavní obrazovku, a to tažením směrem nahoru v libovolné části displeje. Reakce je navíc velmi spolehlivá a rychlá, o nějaké nepraktičnosti tedy není vůbec řeč. Pokud byste naopak chtěli displej zamknout, není nic jednoduššího, než podržet domovské tlačítko. Poklepáním to v tomto případě nejde. To samo o sobě neslouží jen k účelu vrácení na hlavní obrazovku, ale funguje i jako notifikační dioda. Upozorní vás na všechny možné notifikace příjemným bílým blikáním, které vám nevypálí oči, a zároveň ho nepřehlédnete ani za denního světla. Celkově se mi toto řešení velmi zamlouvalo a schází snad pouze možnost například barevného nastavení.

Celkově musím displej velmi pochválit a nebýt toho neduhu se špatnou citlivostí, neměl bych výhrady. V tomto ohledu si MX4 v ničem nezadá s vlajkovými loděmi ostatních výrobců a oproti předchůdci se jedná o dobrý posun vpřed.

Zvuk: hlasitý a kvalitní

Reproduktor se umístil na spodní straně, kde se vyznačuje čtyřmi zdířkami, opět po vzoru iPhonu. Jeho kvality výrobce vychvaluje a oproti loňskému modelu se má jednat o zlepšení díky použití nové generace zvukového procesoru. Možnost porovnání jsem sice neměl, ale zvuk u MX4 je na dobré úrovni. Nechybí basová složka a vše je dobře prokreslené. Vše podtrhuje vysoká hlasitost, díky které nejen že nepřeslechnete příchozí notifikace, ale klidně ozvučíte váš obývací pokoj, i když na nějaký dlouhodobější poslech bych zvolil kvalitnější reprosoustavu.

3,5mm jack konektor posouvá hranice ještě dále a s kvalitními sluchátky máte o hudební zážitek postaráno. Pro experimentální typy je tu také kromě klasického ekvalizéru připravena audio technologie Dirac HD Sound, která by měla zlepšovat hardwarovou věrnost a podání zvuku. Máte možnost výběru z několika profilů, které buď poskytnou hutnější basy či prokreslenější výšky. A jedna zajímavost na závěr – tlačítka hlasitosti vám při pohybu v prostředí neregulují hlasitost notifikací, nýbrž pouze hlasitost hudby a multimédií. Pro zvýšení hlasitosti příchozího hovoru budete tedy muset vždy zavítat do nastavení.

Baterie a výdrž: vítané zlepšení

Telefon dostal do vínku baterii s kapacitou 3 100 mAh, což je oproti 2 400 mAh v MX3 nemalý nárůst. Podobnou hodnotou disponuje například Sony Xperia Z2 či Honor 6. A jak si tedy model vedl v praxi? Při běžném používání, kdy jej ráno odpojíme ze sítě a telefon využíváme na klasické denní aktivity jako poslech hudby, surfování, volání, nějaké to focení a pár levelů vaší oblíbené hry, přitom se neomezujete v připojení k internetu, tak vám poskytne zhruba jeden celý den až do pozdního večera. Pokud tedy své činnosti omezíte, tak se bez problémů dostanete na dva dny. Naopak při neustálém hraní či streamování videa si nabíječku připravte už odpoledne. Rozhodně vás tedy nenechá ve štychu, nějaké zázraky ale nečekejte, a MX4 se v oblasti výdrže řadí po boku ostatních vlajkových modelů.

Telefon neunikl ani našemu standardizovanému testu, kdy přes Wi-Fi streamoval FullHD video s jasem a zvukem ve sluchátkách na 50 %. Video bylo přehráváno celkem 7 hodin a 15 minut, což je dostačující hodnota. Zmiňovaná Xperia Z2 vydržela zhruba o půl hodiny déle, naopak Meizu MX3 zvládlo pouze 6 hodin a 6 minut. O něco lépe si vedl také Honor 6, který se vypnul po 7 hodinách a 33 minutách. Na 80 % kapacity baterie se MX4 nabije za 1 hodinu a 35 minut, do plné kapacity to potrvá 2 hodiny a 39 minut.

