Xiaomi Redmi Note 2

Za zapůjčení telefonu děkujeme e-shopu xm.cz

Když se předchůdce tohoto modelu objevil loni, kvůli předobjednávkám padaly servery a prodávaly se tisíce kusů za minutu. O rok později je situace trochu někde jinde. Spousta tehdy dražších modelů zlevnila a i čínská produkce se musí vyrovnávat s ostrou konkurencí z této země. Bude tedy k úspěchu stačit, že se vylepšilo pár stěžejních vlastností a cena se povedla stlačit ještě o něco níže? Anebo se telefon naopak utopí v moři dalších a víceméně stejných kousků?

Kompletní srovnání naleznete v našem katalogu.

Obsah balení: ničím nepřekvapí

Jednoduchá kartonová krabice dává tušit, že na vás uvnitř druhé Vánoce nečekají. A taky že ne. Kromě telefonu už je v balení jen kabel, příjemně malý adaptér nabíječky, pár stručných návodů v čínštině a ještě stručnější příručka v češtině. Jak bývá v poslední době zvykem, pokud máte zájem o sluchátka, budete se muset postarat sami.

Design a konstrukce: doba plastová

Nečekejte žádný náznak luxusu nebo nějaké extravagance. Doba, kdy telefon ohromoval velkou úhlopříčkou je dávno pryč, a tak telefon vypadá, tak jak vypadá – že se na něm šetřilo. Je za to zodpovědná plastová skořepina, která obepíná i boky telefonu. Je to celkem praktické, ale nutno podotknout, že takové řešení používají i ty nejlevnější telefony na trhu. Na svém místě však drží pevně, jenom pokud silou zatlačíte na její prostředek, pak pocítíte, že se asi o necelý milimetr prohne. Ničemu to nevadí, tedy až na dobrý pocit z kvalitní konstrukce.

Rozměry 152 × 76 × 8,25 mm jsou celkem přijatelné, vyšší hmotnost, konkrétně 160 gramů je ale v ruce trochu znát.

Prohlídka přední strany telefonu nepřináší žádné překvapení. Pokud budeme postupovat od levého horního rohu, pak v něm nalezneme vícebarevnou notifikační diodu, fotoaparát s rozlišením 5 megapixelů a další nezbytná čidla (okolního jasu a blízkosti). Displej s úhlopříčkou 5,5 palce zabírá značnou část přední plochy s relativně úzkými rámečky. Pod ním se ještě našlo místo na trojici senzorových kláves. Ty jsou podsvícené slabým červeným světlem, což vypadá efektně a při dotyku krátce zavibrují.

Boky telefonu nabídnou překvapení v podobě okénka infraportu na horní straně. Tento druh výbavy není obvyklý ani u jiných a mnohem dražších telefonů. S jeho funkčností je to ale horší, jak si povíme v kapitole o multimédiích. Vedle něj naleznete 3,5mm jack a sekundární mikrofon. Na pravém boku je to vypínací tlačítko a ovládání hlasitosti – oboje umístěné v horní polovině a snadno ovladatelné pravou i levou rukou. Dole pak najdeme další mikrofon a také microUSB port. Využít jej můžete nejenom k nabíjení a propojení s počítačem, ale dokáže i díky funkci USB-OTG přečíst paměti flash a externí disky. Příslušnou redukci si ale musíte opatřit sami.

Obvyklou sestavu nabízí i zadní strana telefonu, respektive to, co se nachází pod ní. Máme tady čočku třináctimegapixelového fotoaparátu, jednoduchou LED diodu, slot pro microSD kartu, dvojici slotů pro microSIM kartu a velkou, uživatelsky vyměnitelnou baterii s kapacitou 3 060 mAh. Nesmíme zapomenout ani na malý reproduktor.

Celkově tedy z hlediska designu a zpracování Xiaomi Redmi Note 2 nijak zvlášť nezaujme, ale také nezklame. Je to další z řady telefonů, které se snaží udržet cenu co nejníž, a tak sáhnou po ověřené konstrukci i materiálech. Pokud pro vás není větší úhlopříčka displeje překážkou, nezklame vás ani samotný telefon.

