Naše úterní recenze opět dramaticky mění žánr. Minulý týden jsme si zahráli atmosférickou adventuru s perfektním audiovizuálním zpracováním. Ještě předtím to byla kombinace karetní a tahové hry a sociální plošinovka. Dnes nás čeká poněkud jiný výlet. Už z titulku vám může být patrné, že si zahrajeme strategii. Konkrétně věžovku (tower defense). Takové jsme tu už měli a připomenout mohu třeba parádní OTTTD.
Epic War TD 2 – videorecenze
Vítejte, kde?
Tato hra vás přenese do… já vlastně ani nevím. Je to Země? Dost možná. V budoucnosti? Asi ano. Všechno to vypadá tak jako kombinace Starcraftu, Falloutu a nějakých dalších strategických sci-fi her. Hře absolutně chybí jakési zázemí, na které by se mohla odvolat. Není tu příběh, a to ani v podobě výchozího nastavení konfliktu, do kterého se přimícháte vy, a tak nějak ho vyřešíte. Chybí tu jakákoliv motivace. A přestože příběh nebývá doménou těchto her, tak na nějaký ten základ jsem si zvykl.
Jiné hry mají třeba hrdiny, kteří tomu dodají osobnější rozměr, protože se s nimi ztotožníte a chcete bojovat po jejich boku. Jindy jsou nepřátelé rozpoznatelně špatní (vesmírný sliz), či rovnou útočí na věže nebo třeba město. V této hře ne. Technika protivníka se velmi podobá té vaší a nepřítel vás zraní tím, že projede za mapu. Dokonce ani na vás neútočí. Jen si tak projíždí a nechá do sebe střílet. Musím uznat, že v takovém případě mi tu ta motivace opravdu chybí.
Jen a jen hratelnost
Tím nejdůležitějším tak zůstává to, co by nejdůležitější být mělo. Hratelnost. To není málo a ukážeme si, že to tato hra opravdu umí. Dokonce zde narazíte jen na jeden styl prostředí, takže se vám grafika po chvilce okouká, přestože vypadá velmi dobře. Zbývá tedy opět hratelnost. Ta je alfou a omegou této hry. Je také evidentní, že autoři cílí na zkušenější hráče žánru, protože je hra těžká. A nejen to.
Ona je těžká a ještě k tomu se s vámi příliš nemaže. Na pořádný tutoriál zapomeňte. Jste hozeni do vody a musíte si poradit. Budete muset přijít na to, že se vyplatí odpozorovat pohyb některých jednotek, protože třeba střídají strany, po kterých jdou. Že na každou jednotku nepřítele je určena přesně jedna věž atd. Sami si budete muset přijít jak která věž funguje, protože hra vám to neřekne. Ale když na to přijdete, tak to teprve opravdu začíná.
Zvolna k záseku
Úrovně jsem si rozdělil na dva druhy. Ty první jsem nazýval bordel, protože je tak nějak jedno co v nich použijete. To je několik prvních úrovních a prostě je na ty tři hvězdy vyhrajete. Pak ale přichází druhý typ, ve kterém musíte přijít na přesnou kombinaci věží. A tou přesnou kombinací mám na mysli skutečně pevně daný postup, který jediný vede k cíli. Pokud postavíte něco navíc, tak pro vás hra končí.
A to je přesně chvíle, kdy vás hra začne bavit, pokud se do ní dostanete. Úroveň budete desetkrát opakovat a nakonec na to přijdete. Zjistíte nejen složení věží, ale rozhodující je i jejich umístění. Hra vás za opakování nijak nepenalizuje. Vezměte si na to čas, zkoušejte kombinace a časem to zvládnete. Já už jsem věžovek hrál spoustu a stejně mi hra Epic War 2 dala zabrat. To hodnotím kladně, protože jsem byl u recenzování doslova připoután k tabletu.
Závěr
Hra se tak silně soustředí na jádro hratelnosti – stavbu věží, že zapomíná na vše okolo. Za hvězdy si otevíráte další věže a jejich úrovně, vše je ale lineární. Graficky je hra povedená, ale po chvíli vás prostředí začne nudit, navíc se úrovně opakují. Chybí mi tu příběh a nějaká další motivace k hraní. Celé to ale zachraňuje hratelnost, která je perfektní, nabízí skutečnou výzvu a nebude vás otravovat reklamou, mikrotransakcemi ani ničím takovým.