Hardware: pravé osmijádro od MediaTeku

Dostáváme se ke kapitole, která už při prvních dojmech vzbudila nemalou pozornost. Tou je výkon, který telefonu dodává „pravý“ osmijádrový MediaTek 6595, kdy jsou čtyři jádra Cortex A17 na frekvenci 2,2 GHz a čtyři úspornější jádra Cortex-A7 taktovaná na 1,7 GHz. Pravost ale tkví v možnosti běhu všech osmi jader zároveň, což přijde vhod při náročných činnostech a 3D hrách. Procesoru asistují 2 GB RAM, ze kterých je zhruba 1,1 GB volných, a grafický čip PowerVR G6200. Právě grafická část je jedinou kaňkou na kráse, jelikož čipy PoweVR nedosahují takových výsledků jako například grafiky Qualcomm Adreno 330. Jinak ale nenarazíme na žádné kompromisy a i benchmarky nám potvrzují, že se jedná o opravdového dravce a v AnTuTu si dokonce připsal prvenství mezi mobilními telefony s více než 50 000 body.

Naopak o méně výkonném grafickém čipu nás přesvědčil benchmark 3DMark, ve kterém se telefon se svými 16 490 body zařadil pod modely jako Xperia Z3 či HTC One(M8). Ve všech ostatních už ale většinou vedl a ve Vellamo benchmarku si vysloužil 4 117 bodů v testu prohlížeče, 2 396 bodů v testu Multicore a 1 005 bodů v Metal testu. A aby byly výsledky všech testů co možná nejlepší, tak se telefon při spuštění benchmarku automaticky přepne do režimu výkonu a dokonce vás o tom uvědomí hláškou na displeji. Meizu tak na rozdíl od jiných před zákazníky opravdu nic neskrývá.

Všechno je to sice hezké a vypadá to dobře, ale jak si telefon počíná v reálném provozu? Asi tak stejně, jako na papíře. Prostředí je krásně plynulé, s trhanými přechody či animacemi se nesetkáte a užívat si můžete i jakékoliv hry z obchodu Play, ať už jde o Real Racing 3, Dead Trigger 2 či FIFA 15. Pro vaše aplikace je ale potřebné místo, které vám poskytne vnitřní úložiště. Kvůli absenci slotu pro paměťové karty se telefon prodává v několika variantách, přičemž v České republice je k dispozici 16 a 32GB verze. U naší 16GB varianty je uživateli k dispozici zhruba 11,9 GB.

Uživatelské prostředí: nové Flyme

V telefonu běží Android ve verzi 4.4.2 KitKat, jeho přítomnost však kvůli hutné nadstavbě jen těžko poznáte. Ta dostala název Flyme OS a zde je v nové verzi 4.0. Více než na Android si raději pro představu prohlédněte prostředí iOS. Přesně tam se totiž Meizu také inspirovalo. Chybí nám klasické menu aplikací, ikonky mají vlastní vzhled, nastavení i notifikační lišta jsou si s iOS podobné asi nejvíce. Prostě takový „Androidí“ iPhone.

Zajímavosti však začínají už při zamčeném telefonu. K odemknutí totiž neslouží pouze vypínací tlačítko, nýbrž hned několik gest, přičemž každé vám umožní něco jiného. Při potažení ze spodu nahoru se rychle dostanete na hlavní obrazovku nebo tam, kde jste skončili. Naopak při potažení od shora dolů se zobrazí notifikační lišta. Chcete rychle vyfotit snímek? Stačí potáhnout od pravého okraje ke středu a hned se spustí prostředí fotoaparátu. A pokud máte vaši oblíbenou aplikaci, můžete ji spustit tažením od levého okraje. Tato gesta můžete použít jak při zhasnutém displeji, tak i když se nacházíte na zamykací obrazovce. Pokud by vám však z nějakého důvodu toto vylepšení nevyhovovalo, můžete jej jednoduše vypnout v nastavení v sekci Rychlé probuzení.

Po odemčení se dostanete na hlavní obrazovky, kterých může být až devět. Všechny jsou označeny písmeny a domácí má ikonku domečku. Pokud byste náhodou na tolika obrazovkách ztratili požadovanou aplikaci, nebo jen chtěli něco rychle vyhledat na internetu, na hlavní obrazovce potáhněte směrem vzhůru, kdy se objeví možnost Hledat. Samotné ikonky aplikací mají specifický design, ke kterému se přizpůsobí i nově nainstalované aplikace. Pokud by vám tento vzhled nevyhovoval, můžete si jej vypnout v nastavení, výsledek se však u systémových aplikací neprojeví. Pokud byste váhali, jak se dostanete k naposledy spuštěným aplikacím, tak stačí potáhnout od spodního okraje směrem vzhůru, kdy vám vyjede řádek s ikonkami aplikací. Ty můžete po jedné mazat tažením vzhůru nebo odstranit všechny najednou „swypnutím“ dolů.