Displej: radost pohledět

Jestli má někde telefon silnou stránku, pak je to jeho displej. Na ploše s úhlopříčkou 5,5 palce byl použit IPS zobrazovač s rozlišením FullHD, tedy 1 920 × 1 080 bodů. Co se papírových parametrů týče, výše už jsou jenom experimenty vlajkových lodí.

Potěšitelné je však hlavně konstatování, že tyto parametry obstojí i v praxi. Displej je skutečně velmi jemný, má dobré podání barev. Pří náklonu do boků sice trochu mění jejich odstín, ale toho si všimnete jen u velkých jednolitých ploch. Pak ale zůstává všechno stabilní a na obraz je možné dívat se i pod velmi ostrým úhlem.

Co mě potěšilo je i velký rozsah jasu. Na horní hranici by to chtělo možná pár procent přidat, to je ale potíž prakticky všech telefonů. V praxi se ale také často dostanete s telefonem do úplné tmy, to zase potěší velmi slabé světlo, které u jiných telefonů bývá dosti silné, což je u tak velké úhlopříčky na závadu. A také můžete všechno ponechat na bezproblémově fungující automatické regulaci. V menu si dále můžete doladit teplotu barev i jejich sytost.

Potěšila také péče, kterou vývojáři věnovali signalizační LED diodě. Můžete si nastavit jednu ze sedmi základních barev, zvlášť pro notifikace, nepřijaté hovory i zprávy. Dokázali bychom si představit i další pokročilé funkce, jako například probouzení poklepáním, ty zde však chybí. Displej kryje podle výrobce tvrzené sklo, není to ale známá značka, jako je Gorilla Glass.

Zvuk: hraje dobře

Úspěšné tažení v oblasti multimédií pokračuje i otázce zvuku. I když zadní reproduktor je nevelký svými rozměry, dokáže vykouzlit překvapivě hlasité zvuky. Co je lepší, je fakt, že nejsou zkreslené ani při nejvyšší hlasitosti, jedinou chybou jsou pochopitelně chybějící basy.

Stejně kvalitní je i hraní po připojení sluchátek. Tady se ještě můžete vyřádit při nastavování ekvalizéru, anebo sáhnout po automatické předvolbě podle druhu připojených sluchátek. A dobře a hlasitě zní telefon i ve sluchátku pro hovory. Tady se zkrátka nedá nic vytknout.

Baterie a výdrž: překvapení nečekejte

I když kapacita baterie 3 060 mAh zní celkem dobře, vzhledem k velikosti displeje, jeho rozlišení a jasu je to přiměřená hodnota. Jinými slovy: nečekejte, že by tohle byl nějaký extrémní držák. Tedy může být, ale je to hodně závislé na způsobu používání. Jakmile příliš nerozsvěcujete displej, můžete se dostat klidně na dva dny na příjmu. Pusťte si však video nebo hru, přidejte trochu intenzitu jasu, abyste se pokochali živými barvami a baterka doslova mizí před očima.

Objektivnější srovnání tak může nabídnout náš redakční test, při němž na telefon streamujeme video s rozlišením displeje. Zvuk ve sluchátkách je nastaven na 50 %, stejně tak jako jas displeje. Za jak dlouho se tento telefon vypnul při takovéto zátěži? Za čtyři hodiny a 22 minut. Kupříkladu taková Xperia Z3 zvládne téměř dvojnásobek – 7 hodiny a 45 minut. Upřímně, tato hodnota nás poměrně zklamala a potvrzuje dojmy z testování, že displej bude energeticky velmi náročný. Nabíjení na 80 % trvá dvě hodiny, na plný ukazatel baterie se dostanete o půl hodiny později.

Co však velmi oceňujeme je fakt, že telefon nabízí širokou paletu funkcí pro ty, kteří se rozhodnou drahocennou energii šetřit. Můžete se ponořit do příslušného menu, kde zjistíte, že telefon má tři různé profily: výchozí, maraton a spánek. Ty si můžete nastavit podle sebe, prakticky zde najdete všechny důležité položky, které ovlivňují spotřebu: druhy sítí, automatické synchronizace, jas displeje, vibrace atd. Profily můžete přepínat ručně, automaticky podle úrovně baterie anebo podle času. Je to celkem povedené a pokročilí uživatelé si zde určitě budou libovat.

