Retro: Sony Ericsson P910i: chytrák s dvěma klávesnicemi

Mít v kapesním zařízení v podstatě celý počítač není výdobytkem posledních let. Již před více než deseti lety šlo o poměrně běžná zařízení, samozřejmě jen v kategorii velmi drahých telefonů či komunikátor, jak se jim tehdy běžně říkalo. V tomto segmentu se aktivně angažoval také Sony Ericsson se svou řadou P, kam z dnešního pohledu patřily chytré modely s otevřeným operačním systémem. Jedním takovým byl i Sony Ericsson P910i.

Krátké představení

Sony Ericsson P910i se světu ukázal v létě 2004, tedy takřka přesně před 10 lety. Jednalo se o přímého nástupce dřívějších modelů P800, na ten jsme již v Retru vzpomínali, a P900. Tuto poznámku bychom však ani nemuseli říkat, neboť rodová linie řady P je jasně patrná z použité konstrukce. Poznávacím znamením byl na tehdejší dobu velký displej a výklopná klávesnice. Opomenout nelze ani velké rozměry.

Displej nabízel úhlopříčku 2,9 palce a rozlišení 208 × 320 pixelů. Jemnost 132 ppi dnes nikoho neuchvátí, avšak před 10 lety šlo o velmi pěknou podívanou a lehce viditelný rastr zřejmě nikoho netrápil. Zmíníme, že displej byl dotykový, avšak odporový. Nereagoval tedy na pouhé dotknutí prstem, ale na přímý tlak. Ovládání prsty proto nebylo nejlepší a pro tyto účely P910i nechyběl praktický stylus, šikovně schovaný v horní části telefonu.

Sony Ericsson P910i – videopohled

Klávesnice byla v zavřeném stavu alfanumerická a oproti starším modelům pohodlná. Nabízela klasická tlačítka běžné velikosti i zdvihu, psaní tedy žádný problém nepředstavovalo. Snad jen ten, že klávesnice ubrala dobrou polovinu displeje. Naštěstí ji bylo možné odklopit, dokonce i zcela demontovat za pomoci dvou šroubků, a využít celou plochu displeje. V ten moment jste text mohli zadávat prostřednictvím displeje, což moc pohodlné nebylo, nebo na nově zpřístupněné QWERTY klávesnici, kterou Sony Ericsson umístil na dříve nevyužívanou opačnou stranu alfanumerické klávesnice. Ani tento způsob však zrovna pohodlný nebyl, neboť prostoru bylo málo a celá QWERTY klávesnice byla velice titěrná.

Samotné ovládání prostředí však bylo zvládnuto s grácií. Řada P totiž převzala ovládání pomocí jog-dialu z mobilních telefonů Sony řady CMD. Toto kolečko umístěné v horní části levého boku dokázalo v podstatě vše. Nebylo totiž jen otočné, ale bylo jej možné naklápět směrem dopředu i dozadu, a umělo také potvrzovací funkci. Pro základní obsluhu tak stačilo telefon držet a nikam nepřehmatávat.

Po stranách telefonu se nacházely konektory, tlačítka rychlého spuštění či vypnutí telefonu, okénko infraportu a na pravém boku také slot pro paměťovou kartu Memory Stick Duo Pro. V základním balení jste nalezli 32MB kartu, která rozšířila 64MB interní paměť. Sony Ericsson P910i si dle výrobce poradil až s 1GB kartou. Ta však mimochodem před deseti lety stále takřka 10 000 Kč, což rozhodně nebylo málo.

Výbava

Sony Ericssony řady P běžely vždy na Symbianu a P910i není výjimkou. Nešlo však o známější Symbian, který používala Nokia, ale typ UIQ. V dnes vzpomínaném modelu konkrétně ve verzi 2.1. Systém umožňoval rozšířit funkcionalitu doinstalováním nových aplikací. Jejich hledání však nebylo tak snadné jako dnes, neboť centralizovaný obchod neexistoval. Samotné prostředí mohlo někomu připomínat desktopové Windows. Kromě zástupců bylo vše strohé a zaměřené na práci a přehlednost. Z tohoto důvodu nebylo opravdu vhodné prostředí ovládat pouze prsty, neboť trefit se na konkrétní složku či otevřené menu možností s malými řádky bylo lidským prstem mnohdy nemožné.

Chod prostředí byl vcelku plynulý, velmi záleželo na způsobu používání a počtu aplikací. O pohon se staral jednojádrový procesor od Philipsu s taktem 156 MHz a 32MB operační paměť. Z výbavy stojí rozhodně za zmínku fotoaparát s VGA rozlišením. Doba megapixelová dorazila sice v roce 2004, avšak do skromného počtu telefonů. Za povšimnutí stojí například malé zrcátko pod samotným fotoaparátem. Tím jste se přibližně viděli a mohli tvořit selfie, ačkoliv tehdy jsme takové snímky nazvali jednoduše autoportrétem.

Sony Ericsson P910i měl nakročena být špičkovým zařízením. Pro práci nabízel přehledný adresář s možností synchronizace, stejně tak byly na vysoké úrovni organizační funkce. Co pak chybělo, bylo vesměs možné doinstalovat. Jednu oblast však výrobce podcenil. Byla to data. Kromě již zmíněného infraportu nechybělo ani Bluetooth, avšak na internet jste se připojili pouze skrze GPRS. Nikdo modelu P910i ještě nevyčítal absenci sítí 3G, nebylo by je téměř kde využít, ale chybějící EDGE mrzelo velmi. Oproti GPRS šlo o podstatně svižnější připojení, které navíc bylo poměrně běžné i u levnějších modelů.

Závěr

Nejvybavenější Sony Ericsson roku 2004 navíc rozhodně nebyl levným zbožím. Při vstupu na český trh na přelomu třetího a čtvrtého čtvrtletí se totiž jeho cena pohybovala kolem 22 000 Kč.

Mobilní telefon Sony Ericsson P910i do seriálu Retro zapůjčil pan Vlastimil Suchánek, kterému tímto děkujeme.