Představte si, že najdete cizí odemčený telefon. Můžete se podívat do zpráv, emailů, galerie a dokonce i do profilu na seznamce. Co byste s takovým nálezem udělali? Odolali byste pokušení a vše ihned smazali? Věříte ve svou poctivost, že by vás nezajímaly detaily ze soukromého života neznámé osoby? Nebo byste hledali výmluvu v tom, že možná přijdete na to, kam telefon vrátit?
A Normal Lost Phone – videorecenze
Otázka viny
A Normal Lost Phone je velmi moderně pojaté vyprávění o dospívání. Probíhá totiž skrz obrazovku právě nalezeného telefonu. Než se k němu ale dostanete, jistě přijde otázka, proč byste měli procházet cizí telefon. Co vás k tomu opravňuje? V podstatě celou dobu během hraní jsem měl pocit, že dělám něco špatného a měl bych přestat. Zase na druhou stranu, jedna z prvních zpráv je od otce, ze které vyplývá, že se vlastník telefonu pravděpodobně ztratil.
A tak si dost možná řeknete, že když prozkoumáte jeho telefon, podaří se vám ho najít. Pak ale přijdou otázky, zda opravdu musíte procházet jeho staré záznamy v kalendáři, měsíc staré zprávy a zda je správné, že se snažíte prolomit jeho heslo k profilu na seznamce. Představte si, co všechno by o vás lidé zjistili, kdyby měli přístup k vašemu telefonu. Kde bydlíte, kam chodíte, jaká tajemství sdělujete přátelům, co budete dělat v nejbližší době a pravděpodobně by nechyběl ani střípek sexuálního života.
Hledá se Sam
Vlastníkem je Sam. Telefon a nové číslo získal před dvěma měsíci a hned po letmém prohlédnutí jeho obsahu si uvědomíte, že něco není v pořádku. Způsob hraní vám může připomenout skvělou detektivní hru Her Story, ačkoliv v tomto případě je vyprávění více lineární. Nemáte totiž přístup ke všemu, z čehož se snažíte poskládat funkční příběh, ale postupně prolamujete další a další části telefonu.
Prvotním zdrojem informací jsou SMS zprávy. Jakmile se vám podaří připojit na Wi-Fi, otevře se vám další spousta obsahu. Profil na seznamce stále ještě není cílem a hra nakonec skrývá nejedno překvapení. Snad neprozradím příliš, když zmíním, že se dotýká LGBT komunity, nesnášenlivosti a netolerance. Celé vyprávění je ještě zajímavější, protože ho sledujete z jednotlivých konverzací a skládáte si celkový obraz, i když všechny dílky skládačky do sebe zapadnou až v samém závěru, kde vám tvůrci odhalí Samův deník.
Napůl chytrý telefon
Celé prostředí telefonu je stylizované a na první pohled nevypadá jako váš iPhone nebo telefon s Androidem. Což je asi dobře. Ve stejné stylizaci jsou pak vyvedeny všechny fotografie, obrázky kontaktů a další detaily. Během hraní můžete poslouchat Samovu hudbu. Její výběr je povedený. Nakonec dojde i na zdánlivě neužitečné aplikace, jako je Počasí nebo Kalkulačka. Sice nemůžete nikomu volat nebo psát, ale během hraní odešlete pár nedopsaných zpráv.
Vraťme se ale k pocitu viny. Nechci nic prozrazovat, ale musím ocenit, že v samém závěru na tento problém autoři mysleli a dávají hráči možnost vykoupení. I když se můžete cítit špatně, nakonec odhalíte pravdu a zároveň můžete ulevit i svému svědomí. Herní doba se pohybuje mezi jednou a dvěma hodinami, což je na podobný typ vyprávění dobrá hodnota. Jen byste měli být připraveni na to, že pokud se považujete za osobu spíše netolerantní, možná byste nalezený telefon prohledávat neměli.
Závěr
A Normal Lost Phone v žádném případě není normální a běžnou hrou. Je to jedinečná sonda do duše dospívajícího člověka bojujícího s vlastními pocity i nekompromisním okolím. Oproti podobným hrám je mnohem lineárnější a váš postup zdržuje několika hádankami. Všechny příběhy a konverzace jsou však naprosto uvěřitelné, dojemné a místy smutné či děsivé. Jen ten konec mohl být otevřenější a tajemnější. A já si konečně na telefonu nastavím nějaký zámek, protože ho dosud neužívám.