Hardware a výkon: síly na rozdávání

Osmijádrový MediaTek Helio X10 je 64bitový procesor s frekvencemi 2 a 2,2 GHz. Jako grafický akcelerátor používá PowerVR GR6200. I když je čipset od tohoto výrobce pro některé důvod, aby ohrnovali nos, je to dostatečně kvalitní varianta, která se objevuje i v telefonech od HTC nebo Sony. Při práci s telefonem tak nenarazíte na slabší okamžik, přestože je nadstavba plná nejrůznějších animací a efektů.

Dopomáhá tomu i nadprůměrná hodnota RAM, konkrétně 2 GB. Už po startu je ale asi 1,2 GB zabráno systémem. Je tady ale jedna chytrá vychytávka – tlačítko v seznamu otevřených aplikací je všechny uzavře a telefon vám oznámí, kolik volné paměti tím získal. Při práci to však není potřeba používat a můžete spoléhat na paměťový management samotného operačního systému.

V prodeji jsou dvě varianty, s 32 a 16 GB vnitřní paměti. My jsme měli k dispozici tu menší. V ní je přístupných asi 12,5 GB, volných pak 10,8 GB. Je to dostatečná hodnota i pro větší hry. Těch si s telefonem můžete užít dosyta, protože je to opravdu silná sestava, jak ostatně ukazují následující benchmarky.

Operační systém a uživatelské prostředí: Android nepoznáte

V telefonu najdete Android 5.0.2 s nadstavbou MIUI v6. V současné době se připravuje stabilní česká verze MIUI v7, ta však během psaní recenze na telefon nedorazila.

Co to znamená v praxi? Pokud si myslíte, že jste zběhlí v ovládání telefonů s Androidem, první kontakt s tímto prostředím vás poněkud vyvede z rovnováhy. První dojem je, že všechno září barvami, zejména těmi veselými a pastelovými. Stejně tak se to při přechodu mezi obrazovkami jenom hemží animacemi, které lze naštěstí vypnout.

Změny jsou ale ještě hlouběji. Kupříkladu chybí obrazovka s menu, všechny aplikace jsou rozházeny na domovských obrazovkách. Stejně tak je kompletně překopána struktura menu nastavení. Spoustu položek musíte hledat úplně jinde, než jste zvyklí. Naopak pro nastavení aplikací musíte do menu telefonu. Není to nic, s čím by se nedalo žít, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by větší respekt k výchozímu Androidu přinesl jenom pozitiva.

Jakmile se ale přenesete přes pár odlišností, zjistíte, že na vás čeká nadstavba plná nejrůznějších vylepšení, a to často velmi detailních. O podrobném nastavení notifikační LED diody nebo řízení spotřeby už jsme mluvili, vězte dále, že stejně podrobný přehled na vás čeká i u nastavení notifikací, zamykací obrazovky, lišty rychlých přepínačů a dalších částí systému.

Nechybí ani funkce pro zjednodušení ovládání jednou rukou, široká paleta bezpečnostních funkcí a pokud by se náhodou telefon dostal do rukou někomu méně zdatnému, pak je zde i jednoduchý mód, který nechá přístupné jen to nejdůležitější.

Celkově je tedy nadstavba zdařilá a šlape na paty tomu, co ve svých telefonech ukazuje LG nebo Samsung. Ty toho sice umí ještě o kousek více, ale podobně vybavené modely za stejnou cenu byste hledali dlouho.

Fotoaparát a videokamera: ještě by to chtělo přidat

Zadní fotoaparát má rozlišení 13 Mpx, automatické zaostřování a světelnost F/2.2. To samo o sobě nezní nijak špatně, pojďme se podívat, co s takovou výbavou dokáže.

