Dawnbringer

Má smysl psát nyní nějakou recenzi? Stejně všechny zajímají akorát Pokémoni. Pokud patříte mezi ty hráče, kteří se jimi už přejedli nebo vás dokonce vůbec neoslovili a chcete od nich co nejdál, mohli byste dnešní hru náležitě ocenit. Snažil jsem se totiž vybrat něco, na čem si lze vybít zlost. Něco, kde se vyřádíte a rozsekáte u toho skupinu démonů. Tento titul vás nadchne předně pro své zpracování, ale také kvůli zdánlivě epickému příběhu.

Dawnbringer – videorecenze

Padlí andělé

Nikdy mě nepřestane udivovat, že Kiloo, tvůrci Subway Surfers, dovedli tento hit opustit a tvoří hry naprosto odlišných žánrů. Ne vždy jsou vyloženě inovativní, ale na druhou stranu vždy přichází s jistou kvalitou zpracování. Tentokrát se rozpomenuli na skvělou sérii Infinity Blade od Chair, která zaujala perfektní grafikou a ovládáním přesně uzpůsobeným pro hraní na telefonu nebo tabletu. Na rozdíl od dalších klonů však Dawnbringer přichází i s vlastními nápady.

Příběh začíná u dvou andělů řítících se z nebe. Jsou to dva zápolící bratři oblečeni do zbroje jak z Warcraftu. Ten starší se nakonec ze souboje vymaní a jen tak náhodou způsobí pohromu, když zruší ochranné kouzlo chránící svět a sám se u toho napůl zblázní. Vám nezbude nic jiného než sílu věže znovu obnovit. To znamená nekonečné sekání do nepřátel a beden. O kvalitním příběhu si nechte zdát, tento je plný klišé a nenabízí žádný zajímavý vývoj.

Sekni a odraž

Při srovnání s dalšími hrami v žánru si všimnete dvou zásadních změn. Tou první je volný pohyb po světě, který není úplně malý, ale namísto postupu dopředu se úkoly odehrávají na stále stejných místech. Nečekejte dva virtuální joysticky – vše zvládnete pohodlně ovládat jedním prstem, a to jak pohyb, tak otáčení kamery. Za to si hra zaslouží pochvalu, protože v ostatních takových hrách se většinou postava pohybuje sama.

Souboje jsou oproti tomu značně zjednodušené. Zapomeňte na uskakování nebo krytí za štítem. V tomto titulu jen a pouze sekáte, a to celkem do pěti směrů. Útoky protivníků můžete však odrazit. Stačí provést výpad stejným směrem jako oni. Na začátku to není velký problém, protože nepřátelé jsou jasně čitelní. Později začnou blafovat a pořadí útoků pravidelně měnit. Odhadování nepřátel je tak asi největší zábavou, i když to pro svou jednoduchost také nemusí vydržet věčně.

Když meč, tak vlastní

Je zajímavé, že nové předměty nenacházíte. Meče nepadají z nepřátel a truhly nejsou plné brnění nebo helem. To však neznamená, že se spokojíte se stále stejným vybavením. Pokud chcete nový meč, tak musíte vylepšit ten původní. Stejně to probíhá i s ostatními částmi zbroje. Každé vylepšení má také naprosto zásadní dopad na statistiky. Určitě se vám stane, že nepřátele, kteří vás málem udolají, po jednom vylepšení hravě překonáte.

Během své cesty sbíráte různé materiály, ze kterých se v kombinaci s trochou čekání ona vylepšení rodí. Free-to-play model je nastaven tak, aby hra byla vždy trochu těžší a za každou chybu vás trestá rychlou smrtí, a tím vás zlákala k dokoupení lepších předmětů. Ale dá se hrát i bez nich, jen to nebude procházka růžovým sadem. Největší problém mám ale nakonec s úkoly. Ty jsou v podstatě dvojího druhu – zabij démony nebo znič bedny. A tak stále dokola a dokola… do zbláznění. Bez špetky inovace nebo snahy o změnu.

Závěr

Dawnbringer je slušnou variací na populární Infinite Blade a přimíchává k tomu i vlastní nápady, jako je povedený volný pohyb nebo jednodušší, ale mnohem rychlejší a stále zábavné souboje. Příběh není příliš zajímavý, ale balancuje to hezky zpracovaným světem. Úkoly se však až příliš opakují a tím vás po chvíli přestanou zajímat. Rozhodně si zahrajete i zdarma, ale musíte se připravit na vyšší obtížnost a pomalejší získávání předmětů.

Stáhnout Dawnbringer