Nedávno jsme vzpomínali na pogy, které třeba mě potkaly někdy na základní škole. Hráli jsme je o přestávkách, když se nám zrovna nechtělo honit za míčem nebo se prostě poflakovat po chodbách. Pokud se vrátím ještě dál do minulosti, vzpomínám na odpoledne strávená v družině, kde jsme stavěli nekonečné řady z domina. A přesně o tom je i dnešní hra. Docela by mě zajímalo, jakou další dětskou klasiku tvůrci oživí příště… Hakysáky? Diabolo?
Dominocity – videorecenze
Falešné domino
Název vlastně může být trochu zavádějící. Ano, když se řekne domino, osobně si spíše představím ono dětské stavění herních kamenů do dlouhých řad, i když to s původní hrou nemá moc společného a mohli bychom stejným způsobem hrát třeba s cihlami. Což jsme ostatně také dělali, ačkoliv mimo družinu. Nějaká čísla na koncích kamenů nás nezajímala. A shodou okolností nezajímají ani tuto hru. Nejde o logický titul.
Zpět je stavění kamenů na výšku, kdy se je snažíte postavit za sebe takovým způsobem, aby postupně padaly jeden na druhý. Podobně jako knihovna v Indiana Jonesovi. Ne nadarmo se tomu říká dominový efekt. Skoro mě napadá otázka, kolik z vás si takhle z hlavy vybaví, jak se vlastně původní domino hraje správně.
Do zatáčky
Princip máte daný, jenže jak z toho udělat hru? Nakonec se ukazuje, že ty nejpřímější cesty nevedou nutně ke skvělé hře. Zkuste si položit otázku, jakou hratelnost byste z toho asi udělali, a hned první nápad bude pravděpodobně ten, se kterým přišli i tvůrci této hry. Musíte se z jednoho konce úrovně dostat na druhý tím, že pokládáte kameny za sebe. Jakmile dorazíte k cíli, vrazíte do prvního a sledujete, jak vše krásně padá.
To byla právě vždy nejzajímavější část. Ne však nutně zde, cesty nejsou příliš dlouhé a jen zřídkakdy vytvoříte zajímavé obrazce. Hra vás pošle na předem připravenou trať a minimálně na začátku vám navíc ukáže očekávanou cestu. A víte co? Je to neuvěřitelně jednoduché. Opravdu, první tři kapitoly projdete hravě. V tom je právě ten problém – ani vás to nebude příliš bavit. Není v tom výzva ani nějaké speciální kouzlo. Prostě skládáte kameny za sebe tak, aby v návaznosti spadly až k cíli.
Art deco
Výzva přijde ve chvíli, kdy hra odstraní vodící šipky a zároveň zkomplikuje úroveň, takže sami budete muset přijít na nejlepší cestu. Máte omezený počet kamenů a ještě k tomu vám utíká čas, takže přemýšlet budete spíše při restartování úrovně. Časové omezení mi vlastně přišlo zbytečné. Ve skutečnosti je hra spíše pro trpělivé a odměna by měla přijít za trpělivost a plánování, ne za uspěchané pokládání kamenů bez rozmyslu.
Jednou velkou výhodou je, že titul můžete hrát zdarma i bez připojení k internetu. Drahokamy, za které si odemykáte nové vzhledy kamenů, přichází velmi rychle a sbírku tak rozšíříte opravdu snadno. Dohromady jich je zatím 45 a většina z nich vypadá skvěle. Jediným free-to-play prvkem je tak reklama, která přichází po každém kole. Čtete správně, po každém kole. To je mimořádně otravné, ale naštěstí existuje řešení – za 60 korun si reklamy zrušíte. Otázkou je, jestli je hra natolik zajímavá, aby vás k tomuto kroku dovedla. Na druhou stranu vás ale v hraní nijak neomezuje a ani za další úrovně není třeba platit.
Závěr
Jako hráče mě zlákal především fantastický vizuál a vzhled kamenů. Odemykatelné motivy v art deco stylu se opravdu povedly a hra vypadá skvěle. Pokud překonáte nudný a dlouhý začátek, začne být i trochu zajímavá, protože vás nutí vymýšlet správnou cestu. Původní volnost a tvorba krásných obrazců v tom už ale není a mám takové neblahé tušení, že o hru po deseti minutách ztratíte zájem. Vidím v tom jednoznačně promrhanou příležitost.