Fotografie se dají označit jako kvalitní, mají však svá slabší místa. Jedním z nich je bezesporu práce se světlem. Jakmile se snažíte vyfotit scény s velkým dynamickým rozsahem, mobil má náchylnost k přepalům a namísto oblohy s mraky dostanete jen bílou plochu. Telefon také nepůsobí moc jistě při ostření a je vhodné mu pomocí touch-focusu pomoct, aby věděl, na co se má soustředit. To se pak dá udělat i hezký makro snímek.

Potěší i vnitřní prostředí fotoaparátu. Pohybem dolů se dostanete ke všem možným nastavením, na druhé straně jsou zase různé barevné efekty, jejichž náhledy vidíte v reálném čase. A jsou tady i drobné vychytávky typu přední kamery, která umí odečítat věk.

Video je natáčeno až ve FullHD kvalitě při 30 snímcích za sekundy a datovým tokem 15 Mbps, to vše ve formátu mp4. Dá se o něm říci totéž, co o většině dalších telefonů. Postrádá totiž detaily, a tak bez obav, že byste o něco přišli, můžete natáčet do 720p.

Xiaomi Redmi Note 2 – testovací video, exteriér, 1080p

Přední kamera rozhodně neurazí, i když její jedinou předností je relativně vysoké rozlišení 5 Mpx.

Multimediální funkce: raději instalujte

Prostředí telefonu je, co se multimediálních funkcí týče, docela zklamáním. Máme zde jednoduchý hudební přehrávač, ten má sice dobrý ekvalizér, ale to je asi tak všechno. Umí jen základní rozdělení hudby podle skladatele nebo alba, plus možnost vytvářet si nějaké playlisty. Pokud však máte nějaký svůj oblíbený přehrávač třetí strany, zkrátka jej nainstalujete a nelámete si s tím hlavu.

Co však software nevyřeší je chybějící FM rádio. V menu sice naleznete ikonku s tímto názvem, ta však spustí jen jakousi online databází rádií, ale v čínštině. To je ostatně problém na vícero místech. Kupříkladu při zadávání adresy do internetového prohlížeče vám vyskakují návrhy čínských stránek. Není to žádný velký problém, stačí jen nainstalovat Chrome nebo Firefox a máte po problémech. Méně technicky zdatné uživatele to však může zmást.

Ve stejném duchu můžeme pokračovat u jednoduchého přehrávače videa nebo prosté galerie – instalujte náhradní aplikace a nebudete zklamáni.

V této kapitole se také hodí zmínit slibovaný infraport, který měl být jednou z velkých předností tohoto modelu. Ovšem není. Když projdete celé nastavení menu a všechny aplikace, nikde se o infraportu nemluví. Pokročilý uživatel se ale nenechá rozhodit a vyzkouší nainstalovat vlastní aplikaci. Ovšem ani dvojice nejstahovanějších aplikací v kombinaci se dvěma televizory nezabrala. Jinými slovy, infraport v telefonu možná je, ale nejde jej zprovoznit. Snad je to jen softwarová vada, která bude odstraněna v nějaké další verzi.

Telefonování a zprávy: nic zajímavého

Po spuštění dialeru nebo aplikace zprávy objevíte pouze nový vzhled těchto dvou aplikací, jejich funkčnost je shodná s tím, na co jste u Androidu zvyklí. To znamená i možnost sesynchronizovat si kontakty s Google účtem, navíc máte (stejně jako na jiných místech) možnost sáhnout po Xiaomi účtu.

I aplikace pro práci se zprávami dostala menší vylepšení. Kupříkladu je to možnost nechat se upozornit na přijatou zprávu až desetkrát. Za zmínku stojí také kvalitní klávesnice hned v základu: umí psát s českou predikcí anebo rovnou pomocí tahů. I když se mi nezdá její odhad tak přesný jako u dražších telefonů, je rozhodně o krok dále než prostá klávesnice z Androidu, kterou naleznete ve většině levných telefonů.

Organizační funkce: zařiďte si sami

Co se organizačních funkcí týče, pokud bychom měli mluvit o telefonu po vybalení z krabice, dostal by nula bodů. Z nainstalovaných aplikací tu máme jen jednoduchý správce souborů a záznamník. Zatímco ostatní telefony nabízí širokou plejádu funkcí od Googlu, zde máte jen ikonku s obchodem Google Play a budete muset hledat sami.

