První podezření vyvolala už sáhodlouhá úvodní animace na obřích obrazovkách kolem celého sálu. Video záznam z akce i náš textový přenos naleznete zde, podrobnější povídání o novinkách pak v tomto článku. To bývá obvykle příznakem toho, že obsah chybí, což se pokouší skrývat za pompézní formu. Když si ale vzpomenete na jedny z nejslavnějších keynotes historie, na nichž Steve Jobs představoval iPhony a iPady, nemůžete si nevšimnout jejich minimalistického pojetí.
Dost ale dojmů, pojďme se podívat na jednotlivé představené novinky.
Android: M jako Mohlo to být lepší
Vylepšení nové verze operačního systému pro mobilní zařízení se nesla v šesti hlavních bodech. U každého sice musíme uznat, že to je posun kupředu, ale zároveň také fakt, že tohle už jsme někde viděli. V nadstavbách jednotlivých výrobců, v iOS, nebo u alternativních distribucí. Takže všichni sice kývali hlavou, ale zároveň čekali, že se z pódia ozve ono magické „one more thing“, což se ovšem nestalo. Tedy pokud nepočítáte informaci o inovovaném kopírování textu, jehož současná podoba je ovšem tak tristní, že už snad ani hroší být nemůže.
Celé to tak vypadá jako nějaké lepší desetinkové rozšíření, ale nic takového, co by ve vás vyvolávalo nutkání koupit si nový telefon, který tohle bude umět. Kam se například ztratilo spekulovaná podpora multiscreenu? Ta by byla výrazně užitečnější než všechno ostatní. Dala by smysl existenci velkých úhlopříček u mobilů a mohla by vdechnout druhý život tabletům s Androidem, které to nemají v přímém srovnání s tablety s Windows vůbec jednoduché.
Google Now: nechci být další sexy asistentka
Významnou součástí Androidu je i Google Now. A zatímco Apple i Microsoft obdařili své virtuální asistentky atraktivními ženskými jmény a snaží se je prezentovat až skoro jako živé entity, Google na to jde více technicky. Nechává nás nahlédnout pod pokličku toho, jak rozpoznat správný kontext a jak k němu vybrat správnou akci.
Když to takhle hezky podáte a doplníte připraveným cirkusovým kouskem, při kterém umělá inteligence ukáže svůj nejsvětlejší okamžik, pak to nemůže nevzbudit zájem. Ale zkušení čtenáři už vědí, že například Cortana už něco podobného umí přes půl roku, Siri možná ještě déle.
Google Pay: koncept z povinnosti
Docela dobře dokážu pochopit manažery velkých společností, jak jim miliardy na poplatcích za používání platebních karet nedávají spát a jak by rádi alespoň nějaké procento odklonili svým směrem. A tak tady máme Apple Pay, Samsung Pay, tudíž ani logicky nemohl chybět Google.
Celé se to však odbylo v rychlosti a jaksi z povinnosti. Samozřejmě, že to bude celé rychlé a bezpečné, u finančních transakcí ani jiná možnost není. Avšak systém virtuální kreditní karty není nic převratného (viz třeba PayPal) a ani Google mě nijak nepřesvědčil, proč bych měl do transakce mezi mnou, obchodníkem, bankou a vydavatelem platební karty zatahovat ještě někoho dalšího.
Internet věcí: buzzword roku 2015
Při psaní o technologických novinkách se musíte obvykle prodírat oceány prázdný slůvek, které zrovna ten rok frčí. Jakmile opadl zájem o Web 2.0, muselo být všechno v cloudu. A když už to v cloudu být nemohlo, tak to musí být alespoň next generation.
O podobných pojmech málokdo tuší, co přesně znamenají, co a jak by měly dělat, ale rozhodně vědí, že je to ta příští velká věc minimálně od vynálezu knihtisku. Letošním tématem je bezesporu internet věcí, a proto se o jeho ovládnutí snaží prakticky každý, kdo v oboru něco znamená, třeba T-Mobile. A Google nemůže zůstat pozadu.
Takže zatímco manažerům v T-Mobilu už teď svítí očička při představě, jak bude mít každý elektrospotřebič svůj datový paušál, Google se zase těší na představu, že jej bude pohánět jeho operační systém. Nejenom, že za to získá licenční poplatky, ale třeba bude moci vytěžit nějaká další data.
Google Photos: chceme do vašich obýváků
Je zajímavé pozorovat, jak se Google urputně snaží proniknout do světa sociálních sítí. Google+ se neosvědčil sám o sobě a ani po vynuceném svázání s dalšími službami. Ti zlí uživatelé prostě neustále nahrávají fotky na Facebook nebo Instagram a vůbec se nestarají o to, že Google nemá podle čeho analyzovat jejich volnočasové aktivity a nabízet jim relevantní reklamy.
Co takhle k problému přistoupit z opačného směru. Tedy vůbec netvrdit, že jde o nějakou sociální síť a už vůbec ne žádný cloud, na to jsou nahé fotící se slečny od určité doby poměrně háklivé. Prostě jednoduchá služba pro správu fotografií, takový Gmail, ale místo mailů dělá fotky a videa. Kdo ví, třeba je takový návrat ke kořenům správný tah.
Ještě musíme vymyslet něco pro virtuální realitu
Dalším oblíbeným buzzwordem je systém pro virtuální realitu. Ten už se vynořuje od devadesátých let, kdy se objevily takto vybavené helmy. Ty ale rychle zmizely, protože jejich hmotnost kolem pěti kil dělala z helmy mučící nástroj pro oblast krční páteře.
Po letech někoho napadlo, že by se dala miniaturizace využít k odstranění tohoto vskutku bolestného problému a vznikl Oculus Rift. Ten svým zdařilým marketingem spustil novou vlnu zájmu o virtuálno. Každý tak musel přispěchat se svým řešením. Od celkem jednoduchých, jako je například Samsung Gear VR, až po neuvěřitelně sofistikované HoloLens. Nevypadá vedle toho všeho Cardboard spíše jako parodie?
Hodně psů, zajícova smrt
Když vezmeme, že Google začínal jako internetový vyhledávač, je šíře jeho nynějšího záběru obdivuhodná. A to je právě možná ten problém. Namísto soustředěného tahu na branku vídáme na každém Google I/O spoustu zajímavých konceptů, které na sebe sice spolehlivě strhnou pozornost, ale pak tak nějak vyšumí do ztracena. Kupříkladu takové Google Glass – bylo kolem nich hodně rušno, ale najednou je ticho po pěšině. Zlé jazyky tvrdí, že to je kvůli množství zdravotních komplikací, které jejich nositelé pociťovali.
Každopádně je zajímavé pozorovat, jak se karty obrátily, když letošní I/O porovnám s nedávným BUILDem Microsoftu. Odkdy je Microsoft zábavnější než Apple i Google dohromady?
Víc takových článků - obecně.