Retro: Siemens S55 – býval nejlepší

Ve 44. díle pravidelného seriálu Retro se opět vracíme do Německa, konkrétně na závěr roku 2002, kdy se Siemens vytasil s odpovědí na Sony Ericsson T68. Tou byl model S55, který spadal do manažerské řady a stál na samotném vrcholu řady 55.

Krátké představení

Ačkoliv se jednalo svým způsobem o prémiový telefon, vzhled byl poplatný tehdejšímu německému trendu. I model S55 tak byl velmi zaoblený a také malý. Přirovnání vajíčkový design, které se skloňovalo ve všech pádech, bylo zcela na místě. Rozměry činily 101 × 42 × 18 milimetrů a telefon jste snadno schovali do dlaně. V kapsách se doslova ztrácel. Vše totiž podtrhovala hmotnost pouhých 85 gramů.

Nejednalo se však zároveň o stroze nudný a černý telefon určený jen do rukou manažerů. Siemens zvolil světlejší plasty a především se nebál menších experimentů. Ty se projevily především u klávesnice. Její kaskádovitý tvar a oblé zakončení jsou poznávacími znameními. Díky tomu se výrobci navíc povedlo ukořistit dostatek místa a psaní bylo pohodlné. Menší tlačítka s hvězdičkou a mřížkou uživatelé rádi omluvili.

Siemens S55

Další tlačítka se nacházela na bocích, jak bylo u správného manažerského telefonu zvykem. Na levém boku šlo o regulaci hlasitosti, na pravém o jednu klávesu, která se starala o záznamník. Dlouhý stisk spustil přehrávání posledního záznamu, dva krátké za sebou pak zahájily nový záznam.

Propíraný byl před téměř 12 lety také displej. Nebylo to úhlopříčkou, 1,45 palce jsme již dávno znali. Bylo to barvami. Siemens S55 byl první novodobý Siemens, který nabízel barevný displej, byť jen s 256 barvami. Německý výrobce s barevnými displeji koketoval již na sklonku devadesátých let, avšak tehdy šlo jen o 4 barvy. Tentokrát už se jednalo o klasický barevný displej. Chudá paleta odstínů však postačovala jen na základní věci. Obrázky na displeji moc dobře nevypadaly. Slabší zážitek totiž ještě podtrhovalo nepříliš vysoké rozlišení 101 × 80 pixelů.

Prostředí a výbava

Prostředí se ani s nástupem barevného displeje nijak dramaticky nezměnilo. Úvodní displej byl stále věrný strohém stylu. Vše však bylo přehledné. Hned jste věděli, že jste něco zmeškali. Samozřejmě se ale Siemens nemohl ubránit možnosti, nastavit si nějakou barevnou tapetu. Změna přišla v hlavním menu, které bylo na černobílých modelech vždy ve formě seznamu. S55 přišla s maticí 3 × 3 ikonky. Ikonky byly malinkaté, ale hezky animované a pro jistotu byla vždy aktuálně vybraná ikonka doplněno o popisek. Pakliže by vám to nevyhovovalo, bylo k dispozici vlastní menu.

Manažerský telefon musel nabídnout perfektní telefonní seznam, samozřejmě vícepoložkový. Také nesměl chybět bezchybný kalendář, kde se zužitkoval barevný displej. Nutností byl e-mailový klient či wapový prohlížeč. Vytáčené připojení bylo u prémiových modelů roku 2002 pasé, neboť jej nahradilo mnohem rychlejší GPRS, v tomto případě dokonce rovnou třídy 10.

Datová výbava musela být dokonalá a tak nechybělo připojení pomocí USB kabelu, infraportu a také Bluetooth. V tomto ohledu Siemens nezaváhal. Snadno jste mohli do telefonu přesouvat různé soubory, protože S55 nabízela přehledného správce souborů. K dokonalosti tak chyběla jen větší interní paměť – 400 kB opravdu nebylo mnoho, nicméně to stačilo.

Telefon nebyl jen k práci, ale i pro zábavu. Nabízel galerii obrázků, polyfonní vyzvánění a podporoval technologii Java. Snadno jste si mohli stáhnout nové aplikace či hry. Pod položkou Extra se pak dokonce skrývala kamera. Ano, Siemens S55 dokázal fotit a podporoval MMS. Nikomu ani nevadilo, že k tomu bylo zapotřebí dokoupit externí VGA fotoaparát.

Závěr

Siemens S55 se na českém trhu objevil na přelomu ledna a února 2003. Jakožto oblíbený výrobce se okamžitě dostal do nabídek všech tří operátorů. Startovací cena se pohybovala kolem 12 až 13 tisíc korun, což bylo za v podstatě nejlépe vybavený mobilní telefon (ne komunikátor či chytrý telefon) velmi příznivé.

Mobilní telefon Siemens S55 do seriálu zapůjčil pan Martin Vágner (Google+, Twitter), kterému tímto mnohokrát děkujeme.