Logické hry mám vážně rád, ale opravdu miluji ty, které v sobě zahrnují nějaké zajímavé téma nebo vypráví příběh. Spousta autorů totiž využívá prosté abstrakce, aby dali důraz na logické vzorce a hratelnost. To je samozřejmě v pořádku a vůbec mi to během hraní nevadí. Jen si takovou hru asi příliš nezapamatuji (když jich hraji tolik). Titul A Way To Slay sice nic nevypráví, ale z logické hry dělá krvavou rubačku. A to se cení.
A Way To Slay – videorecenze
Meče a sekyry
Propojovat barevné body, kreslit abstraktní cesty nebo hýbat čtverci po šachovém poli může být skvělou zábavou, když se za vší tou snahou skrývá promyšlený mechanismus. Občas ale může výrazně pomoci, když místo abstrakce děláte něco velmi konkrétního, třeba bojujete se skupinou nepřátel. Je to úplně jak z béčkových akčních filmů. Hrdina stojí sám a proti němu běží výrazná skupina nebezpečně vyhlížejících zabijáků. Po chvíli hrdina odchází bez jediného škrábance.
A Way To Slay kombinuje logickou hru s rubačkou tak, že to dává smysl. Snažíte se najít způsob, jak se doslova protančit mezi nepřáteli, všechny posekat a zároveň se nikým nenechat zasáhnout. Na začátku každé úrovně se postavíte proti připravené formaci, kterou musíte nějak překonat. Souboje probíhají po tazích, kdy se po každém vašem výpadu pohnou také protivníci. Když se dostanou příliš blízko, je s vámi amen.
Nadlidský bojovník
Oproti ostatním máte nespornou výhodu. Nejste omezeni vzdáleností, kterou za každé kolo můžete urazit. Většinou musíte přeskakovat právě mezi nejvzdálenějšími nepřáteli, aby se k vám nikdo nedostal. Zároveň fungujete jako jakási kotva – okolní nepřátelé se k vám začnou přibližovat. Tím ovlivňujete jejich pozici a snažíte se je udržet od sebe. Jak se dva nepřátelé semknou k sobě, navzájem se chrání.
Během hraní můžete udělat spoustu chyb, které skončí vaší smrtí. Nic se samozřejmě neděje – úroveň restartujete a zkusíte znovu. Opravdu mě mrzí, že tu není tlačítko pro krok zpět. Občas si ihned uvědomíte, že jste udělali chybu, ale musíte úroveň dohrát a začít znovu. Nehledě na to, že během hry nenajdete tlačítko pro návrat do menu, takže rovněž musíte nejprve úroveň dohrát. Drobnost, ale dovede naštvat.
Žádná fyzika
Hratelnost funguje pouze na bázi vzdáleností a nijak nepočítá se zahrnutím fyzického světa. Zarazilo mě například, že nepřítel otočený zády v rozběhu zvládne udělat otočku na místě. Čekal jsem, že se ke mně musí nejprve dostat, jenže váha ho táhne na druhou stranu. S tím hra vůbec nepracuje a je to škoda. Přechytračit nepřátele tak musíte jiným způsobem. Stejně tak nečekejte žádné ukazatele, vzdálenosti si musíte nejprve okoukat a následně odhadnout.
Hra je vážně krvavá a snaží se v každém kroku vypadat akčně. To se jí daří, čemuž pomáhá i volná kamera, kdy si souboj můžete prohlížet z různých úhlů. Proti tomu jdou však stopky, které vám počítají délku hraní a následně udělí hvězdičkové hodnocení. Nedává to příliš smysl, takže ho asi nemusíte moc řešit. Ještě se sluší zmínit, že během hraní odemykáte nové postavy a meče, což je příjemnou odměnou.
Závěr
A Way To Slay má skvělý nápad, jak spojit akční sekvence s logickou hrou. U hraní musíte přemýšlet a kombinovat různé strategie. V mnoha ohledech ale titul není domyšlený, a především v detailech, jako je hodnocení či ovládání, selhává. Nejvíce mě mrzí, že více nepracuje s fyzikou. Ale i tak jde o povedenou hru, která vás zabaví na delší dobu a rozhodně před vás postaví nejednu výzvu.
Stáhnout A Way To Slay