Notifikační lišta vám kromě náhledu příchozích zpráv nabídne manipulaci s předdefinovanými funkcemi, jako je Wi-Fi, Bluetooth či jas. Celkem jich je k dispozici třináct a při stažení lišty je jich dostupných pět. Jejich pořadí si také můžete libovolně navolit.

Nastavení je uzpůsobeno podobně jako na tabletových verzích Androidu a nabízí klasické možnosti volby jako Nastavení jasu, velikosti písma nebo konfiguraci gest. Co se týče optimalizace, tak tu zvládl výrobce na výbornou a Flyme OS je skvěle odladěná nadstavba. Nesetkal jsem se s žádnými záseky ani trhanými přechody, prostě spolehlivé, jak tomu má být u vlajkového modelu.

Fotoaparát: další trumf

Ani v tomto případě se výrobce neodhodlal ke kompromisům a sáhl po kvalitním snímači od Sony, konkrétně se jedná o Exmor RS IMX220. Samotné rozlišení se zastavilo na hodnotě 20,7 Mpx a nechybí například automatické zaostřování či duální LED blesk s odlišnou teplotou barev. Meizu se také chlubí tím, že čočka fotoaparátu je kryta odolným sklíčkem Gorilla Glass 3 a měla by tak být odolná vůči poškrábání. Svou práci také odvádí dobře, jelikož jsem žádné škrábance nezpozoroval.

Prostředí aplikace je vcelku jednoduché a nabízí celkem devět režimů, mezi kterými se přepínáte tažením po displeji doprava či doleva. Automatický režim vyřeší veškeré úpravy za vás a vy můžete pouze nastavit rozlišení snímku, případně aktivovat HDR nebo blesk. Naopak ruční režim nabídne více nastavení, i tak jsou však úpravy omezené na rychlost uzávěrky, volbu hodnot ISO, kompenzaci expozice a volbu ohniskové vzdálenosti. Z dalších režimů jmenujme například panorama, Makro režim nebo možnost naskenovat QR nebo čárový kód a vyhledat informace o produktu či službě na internetu.

Výslednou kvalitou se řadí mezi ty lepší telefony, i když vaši zrcadlovku vám rozhodně nenahradí. Pokud zvolíte nejvyšší rozlišení, tak se připravte na poměr stran 4:3. Širokoúhlého formátu se dočkáte při volbě rozlišení 16 Mpx. V obou případech jsem byl spokojen, snímky jsou detailní a šum vás nebude trápit ani v interiéru. Na focení noční Prahy je ale potřeba opravdu klidná ruka, jelikož snadno dochází k rozmazání. Jinak jsou i tyto fotografie ucházející, a pokud nebudete snímek přibližovat, výraznějšího šumu si nevšimnete. To ovšem platí nejen pro noční fotografie. Celkově dosahuje fotoaparát dobrých výsledků a klidně si můžete pořízené vzpomínky prohlížet i na velké obrazovce.

Sláva nekončí ani v oblasti videa, kde můžete zvolit až 4K rozlišení, konkrétně 3 840 × 2 176 pixelů s 30 snímky za vteřinu. Jen pro představu, půl minutový záznam zabere zhruba 150 MB. Výsledná kvalita je opět na velmi dobré úrovni, většina lidí si ale tento záznam stejně prohlédne jedině na displeji telefonu, jelikož 4K televizory přeci jen ještě nejsou běžnou výbavou domácností. Stejně slušné je však i video „pouze“ ve FullHD rozlišení. S videem je také spjatý režim Zpomalený pohyb, tedy že máte možnost natočit šedesátivteřinové video v rozlišení 1280 × 736 pixelů se 100 snímky za vteřinu a telefon scénu softwarově zpomalí.

Meizu MX4 – testovací video, 1080p

Pro focení sama sebe poslouží přední kamerka se standardním rozlišením 2 Mpx. Její kvality už dnes nikoho nepřekvapí, pořád se však jedná dostatečnou kvalitu pro videohovory či sdílení fotografií na sociálních sítích.