Dá se na to dívat ze dvou různých úhlů. Někdo může být nadšený, že jej výrobce nezatěžuje nechtěnými aplikacemi. Jsou ale mezi námi i takoví uživatelé, kteří netuší, jak aplikace instalovat. Těm pak může telefon po funkční stránce připadat poněkud strohý.

Navigace a GPS: bez problémů

Navigační schopnosti telefonu jsou bez problémů. Zvládne GPS, A-GPS, Glonass i elektronický kompas. Dohromady to funguje bez potíží: první fix nastane za méně než 30 sekund a i pak je nalezená poloha stabilní a „neodskakuje“.

Datové funkce a konektivita: ach to LTE

Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše: telefonu chybí v Česku dosti podstatné frekvence pro LTE sítě. Takže i když jej telefon má, připojíte se nejspíše jen ve velkých městech. Řidčeji zalidněné oblasti pokrývají operátoři na 800 nebo 900 MHz, které však telefon neumí. A protože nelze předpokládat, že se zde bude dále rozšiřovat 3G pokrytí, při pobytu na venkově se z telefonu stává zařízení s EDGE, což je pro nějaké to multimediální nasazení málo.

Spíše by k telefonu bylo lepší přistupovat, jakože LTE neumí. Ve městech snadno najdete nějakou Wi-Fi síť nebo se můžete spolehnout na HSPA. Mobil však dělá mobilem jeho schopnost cestovat. Samozřejmě se najde nemalá skupina lidí, které to nemusí nějak trápit. Pokud například úzkostlivě šetříte každý megabajt ze svého FUP limitu, asi si nebudete někde v lese na paloučku pouštět YouTube videa.

A je to dvojnásobná škoda, protože výrobce neubíral v žádné jiné oblasti. Máme tu například již zmiňovaný infraport, Dual SIM, rychlé Wi-Fi „ac“ a potěší i takový detail jako podpora USB-OTG. Jediné, co další by mohlo někomu chybět, je NFC. Je to ale oproti nedostatečnému LTE spíše jen detail. Navíc, kdo kupuje příslušenství s NFC, pak asi nehledá mobil v této cenové kategorii.

Zhodnocení a závěr: král je nahý

Ze začátku se to zdá jako jasná koupě v cenové kategorii okolo šesti tisíc. Papírové parametry se tlačí hodně vysoko a ani první kontakt v podobě kvalitního zvuku, obrazu nebo třeba propracované nadstavby nepůsobí vůbec špatným dojmem.

Jenomže ďábel se ukrývá v detailech, které se obvykle projeví až při podrobnějším zkoumání a delším používání. A tak postupem času zjistíte, že LTE funguje jenom někde, infraport zatím vůbec a telefon nevydrží tak dlouho na nabití jako papírově srovnatelná konkurence.

I tak to neznamená, že by se nad telefonem dala zlomit hůl. Spíše bych ale jeho koupi doporučil těm, kteří se trochu vyznají v telefonech. Ti se pak můžou případné nedostatky pokusit doladit instalací aplikací, případně alternativních ROMek, protože kolem této značky vznikla docela silná komunita.

Jako celek vzbuzuje telefon rozpačitý dojem. Při jeho používání jsem se nejčastěji ptal na to, jestli by nebylo lepší oželet nějaké ty hardwarové parametry a dostat namísto toho vyladěný systém a bez kompromisů fungující specifikace.

Za zapůjčení telefonu děkujeme e-shopu xm.cz

Konkurence

Velkým konkurentem tohoto modelu je Vodafone Smart ultra 6. I když jeho skladové zásoby docházejí, za cenu nižší o tisíc korun nabídne velice podobné parametry. Má jen o něco slabší hardwarové parametry, jako je například čipset Snapdragon 615.

O tisíc korun dražší je Huawei P8 Lite. Má také pětipalcový displej, což však může někdo brat jako výhodu. Není také od věci, že daleko lépe vypadá.

Pokud bychom hledali nějakého konkurenta ze stáje s mobilními Windows, pak by do úvahy připadla Lumia 640 XL.