Do redakce se nám dostala konzole Shield, takže jsem si řekl, že bych na ní mohl zkusit natočit hru pro recenzi. Jistě víte, že zvládá nativně nahrávat (dokonce streamovat), takže jsem si říkal, zda tato funkce obstojí v praxi. A obstála. Clash of Puppets není úplně žhavou novinkou, ale moc toho nyní nevyšlo a chtěl jsem zkusit něco, co má podporu ovladače, což tato hra splňuje. A jelikož se o ní příliš nemluvilo, tak je velká pravděpodobnost, že je pro vás stejně nová.
Clash of Puppets – videorecenze
Skákačka nebo mlátička?
Definovat u této hry žánr není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podle promo obrázků jsem myslel, že půjde spíše o akční RPG ve stylu Diabla – tedy hordy nepřátel a rychlé mačkání všeho, co vám zrovna vleze pod palec. Jenže tak tato hra nefunguje, protože obsahuje spoustu úkolů a úrovní, které připomínají spíše konzolové skákačky minulé generace. V tom samozřejmě nevidím nic špatného a nemusíte ani vy.
Úrovně tak často kombinují přeskakování lávy nebo bodlin, balancování nad propastí, sbírání mincí a poměrně akční souboje, které se vždy odehrávají v uzavřené aréně. Z několika míst se na vás začnou valit nepřátelé a vy je musíte buď zastřelit (pokud zrovna máte náboje) nebo rozsekat. Některé úrovně více inklinují k boji, jiné jsou zase výhradně o skákání a otevírání dveří. Nečekejte žádné logické hádanky, ale většinou je třeba sebrat alespoň ozubené kolo, abyste zprovoznili páku.
Příběh
Příběhový mód vlastně žádný příběh neobsahuje. Najdete v něm 30 úrovní, které na sebe navazují a jsou rozděleny do tří kapitol. Abyste mohli do další, tak musíte všechny úrovně odehrát. To není zas tak těžké, ale minimálně je to zdlouhavé. Většina úrovní nenabízí nic objevného a jen opakují koncept, který hra nastaví v prvních úrovních. Vždy je zde ale o něco málo navíc. Jednou získáte novou zbraň, další úroveň představí těžšího protivníka a podobně.
Vývoj tam tedy je, ale není tak zásadní, aby se vám úrovně neohrály. To se vám asi brzy stane, protože každá kapitola se odehrává v jednom prostředí a než se dostanete dál, tak to chvíli potrvá. Výhodou zase je, že hra jen tak neskončí. A pokud si ji koupíte, tak u ní můžete vydržet dlouho. Vzhledem k tomu, že je plná rozporů, je to ale otázka. Když se podíváme na část s plošinovkou, tak můžu říci, že se velmi dobře ovládá (dokonce i bez ovladače) a určitě by vás neměla zabít nešikovnost hry.
Řezanice
U akčních pasáží už je to složitější. Soubojový systém je ze své podstaty dobrý a zábavný. Nepřátel je dostatek a vy máte spoustu možností, jak je zlikvidovat. Můžete střílet, pokládat pasti, pálit laser nebo útočit zbraní na blízko. A vše funguje dobře, než dostanete zásah. Pokud jste v hloučku nepřátel, tak to klidně může znamenat vaši smrt, protože vás zásah na malý moment omráčí, a když je nepřátel víc, tak vás během okamžiku zpacifikují.
V takovém případě je škoda, že hra neobsahuje žádné záchytné body a po smrti musíte úroveň opakovat. Obzvlášť když umřete v posledním souboji, tak je to otrava. Problém také je, že když vám dojdou náboje a vy se snažíte vystřelit, tak se vaše postava na chvíli zasekne. A takových problémů hra obsahuje víc. Třeba má zásadní problém při posouvání bedny. Zajímavější než příběh je ale survival mód, ve kterém jde hlavně o souboje. Ten se vám však otevře až po dokončení první kapitoly.
Závěr
Loutek se bát nemusíte. Nejstrašidelnější je stejně knír protagonisty. Hra vás vezme pár let zpět, kdy takových plošinovek vznikalo více a propojí to s hack 'n' slash souboji, které mají své mouchy, ale nabízejí velmi slušný arzenál a rychlou hratelnost. Velká škoda je technických nedodělků a stereotypu. Po pár kolech vás úrovně začnou nudit a budete chtít změnu. Ta ale přijde za dlouho. Hra také není tak snadná, jak se na první pohled zdá a ještě k tomu nenabízí žádné mikrotransakce. Ovládání je dobré a pokud máte gamepad, tak se vyplatí dvojnásob.