Multimediální funkce: klasický Android

Toto je rozhodně jeden z důvodů, proč si pořizovat chytrý telefon s kvalitním displejem, jelikož sledování filmů a hraní her jsou činnosti, které budete jistě často provádět, a tento model vás rozhodně nezklame. Zaměřme se ale nejdříve na hudební přehrávač, chcete-li aplikaci Hudba. Ta se od běžné „Androidí“ vzhledově liší, funkcionalita však zůstala zachována. Nabízí tedy řazení dle skladeb, interpretů či alb, možnost prohlížení složek nebo naposledy přehrávaných skladeb. Nechybí také seznamy skladeb a nastavitelný ekvalizér. Bohužel stále populární FM rádio ve výbavě nenajdete.

Zaměřme se nyní na Galerii, která umožňuje prohlížení pořízených fotografií a videí. V ní také můžete snímky vylepšovat a přidat například filtr nebo upravit teplotu barev či kontrast. K sledování filmů využijete aplikaci Video. Telefon si poradí s nejrůznějšími formáty jako .avi nebo .mkv, nezvládá však podporu externích titulků. Kvůli jinému poměru stran displeje máte k dispozici o pár milimetrů navíc a přehrávaný film si můžete k tomuto poměru upravit. Toto ale například neumožňuje aplikace YouTube a video se tak širšímu displeji nepřizpůsobí.

Telefonování: již známý standard

I přes všechny moderní možnosti se nezapomnělo i na základní funkci mobilních telefonů, kterou je pochopitelně možnost telefonovat. V tomto případě k volání použijete klasickou aplikaci Volání, která je opět vyvedena v zajímavém barevném designu a nabízí známý seznam kontaktů, jenž se synchronizuje s Google účty, Facebookem nebo Skype kontakty. Samotný hovor potom probíhá bez jakýchkoliv problémů, sluchátko je dostatečně hlasité a kvalita hovoru je na běžné úrovni.

Zprávy: klávesnice podle představ

Funkci psaní zpráv pochopitelně najdeme v každém telefonu a nejinak je tomu i zde. K dispozici je klasická aplikace Zprávy. K psaní můžete využít hned dvě klávesnice, nativní a TouchPal X. V prvním případě se budete muset obejít bez automatických oprav a možností úpravy, TouchPal X je tedy rozhodně lepší volbou. Nabízí totiž například změnu velikosti, kdy si můžete klávesnici upravit pro jednodušší ovládání jednou rukou. Psaní můžete provádět také tahem po klávesnici, známým jako swypování.

Kontrolu svých emailů provedete pomocí aplikace Email nebo alternativy Gmail od Googlu. Obě aplikace fungují na stejném principu a při práci s nimi jsem byl naprosto spokojen.

Organizační funkce: malujte a zaznamenávejte

V této kapitole se nesetkáme s žádným překvapením a telefon disponuje všemi funkcemi známými z ostatních Androidů. K prohlížení či vytváření dokumentů využijete aplikaci Dokumenty nebo Tabulky, která jsou provázané s Diskem od Googlu. Chybí však podpora formátu PDF, pro něj je tedy nutné stáhnout prohlížeč z obchodu Play. Z dalších funkcí zde najdeme budík, stopky či odpočet času. Pro zapomínavé nebo zaneprázdněné je tu připravena poznámka a kalendář s možností propojení s účtem od Googlu. Naopak pro kreativní jedince telefon nabízí aplikaci Malování. Pro kontrolu nad vaším zařízením využijete Centrum zabezpečení. Nechybí tu také správce souborů, kalkulačka nebo záznam zvuku.

GPS a navigace: přesnost se vším všudy

Dnešní kousek disponuje také GPS modulem, přidává však i podporu A-GPS a ruské alternativy GLONASS. Nechybí také elektronický kompas k přesnému určení světových stran. Samotná aplikace Mapy funguje bez problémů a určení polohy proběhne během několika málo vteřin. Pro plné využití navigace i v offline režimu můžete navíc sáhnout po aplikaci Here Beta, která vám po přihlášení umožní stahovat mapy do paměti telefonu.

