Mám pocit, že by snad každá recenze na hru od studia Mediocre měla začínat vtipem na to, zda se nám autoři rovnou přiznávají, že dělají podprůměrné hry. Oni takové hry právě nedělají, což je právě geniální. Jenže když koukám na své staré recenze, tak jsem tento odrbaný fórek nikdy nevytáhl. Je čas ho využít. Takže: Nová hra od nadprůměrných tvůrců s názvem Mediocre (podprůměrný) je… průměrná. Nebo snad jen velmi lehce nadprůměrná.
DIRAC – videorecenze
Nečekané
V minulosti měli tvůrci řadu fantastických nápadů. Ať už to bylo korigování dopravy v Does not Commute nebo rozbíjení kusů skla v Smash Hit (ten překvapivě ještě lépe funguje ve virtuální realitě a zpětně bych mu za to hodnocení ještě zvedl). Nová hra DIRAC sice pokračuje v tom trendu, že zkouší úplně něco nového (tým se nedrží nějakého jednoho žánru), ale tentokrát není výsledkem nadšení ve tváři z neotřelých nápadů.
V nové hře DIRAC máte za úkol spojovat body. A celou dobu budete přemýšlet, zda za tím není něco víc, co vám uniká. Takového pocitu jsem se nezbavil do chvíle, kdy jsem s natáčením pro recenzi skončil. Není to tím, že by to byla špatná hra. Není. Jen se může velmi snadno stát, že nesplní vaše očekávání. A pravdou zůstává, že jsem za poslední dobu hrál lepší a chytřejší arkádové hry. Stejně se ale pojďme podívat na to, o co se DIRAC snaží.
Body
Hra se dělí do pěti herních obtížností, kde je základem stále stejná hratelnost, jen se na ni postupem času nabalují další prvky. Tím základem je spojování bodů. Červených nebo modrých. A nikdy je nesmíte kombinovat. Čím více jich spojíte, tím více bodů získáte. Barevné částice vylétávají z molekuly ve středu obrazu a rozptylují se do krajů, až za chvíli úplně zmizí za hranou displeje. Pokud vám utečou, tak začnete oslabovat molekulu a hra se začne blížit ke konci.
Cílem není jen „pochytat všechny“, ale zároveň získat co nejvíc bodů a vydržet co nejdéle. Rovnou vám poradím jeden fígl – když spojíte body do uzavřeného celku, tak se zároveň vyberou i všechny body uvnitř. A nezáleží jaké jsou barvy. Vaším cílem bude tedy primárně tvořit takovéto uzavřené oblasti. Má to jeden háček – než linku dokončíte (tedy než zvednete prst z displeje), tak onoho spojení nesmí dotknout jiné body. A jak se vše neustále pohybuje, tak to nebude lehké.
Je jiná
Hra je skutečně trochu jiná, než jste zvyklí. Chce po vás sice spojovat body, ale to ve výsledku není tak triviální, jak by se u jiných her mohlo zdát. Neustále musíte živit hlavní molekulu, aby nezmizela a nepřestala produkovat částice. Ty často vyráží do rytmu s hudbou. Také zjistíte, že nemá smysl je spojovat ihned, ale občas se vyplatí počkat, až se dostanou do lepší konstelace. Velmi brzy se v té změti ale začnete ztrácet.
V dalších obtížnostech přibývají další barvy a prvky, které křižují herní plochou. Také se mění rychlost. Hrál jsem hru na iPadu a i tak jsem měl problém se ve změti teček orientovat. Velmi často jsem se tak prostě snažil spojit uzavřený celek a nehleděl na okolí – prostě jsem chtěl být rychlý. Někdy to vyšlo, jindy zase ne. Ale hrát tuto hru na malém displeji je asi slušná šílenost. Jinak ale vypadá skvěle. A ten retro vizuální styl je perfektní a skvěle ladí s hudbou.
Závěr
DIRAC je pro mě trochu oříšek. V jistém smyslu hra vystupuje nad ostatní – perfektní zpracování a stylová grafika z toho dělají zajímavý titul. Hratelnost je ale opravdu tak jednoduchá, že vám na dlouho nevydrží. Tomu nepomohou ani další obtížnosti, které jsou vlastně stále totožné. Hrát to na malém displeji příliš nedoporučuji, ale celkově titul zavrhnout nemohu, protože prostě má něco do sebe. Ale stále jde asi o nejslabší počin Mediocre.
Stáhnout DIRAC
