Retro: Sony Ericsson P800 – odklápěcí klávesnice a velký displej

Seriál Retro dospěl už do 41. dílu a tentokrát vzpomeneme na přístroj značky Sony Ericsson, konkrétně na model představený na podzim roku 2002.

Sony Ericsson P800

Krátké představení

Sony Ericsson P800 byl zakladatelem chytrých telefonů v rodince švédsko-japonského výrobce. Tehdy jsme však příliš nehovořili o smartphonech, jako spíše o kapesním počítači s funkcemi mobilního telefonu. Pro P800 byla charakteristická modrá barva, díky které jste ji poznali spolehlivě i na dálku. Používat kapesní počítač před 12 lety znamenalo mít vcelku obří zařízení. P800 měřila 117 × 59 × 27 milimetrů. Především tloušťka byla opravdu velká. Hmotnost 158 gramů však již vcelku ucházející.

Zajímavě proveden byl zadní kryt, který byl uprostřed prohnutý a při položení na desku telefon ležel pouze na několika málo bodech. Ty pak samozřejmě nejvíce trpěly odřeninami. Čelní stranu zaujímal 2,9palcový TFT displej s rozlišením 208 × 320 pixelů, který byl dotykový s rezistivní technologií. Jinými slovy tedy reagoval na tlak. Běžně jste však z displeje viděli jen menší část.

Ta zbylá byla schována pod výklopnou alfanumerickou klávesnicí. Na ní se nacházela také funkční tlačítka a telefon šel bez potíží ovládat jednou rukou. Lví podíl na tom mělo i legendární potvrzovací kolečko na levém boku. Kdo používal telefony Sony, jistě ví, o čem mluvím. Právě tuto funkcionalitu převzaly Sony Ericssony řady P, a pokud jste si na ni zvykli, stalo se ovládání velmi pohodlné.

Psaní na výklopné klávesnici sice bylo pohodlnější než na samotném displeji, kde byl vyžadován stylus, který byl mimochodem umístěn na pravém boku, avšak celý výklopný flip se při psaní pohyboval a později také mírně vrzal. Delší texty vás tedy mohly časem omrzet.

Výbava

Celá výbava telefonu stála na operačním systému Symbian 7.0, avšak typu UIQ 2.0. Nešlo tedy o systém, který jsme mohli vidět třeba v Nokii 7650. O jeho chod se staral jednojádrový procesor Philips s taktem 156 MHz. Interní paměť nabízela tehdy velkorysých 16 MB a navíc byly podporovány paměťové karty. Snadno jste úložiště zdvojnásobili.

Funkční výbava pak byla poplatná době a maximální manažerské třídě. Nechyběl vícepoložkový telefonní seznam, pokročilý kalendář, poznámky, ale také internetový prohlížeč, který pracoval ve spojení s GPRS třídy 8. Připojení přes Wi-Fi chybělo i na takovémto telefonu. Využít jste však mohli služeb infračerveného portu nebo tehdy velmi moderního Bluetooth.

Samozřejmě jste snadno mohli instalovat nové aplikace a hry, kterých postupem času přibývalo. Prostředí bylo velmi pěkně zpracované, ale kromě hlavního menu se za použití prstů obtížně ovládalo a bylo nutné využívat stylus. Alternativou bylo zmíněné kolečko nebo využití číslicových zkratek. Za pochvalu stojí pěkná plynulost a hezké animace, které jako by z oka vypadly starším modelům Sony. Každý majitel japonských strojů si určitě vzpomene na animované bubliny.

Pomyslným vrcholem výbavy mohl být rovněž integrovaný fotoaparát s rozlišením 640 × 480 pixelů. Jeho aplikace však nevyužívala velkého displeje a náhled snímané scény se krčil v malém čtverečku uprostřed displeje. Pořízení fotky bylo možné skrze displej nebo kolečkem. Na natáčení videa bylo v roce 2003 ještě dost času.

Závěr

Na samotný závěr 41. dílu seriálu Retro si opět řekneme něco o ceně. Sony Ericsson si byl plně vědom prémiového zařazení modelu P800 a cena se na našem trhu při startu prodeje začátkem roku 2003 pohybovala kolem hranice 28 000 Kč. To bylo mimochodem o více než 10 000 Kč více, než za kolik se tehdy prodávala rovněž skvěle vybavená Nokia 7650, jež ale byla spíše telefonem než počítačem.