Datové funkce a konektivita: skoro všechno

V této cenové kategorii už jsme zvyklí na kompletní výbavu moderních funkcí, která zahrnuje rychlé sítě LTE nebo podporu NFC. Meizu MX4 však potěší jenom napůl, funkce NFC totiž chybí, což je opravdu škoda a jedná se o zbytečné mínus. Na LTE tu už ale narazíme, pozor však na podporovaná frekvenční pásma, jelikož model nepodporuje pásmo 900 MHz, jež využívá Vodafone. Chybí také frekvenční pásmo 800 MHz, využití rychlých sítí je tedy u nás omezené. Zbylá výbava je už potom na poli mobilních telefonů standardní. Těšit se tedy můžete na Wi-Fi a/b/g/b ac nebo datové připojení EDGE, GPRS a HSPA+. Bluetooth v nízkoenergetické verzi 4.0 si bez problémů poradí s chytrými hodinkami či bezdrátovými sluchátky a díky USB OTG můžete připojit i flash disk. S počítačem se propojí jako multimediální zařízení (MTP) nebo jako fotoaparát (PTP).

Závěr: povedený iPhone z Číny

Pokud bychom se měli na MX4 dívat jako na plagiátora iPhonu, tak se mu to povedlo na jedničku. Nabízí totiž srovnatelně kvalitní výbavu, vkusný design a korunuje to poloviční cenovkou. Pojďme se však od tohoto podobenství oprostit a shrňme si telefon jako takový.

Ten totiž potěší na mnoha frontách. Předně displej, který je velmi povedený, jemný a nezaostává v žádném směru. Stejně telefon exceluje i v oblasti výkonu, kterého má na rozdávání a může se měřit i s velikány dnešní doby. Nezahálí ani v oblasti fotoaparátu a dostačující je také výdrž baterie. Mně se také líbí nadstavba Flyme OS, díky které se telefon výrazně odlišuje od ostatních Androidů a nabízí i řadu užitečných gest. V neposlední řadě musím zmínit i vzhled a zpracování, za které si připisuje další kladné body.

Nic však samozřejmě není bez chyb, i když v tomto případě jich není tolik. Jako trn v oku působí absence NFC, které by už v takovém telefonu chybět nemělo. Dále zamrzí chybějící slot pro paměťové karty a nezachraňuje to ani USB OTG. Někomu také může vadit neúplná podpora LTE pásem.

Prozatím jsem ale nezmínil poslední výhodu modelu, kterou je pořizovací částka. Meizu MX4 totiž stojí okolo 9 500 Kč za 16GB variantu a za dvojnásobnou paměť si připlatíte přesně tisíc korun. Za takovýto hardware je to opravdu slušná cenovka, jelikož se může směle měřit s vlajkovými loděmi renomovaných výrobců, které však stojí o několik tisíc více. Pokud tedy chcete opravdu dobře vybavený kousek a zároveň nepřijít o veškeré úspory, je Meizu MX4 horkým kandidátem.

Konkurence

Do alternativních modelů se dostává Honor 6, který nabízí podobnou výbavu. Oproti Meizu vede 3 GB RAM a slotem pro paměťové karty, MX4 však vrací úder lepším fotoaparátem nebo hodnotnějšími materiály. Pro Honor však hraje o 500 Kč nižší cenovka.

Dalším adeptem je Lenovo Vibe X2, u kterého opět mnoho odlišností nenajdeme. Disponuje například „pouze“ 13Mpx fotoaparátem nebo menší baterií, vnitřní úložiště však nabídne dvojnásobnou kapacitu. Cena se potom pohybuje okolo 10 000 Kč.

Pokud byste chtěli zachovat skvělé parametry a vyžadovali ještě něco navíc, může být vhodná loňská Sony Xperia Z2. Ta se sice prodává kolem 12 000 Kč, za to vám ale poskytne voděodolné tělo, NFC, větší hodnotu RAM nebo podporu paměťových karet.

Pro ty, co by zvažovali ještě větší displej je vhodným adeptem LG G3. 5,5palcový displej s ultra jemným QHD rozlišením jistě zaujme, stejně jako laserové ostření spolu s optickou stabilizací obrazu. Disponuje také 3 GB RAM a vhod přijde i 32GB vnitřní paměť s možností rozšíření. Za to vše ale výrobce požaduje okolo 12 700 Kč.

V případě platformy Windows Phone se do konkurence hodí Nokia Lumia 930. Ta výbavově nezahálí a oproti Meizu nabízí například optickou stabilizaci obrazu. Výraznější rozdíl je potom snad jen v operačním systému a ceně, která se pohybuje okolo 12 000 Kč.