Retro: Siemens AX75: low-end s manažerskými funkcemi

Siemens je častým účastníkem seriálu Retro. Není se čemu divit. Za několik let, kdy působil na trhu s mobilními telefony, nás dokázal zásobovat často velmi podařenými kousky. V jeho portfoliu nechyběly špičkově vybavené ani levné telefony. I ty nejlevnější však mnohdy nabízely výbavu, o které se konkurenci ani nesnilo.

Retro: Siemens AX75

Krátké představení

Příkladem může být například Siemens AX75, který je aktérem dnešního 49. dílu. Zdánlivě telefon spadající do nejnižší řady A totiž svou výbavou dokázal překvapit. Ledacos dokázal prozradit už samotný design telefonu. Výrobce jej vytvořil s velkou precizností. Jednotlivé části k sobě přesně doléhaly, nedocházelo k žádnému vrzání. Až časem se mírná vůle objevila u zadního krytu. Vše doplnily stříbrné plochy, které imitovaly chromové prvky a celý telefon přidružily k vyšším modelům.

Náležitost k řadě A mohly prozradit rozměry, které činily 106 × 47 × 18 milimetrů a hmotnost pouhých 76 gramů. Přeci jen už se v průběhu roku 2005 trend velikostí telefonů začal otáčet a úsilí o miniaturizaci pominulo. U levných modelů však přetrvalo. Siemens AX75 byl opravdu malinký a nádherně lehký, v kapse jste o něm téměř nevěděli.

Další částí, která mohla příslušnost k nejnižší řadě prozradit, byl displej. 1,5palcový panel schopný zobrazit až 65 536 barev se sice pyšnil rozlišením 128 × 128 pixelů, což byla stále slušná hodnota běžné i ve vyšších třídách, avšak použití zobrazovací technologie CSTN (tzv. pasivní displeje) už byla opravdu výsadou jen levných modelů. Na druhou stranu i přes použití zastaralejší technologie působil konkrétní displej v AX75 mnohem lépe. Nebyly na něm tolik patrné „duchy“ mezi přechody jako u starších typů mobilních telefonů.

Na klávesnici si Siemens dal záležet, tlačítka použil všechna téměř stejně velké a navíc díky mírně kaskádovitému uspořádání nebylo těžké je rozeznat ani poslepu. Psaní proto bylo pohodlné, byť by zarytí psavci možná ocenili větší tuhost plastových kláves.

Výbava

Na první pohled jsme tedy mohli najít několik důkazů, že máme co do činění s levným telefonem, avšak výbavou se už Siemens AX75 levným telefonům na míle vzdaloval. Předně můžeme zmínit, že jeho adresář pojmul až 500 vícepoložkových záznamů, které následně mohly být synchronizovány s počítačem. A to nejen přes USB kabel, ale také pomocí infračerveného portu.

Prostředí se snažilo na oko vypadat pokročile. Vlastní schémata, tapety, maticové menu. Nebýt německé nedbalosti pro detail, mohl být dojem úplný. Takto bylo zejména v hlavním menu vidět, že si Siemens s dokreslením ikonek hlavu příliš nelámal.

Ačkoliv tento model svým označením přísluší řadě 75, doopravdy však spadá do hlubší historie. Celé prostředí je totiž vystaveno na úspěšné řadě 55 a podobá se tak modelům M55, S55 či MC60, na které jsme již v Retru vzpomínali. Výrobce jednoduše použil levnější verzi svého systému. To mělo za následek přítomnost Javy pouze ve verzi 1.0 a tím omezení na jednodušší hry a aplikace, nebo kapacita paměti činila jen 1,5 MB.

Na druhou stranu si uživatele Siemens AX75 udobřit dokázal. Byl téměř bezchybný v organizaci času. Samozřejmostí byl kalendář, upomínky, opakovaný budík, poznámky, převodník jednotek či kalkulačka. Pro opravdové nadšence bylo možné připojit externí fotoaparát.

Závěr

Čím však Siemens rozehnal všechna případná váhání, byla cena. V druhé polovině roku 2005 se totiž Siemens AX75 začal prodávat za cenu okolo 2 500 Kč, což byla vynikající cenovka s přihlédnutím k výbavě. Levnější telefony samozřejmě tehdy na trhu byly, sám Siemens jich měl několik, ale vždy se ústupek projevil výrazně na výbavě nebo na kvalitách displeje.